O přítomnosti, minulosti i budoucnosti celého kulturního centra s bohužel v ČR stále dosti ojedinělým zaměřením jsem si popovídal s jeho uměleckým manažerem Adamem Halašem.
Experimentální prostor Roxy NoD je již několik let významným pražským multikulturním centrem, poskytujícím prostor aktuálním uměleckým trendům ve vcelku širokém spektru. Divadelní představení, výstavy, filmové projekce, performance, atd., či aktivnější zapojení vyžadující záležitosti typu workshopů bývají pravidelnou programovou náplní této ke klubu Roxy patřící instituce. Vedle samotného uměleckého dění, však také nesmíme zapomenout na každodenně fungující (velmi příjemnou) kavárnu originálního a sympaticky avantgardního designu, v níž jsou návštěvníkům zdarma k dispozici i počítače připojené na internet a jež je také součástí tohoto komplexu několika sálů. Podtrženo, shrnuto, jedná se o jistě pozornosti hodný podnik, který se v prozatím možné míře snaží prezentovat a podporovat aktuální umění i mladé umělce.
O přítomnosti, minulosti i budoucnosti celého kulturního centra s bohužel v ČR stále dosti ojedinělým zaměřením jsem si popovídal s jeho uměleckým manažerem Adamem Halašem.
Ahoj Adame, na úvod prosím prozraď, jak dlouho a na jaké funkci v NoD pracuješ Ty a jak dlouho tu je prostor samotný?
Pracuji tady něco málo přes dva roky, mám na starosti organizaci prostoru a programu, dále koordinuji všechny dramaturgické složky, které se podílejí na utváření programu, sám program doplňuji především diskusními večery (Člověk v tísni, Amnesty of International, Na hraně, ad.), koncerty, multimediálními programy, ad. Starám se o pronájmy. Prostor se začal rekonstruovat tak před 5 lety, pro veřejnost funguje od roku 2 000.
NoD je multikulturním prostorem, kladoucím si za cíl prezentovat aktuální umělecké směry a trendy. Jakou konkrétní šíři tedy aktuální dramaturgie zabírá?
Především se snažíme využít možnosti prostoru, tak jak je situován, vybaven a jaké má možnosti. Tím, že celý prostor zaujímá dvě galérie, kavárnu a vybavený sál pro divadelní či filmovou prezentaci , umožňuje nám dělat program, jehož spektrum se pohybuje od divadelní sekce (převážně nové formy tanečního, nonverbálního a improvizačního divadla), přes hudební experimenty (Tujiko Noriko, Maraca, Jaroslav Kořán, ad.), filmové přehlídky (festival - Bollywood, Jeden svět, ad.), výtvarné expozice, diskuze, workshopy (např. Light lab MAMYPAPY, žonglování) až po uspořádání vlastních multižánrových festivalů.
Má NOD nějakou ucelenou uměleckou ideu a potýkáte se s nějakými umělecko - organizačními problémy?
Celý prostor má v současné době stále mnoho nedostatků, které se budeme snažit v průběhu dalších let odstranit, zvláště je zde problém otázky koho považujeme za cílovou skupinu lidí, které se snažíme našim programem přilákat, a to nejenom diváky, ale i aktivní umělce, které bychom rádi zaangažovali.
Konkrétním případem je například dramaturgie výstav v galérii a vůbec koncept jak chceme, aby galérie vypadala a fungovala. Mnohdy nemůžeme pozvat zajímavé výtvarníky již z toho důvodu, že nejsme klasická galérie a riziko poškození nebo odcizení, i když zařizujeme hlídání je stále velké. Nejdůležitějším faktorem, ale je že máme konkrétní program, který se odehrává v celém prostoru a výstava v galérii tam najednou není jako speciální expozice, ale stává se pouze doplňkem prostoru.
Mojí osobní ambicí je jednotlivé nedostatky postupně odstraňovat, získat pro tento prostor důvěru široké veřejnosti, zbytečně neškatulkovat a neomezovat se pouze na pár "návštěvníků - intelektuálů".
V předminulé otázce jsi zmínil komponované večery a různé festivaly, z nichž já sám jsem už dříve zaznamenal Indian Summer a Bollywood, přibliž nám prosím o co se jedná.
Komponované večery, festivaly typu Indian Summer, který se konal v září tohoto roku, je vlastně využití prostorových a uměleckých možností, které nabízíme veřejnosti v průběhu celého roku do jednoho 4 - 5 denního festivalu, každý den probíhá zajímavý výtvarný experiment, poté se konají autorská čtení v kavárně a na závěr jsme uspořádali každý den zajímavou divadelní performanci. Nechyběl workshop a závěrečný koncert Idy Kelarové.
Co se týče festivalu - Bollywood , to byl velmi úspěšný festival filmů vznikajících v Indii v manufaktuře na filmy (obdoba továrny na filmy v USA), takový to typ filmových projektů plně podporujeme a do naší dramaturgie patří.
Co návštěvnost takovýchto akcí a koneckonců i ostatního programu?
Je příjemným zjištěním, že návštěvnost se stále zvyšuje.
Jak bys vlastní prostory NoD popsal někomu, kdo je prozatím neměl možnost navštívit?
Je to labyrint, ve kterém se člověk, který tam přijde poprvé ztratí, je to komplex poměrně velkých a různě propojených prostorů, dvě prostorné galérie, internetová kavárna, divadelní sál pro 120 lidí, když je koncert tak je kapacita až 200 lidí, poté různé sklady, šatna a kanceláře.
Zkus prosím pro ilustraci jmenovat od každého směru (diskuse/workshop/divadlo/výstava/jiná performance/koncert/projekce/…) několik těch pro Tebe opravdu výjimečných akcí co se zde odehrály.
Co se diskusí a komponovaných večerů týče, je pro mě asi nejprestižnější festival dokumentárních filmů - Jeden svět, který pořádá společnost Člověk v tísni, z workshopů bych chtěl vyzdvihnout pěveckou dílnu Idy Kelarové, z divadelních představeních, které zde pravidelně reprízujeme je nejúspěšnější inscenace Viliama Dočolomanského - Sonety temné lásky, z proběhnuvších výstav bych vyzdvihnul expozici Františky Gilman - Ševčíkové a Tima Gilmana: Sólo.
Velmi zajímavým a úspěšným projektem byl koncert japonské zpěvačky Tujiko Noriko.
Funguje i nějaká spolupráce s dalšími podobnými kulturními subjekty? Jsou li tedy v Praze nějaké další.
Trvale spolupracujeme již zmiňovanou společností Člověk v tísni, dále také s Amnesty of International, s občanským sdružením - mamapapa, s divadlem Alfréd ve Dvoře, s klubem v Jelení a dalšími subjekty či jednotlivci.
Součástí NoD je také ona příjemná kavárna s free internetem, pyšnící se vskutku originálním designem. Sedačka ze žíněnky, všelijaké extravagantní židle, bar s židličkami "napíchnutými" do něj a i víceméně všechno ostatní vybavení dodává opravdu "avantgardní" tvář nejen kavárně, ale celému prostoru. Kdo má tyto designové vymoženosti na svědomí?
Tyto vymoženosti jsou především s dílny Jednotky, která byla při zrodu a uvedení celého prostoru do života. Z velké části má tyto designérské nápaditosti na triku Melone (součást prostoru).
Ne závěr se zeptám, co by nám podle Tebe osobně určitě nemělo z prosincového, případně lednového, programu uniknout a na co zajímavého se můžeme již nyní těšit příští rok?
Je to především divadelní představení již výše zmiňované - Sonety temné lásky, dále nové představení občanského sdružení Jeden hrnec - Murlin Murlo, můžete v lednu navštívit také žonglovací dílnu - Flying Sundays, v únoru se připravuje ve spolupráci s divadlem Alfréd ve Dvoře - Malá inventura - přehlídka současných divadelních představeních z oblasti pohybového a nonverbálního divadla, prezentovaných především producentům a organizátorům různých festivalů a na závěr bych upozornil na lednovou výstavu, kterou obstará duo Vosecký a Othová, vernisáž proběhne 15. ledna.
Děkuji za rozhovor. :)
