Nejdřív jsem "hrál" v punkových kapelách kolem roku 1983. když říkám "hrál" tak mám na mysli ty dva akordy na kytaru, které jsem tehdy uměl. Nakonec se vyrojily kapely jako Bronski Beat a Dead Or Alive, to byl rok 1985 a mě se začal líbit jejich elektronický zvuk...
V devadesátých letech jsi hrál v nějaké ostré kapele, jaké to bylo?
Nejdřív jsem "hrál" v punkových kapelách kolem roku 1983. když říkám "hrál" tak mám na mysli ty dva akordy na kytaru, které jsem tehdy uměl. Nakonec se vyrojily kapely jako Bronski Beat a Dead Or Alive, to byl rok 1985 a mě se začal líbit jejich elektronický zvuk...
Změnili jsme sound na elektro disko a nazvali jsme se 'This Brilliant Career' a našimi hlavními konkurenty byli The Shamen, kteří byli taky z Aberdeenu jako my. Narozdíl od nás, oni měli manažera a my ne, takže podle toho to pak dopadlo s našimi karierami. Důležité je, že tehdy jsem začal dělat první elektronickou hudbu.
Jak to potom pokračovalo směrem k gramofonům a vlastnímu studiu?
Studio jsem měl ještě, než jsem se dostal k gramofonům a elektronice, měl jsem ho v dobách, kdy taneční scéna neexistovala. Ale v roce 1988 jsem uslyšel první skutečný track od Marshalla Jeffersona, připadalo mi to dost divné, ale zkusil jsem udělat něco podobného, ačkoliv můj první skutečný track vznikl až v roce 1991. Byla to naprosto první věc v mém rodném Skotsku, rychle nato vydali track lidi ze Soma (The Slam Guys).
Takže se dá říci, že jsi byl jedním z naprosto prvních producentů. Se kterými lidmi jsi se tehdy kamarádil?
Nemůžu říci, že bych s někým byl velký přítel, ale například jsem se tehdy hodně stýkal s Westbamem, jehož 2 věci mě tehdy ovlivnily. V Aberdeenu jsem byl jediný producent, ovšemže, během dalších let jsem se stýkal i se známými lidmi, jako jsou Jeff Mills nebo Carl Cox.
Abych Tě uvedl do obrazu, v těch dobách u nás žádná scéna nebyla a vše začalo až po roce 1992 otevřením pražské Radosti FX a na Moravě prvními, Rakouskem ovlivněnými ravey v Břeclavi. U nás tehdy letěl berlínský underground (Nick Cave, Crime and The City Solution, Hugo Race and The True Spirit) nebo americký grunge (Nirvana, Pearl Jam, Faith No More). Poslouchal jsi i tuto hudbu?
Z toho co jmenuješ mě zajímala jen Nirvana a udělal jsem nějaké jejich remixy.
Jednou jsi mi říkal, že jsi uspořádal první Mayday 1.5.1990 v Aberdeenu, jak to vlastně bylo?
Ano. Většina lidí si myslí, že Mayday je z Německa, ale Mayday pochází ze Skotska a pořádali jsme je se svým kolegou Stuartem. Pozvali jsme Westbama, Marushu a Orbital a Westbamovi se jméno tak líbilo, že to pak použil na svoji akci v Německu. My jsme netoužili dělat další akce, takže nám to nevadilo.
Přenesme se do roku 2003, světová scéna a hlavně labely a jejich distribuční sítě jsou v krizi, jakou předpovídáš budoucnost?
Nedávno jsem zmrazil své labely Bellboy a Hook a nejdříve jsem si myslel, že to je nějaká moje velká chyba, co pád těchto labelů zapřičinila. Ale teď vím, že to prostě muselo přijít, obrovské potíže vedly k zániku mnoha labelů i distribuční sítě Prime...
Zkrátka, všechny vydavatelské společnosti mají velké problémy a nevím jak to dlouho potrvá. Scéna se pomalu zvedá, ale nikdy už nedosáhne boomu z roku 2000. Myslím, že bude dobré přejít na elektronické labely a prodávat tracky za symbolickou cenu 1 Eur na internetu. Problém je v tom, že když vylisuješ vinyl a prodáš 1000 kusů, nevyděláš v podstatě nic. Až nad 2000 ks se dá mluvit o zisku.Pokud ale prodáš 1000 downloadů za 1 eur, máš čistý zisk 1000 eur.
Před 5 lety každý dobrý track prodal 15000 kusů, dnes tohoto čísla dosáhnou jen největší hity.. Taky je problém, že trh s deskami je zamořen špatnými tracky a je těžké se v tom mišmaši orientovat a najít kvalitu. Vem si, dnes všichni znějí hodně podobně, jeden kopíruje druhého. Nevidím, žádné výrazné inovace. Nikdo neriskuje přijít s něčím novým.
V Británii prý se vracejí kytarovky i divoké undergroundové techno ravey, je to tak?
Ano, nezávislá kytarová scéna je v Anglii teď opět na vrcholu. Připomíná mi to dny počátků house, kdy paralelně existovala scéna kytarovek. Navíc je super, že některé nové kapely znějí opravdu originálně. O divokých ravech vím jen to, že někteří promotéři to opět zkoušejí. Určitě to pomůže očištění scény, která u nás v Británii byla za deset let hodně zkomercionalizovaná a prohnilá. House se hraje už i v supermarketech a mcDonaldu. Dochází k paradoxu, teenageři považují taneční scénu za něco zastaralého a líbí se jim odlišné věci jako například Justin Timberlike...
Ještě k raveum... jaký je v lastně rozdíl mezi návšěvníky Ministry of Sound a divokých akcí?
Pokud vím nejde o žádné ilegální ravey, ale pouze o free parties, které mají vzkřísit atmosféru začátků. Já si pamatuji skutečné ilegální ravey a musím říci, že to byla nejlepší doba. Ministry of Sound byl také výborný klub, ale nyní je to jen místo pro turisty. Na ilegální ravey jsme táhli třeba kilometr přes pole svoje klávesy a syntezátory a byli jsme celí od bláta... Byl to strašný chaos a někdy jsme místo konání málem nenašli, stačilo, že někdo odstranil 2 šipky na stromech a nikdo nevěděl kam jít. Jenže organizátoři museli vžy akci pečlivě tajit, jinak to nešlo.Škoda, že spousta dnešních clubberů tohle nezažila.
Za měsíc přijedeš na festival Hradhouse, kde před Tebou hráli například Marco Bailey či Evil Eddie Richards. Co od Tebe můžeme čekat?
Já nikdy nevím, co budu hrát, dokud nevidím publikum, buď zvolím tech house nebo techno...
Každý dnes ví o Tvé spolupráci ve studiu s českou top star Luccou, proč jsi se s ní rozhodl spolupracovat?
Lucca mě před dvěma lety požádala o track Teherapy na své mixované CD a já jsem souhlasil. Pak jsem slyšel to CD (Bassline - Hradhouse CD 2002) a byl jsem fakt nadšen jak je to udělané a namíchané, taky neznám mnoho techno dýdžejek a byl jsem zvědav podle čeho ty tracky volila, zda to dělá poctivě...atd. Pak jsem ji potkal v Barceloně, kde jsem žil několik let a viděl hrát, a s otevřenou pusou jsem pochopil, že to je skutečně vzácná a hudbě velice oddaná bytost. Jinak bych ji práci ve studiu nikdy nenabídl.
Jaké to je pracovat s Luccou ve studiu?
Musím říci, že zezačátku jsme měli určité potíže, protože jsme si úplně nerozuměli v tom "co to je techno". Postupně se však Lucca velice zlepšila v popisu toho, co chce vytvořit. Já totiž neudělám nic bez ní, vždy čekám pro kterou možnost se v dané chvíli rozhodne, samozřejmě z možností, zvuků atp, které ji navrhnu.
Ona je režisér a já jsem specialista na zvuk, takže ani nevidím smysl v tom, aby se učila ovládat ty všechny mašinky a kompresory, které ve studiu mám. Navíc, Lucca vždycky přinese spoustu desek a nadšeně mi popisuje, co se jí na které desce líbí. Někdy dochází ke komickým situacím, ona si myslí, že Danilo Vigorito či Marco Carola jsou největší hvězdy a já je skoro neznám. Ona zase moc nezná věci od Jeffa Millse a Roberta Hooda...
Další věc je ta, že mě ani nevadí, že nehraje na nějaký nástroj, dělal jsem se spoustou slavných lidí, kteří nehráli na žádný nástroj. Všechno to je o citu a nápadech a v tomto ohledu se Lucca dost zlepšila. A taky musím říct, že díky Lucce se učím i já... bez ní bych spoustu nových mladých producentů ani neznal. Takže se vzájemně ovlivňujeme, děláme moderní věci podobné Carolovi, ale přidáváme do toho mé esence Detroitu a myslím, že vzniká skutečný Lucca sound.
V životě jsi požíval spoustu pseudonymů, můžeš nám jmenovat některé z nich a některé zásadní tracky, které jsi udělal?
Používal jsem asi 30 nicků, například Vegas Soul, X Cabs, Deniro, Scan Carriers, Dawntreader, Landlord, Percy X (ve spolupráci), Havanna (ve spolupráci), Cowie + San (ve spolupráci) Christopher Lawrence (ve spolupráci), DJ Lucca (ve spolupráci). Vydal jsem spoustu tracků na spoustě značek Hook, Bellboy, Soma, Global Underground, Music Man, R+S, F2, Ministry of sound, Positiva, additive... atd. Teď většinou používám své vlastní jméno.
S jakými pocity odjíždíš do Česka?
Těším se na Hradhouse, zejména na Chrise Liebinga.