PARTYINFO
ENJOY CLUB 2002
Datum konání: |
31.12.2001 - pondělí |
Místo konání: |
Praha - Enjoy Club |
DJs: |
main stage: Loutka, Lumiere, Moskito, Braun, Formi dream lounge: Dušan Only 1, Victorius, Geert |
Live: |
main stage: Ivan M.; dream lounge: Akarabu |
Info: |
http://www.enjoyclub.cz... |
Popis: |
Crazy welcome by Lucaso. Mirrorman family by Uran Chan. Cleanjoy by Noemi & Veronica. Excelent Lights by FISA & TNT. Go Go N'JOY dancers. High end Sound. Start: 21:00 Raut & fresh fruit, ambient sound, mellow lights, panoramatic view over fireworks at Prague. All drinks and food for free all night long. |
Rozhovor s DJem Braunem
DJ Braun patří mezi DJe, kteří vystoupí na Main stage silvestrovské akce Enjoy Club v kostele Sv. Michala. Hanz si s ním povídal o minulosti, přítomnosti i budoucnosti, jak ji vídí, jak jí vnímá, jak se připravuje.
Patříš mezi naší "old school", jak se změnil party svět (jak se změnili lidé) od roku 91, kdy jsi začínal?
Naprosto radikálně. Přijde mi, že ubývá lidí, co stále choděj na párty čistě za tou muzikou. Ty mejdany byly holt kvalitnější, zase teď chodí víc lidí, ale už to zdaleka není ten underground, co to byl. Muzika se rozlezla do tolika sfér, že jsem si třeba koupil Juniora Sanchéze a druhej den slyším tu samou skladbu v hitech rádia Bonton. Je to celkově komerčnější, na druhou stranu ten typ undergroundu, co právě frčí, mě osobně nijak zvlášť neoslovuje. Mám na mysli systémy atd.
Na jaké hudbě jsi vyrostl?
Poslouchám a vždycky jsem poslouchal úplně všechno. V těch dvanácti, kdy jsem si začal nějak nahrávat a shromažďovat hudbu, co mě baví, frčeli třeba Duran Duran, The Cure, Depeche Mode, takže jsem dostal poměrně kvalitní elektronickej základ, do něhož se prolínal hip-hop, kterej jsem měl rád odjakživa. Můžu klidně říct, že poslouchám všechno. Elektronikou až trancem počínaje a živými nástroji, zpěvem konče.
Co tě přivedlo ke hraní? Udál se v tomto ohledu v tvém životě nějaký zásadní zlom?
Ke hraní jsem se dostal souhrou několika různejch náhod. Už delší dobu jsem se tenkrát znal s Bidlem a s Aiffelem, se kterejma jsme hráli zpočátku na studentskejch kolejích, v tý době se taky otevíral Bunkr, hráli jsme prostě, kde to šlo. Dokonce i po pražkejch diskotékách, hlavně když tam byly gramce, což tenkrát nebylo skoro nikde. Ten zlom přišel v listopadu 91, kdy se otevřela Radost FX. Bidlovi nabídli hraní a mě tam dostal právě ve chvíli, kdy se ještě pořádně nevědělo jaká se tam bude hrát muzika, protože původně se koketovalo i s rockem. Takže od toho ledna tam hraju celou dobu... Tady nastal asi ten osudovej zlom, potom jsem se seznámil se Spejblem, Vilémem, Loutkou.
Tvoje rezidentní noc se jmenovala Disco 2001...
No jasně, jenže ta se zrušila a v současnosti tam máme společně s Lumírem Atmospheric jednou měsíčně. Bohužel ten klub přes týden příliš nefunguje, ale zase na druhou stranu se mi tam v poslední době podařilo zažít řadu skutečně povedenejch akciček, začínaj se vracet lidi a minulej týden přišlo na Loutku kolem devíti set lidí.
Co pro tebe hraní znamená, kdybys to měl vměstnat do jedné věty?
To je můj život. Nedovedu si představit, že bych dělal něco jinýho.
Co pro tebe znamená house, kterému, pokud správně předpokládám, ses vždycky věnoval nejvíc?
Přemýšlel jsem, jak bych asi teď nejlíp odpověděl, když se mě někdo zeptá, co poslouchám a přestože je to všechno house, tak skutečně nedělám rozdílu ve chvíli, kdy se mi to opravdu líbí. Ani nemám nějak vyhraněnej styl a už vůbec se mi nelíbí škatulkování...
Jaké poselství tvá hudba přináší lidem?
Chci, aby se lidi bavili.
Jak by měla vypadat párty tvých snů?
Párty mých snů? To fakt nevim, spíš řeknu, co se mi líbilo za párty, což byli určitě Speedfreax, pak se mi líbí Shakes, Brownies samozřejmě a zároveň se mi líbily Proboštský jezera... takovýdle jsou párty mých snů.
Přemýšlel jsi někdy o párty v kontextu s náboženstvím? V případě, že ano, mohl bys to nějak specifikovat?
Vůbec ne. Nejsem ateista, v něco věřím, ale ne v Boha.
Považuješ hraní za výrazový prostředek? Pokud ano, jaké má výhody oproti jiným způsobům sebevyjádření, oproti ostatním nástrojům, v čem pro sebe spatřuješ jeho jedinečnost?
Prostě to přišlo...
Zkoušel sis někdy zahrát dohromady s nějakým jiným nástrojem, popřípadě přibrat vokály...?
Myslím, že docela hodněkrát. Dost mě ovlivnila spolupráce Joe Harperem, kterej hraje na takový ty brumle, což je zejména v kombinaci housem neuvěřitelně zajímavá a zároveň vkusná záležitost. Párkrát jsem taky hrál s Báječnými svobodovými hochy, což obsahovalo syntetizátor a basovku. Jamování je třeba skvělá věc, ale člověk, co do toho jde, musí mít vkus a ne si tam ulítávat sólíčka, což mi občas vadí na Ivanovi, co hraje s Martinem Lugerem. Někdy natolik vybočí, že naprosto překryje ten původní význam, musej mít zkrátka stejnej feeling, musí tam panovat jakási harmonie, což při jejich setech příliš nepociťuju.
Řadíš se sám mezi nekompromisní individualisty nebo spíš mezi ty, pro něž je výsledný efekt odvozen hlavně od kontaktu s lidmi, místem či atmosférou?
Vždycky se snažím hrát tak, abych maximálně vyhověl lidem. Když začínám a nikdo netancuje, tak nebudu hrát to, co by se mi třeba líbilo, ale málokdo by to ocenil. Nechci do toho zbytečně mlátit, snažím se vždycky nějak přizpůsobit tomu prostředí, aby to bylo to nejlepší.
Liší se tvoje vnímání hudby, pokud jsi na párty jako posluchač od toho, když tam hraješ?
Řekl bych, že poslouchám víceméně vždycky stejně.
Snažíš se vnímat kvalitu hudby spíš z objektivního hlediska nebo ryze subjektivně pro svou vlastní potřebu?
Spíš jak se to líbí mně, ale někdy jsem na párty a vidím, že se baví lidi, tak nechodím od jednoho k druhému a nikomu necpu, že se mi to osobně nelíbí. Nemám žádnou enormní potřebu bezustání kritizovat.
Hraješ někdy plánovitě, s předem přesně promyšlenou strukturou a jasně propracovaným záměrem (pominu-li samozřejmě případy, jako je nahrávání ve studiu a podobně)?
Vůbec se nesnažím o jakoukoli plánovitost, naopak si beru s sebou co možná nejvíc desek, abych se mohl cítit připraven absolutně na cokoli.
Věnuješ se s podobným nasazením, které vkládáš do DJingu, nějakému naprosto odlišnému hudebnímu odvětví nebo přímo jinému umění?
Hraní mě prostě baví ze všeho nejvíc. Nejsem vášnivým golfistou, ale začínám se věnovat vlastní produkci.
Myslíš si, že nás postupně, po vzoru západní produkce, taky čeká, že se budou nejdřív vydávat desky, a pak teprve mixovat?
Hodně lidí, co dělají čistě muziku, potom začne hrát, ale já myslím, že k tomu to dospěje i tady. Momentálně je tolik DJů, a navíc dobrejch, jako tady jsem poslouchal nějakýho kluka, co hrál house (DJ Cam - v povečer v klubu Fresh pozn.red.), kterej by mohl hrát z fleku v Mecce, ale je jich zkrátka moc. Jediná šance jak se dostat nahoru je dělat vlastní hudbu a to platí i o současnejch hvězdách, všichni musej začít produkovat.
Silvestr v Enjoy Clubu : vše zdarma
Rozhovor s Ivanem Myslikovjanem
Stránky v provozu
Silvestr v Kostele sv. Michala
DJ Braun patří mezi DJe, kteří vystoupí na Main stage silvestrovské akce Enjoy Club v kostele Sv. Michala. Hanz si s ním povídal o minulosti, přítomnosti i budoucnosti, jak ji vídí, jak jí vnímá, jak se připravuje.
Patříš mezi naší "old school", jak se změnil party svět (jak se změnili lidé) od roku 91, kdy jsi začínal?
Naprosto radikálně. Přijde mi, že ubývá lidí, co stále choděj na párty čistě za tou muzikou. Ty mejdany byly holt kvalitnější, zase teď chodí víc lidí, ale už to zdaleka není ten underground, co to byl. Muzika se rozlezla do tolika sfér, že jsem si třeba koupil Juniora Sanchéze a druhej den slyším tu samou skladbu v hitech rádia Bonton. Je to celkově komerčnější, na druhou stranu ten typ undergroundu, co právě frčí, mě osobně nijak zvlášť neoslovuje. Mám na mysli systémy atd.
Na jaké hudbě jsi vyrostl?
Poslouchám a vždycky jsem poslouchal úplně všechno. V těch dvanácti, kdy jsem si začal nějak nahrávat a shromažďovat hudbu, co mě baví, frčeli třeba Duran Duran, The Cure, Depeche Mode, takže jsem dostal poměrně kvalitní elektronickej základ, do něhož se prolínal hip-hop, kterej jsem měl rád odjakživa. Můžu klidně říct, že poslouchám všechno. Elektronikou až trancem počínaje a živými nástroji, zpěvem konče.
Co tě přivedlo ke hraní? Udál se v tomto ohledu v tvém životě nějaký zásadní zlom?
Ke hraní jsem se dostal souhrou několika různejch náhod. Už delší dobu jsem se tenkrát znal s Bidlem a s Aiffelem, se kterejma jsme hráli zpočátku na studentskejch kolejích, v tý době se taky otevíral Bunkr, hráli jsme prostě, kde to šlo. Dokonce i po pražkejch diskotékách, hlavně když tam byly gramce, což tenkrát nebylo skoro nikde. Ten zlom přišel v listopadu 91, kdy se otevřela Radost FX. Bidlovi nabídli hraní a mě tam dostal právě ve chvíli, kdy se ještě pořádně nevědělo jaká se tam bude hrát muzika, protože původně se koketovalo i s rockem. Takže od toho ledna tam hraju celou dobu... Tady nastal asi ten osudovej zlom, potom jsem se seznámil se Spejblem, Vilémem, Loutkou.
Tvoje rezidentní noc se jmenovala Disco 2001...
No jasně, jenže ta se zrušila a v současnosti tam máme společně s Lumírem Atmospheric jednou měsíčně. Bohužel ten klub přes týden příliš nefunguje, ale zase na druhou stranu se mi tam v poslední době podařilo zažít řadu skutečně povedenejch akciček, začínaj se vracet lidi a minulej týden přišlo na Loutku kolem devíti set lidí.
Co pro tebe hraní znamená, kdybys to měl vměstnat do jedné věty?
To je můj život. Nedovedu si představit, že bych dělal něco jinýho.
Co pro tebe znamená house, kterému, pokud správně předpokládám, ses vždycky věnoval nejvíc?
Přemýšlel jsem, jak bych asi teď nejlíp odpověděl, když se mě někdo zeptá, co poslouchám a přestože je to všechno house, tak skutečně nedělám rozdílu ve chvíli, kdy se mi to opravdu líbí. Ani nemám nějak vyhraněnej styl a už vůbec se mi nelíbí škatulkování...
Jaké poselství tvá hudba přináší lidem?
Chci, aby se lidi bavili.
Jak by měla vypadat párty tvých snů?
Párty mých snů? To fakt nevim, spíš řeknu, co se mi líbilo za párty, což byli určitě Speedfreax, pak se mi líbí Shakes, Brownies samozřejmě a zároveň se mi líbily Proboštský jezera... takovýdle jsou párty mých snů.
Přemýšlel jsi někdy o párty v kontextu s náboženstvím? V případě, že ano, mohl bys to nějak specifikovat?
Vůbec ne. Nejsem ateista, v něco věřím, ale ne v Boha.
Považuješ hraní za výrazový prostředek? Pokud ano, jaké má výhody oproti jiným způsobům sebevyjádření, oproti ostatním nástrojům, v čem pro sebe spatřuješ jeho jedinečnost?
Prostě to přišlo...
Zkoušel sis někdy zahrát dohromady s nějakým jiným nástrojem, popřípadě přibrat vokály...?
Myslím, že docela hodněkrát. Dost mě ovlivnila spolupráce Joe Harperem, kterej hraje na takový ty brumle, což je zejména v kombinaci housem neuvěřitelně zajímavá a zároveň vkusná záležitost. Párkrát jsem taky hrál s Báječnými svobodovými hochy, což obsahovalo syntetizátor a basovku. Jamování je třeba skvělá věc, ale člověk, co do toho jde, musí mít vkus a ne si tam ulítávat sólíčka, což mi občas vadí na Ivanovi, co hraje s Martinem Lugerem. Někdy natolik vybočí, že naprosto překryje ten původní význam, musej mít zkrátka stejnej feeling, musí tam panovat jakási harmonie, což při jejich setech příliš nepociťuju.
Řadíš se sám mezi nekompromisní individualisty nebo spíš mezi ty, pro něž je výsledný efekt odvozen hlavně od kontaktu s lidmi, místem či atmosférou?
Vždycky se snažím hrát tak, abych maximálně vyhověl lidem. Když začínám a nikdo netancuje, tak nebudu hrát to, co by se mi třeba líbilo, ale málokdo by to ocenil. Nechci do toho zbytečně mlátit, snažím se vždycky nějak přizpůsobit tomu prostředí, aby to bylo to nejlepší.
Liší se tvoje vnímání hudby, pokud jsi na párty jako posluchač od toho, když tam hraješ?
Řekl bych, že poslouchám víceméně vždycky stejně.
Snažíš se vnímat kvalitu hudby spíš z objektivního hlediska nebo ryze subjektivně pro svou vlastní potřebu?
Spíš jak se to líbí mně, ale někdy jsem na párty a vidím, že se baví lidi, tak nechodím od jednoho k druhému a nikomu necpu, že se mi to osobně nelíbí. Nemám žádnou enormní potřebu bezustání kritizovat.
Hraješ někdy plánovitě, s předem přesně promyšlenou strukturou a jasně propracovaným záměrem (pominu-li samozřejmě případy, jako je nahrávání ve studiu a podobně)?
Vůbec se nesnažím o jakoukoli plánovitost, naopak si beru s sebou co možná nejvíc desek, abych se mohl cítit připraven absolutně na cokoli.
Věnuješ se s podobným nasazením, které vkládáš do DJingu, nějakému naprosto odlišnému hudebnímu odvětví nebo přímo jinému umění?
Hraní mě prostě baví ze všeho nejvíc. Nejsem vášnivým golfistou, ale začínám se věnovat vlastní produkci.
Myslíš si, že nás postupně, po vzoru západní produkce, taky čeká, že se budou nejdřív vydávat desky, a pak teprve mixovat?
Hodně lidí, co dělají čistě muziku, potom začne hrát, ale já myslím, že k tomu to dospěje i tady. Momentálně je tolik DJů, a navíc dobrejch, jako tady jsem poslouchal nějakýho kluka, co hrál house (DJ Cam - v povečer v klubu Fresh pozn.red.), kterej by mohl hrát z fleku v Mecce, ale je jich zkrátka moc. Jediná šance jak se dostat nahoru je dělat vlastní hudbu a to platí i o současnejch hvězdách, všichni musej začít produkovat.