PARTYINFO
ENJOY CLUB 2002
| Datum konání: |
| 31.12.2001 - pondělí |
| Místo konání: |
| Praha - Enjoy Club |
| DJs: |
| main stage: Loutka, Lumiere, Moskito, Braun, Formi dream lounge: Dušan Only 1, Victorius, Geert |
| Live: |
| main stage: Ivan M.; dream lounge: Akarabu |
| Info: |
| http://www.enjoyclub.cz... |
| Popis: |
| Crazy welcome by Lucaso. Mirrorman family by Uran Chan. Cleanjoy by Noemi & Veronica. Excelent Lights by FISA & TNT. Go Go N'JOY dancers. High end Sound. Start: 21:00 Raut & fresh fruit, ambient sound, mellow lights, panoramatic view over fireworks at Prague. All drinks and food for free all night long. |
DJ Braun patří mezi DJe, kteří vystoupí na Main stage silvestrovské akce Enjoy Club v kostele Sv. Michala. Hanz si s ním povídal o minulosti, přítomnosti i budoucnosti, jak ji vídí, jak jí vnímá, jak se připravuje.
Rozhovor s Ivanem Myslikovjanem
Ivan Myslikovjan patří k naší saxofonistické špičce už delší čas, vyzkoušel si spolupráci téměř se všemi českými popstars, působí zároveň v několika jazzových projektech, píše knihy a s oblibou fúzuje také s taneční hudbou. Pokud stále ještě váháte s výběrem párty, na které přivítáte Nový rok vězte, že Ivan Myslikovjan doprovodí svou hrou na saxofon sety DJs na party v kostele Sv. Michala s názvem Enjoy Club.
Jaké máš zkušenosti s postojem Djů vůči interpretům, kteří je doprovázejí?
Především záleží na tom, o koho se jedná. Nedávno jsem si například výborně zajamoval s Loutkou v Paradogsu... Rád spolupracuji se jmény jako Petr Moskito, Lumiere či plzeňskou Djkou N-Dee, se kterou jsem navázal úžasný vzat právě přes klub Mazaný králíček, kde pravidelně hrává. Vynikající je Dj Diome, zvlášť pokud uvážím jeho mladý věk, s nímž jsem si zahrál v dalším plzeňském klubu Divadlo pod Lampou. Diome je sice trochu nervní, ale má v sobě jakýsi zvláštní druh energie, šťávu, kterou dostal šanci předvést minulý rok na té Djské akademii v Irsku, kam byl spolu s N-Dee vybrán. Poprvé jsme se spolu potkali po koncertě Different Disco (více informací o tomto projektu na www.futurebeat.cz), kdy jsem se ho jednoduše zeptal: "Nevadilo by Ti, kdybych si s Tebou zajamoval?", načež on nadšeně souhlasil. Následoval asi dvouhodinový set, do nějž jsem se ponořil jak v tranzu...
Přesto předpokládám, že nejlíp se Ti asi hraje s Martinem, ne?
No jasně, že s Lugerem, protože tady se hned od začátku naší spolupráce vytvořil silný srdeční kontakt.
Myslíš, že je to spíš tím, že jste spolu dlouho nebo že si tak dobře niterně rozumíte?
Obojí. A tohle graduje prostě koncert od koncertu, protože my dva máme zvláštní schopnost ty věci rychle odhodit pryč, a jak to dobrý, tak všechno špatný v případě, pokud něco zkazíme. Díky tomuto přístupu můžeme hned při následující příležitosti zase psát na kompletně čistý papír, takže s Lugerem se vždycky cítím, jako bychom spolu hráli prvně. Pokaždý se příběh odvíjí jinak, s ohledem na atmosféru, v kolik hodin hraješ, jaký jsou lidi, jaké má prostor ozvučení... Taky pochopitelně rozlišuju finančně dobrý kšefty od dobrého hraní v pravém slova smyslu.
Nejednou sis už zahrál v prostorách Meccy, jak se ti jamovalo zde?
Vynikající. Oceňuji především výborný zvuk a super sestavu, která mě motivovala k perfektnímu výkonu už sama o sobě. Stíhal jsem bez problémů spolupráci s Djem, měl jsem dost času na přípravu. Většinou jsem začínal už kolem desáté s Lugerem nahoře, a pak jsem se přesunul dolů, do chill-outu.
Vezmeme-li instrumentalistu a vedle něj postavíme vokalistku, kdo bývá dle tvých zkušeností protěžovanější?
Rozhodně zpěv, vokály jsou vždy a všude preferovanější, to je železný zákon.
Proč tomu tak je?
Víš co, přece jenom tím hlasem líp komunikuješ, protože říkáš slova, která mají nějaký význam.
Osobně se domnívám, že nástrojem můžeš kolikrát říct daleko víc než slovem.
Já taky, ale lidi ne. Jde o to, že ačkoli nejsem malej kluk, tak i navzdory věku mě hraní pořád nesmírně baví. Neocenitelným přínosem bylo pro mě období, kdy jsme hráli s "Laurou"...
Tady by mě zajímalo, jak se u tebe vnitřně udál přechod od "pravověrnýho rokecu" ke koketování s Djem? Co Tě k tomu přivedlo?
Ovlivnilo mě pár věcí..., ovlivnili mě Prodigy, k nimž jsem se dostal přes kamaráda až v devadesátém pátém, tedy v době, kdy už byli dávno známí. V té době na mě silně zapůsobil anglický saxofonista Country Pine, který experimentuje s Dji. V sestavě spolu s ním většinou figuruje jeden DJ, který normálně hraje a druhý, co scratchuje. Tyhle lidi pokládám za opravdové kouzelníky, protože dokáží vytvořit iluzi, jakoby tam byl ještě další muzikant. Z jejich exhibicí a strhujících jazzových laufů jsem se sám leccos přiučil.
Jaká hudba je tedy pro tebe podstatná?
Vyvážená. I ve svojí kapele, stejně jako ve všech předchozích, kde jsem kdy hostoval, se snažím vycítit, co je podstatné pro ten moment a co pro danou muziku. Pokud mě strhne proud hudby, tak jsem uvnitř a když se do toho nemůžu dostat, jdu si radši zatančit a čekám na impuls. I zdánlivě monotónní rytmus obsahuje celou škálu podnětů, širších logických souvislostí, muzikantských odkazů..., vždyť ta dnešní taneční hudba má tak obrovský záběr!
Ty, jako saxofonista, improvizátor, připravoval sis někdy to, co budeš hrát, předem? Jde to vůbec?
Ne, u týhle muziky nikdy. Připravoval jsem se trochu jen když jsme tenkrát točili s Lugerem ten náš demáč. Martin ve studiu zmixoval pět desek a já si pak doma jenom ověřil jaké jsou tam tóniny, ladění, a pak při natáčení, protože jsem chtěl mít výsledek co nejefektnější, ještě udělal pár střihů.
S oblibou používáš termín "SAX", co pro tebe všechno znamená?
Především je to symbol. Má jej v názvu i celá řada mých desek. Třeba "Sax and Love", plná popových hitovek převedených do instrumentální formy, "Sax Art", dvě další desky, co vyšly v Německu, "Sax Horoscope", což je ta nejnovější, která vyšla u Warner Music a v zásobě mám ještě dva nebo tři další projekty.
Hraješ na deskách odlišně než tady na párty?
Jak se to vezme. V případě "Sax Art", mojí autorské, vyloženě jazzové desky, kde účinkuje Jan Buchar na piano se saxíkem, se pohybuju v diametrálně odlišné dimenzi. Na své první nahrávce z pětadevadesátého jsem naproti tomu pracoval na jazzpopových skladbách s Borisem Urbánkem, takže žádná improvizace, většina věcí je předem připravená a zase je to o něčem jiném.
Jak moc je v dnešní době obtížné vydělat si samotným hraním na živobytí?
Chvála Bohu, že dneska to docela jde. Třeba ještě před dvěma lety to snadné nebylo. Dílem i proto, že jsem se rozváděl, zažil si svůj nejhlubší vnitřní propad...
To se zákonitě nějak muselo promítnout do tvé hudby, ne?
Samozřejmě, protože tenkrát jsem byl totálně v prdeli a každý, kdo se kdy rozváděl ví, o čem mluvím. Stane se, že si dva lidé nerozumějí, jenže mezi námi dvěma stálo ještě dítě a já v tom lítal s ním. Plavil jsem se ve strašně silném proudu, ale když se na to dívám teď zpětně, mám radost, že se mi to podařilo překonat. Celým tím proudem jsem se přesunul úplně někam jinam a jsem šťastný, že mohu být dneska tady. Někdy prostě řekne život ne a ty se rázem potácíš, klopýtáš v bahně... Štěstí, že nemůžu pít, jinak bych se tenkrát asi upil k smrti, ale s odstupem, jak se na to dívám teď, kdyby k tomu tehdy bývalo nedošlo, tak nejsem tam, kde jsem. Tím jsem si naprosto jistý.
Co je tedy po tom všem pro tebe život?
Muzika, ta pro mě znamená život, protože kvůli ní jsem všechno obětoval.
Jak a kdy jsi vlastně nalezl svůj vztah k ní?
První podnět přišel ze školy. Měl jsem výbornou paní učitelku, platil jsem taky za dobrého zpěváka, v deseti jsem začal hrát na klarinet, pak přišla konzervatoř, chvilku jsem i učil, a pak jsem už chtěl jen hrát. Ostravu, odkud pocházím, vystřídala Praha a první profesionální angažmá mi poskytl Vláďa Mišík. Potom už to šlo ráz na ráz - Karel Gott, Milan Svoboda, Kontraband, Jirka Korn, Ilona Csáková..., dohromady jsem už natočil přes padesát desek. Šel jsem skoro do všeho, co se mi naskytlo a to hlavně proto, že miluju změnu, rád potkávám nové lidi.
Jak se ti dnes hrálo?
Naprosto skvěle, tak jako čerstvě, skutečný zážitek, konečně podobně tomu bylo i minulý rok, kdy jsme s Lugerem hráli na druhé straně jezera. Dneska mě oslovili nějací dva kluci tady v areálu: "Nehráls tu náhodou loni s Lugerem", a to mě nesmírně potěšilo.
Spojení sax - DJ se u nás zas až tak nenosí. Jaký je u nás "saxofonistický potenciál" v tomto směru?
Zaslechl jsem několik jmen, pár kluků jsem dokonce i viděl, ale ty jména si nepamatuju.
Snažíš se mladým, začínajícím muzikantům nějak pomáhat?
Asi před čtyřmi lety jsem vydal knížku "Moderní škola pro saxofon", kde prozrazuju svoje fóry jak se zdokonalit, jak "bejt dobrej". Došly mi dvě věci - lidi tyhle informace nedostanou, ale hlavně jsem si uvědomil, že vyzrazení těchto těžce vydřených triků mě nemůže v konečném důsledku stejně nijak ohrozit. Navíc, pokud se těchto rad někdo chytne a začne cvičit, tak má před sebou nejprve pět let tvrdé práce, během nichž by si měl vytvořit kvalitní základ, ze kterého může teprve potom začít prosakovat do povědomí lidí.
Já se domnívám, že ikdyž naprosto odkryješ vlastní technickou metodiku, nemůžeš de facto nic riskovat proto, že tím nedáváš v šanc ani v nejmenším sebe sama, nikdo nemůže kopírovat či nacvičovat tvoje pocity.
Přesně tak, proto taky rozhazuju fóry, které by nikdy žádný hudebník neprozradil, všichni si je tutlají.
Nepřipadá ti takové chování poměrně omezené? Nepopírá takový muzikant samou podstatu svého poslání?
Nechtěl bych to definovat, prostě je to tak, jak to je, ale já se toho nebojím. Věřím, že v budoucnu se objeví nová krev, jejíž přítomnost mě právě bude tlačit k tomu, abych více cvičil a neusínal na vavřínech.
Už teď můžeš říct, že si u saxíku strávil podstatnou část života, jak dlou to ještě vidíš?
Aktivně chci hrát alespoň do šedesáti.
Stránky v provozu
Silvestr v Kostele sv. Michala
Ivan Myslikovjan patří k naší saxofonistické špičce už delší čas, vyzkoušel si spolupráci téměř se všemi českými popstars, působí zároveň v několika jazzových projektech, píše knihy a s oblibou fúzuje také s taneční hudbou. Pokud stále ještě váháte s výběrem párty, na které přivítáte Nový rok vězte, že Ivan Myslikovjan doprovodí svou hrou na saxofon sety DJs na party v kostele Sv. Michala s názvem Enjoy Club.
Jaké máš zkušenosti s postojem Djů vůči interpretům, kteří je doprovázejí?
Především záleží na tom, o koho se jedná. Nedávno jsem si například výborně zajamoval s Loutkou v Paradogsu... Rád spolupracuji se jmény jako Petr Moskito, Lumiere či plzeňskou Djkou N-Dee, se kterou jsem navázal úžasný vzat právě přes klub Mazaný králíček, kde pravidelně hrává. Vynikající je Dj Diome, zvlášť pokud uvážím jeho mladý věk, s nímž jsem si zahrál v dalším plzeňském klubu Divadlo pod Lampou. Diome je sice trochu nervní, ale má v sobě jakýsi zvláštní druh energie, šťávu, kterou dostal šanci předvést minulý rok na té Djské akademii v Irsku, kam byl spolu s N-Dee vybrán. Poprvé jsme se spolu potkali po koncertě Different Disco (více informací o tomto projektu na www.futurebeat.cz), kdy jsem se ho jednoduše zeptal: "Nevadilo by Ti, kdybych si s Tebou zajamoval?", načež on nadšeně souhlasil. Následoval asi dvouhodinový set, do nějž jsem se ponořil jak v tranzu...
Přesto předpokládám, že nejlíp se Ti asi hraje s Martinem, ne?
No jasně, že s Lugerem, protože tady se hned od začátku naší spolupráce vytvořil silný srdeční kontakt.
Myslíš, že je to spíš tím, že jste spolu dlouho nebo že si tak dobře niterně rozumíte?
Obojí. A tohle graduje prostě koncert od koncertu, protože my dva máme zvláštní schopnost ty věci rychle odhodit pryč, a jak to dobrý, tak všechno špatný v případě, pokud něco zkazíme. Díky tomuto přístupu můžeme hned při následující příležitosti zase psát na kompletně čistý papír, takže s Lugerem se vždycky cítím, jako bychom spolu hráli prvně. Pokaždý se příběh odvíjí jinak, s ohledem na atmosféru, v kolik hodin hraješ, jaký jsou lidi, jaké má prostor ozvučení... Taky pochopitelně rozlišuju finančně dobrý kšefty od dobrého hraní v pravém slova smyslu.
Nejednou sis už zahrál v prostorách Meccy, jak se ti jamovalo zde?
Vynikající. Oceňuji především výborný zvuk a super sestavu, která mě motivovala k perfektnímu výkonu už sama o sobě. Stíhal jsem bez problémů spolupráci s Djem, měl jsem dost času na přípravu. Většinou jsem začínal už kolem desáté s Lugerem nahoře, a pak jsem se přesunul dolů, do chill-outu.
Vezmeme-li instrumentalistu a vedle něj postavíme vokalistku, kdo bývá dle tvých zkušeností protěžovanější?
Rozhodně zpěv, vokály jsou vždy a všude preferovanější, to je železný zákon.
Proč tomu tak je?
Víš co, přece jenom tím hlasem líp komunikuješ, protože říkáš slova, která mají nějaký význam.
Osobně se domnívám, že nástrojem můžeš kolikrát říct daleko víc než slovem.
Já taky, ale lidi ne. Jde o to, že ačkoli nejsem malej kluk, tak i navzdory věku mě hraní pořád nesmírně baví. Neocenitelným přínosem bylo pro mě období, kdy jsme hráli s "Laurou"...
Tady by mě zajímalo, jak se u tebe vnitřně udál přechod od "pravověrnýho rokecu" ke koketování s Djem? Co Tě k tomu přivedlo?
Ovlivnilo mě pár věcí..., ovlivnili mě Prodigy, k nimž jsem se dostal přes kamaráda až v devadesátém pátém, tedy v době, kdy už byli dávno známí. V té době na mě silně zapůsobil anglický saxofonista Country Pine, který experimentuje s Dji. V sestavě spolu s ním většinou figuruje jeden DJ, který normálně hraje a druhý, co scratchuje. Tyhle lidi pokládám za opravdové kouzelníky, protože dokáží vytvořit iluzi, jakoby tam byl ještě další muzikant. Z jejich exhibicí a strhujících jazzových laufů jsem se sám leccos přiučil.
Jaká hudba je tedy pro tebe podstatná?
Vyvážená. I ve svojí kapele, stejně jako ve všech předchozích, kde jsem kdy hostoval, se snažím vycítit, co je podstatné pro ten moment a co pro danou muziku. Pokud mě strhne proud hudby, tak jsem uvnitř a když se do toho nemůžu dostat, jdu si radši zatančit a čekám na impuls. I zdánlivě monotónní rytmus obsahuje celou škálu podnětů, širších logických souvislostí, muzikantských odkazů..., vždyť ta dnešní taneční hudba má tak obrovský záběr!
Ty, jako saxofonista, improvizátor, připravoval sis někdy to, co budeš hrát, předem? Jde to vůbec?
Ne, u týhle muziky nikdy. Připravoval jsem se trochu jen když jsme tenkrát točili s Lugerem ten náš demáč. Martin ve studiu zmixoval pět desek a já si pak doma jenom ověřil jaké jsou tam tóniny, ladění, a pak při natáčení, protože jsem chtěl mít výsledek co nejefektnější, ještě udělal pár střihů.
S oblibou používáš termín "SAX", co pro tebe všechno znamená?
Především je to symbol. Má jej v názvu i celá řada mých desek. Třeba "Sax and Love", plná popových hitovek převedených do instrumentální formy, "Sax Art", dvě další desky, co vyšly v Německu, "Sax Horoscope", což je ta nejnovější, která vyšla u Warner Music a v zásobě mám ještě dva nebo tři další projekty.
Hraješ na deskách odlišně než tady na párty?
Jak se to vezme. V případě "Sax Art", mojí autorské, vyloženě jazzové desky, kde účinkuje Jan Buchar na piano se saxíkem, se pohybuju v diametrálně odlišné dimenzi. Na své první nahrávce z pětadevadesátého jsem naproti tomu pracoval na jazzpopových skladbách s Borisem Urbánkem, takže žádná improvizace, většina věcí je předem připravená a zase je to o něčem jiném.
Jak moc je v dnešní době obtížné vydělat si samotným hraním na živobytí?
Chvála Bohu, že dneska to docela jde. Třeba ještě před dvěma lety to snadné nebylo. Dílem i proto, že jsem se rozváděl, zažil si svůj nejhlubší vnitřní propad...
To se zákonitě nějak muselo promítnout do tvé hudby, ne?
Samozřejmě, protože tenkrát jsem byl totálně v prdeli a každý, kdo se kdy rozváděl ví, o čem mluvím. Stane se, že si dva lidé nerozumějí, jenže mezi námi dvěma stálo ještě dítě a já v tom lítal s ním. Plavil jsem se ve strašně silném proudu, ale když se na to dívám teď zpětně, mám radost, že se mi to podařilo překonat. Celým tím proudem jsem se přesunul úplně někam jinam a jsem šťastný, že mohu být dneska tady. Někdy prostě řekne život ne a ty se rázem potácíš, klopýtáš v bahně... Štěstí, že nemůžu pít, jinak bych se tenkrát asi upil k smrti, ale s odstupem, jak se na to dívám teď, kdyby k tomu tehdy bývalo nedošlo, tak nejsem tam, kde jsem. Tím jsem si naprosto jistý.
Co je tedy po tom všem pro tebe život?
Muzika, ta pro mě znamená život, protože kvůli ní jsem všechno obětoval.
Jak a kdy jsi vlastně nalezl svůj vztah k ní?
První podnět přišel ze školy. Měl jsem výbornou paní učitelku, platil jsem taky za dobrého zpěváka, v deseti jsem začal hrát na klarinet, pak přišla konzervatoř, chvilku jsem i učil, a pak jsem už chtěl jen hrát. Ostravu, odkud pocházím, vystřídala Praha a první profesionální angažmá mi poskytl Vláďa Mišík. Potom už to šlo ráz na ráz - Karel Gott, Milan Svoboda, Kontraband, Jirka Korn, Ilona Csáková..., dohromady jsem už natočil přes padesát desek. Šel jsem skoro do všeho, co se mi naskytlo a to hlavně proto, že miluju změnu, rád potkávám nové lidi.
Jak se ti dnes hrálo?
Naprosto skvěle, tak jako čerstvě, skutečný zážitek, konečně podobně tomu bylo i minulý rok, kdy jsme s Lugerem hráli na druhé straně jezera. Dneska mě oslovili nějací dva kluci tady v areálu: "Nehráls tu náhodou loni s Lugerem", a to mě nesmírně potěšilo.
Spojení sax - DJ se u nás zas až tak nenosí. Jaký je u nás "saxofonistický potenciál" v tomto směru?
Zaslechl jsem několik jmen, pár kluků jsem dokonce i viděl, ale ty jména si nepamatuju.
Snažíš se mladým, začínajícím muzikantům nějak pomáhat?
Asi před čtyřmi lety jsem vydal knížku "Moderní škola pro saxofon", kde prozrazuju svoje fóry jak se zdokonalit, jak "bejt dobrej". Došly mi dvě věci - lidi tyhle informace nedostanou, ale hlavně jsem si uvědomil, že vyzrazení těchto těžce vydřených triků mě nemůže v konečném důsledku stejně nijak ohrozit. Navíc, pokud se těchto rad někdo chytne a začne cvičit, tak má před sebou nejprve pět let tvrdé práce, během nichž by si měl vytvořit kvalitní základ, ze kterého může teprve potom začít prosakovat do povědomí lidí.
Já se domnívám, že ikdyž naprosto odkryješ vlastní technickou metodiku, nemůžeš de facto nic riskovat proto, že tím nedáváš v šanc ani v nejmenším sebe sama, nikdo nemůže kopírovat či nacvičovat tvoje pocity.
Přesně tak, proto taky rozhazuju fóry, které by nikdy žádný hudebník neprozradil, všichni si je tutlají.
Nepřipadá ti takové chování poměrně omezené? Nepopírá takový muzikant samou podstatu svého poslání?
Nechtěl bych to definovat, prostě je to tak, jak to je, ale já se toho nebojím. Věřím, že v budoucnu se objeví nová krev, jejíž přítomnost mě právě bude tlačit k tomu, abych více cvičil a neusínal na vavřínech.
Už teď můžeš říct, že si u saxíku strávil podstatnou část života, jak dlou to ještě vidíš?
Aktivně chci hrát alespoň do šedesáti.
Kostel sv. Michala, v němž se tento rok uskuteční originální silvestrovská oslava, je opravdu zvláštní místo. Pomineme-li jeho polohu (cca 50m od Staromáku), první, co mě zaujalo bylo, že tento kostel už tu stojí nějakých 800 let a kázal zde sám Jan Hus. Při představě, že z oněch míst ke mně budou současní DJové pouštět svá poselství se mi vybavili Faithless a jejich "God Is A DJ".
