PARTYINFO
SAX´O´PHONO LIVE
Datum konání: |
17.05.2002 - pátek |
Místo konání: |
Praha - Mecca |
DJs: |
Diome & Catherine (vocals), Neo, Patrick Bergman & Radka Urbancová (vocals) C Lounge (cowboy breakbeat): Voita & Ottoman & vocals + sax by Radimo |
Live: |
Ivan M. (sax) |
Popis: |
cowboys free, start 22:00, end 05:30 |
Rozhovor s Ivanem Myslikovjanem
Ivan Myslikovjan patří k naší saxofonistické špičce už delší čas, vyzkoušel si spolupráci téměř se všemi českými popstars, působí zároveň v několika jazzových projektech, píše knihy a s oblibou fúzuje také s taneční hudbou. Že to už dávno není jen o klubu, gramcích a DJi je přesvědčeno čím dál víc lidí, jak ale taková spolupráce instrumentalisty s DJem vlastně funguje?
Jaké máš zkušenosti s postojem DJů vůči interpretům, kteří je doprovázejí?
Především záleží na tom, o koho se jedná. Nedávno jsem si například výborně zajamoval s Loutkou v Paradogsu... Rád spolupracuji se jmény jako Petr Moskito, Lumiere či plzeňskou DJkou N-Dee, se kterou jsem navázal úžasný vzah právě přes klub Mazaný králíček, kde pravidelně hrává. Vynikající je DJ Diome, zvlášť pokud uvážím jeho mladý věk, s nímž jsem si zahrál v dalším plzeňském klubu Divadlo pod Lampou. Diome je sice trochu nervní, ale má v sobě jakýsi zvláštní druh energie, šťávu, kterou dostal šanci předvést minulý rok na té DJské akademii v Irsku, kam byl spolu s N-Dee vybrán. Poprvé jsme se spolu potkali po koncertě Different Disco (více informací o tomto projektu na www.futurebeat.cz), kdy jsem se ho jednoduše zeptal: "Nevadilo by Ti, kdybych si s Tebou zajamoval?", načež on nadšeně souhlasil. Následoval asi dvouhodinový set, do nějž jsem se ponořil jak v tranzu...
Přesto předpokládám, že nejlíp se Ti asi hraje s Martinem, ne?
No jasně, že s Lugerem, protože tady se hned od začátku naší spolupráce vytvořil silný srdeční kontakt.
Myslíš, že je to spíš tím, že jste spolu dlouho nebo že si tak dobře niterně rozumíte?
Obojí. A tohle graduje prostě koncert od koncertu, protože my dva máme zvláštní schopnost ty věci rychle odhodit pryč, a jak to dobrý, tak všechno špatný v případě, pokud něco zkazíme. Díky tomuto přístupu můžeme hned při následující příležitosti zase psát na kompletně čistý papír, takže s Lugerem se vždycky cítím, jako bychom spolu hráli prvně. Pokaždý se příběh odvíjí jinak, s ohledem na atmosféru, v kolik hodin hraješ, jaký jsou lidi, jaké má prostor ozvučení... Taky pochopitelně rozlišuju finančně dobrý kšefty od dobrého hraní v pravém slova smyslu.
Nejednou sis už zahrál v prostorách Meccy, jak se ti jamovalo zde?
Vynikající. Oceňuji především výborný zvuk a super sestavu, která mě motivovala k perfektnímu výkonu už sama o sobě. Stíhal jsem bez problémů spolupráci s DJem, měl jsem dost času na přípravu. Většinou jsem začínal už kolem desáté s Lugerem nahoře, a pak jsem se přesunul dolů, do chill-outu.
Vezmeme-li instrumentalistu a vedle něj postavíme vokalistku, kdo bývá dle tvých zkušeností protěžovanější?
Rozhodně zpěv, vokály jsou vždy a všude preferovanější, to je železný zákon.
Proč tomu tak je?
Víš co, přece jenom tím hlasem líp komunikuješ, protože říkáš slova, která mají nějaký význam.
Osobně se domnívám, že nástrojem můžeš kolikrát říct daleko víc než slovem.
Já taky, ale lidi ne.
Jde o to, že ačkoli nejsem malej kluk, tak i navzdory věku mě hraní pořád nesmírně baví. Neocenitelným přínosem bylo pro mě období, kdy jsme hráli s "Laurou"...
Tady by mě zajímalo, jak se u tebe vnitřně udál přechod od "pravověrnýho rokecu" ke koketování s DJem? Co Tě k tomu přivedlo?
Ovlivnilo mě pár věcí..., ovlivnili mě Prodigy, k nimž jsem se dostal přes kamaráda až v devadesátém pátém, tedy v době, kdy už byli dávno známí. V té době na mě silně zapůsobil anglický saxofonista Country Pine, který experimentuje s DJi. V sestavě spolu s ním většinou figuruje jeden DJ, který normálně hraje a druhý, co scratchuje. Tyhle lidi pokládám za opravdové kouzelníky, protože dokáží vytvořit iluzi, jakoby tam byl ještě další muzikant. Z jejich exhibicí a strhujících jazzových laufů jsem se sám leccos přiučil.
Jaká hudba je tedy pro tebe podstatná?
Vyvážená. I ve svojí kapele, stejně jako ve všech předchozích, kde jsem kdy hostoval, se snažím vycítit, co je podstatné pro ten moment a co pro danou muziku. Pokud mě strhne proud hudby, tak jsem uvnitř a když se do toho nemůžu dostat, jdu si radši zatančit a čekám na impuls. I zdánlivě monotónní rytmus obsahuje celou škálu podnětů, širších logických souvislostí, muzikantských odkazů..., vždyť ta dnešní taneční hudba má tak obrovský záběr!
Ty, jako saxofonista, improvizátor, připravoval sis někdy to, co budeš hrát, předem? Jde to vůbec?
Ne, u týhle muziky nikdy. Připravoval jsem se trochu jen když jsme tenkrát točili s Lugerem ten náš demáč. Martin ve studiu zmixoval pět desek a já si pak doma jenom ověřil jaké jsou tam tóniny, ladění, a pak při natáčení, protože jsem chtěl mít výsledek co nejefektnější, ještě udělal pár střihů.
S oblibou používáš termín "SAX", co pro tebe všechno znamená?
Především je to symbol. Má jej v názvu i celá řada mých desek. Třeba "Sax and Love", plná popových hitovek převedených do instrumentální formy, "Sax Art", dvě další desky, co vyšly v Německu, "Sax Horoscope", což je ta nejnovější, která vyšla u Warner Music a v zásobě mám ještě dva nebo tři další projekty.
Hraješ na deskách odlišně než tady na párty?
Jak se to vezme. V případě "Sax Art", mojí autorské, vyloženě jazzové desky, kde účinkuje Jan Buchar na piano se saxíkem, se pohybuju v diametrálně odlišné dimenzi. Na své první nahrávce z pětadevadesátého jsem naproti tomu pracoval na jazzpopových skladbách s Borisem Urbánkem, takže žádná improvizace, většina věcí je předem připravená a zase je to o něčem jiném.
Jak moc je v dnešní době obtížné vydělat si samotným hraním na živobytí?
Chvála Bohu, že dneska to docela jde. Třeba ještě před dvěma lety to snadné nebylo. Dílem i proto, že jsem se rozváděl, zažil si svůj nejhlubší vnitřní propad...
To se zákonitě nějak muselo promítnout do tvé hudby, ne?
Samozřejmě, protože tenkrát jsem byl totálně v prdeli a každý, kdo se kdy rozváděl ví, o čem mluvím. Stane se, že si dva lidé nerozumějí, jenže mezi námi dvěma stálo ještě dítě a já v tom lítal s ním. Plavil jsem se ve strašně silném proudu, ale když se na to dívám teď zpětně, mám radost, že se mi to podařilo překonat. Celým tím proudem jsem se přesunul úplně někam jinam a jsem šťastný, že mohu být dneska tady. Někdy prostě řekne život ne a ty se rázem potácíš, klopýtáš v bahně... Štěstí, že nemůžu pít, jinak bych se tenkrát asi upil k smrti, ale s odstupem, jak se na to dívám teď, kdyby k tomu tehdy bývalo nedošlo, tak nejsem tam, kde jsem. Tím jsem si naprosto jistý.
Co je tedy po tom všem pro tebe život?
Muzika, ta pro mě znamená život, protože kvůli ní jsem všechno obětoval.
Jak a kdy jsi vlastně nalezl svůj vztah k ní?
První podnět přišel ze školy. Měl jsem výbornou paní učitelku, platil jsem taky za dobrého zpěváka, v deseti jsem začal hrát na klarinet, pak přišla konzervatoř, chvilku jsem i učil, a pak jsem už chtěl jen hrát. Ostravu, odkud pocházím, vystřídala Praha a první profesionální angažmá mi poskytl Vláďa Mišík. Potom už to šlo ráz na ráz - Karel Gott, Milan Svoboda, Kontraband, Jirka Korn, Ilona Csáková..., dohromady jsem už natočil přes padesát desek. Šel jsem skoro do všeho, co se mi naskytlo a to hlavně proto, že miluju změnu, rád potkávám nové lidi.
Jak se ti dnes hrálo?
Naprosto skvěle, tak jako čerstvě, skutečný zážitek, konečně podobně tomu bylo i minulý rok, kdy jsme s Lugerem hráli na druhé straně jezera. Dneska mě oslovili nějací dva kluci tady v areálu: "Nehráls tu náhodou loni s Lugerem", a to mě nesmírně potěšilo.
Spojení sax - DJ se u nás zas až tak nenosí. Jaký je u nás "saxofonistický potenciál" v tomto směru?
Zaslechl jsem několik jmen, pár kluků jsem dokonce i viděl, ale ty jména si nepamatuju.
Snažíš se mladým, začínajícím muzikantům nějak pomáhat?
Asi před čtyřmi lety jsem vydal knížku "Moderní škola pro saxofon", kde prozrazuju svoje fóry jak se zdokonalit, jak "bejt dobrej". Došly mi dvě věci - lidi tyhle informace nedostanou, ale hlavně jsem si uvědomil, že vyzrazení těchto těžce vydřených triků mě nemůže v konečném důsledku stejně nijak ohrozit. Navíc, pokud se těchto rad někdo chytne a začne cvičit, tak má před sebou nejprve pět let tvrdé práce, během nichž by si měl vytvořit kvalitní základ, ze kterého může teprve potom začít prosakovat do povědomí lidí.
Já se domnívám, že ikdyž naprosto odkryješ vlastní technickou metodiku, nemůžeš de facto nic riskovat proto, že tím nedáváš v šanc ani v nejmenším sebe sama, nikdo nemůže kopírovat či nacvičovat tvoje pocity.
Přesně tak, proto taky rozhazuju fóry, které by nikdy žádný hudebník neprozradil, všichni si je tutlají.
Nepřipadá ti takové chování poměrně omezené? Nepopírá takový muzikant samou podstatu svého poslání?
Nechtěl bych to definovat, prostě je to tak, jak to je, ale já se toho nebojím. Věřím, že v budoucnu se objeví nová krev, jejíž přítomnost mě právě bude tlačit k tomu, abych více cvičil a neusínal na vavřínech.
Už teď můžeš říct, že si u saxíku strávil podstatnou část života, jak dlouho to ještě vidíš?
Aktivně chci hrát alespoň do šedesáti.
Rozhovor - Patrick Bergman
Zajímavým hudebním zážitkem by mohla být páteční party v Mecce - Sax'O'Phono Live, které spojuje vokálisty, instrumentalisty a DJeje. Zajímavým čtením by pro vás mohly být dva rozhovory: se saxofonistou Ivanem Myslikovjanem a s Patrickem Bergmanem, kteří na této akci vystupují.
Jaké máš zkušenosti s postojem DJů vůči interpretům, kteří je doprovázejí?
Především záleží na tom, o koho se jedná. Nedávno jsem si například výborně zajamoval s Loutkou v Paradogsu... Rád spolupracuji se jmény jako Petr Moskito, Lumiere či plzeňskou DJkou N-Dee, se kterou jsem navázal úžasný vzah právě přes klub Mazaný králíček, kde pravidelně hrává. Vynikající je DJ Diome, zvlášť pokud uvážím jeho mladý věk, s nímž jsem si zahrál v dalším plzeňském klubu Divadlo pod Lampou. Diome je sice trochu nervní, ale má v sobě jakýsi zvláštní druh energie, šťávu, kterou dostal šanci předvést minulý rok na té DJské akademii v Irsku, kam byl spolu s N-Dee vybrán. Poprvé jsme se spolu potkali po koncertě Different Disco (více informací o tomto projektu na www.futurebeat.cz), kdy jsem se ho jednoduše zeptal: "Nevadilo by Ti, kdybych si s Tebou zajamoval?", načež on nadšeně souhlasil. Následoval asi dvouhodinový set, do nějž jsem se ponořil jak v tranzu...
Přesto předpokládám, že nejlíp se Ti asi hraje s Martinem, ne?
No jasně, že s Lugerem, protože tady se hned od začátku naší spolupráce vytvořil silný srdeční kontakt.
Myslíš, že je to spíš tím, že jste spolu dlouho nebo že si tak dobře niterně rozumíte?
Obojí. A tohle graduje prostě koncert od koncertu, protože my dva máme zvláštní schopnost ty věci rychle odhodit pryč, a jak to dobrý, tak všechno špatný v případě, pokud něco zkazíme. Díky tomuto přístupu můžeme hned při následující příležitosti zase psát na kompletně čistý papír, takže s Lugerem se vždycky cítím, jako bychom spolu hráli prvně. Pokaždý se příběh odvíjí jinak, s ohledem na atmosféru, v kolik hodin hraješ, jaký jsou lidi, jaké má prostor ozvučení... Taky pochopitelně rozlišuju finančně dobrý kšefty od dobrého hraní v pravém slova smyslu.
Nejednou sis už zahrál v prostorách Meccy, jak se ti jamovalo zde?
Vynikající. Oceňuji především výborný zvuk a super sestavu, která mě motivovala k perfektnímu výkonu už sama o sobě. Stíhal jsem bez problémů spolupráci s DJem, měl jsem dost času na přípravu. Většinou jsem začínal už kolem desáté s Lugerem nahoře, a pak jsem se přesunul dolů, do chill-outu.
Vezmeme-li instrumentalistu a vedle něj postavíme vokalistku, kdo bývá dle tvých zkušeností protěžovanější?
Rozhodně zpěv, vokály jsou vždy a všude preferovanější, to je železný zákon.
Proč tomu tak je?
Víš co, přece jenom tím hlasem líp komunikuješ, protože říkáš slova, která mají nějaký význam.
Osobně se domnívám, že nástrojem můžeš kolikrát říct daleko víc než slovem.
Já taky, ale lidi ne.
Jde o to, že ačkoli nejsem malej kluk, tak i navzdory věku mě hraní pořád nesmírně baví. Neocenitelným přínosem bylo pro mě období, kdy jsme hráli s "Laurou"...
Tady by mě zajímalo, jak se u tebe vnitřně udál přechod od "pravověrnýho rokecu" ke koketování s DJem? Co Tě k tomu přivedlo?
Ovlivnilo mě pár věcí..., ovlivnili mě Prodigy, k nimž jsem se dostal přes kamaráda až v devadesátém pátém, tedy v době, kdy už byli dávno známí. V té době na mě silně zapůsobil anglický saxofonista Country Pine, který experimentuje s DJi. V sestavě spolu s ním většinou figuruje jeden DJ, který normálně hraje a druhý, co scratchuje. Tyhle lidi pokládám za opravdové kouzelníky, protože dokáží vytvořit iluzi, jakoby tam byl ještě další muzikant. Z jejich exhibicí a strhujících jazzových laufů jsem se sám leccos přiučil.
Jaká hudba je tedy pro tebe podstatná?
Vyvážená. I ve svojí kapele, stejně jako ve všech předchozích, kde jsem kdy hostoval, se snažím vycítit, co je podstatné pro ten moment a co pro danou muziku. Pokud mě strhne proud hudby, tak jsem uvnitř a když se do toho nemůžu dostat, jdu si radši zatančit a čekám na impuls. I zdánlivě monotónní rytmus obsahuje celou škálu podnětů, širších logických souvislostí, muzikantských odkazů..., vždyť ta dnešní taneční hudba má tak obrovský záběr!
Ty, jako saxofonista, improvizátor, připravoval sis někdy to, co budeš hrát, předem? Jde to vůbec?
Ne, u týhle muziky nikdy. Připravoval jsem se trochu jen když jsme tenkrát točili s Lugerem ten náš demáč. Martin ve studiu zmixoval pět desek a já si pak doma jenom ověřil jaké jsou tam tóniny, ladění, a pak při natáčení, protože jsem chtěl mít výsledek co nejefektnější, ještě udělal pár střihů.
S oblibou používáš termín "SAX", co pro tebe všechno znamená?
Především je to symbol. Má jej v názvu i celá řada mých desek. Třeba "Sax and Love", plná popových hitovek převedených do instrumentální formy, "Sax Art", dvě další desky, co vyšly v Německu, "Sax Horoscope", což je ta nejnovější, která vyšla u Warner Music a v zásobě mám ještě dva nebo tři další projekty.
Hraješ na deskách odlišně než tady na párty?
Jak se to vezme. V případě "Sax Art", mojí autorské, vyloženě jazzové desky, kde účinkuje Jan Buchar na piano se saxíkem, se pohybuju v diametrálně odlišné dimenzi. Na své první nahrávce z pětadevadesátého jsem naproti tomu pracoval na jazzpopových skladbách s Borisem Urbánkem, takže žádná improvizace, většina věcí je předem připravená a zase je to o něčem jiném.
Jak moc je v dnešní době obtížné vydělat si samotným hraním na živobytí?
Chvála Bohu, že dneska to docela jde. Třeba ještě před dvěma lety to snadné nebylo. Dílem i proto, že jsem se rozváděl, zažil si svůj nejhlubší vnitřní propad...
To se zákonitě nějak muselo promítnout do tvé hudby, ne?
Samozřejmě, protože tenkrát jsem byl totálně v prdeli a každý, kdo se kdy rozváděl ví, o čem mluvím. Stane se, že si dva lidé nerozumějí, jenže mezi námi dvěma stálo ještě dítě a já v tom lítal s ním. Plavil jsem se ve strašně silném proudu, ale když se na to dívám teď zpětně, mám radost, že se mi to podařilo překonat. Celým tím proudem jsem se přesunul úplně někam jinam a jsem šťastný, že mohu být dneska tady. Někdy prostě řekne život ne a ty se rázem potácíš, klopýtáš v bahně... Štěstí, že nemůžu pít, jinak bych se tenkrát asi upil k smrti, ale s odstupem, jak se na to dívám teď, kdyby k tomu tehdy bývalo nedošlo, tak nejsem tam, kde jsem. Tím jsem si naprosto jistý.
Co je tedy po tom všem pro tebe život?
Muzika, ta pro mě znamená život, protože kvůli ní jsem všechno obětoval.
Jak a kdy jsi vlastně nalezl svůj vztah k ní?
První podnět přišel ze školy. Měl jsem výbornou paní učitelku, platil jsem taky za dobrého zpěváka, v deseti jsem začal hrát na klarinet, pak přišla konzervatoř, chvilku jsem i učil, a pak jsem už chtěl jen hrát. Ostravu, odkud pocházím, vystřídala Praha a první profesionální angažmá mi poskytl Vláďa Mišík. Potom už to šlo ráz na ráz - Karel Gott, Milan Svoboda, Kontraband, Jirka Korn, Ilona Csáková..., dohromady jsem už natočil přes padesát desek. Šel jsem skoro do všeho, co se mi naskytlo a to hlavně proto, že miluju změnu, rád potkávám nové lidi.
Jak se ti dnes hrálo?
Naprosto skvěle, tak jako čerstvě, skutečný zážitek, konečně podobně tomu bylo i minulý rok, kdy jsme s Lugerem hráli na druhé straně jezera. Dneska mě oslovili nějací dva kluci tady v areálu: "Nehráls tu náhodou loni s Lugerem", a to mě nesmírně potěšilo.
Spojení sax - DJ se u nás zas až tak nenosí. Jaký je u nás "saxofonistický potenciál" v tomto směru?
Zaslechl jsem několik jmen, pár kluků jsem dokonce i viděl, ale ty jména si nepamatuju.
Snažíš se mladým, začínajícím muzikantům nějak pomáhat?
Asi před čtyřmi lety jsem vydal knížku "Moderní škola pro saxofon", kde prozrazuju svoje fóry jak se zdokonalit, jak "bejt dobrej". Došly mi dvě věci - lidi tyhle informace nedostanou, ale hlavně jsem si uvědomil, že vyzrazení těchto těžce vydřených triků mě nemůže v konečném důsledku stejně nijak ohrozit. Navíc, pokud se těchto rad někdo chytne a začne cvičit, tak má před sebou nejprve pět let tvrdé práce, během nichž by si měl vytvořit kvalitní základ, ze kterého může teprve potom začít prosakovat do povědomí lidí.
Já se domnívám, že ikdyž naprosto odkryješ vlastní technickou metodiku, nemůžeš de facto nic riskovat proto, že tím nedáváš v šanc ani v nejmenším sebe sama, nikdo nemůže kopírovat či nacvičovat tvoje pocity.
Přesně tak, proto taky rozhazuju fóry, které by nikdy žádný hudebník neprozradil, všichni si je tutlají.
Nepřipadá ti takové chování poměrně omezené? Nepopírá takový muzikant samou podstatu svého poslání?
Nechtěl bych to definovat, prostě je to tak, jak to je, ale já se toho nebojím. Věřím, že v budoucnu se objeví nová krev, jejíž přítomnost mě právě bude tlačit k tomu, abych více cvičil a neusínal na vavřínech.
Už teď můžeš říct, že si u saxíku strávil podstatnou část života, jak dlouho to ještě vidíš?
Aktivně chci hrát alespoň do šedesáti.
Rozhovor - Patrick Bergman
Nazývá svoje skladby vždy jedním písmenem a číslicí. Písmeno znamená označení daného roku, aktuální právě pro tenhle rok je E. Číslice je vlastně pořadí, jako kolikátou tu skladbu ten rok nahrál. "Nedokážu si představit, že bych měl ještě vymýšlet jména každé skladby." Takže třeba D37th - Dé třicátá sedmá. My zrovna téhle říkáme Captain Pickard a je to vlastně pilotní singl jeho prvního alba Because, které vychází právě teď a je vlastně takový The Greatest Hit of Patrick Bergman. Podivín? Ale vůbec ne...
Svého času jsi poslal demo k nám do 'úřadu' do Demoline a dneska už držíš v ruce svoje první CD. Co si o tom celém myslíš?
Hmm. I když to bude znít ne příliš skromně, nic se pro mě nemění. Pravě dokončuji skladby tvořené letos. Mají název E### a bude se to jmenovat "Therefore". Opravdu muziku si tvořím pro svou radost.
Takže pro radost říkáš. A máš radost i z nového CD Because?
Mám. Dokonce někdy kroutím hlavou nad tím, jak jsem to mohl všechno tak vytvořit. Jak k lepšímu tak k horšímu. Snažím se posunout dál, ale je to dost těžké opouštět své klišé. Možná že se mi to nedaří, možná, že ano, to nejsem schopen posoudit. "Because" je má práce za rok 2000, "Therefore" je 2001.... Co víc dodat.
Když jsi kdysi začínal dělat muziku, co se ti honilo hlavou?
Nic zvláštního. Pro mě se to stalo prostou potřebou. Netvořím umění, ani se o to nepokouším. Dokonce nemám potřebu někomu něco sdělovat, nějaké své pocity, duševní pochody. Pro mě je odměna, když si poslechnu to co za celý rok vytvořím a mám z toho dobry pocit, nebo dokonce husí kůži. To je asi to nej... Z toho taky vyplívá, proč ty divné názvy skladeb a proč ta kvantita.
A co se ti honí v hlavě dnes, jsi přece jen zkušenější, máš jistě líp zařízené studio...
Z toho všeho, co se děje okolo vydání CD, jsem dost zmaten. Nemohu ani říci, že by mi to hřálo mé EGO. Spíš naopak. Dělat rozhovory, prezentovat se veřejně, dělat fotky. Ano fotky, ty mi dělají největší šrámy na mém egu.
Říkáš, že nemáš potřebu být viděn a ani se netoužíš prezentovat svojí muzikou. Přesto tvoje hudba sklízí značné ovace a to první CD vlastně teprve vychází...
Nemohu říct, že nemám potřebu být viděn a slyšen, já ..., já jen, já jsem s tím opravdu nepočítal. Co se týká ovací, o tom nic moc neví. Je pravda, kritika už nějaká byla, a to převážně kladná. Lhal bych, kdybych řekl, že mě to vadí. Nevadí, je to příjemné, ale ten pocit trvá tak krátce, jak rychle přichází. Opravdu, to je dost slabí důvod na to, abych dělal muziku. Je to jen zábava a potřeba. Nic víc.
Hrál jsi na Summer Of Love, kde to byl tvůj první koncert. Jak se hrálo?
Vše bylo pro mě nové. Ani jsem nestačit nasát atmosféru do sebe.
Slyšel jsem, že jsi byl hodně nervózní...
Jo to jsem byl. Ani snad kvůli tomu, že bych nevěřil tomu co dělám. Ale spíš, že ty lidi co tančili na Ladidu zklamu, že to není tak taneční. Já ani ve skutečnosti nevím, co to vlastně tvořím. Když se na to ptám padají takové divné termíny jako drum&bass, jungle, ambient, chillout, a bůh ví co ještě. Já si to asi nazvu sám, třeba drum&chill.
Když jsem viděl tvoje živé vystoupení, docela mne to překvapilo. Přiznám se, že jsem čekal spíš jednoho týpka za mašinkami, ale určitě ne několik kytar, spousty lidí na pódiu... Máš nějakou představu, kde by se živá podoba projektu Patrick Bergman měla ustálit?
Ne nemám, ani si ji zatím nedělám. Když to bude možné, tak požádám kluky aby si se mnou zahráli. A budou-li chtít... Vše je taky závislé na financích. Aby se to celé dalo co nejvíce hrát na živo, chce to hardwarové mašiny. Ale o tom si mohu nechat zatím jen zdát. Nevěřím, že by hudba něco vydělala. Když to příjde, bude to fajn, ale zatím si s tím hlavu nedělám.
Nechceš nám svoji 'kapelu' trochu představit?
Kapelu? Se Zdeňkem Ceralem (kytara - Ready Kirken) - spolupracujeme již čtvrtým rokem. Chodíme spolu na kafe, bydlíme ve stejném městě, posloucháme jiné hudební žánry. Jo a taky začínám pracovat na jeho nápadech. Bude to dost zajímavé.
Ondřej Herold (basa - Ready Kirken) - toho mi Zdeněk přivedl, když jsem dokončoval "Because". Jiří Fousek (mix, DJ, technika - skutečný přítel). A taky který mě ukázal, že existuje jiná hudba než Pet Shop Boys, New Order... Jinak měl z nás nejnáročnější úlohu na Summeru.
Nechceš jim naoplátku trochu vylepšit sound na jejich deskách?
Já, a vylepšit?! Vždyť je to muzika. Já bych to akorát tak zpitvořil. Krom toho, už jsou to mediální hvězdy...
Vím, že tvoji známí jsou i Lety Mimo, kterým jsi už na desce pomáhal...
Jo to jsem pomáhal, ale to už je nějaký ten pátek. Já ani nevěděl, že to použili. Jinak jsou to mi spolužáci ze střední školy. V počátcích zrodu této kapely jsem s nima i hrál. Dokonce je to někde na kazetě nahrané. Když už jsem u té střední, byli jsme stejně divný ročník. Mí spolužáci se prosazují v muzice víc než v oborech, který se učili. Např. Ladislav Weigert, hraje v Support Lesbiens.
Zpátky k albu. Jaká je tvoje koncepce, máš něco jako art direction?
Ne. Každý rok tvořím, a na podzim začínám uzavírat vše co jsem vytvořil. Je to jako vybrat ty nejzdařilejší skici a svázat je do desek, v mém případě "CD". Vždyť já jsem komerčně nezajímavý, já bych prošel kvantitativní inflací...
Co nás čeká na albu Because?
...jestli už někdo z vás bude rozhodnut si to koupit, raději si to nejprve poslechněte, aby jste nebyli zklamaní...
Použil jsi převážně skladby ze stejnojmenného loňského dema, ale doplnil jsi je o několik starších kousků. Máš k nim nějaký bližší vztah, že jsi z obou prvních CD vybral právě je?
Ne nemám. Je to jen z čistě tak, z té doby.
Říká se, že hudba pochází z vyšších sfér. Souhlasíš?
Asi pochází, ale já sám nejsem na takové úrovni, abych mohl o tom hovořit. Jestli má hudba něco vyjadřuje, je to fajn, ale já o tom nic nevím. Pro mě je to jen shluk líbivých zvuků a harmonií, které mi evokují nějakou náladu. Ale jestli je v tom něco víc, o tom ať hovoří někdo jiný.
Experimentální soireé Sax´O´Phono
Zajímavým hudebním zážitkem by mohla být páteční party v Mecce - Sax'O'Phono Live, které spojuje vokálisty, instrumentalisty a DJeje. Zajímavým čtením by pro vás mohly být dva rozhovory: se saxofonistou Ivanem Myslikovjanem a s Patrickem Bergmanem, kteří na této akci vystupují.
Svého času jsi poslal demo k nám do 'úřadu' do Demoline a dneska už držíš v ruce svoje první CD. Co si o tom celém myslíš?
Hmm. I když to bude znít ne příliš skromně, nic se pro mě nemění. Pravě dokončuji skladby tvořené letos. Mají název E### a bude se to jmenovat "Therefore". Opravdu muziku si tvořím pro svou radost.
Takže pro radost říkáš. A máš radost i z nového CD Because?
Mám. Dokonce někdy kroutím hlavou nad tím, jak jsem to mohl všechno tak vytvořit. Jak k lepšímu tak k horšímu. Snažím se posunout dál, ale je to dost těžké opouštět své klišé. Možná že se mi to nedaří, možná, že ano, to nejsem schopen posoudit. "Because" je má práce za rok 2000, "Therefore" je 2001.... Co víc dodat.
Když jsi kdysi začínal dělat muziku, co se ti honilo hlavou?
Nic zvláštního. Pro mě se to stalo prostou potřebou. Netvořím umění, ani se o to nepokouším. Dokonce nemám potřebu někomu něco sdělovat, nějaké své pocity, duševní pochody. Pro mě je odměna, když si poslechnu to co za celý rok vytvořím a mám z toho dobry pocit, nebo dokonce husí kůži. To je asi to nej... Z toho taky vyplívá, proč ty divné názvy skladeb a proč ta kvantita.
A co se ti honí v hlavě dnes, jsi přece jen zkušenější, máš jistě líp zařízené studio...
Z toho všeho, co se děje okolo vydání CD, jsem dost zmaten. Nemohu ani říci, že by mi to hřálo mé EGO. Spíš naopak. Dělat rozhovory, prezentovat se veřejně, dělat fotky. Ano fotky, ty mi dělají největší šrámy na mém egu.
Říkáš, že nemáš potřebu být viděn a ani se netoužíš prezentovat svojí muzikou. Přesto tvoje hudba sklízí značné ovace a to první CD vlastně teprve vychází...
Nemohu říct, že nemám potřebu být viděn a slyšen, já ..., já jen, já jsem s tím opravdu nepočítal. Co se týká ovací, o tom nic moc neví. Je pravda, kritika už nějaká byla, a to převážně kladná. Lhal bych, kdybych řekl, že mě to vadí. Nevadí, je to příjemné, ale ten pocit trvá tak krátce, jak rychle přichází. Opravdu, to je dost slabí důvod na to, abych dělal muziku. Je to jen zábava a potřeba. Nic víc.
Hrál jsi na Summer Of Love, kde to byl tvůj první koncert. Jak se hrálo?
Vše bylo pro mě nové. Ani jsem nestačit nasát atmosféru do sebe.
Slyšel jsem, že jsi byl hodně nervózní...
Jo to jsem byl. Ani snad kvůli tomu, že bych nevěřil tomu co dělám. Ale spíš, že ty lidi co tančili na Ladidu zklamu, že to není tak taneční. Já ani ve skutečnosti nevím, co to vlastně tvořím. Když se na to ptám padají takové divné termíny jako drum&bass, jungle, ambient, chillout, a bůh ví co ještě. Já si to asi nazvu sám, třeba drum&chill.
Když jsem viděl tvoje živé vystoupení, docela mne to překvapilo. Přiznám se, že jsem čekal spíš jednoho týpka za mašinkami, ale určitě ne několik kytar, spousty lidí na pódiu... Máš nějakou představu, kde by se živá podoba projektu Patrick Bergman měla ustálit?
Ne nemám, ani si ji zatím nedělám. Když to bude možné, tak požádám kluky aby si se mnou zahráli. A budou-li chtít... Vše je taky závislé na financích. Aby se to celé dalo co nejvíce hrát na živo, chce to hardwarové mašiny. Ale o tom si mohu nechat zatím jen zdát. Nevěřím, že by hudba něco vydělala. Když to příjde, bude to fajn, ale zatím si s tím hlavu nedělám.
Nechceš nám svoji 'kapelu' trochu představit?
Kapelu? Se Zdeňkem Ceralem (kytara - Ready Kirken) - spolupracujeme již čtvrtým rokem. Chodíme spolu na kafe, bydlíme ve stejném městě, posloucháme jiné hudební žánry. Jo a taky začínám pracovat na jeho nápadech. Bude to dost zajímavé.
Ondřej Herold (basa - Ready Kirken) - toho mi Zdeněk přivedl, když jsem dokončoval "Because". Jiří Fousek (mix, DJ, technika - skutečný přítel). A taky který mě ukázal, že existuje jiná hudba než Pet Shop Boys, New Order... Jinak měl z nás nejnáročnější úlohu na Summeru.
Nechceš jim naoplátku trochu vylepšit sound na jejich deskách?
Já, a vylepšit?! Vždyť je to muzika. Já bych to akorát tak zpitvořil. Krom toho, už jsou to mediální hvězdy...
Vím, že tvoji známí jsou i Lety Mimo, kterým jsi už na desce pomáhal...
Jo to jsem pomáhal, ale to už je nějaký ten pátek. Já ani nevěděl, že to použili. Jinak jsou to mi spolužáci ze střední školy. V počátcích zrodu této kapely jsem s nima i hrál. Dokonce je to někde na kazetě nahrané. Když už jsem u té střední, byli jsme stejně divný ročník. Mí spolužáci se prosazují v muzice víc než v oborech, který se učili. Např. Ladislav Weigert, hraje v Support Lesbiens.
Zpátky k albu. Jaká je tvoje koncepce, máš něco jako art direction?
Ne. Každý rok tvořím, a na podzim začínám uzavírat vše co jsem vytvořil. Je to jako vybrat ty nejzdařilejší skici a svázat je do desek, v mém případě "CD". Vždyť já jsem komerčně nezajímavý, já bych prošel kvantitativní inflací...
Co nás čeká na albu Because?
...jestli už někdo z vás bude rozhodnut si to koupit, raději si to nejprve poslechněte, aby jste nebyli zklamaní...
Použil jsi převážně skladby ze stejnojmenného loňského dema, ale doplnil jsi je o několik starších kousků. Máš k nim nějaký bližší vztah, že jsi z obou prvních CD vybral právě je?
Ne nemám. Je to jen z čistě tak, z té doby.
Říká se, že hudba pochází z vyšších sfér. Souhlasíš?
Asi pochází, ale já sám nejsem na takové úrovni, abych mohl o tom hovořit. Jestli má hudba něco vyjadřuje, je to fajn, ale já o tom nic nevím. Pro mě je to jen shluk líbivých zvuků a harmonií, které mi evokují nějakou náladu. Ale jestli je v tom něco víc, o tom ať hovoří někdo jiný.
Experimentální soireé Sax´O´Phono
Ivan Myslikovjan, pomineme-li jeho jazzové aktivity, sólové koncertování či spolupráci takřka se všemi hvězdami naši pop music, hrával nejčastěji s DJ Lugerem do jeho setů. Asi před půl rokem si náhodou vyzkoušel hraní s teprve dvaadvacetiletým talentovaným mladíkem, který si říká DJ Diome, což oba dva fascinovalo natolik, že se rozhodli společně spolupracovat i nadále.
Spojení ostříleného čtyřicátníka s o dvacet let mladším nadaným klučinou, který mimo jiné absolvoval v roce 2000 Red Music Academy v Dublinu, vyniká nevšední senzitivitou, schopností reagovat jeden na druhého a neuvěřitelným nadšením pro společnou radost ze hraní.
Experimentální soireé Sax'O'Phono Live bude hostit DJ Nea (Sony Music Bonton), DJ Dioma (Futurebeat) a multiinstrumentalistu Patricka Bergmana, kteří si zaflirtují s vokalistkami Radkou Urbancovou & operní pěvkyní Catherine & hvězdným saxofonistou Ivanem M & dalšími umělci.
Těšit se můžete na speciální dekorace, perfektní světla, zvuk a především - na neobyčejný hudební zážitek.
Nudit se ovšem nebudete ani v C-Loungi, kde DJ Voitu a DJ Ottomana doprovodí Radimo na saxofon, flétnu i další nástroje a copak budou hrát? Cowboybreakbeat!!!, že jste to ještě neslyšeli? Nechte se překvapit a pokud přijdete jako cowboyové, cowboyky či cowboyčata, máte vstup 4FREE.
Spojení ostříleného čtyřicátníka s o dvacet let mladším nadaným klučinou, který mimo jiné absolvoval v roce 2000 Red Music Academy v Dublinu, vyniká nevšední senzitivitou, schopností reagovat jeden na druhého a neuvěřitelným nadšením pro společnou radost ze hraní.
Experimentální soireé Sax'O'Phono Live bude hostit DJ Nea (Sony Music Bonton), DJ Dioma (Futurebeat) a multiinstrumentalistu Patricka Bergmana, kteří si zaflirtují s vokalistkami Radkou Urbancovou & operní pěvkyní Catherine & hvězdným saxofonistou Ivanem M & dalšími umělci.
Těšit se můžete na speciální dekorace, perfektní světla, zvuk a především - na neobyčejný hudební zážitek.
Nudit se ovšem nebudete ani v C-Loungi, kde DJ Voitu a DJ Ottomana doprovodí Radimo na saxofon, flétnu i další nástroje a copak budou hrát? Cowboybreakbeat!!!, že jste to ještě neslyšeli? Nechte se překvapit a pokud přijdete jako cowboyové, cowboyky či cowboyčata, máte vstup 4FREE.