MOTÝLEK 2 - NEOGRAFFITI EVE

Když je někdo vidí, ptá se: Co to má znamenat? Proč to někdo dělá? Jsou to nějaké vzkazy?

Ano. Zhruba tak nějak začínal říjnový článek Kateřiny Jungové z týdeníku Reflex o fenoménu nových směrů alternativního umění, v podvědomí laické veřejnosti zafixovaném jako street art. Trefně formulovaný text tehdy v analogickém pojetí ke graffiti jasně definoval současné trendy reprezentované vesměs absolventy českých výtvarných škol.

S výsledkem prací se každodenně setkává nejeden z nás. Vizuální efekty nejčastěji propagované nálepkami a plakáty neuniknou pozornosti v prostředcích hromadné dopravy, klubech ani na explicitních místech běžné ulice. Málokdo však tuší, že primárním zájmem některých původců street artu není umění ulice jako takové, ale reflexe technik spjatých s graffiti běžnou formou – olejovým obrazem.

Asociace mladých umělců Pro Futurum vám tak ve spolupráci s klubem Mecca představí v pondělí 13. ledna polovinu jednoho z nejznámějších českých street artových projektů PGINT (post graffiti intivitual) – Jana Francois Mika.

V pořadí čtvrtá samostatná výstava presentuje průřez dosavadní tvorbou i perspektivy do blízké budoucnosti. Vernisáž krom samozřejmého a nezbytného občerstvení doplní hudební podkres v podobě jazzy-houseových rytmů vítěze Livc/Bassline cupu, DJe Biscuita.

Pevně věříme, že projekt občanského sdružení Pro Futurum přinese očekávaný výsledek a přispěje ke zkvalitnění komunikace na poli českého nezávislého výtvarnictví.

Jan Francois Miko

Narodil se 15.1. 1978 v Praze, kde na sídlišti Bohnice prožil drtivou část svého dětství. Absolvoval střední umělecko-průmyslovou školu pod vedením akademické malíře Romana Kárníka v oborech klasická malba a propagační výtvarnictví.

Aktuálně se zabývá volnou tvorbou: neograffiti-expresionismem, syntetickou a analytickou abstrakcí. V období let 1994 – 1999 se aktivně věnoval různým formám hiphopové kultury z níž krystalizuje jeho osobitý styl malby (neograffiti) spjatý kombinačním řešením malby klasické a graffiti konce devadesátých let minulého století.

V obrazech lze nalézt reflexi městského způsobu života v kontrastu s civilizační otázkou či nezávislý pohled vlastní minulosti ve vytříbeném korespondenčním rytmu s predikcí časových sledů – v blízkém horizontu nastávajících.

Díla Jana Francois Mika bez okolků reprezentují kulturně-generační posun, potenciál současných výtvarných vyjádření a přirozenou cestou si tak vydobývají respekt u příslušníků jinak nepříliš otevřené odborné veřejnosti.