PARTYINFO
NAČEVA
| Datum konání: |
| 05.12.2001 - středa |
| Místo konání: |
| Praha - Roxy |
| Live: |
| Načeva |
| Popis: |
| křest desky FONTANELA start 19:00 |
Načeva a její nové album v Roxy
O Monice Načevě toho bylo poslední dobou řečeno mnoho a není třeba jí představovat. Vzhledem k tomu, že její koncert v Roxy 5. Prosince bued zároveň křtem její nové desky "Fontanela", náhlédněme společně do konceptu tohoto alba:
S novým albem se Monika Načeva představuje po třech letech od desky "Mimoid". A opět je někde trochu jinde. Na vysvětlenou - první deska z roku 94 "Možnosti tu sou..." byla víceméně kytarová, druhá "Nebe je rudý" o dva roky později byla již ovlivněna elektronikou (v té době byla mezi členy skupiny část nynějších výborných Nana Zorin) a zmiňovaný "Mimoid" z roku 98 byl již elektronikou obtěžkaný více. Není divu, když se na albu podílel DJ Gus. Na všech deskách byly přítomny texty Jáchyma Topola, někdy Načevou různě upravované.
Na novém albu je však "něco jinak". Hudbu složil Vladimír Pecha (alias ubika), který se podílel už na předchozích dvou nahrávkách, ovšem objevují se zde mnozí hosté (viz dále). Načeva se tentokrát s jedinou výjimkou postarala i o texty. Podobně jako u Topolových jde o silně pocitové záležitosi, snové obrazy, fragmenty pocitů. Už jen ten název - "Fontanela"...
Pokud jde o hudbu, lze ji popsat nic neříkající frází - Načeva je opět svá. V praxi to znamená, že je "přírodnější" než na minulé desce, je využito více perkusních a "world music" nástrojů. Není divu, když jako hosté na albu vystupují členové kapel Hypnotix a Létající koberec. Asi nejvíc je to znát ve skladbě "Kolotoč" s "latinskou" kytarou a perkusemi, která tak může částečně připomenout právě Hypnotix. Na rozdíl od nich však Načeva prakticky nepoužívá "umělé" rytmy a skladby jsou tak průzračnější. Podobně perkusně (i jinak) výraznější je předposlední "Jaro". Ale ostatní skladby nejsou nějaké popelky, jen je třeba se řádně zaposlouchat. Najdete v nich také trochu elektroniky, občas dost ambientního rázu, ovšem je potlačena ve prospěch zpěvu (což byl trochu problém "Mimoidu") - třeba ve výborné skladbě "Moře", kterou by šlo nazvat perkusním drum'n'bassem, kdyby na tom záleželo. V pěti skladbách je také slyšet basa Michala Ditricha z Hypnotixu.
Na webových stránkách Načevy můžete nalézt slogan "na vlnách citu, emoce a lásky". Ano, tak nějak, "Fontanela" jsou moc příjemné vlny.
Pražská zpěvačka Načeva, která vždy šla svojí cestou a dost často proti proudu, křtí 5.12 v Roxy svoje nové album Fontanela, které prý charakterizuje slogan "na vlnách citu, emoce a lásky" a jde opět o silně pocitovou záležitost... Více se dozvíte tady.
S novým albem se Monika Načeva představuje po třech letech od desky "Mimoid". A opět je někde trochu jinde. Na vysvětlenou - první deska z roku 94 "Možnosti tu sou..." byla víceméně kytarová, druhá "Nebe je rudý" o dva roky později byla již ovlivněna elektronikou (v té době byla mezi členy skupiny část nynějších výborných Nana Zorin) a zmiňovaný "Mimoid" z roku 98 byl již elektronikou obtěžkaný více. Není divu, když se na albu podílel DJ Gus. Na všech deskách byly přítomny texty Jáchyma Topola, někdy Načevou různě upravované.
Na novém albu je však "něco jinak". Hudbu složil Vladimír Pecha (alias ubika), který se podílel už na předchozích dvou nahrávkách, ovšem objevují se zde mnozí hosté (viz dále). Načeva se tentokrát s jedinou výjimkou postarala i o texty. Podobně jako u Topolových jde o silně pocitové záležitosi, snové obrazy, fragmenty pocitů. Už jen ten název - "Fontanela"...
Pokud jde o hudbu, lze ji popsat nic neříkající frází - Načeva je opět svá. V praxi to znamená, že je "přírodnější" než na minulé desce, je využito více perkusních a "world music" nástrojů. Není divu, když jako hosté na albu vystupují členové kapel Hypnotix a Létající koberec. Asi nejvíc je to znát ve skladbě "Kolotoč" s "latinskou" kytarou a perkusemi, která tak může částečně připomenout právě Hypnotix. Na rozdíl od nich však Načeva prakticky nepoužívá "umělé" rytmy a skladby jsou tak průzračnější. Podobně perkusně (i jinak) výraznější je předposlední "Jaro". Ale ostatní skladby nejsou nějaké popelky, jen je třeba se řádně zaposlouchat. Najdete v nich také trochu elektroniky, občas dost ambientního rázu, ovšem je potlačena ve prospěch zpěvu (což byl trochu problém "Mimoidu") - třeba ve výborné skladbě "Moře", kterou by šlo nazvat perkusním drum'n'bassem, kdyby na tom záleželo. V pěti skladbách je také slyšet basa Michala Ditricha z Hypnotixu.
Na webových stránkách Načevy můžete nalézt slogan "na vlnách citu, emoce a lásky". Ano, tak nějak, "Fontanela" jsou moc příjemné vlny.
