PARTYINFO
ULTRA
| Datum konání: |
| 22.05.2004 - sobota |
| Místo konání: |
| Praha - Paradogs - Karlovy Lázně |
| DJs: |
| Cari Lekebusch (h-productions, SWE), Aton, Pietro, |
| Popis: |
| vstup 50/120 CZK |
Základní motivace Cariho zájmu pro elektronickou hudbu byly staré nahrávky skupiny Kraftwerk, které na začátku 80. let jako desetiletý capart vyhrabal mamince z diskotéky. Postupem času mu začalo docházet, že kytarový zvuk není pro něj tak silným lákadlem jako nové syntetické zvuky, které postupně začal na deskách sbírat.
Tou dobou Stockholmem projela obrovská vlna graffiti a breakdancu, které se pevně chytil a dodnes nepustil. Sestavu streetových seberealizačních aktivit později doplnil ještě ve Švédsku velice populárním snowboardingem a bojovými uměními, což nám dokáže dát již docela dobrý obrázek o Lekebuschově povaze. V počátcích se věnoval hlavně hiphopu a electru, ale časté návštěvy místního obchodu s deskami, který byl velice dobře napojen na americké distribuce a dodával horké kousky z NY, Chicaga nebo Detroitu, později definitivně určily jeho zaměření.
Ještě na základní škole se setkává s prvním synťákem. Jeho kamarád si doma staví vlastní nástroj a celé dny si s ním hrají. Objevuje nové obzory a ze svých prvních vydělaných peněz si kupuje vlastní synth. A dál už to jede jak po másle. První skladby se nesou stále ještě v rytmech electra a hiphopu, ale čím dál více směřuje k rovným rytmům. Inspiraci Detroitem nechává stát kdesi vzadu a vytváří pevné struktury ještě daleko před tím, než tomu všemu média strčí nálepku techno. Na přelomu 80. a 90. let pořádá jedny z prvních akcí ve Stockholmu, přináší lidem nový zvuk a scéna se začíná rozrůstat.
Tehdy zakládá Hybrid - svůj první label. S pomocí Glenna Wilsona se mu daří do roku 1996 vydat úctyhodných 32 releasů. Konfliktem se stejnojmennou anglickou popovou kapelou je nucen Hybrid přejmenovat na H. Production a po dalších drobných organizačních změnách pokračuje dále. Nevydává jenom svoje desky, pomáhá i svým kamarádům a známým, dost často také spolupracuje s různými producenty nejen z domácího Švédska, ale i ze zbytku celého světa. V současné době se i H. Production přehoupla přes 30 vydaných počinů. Tyto dva po sobě jdoucí labely jsou zaměřeny primárně na techno ve všech jeho podobách, někdy se věnují i electru. Ale nejenom technem je Cari živ.
Vedle těchto dvou vydává ještě na dalších vlastních labelech. Djupt (v překladu “hluboký“) rozebírá intelektuálnější a náladovější kompozice, Grundtakt se orientuje na hiphop (převážně spolupracuje s mc Phirim), nově založený Audio Mekanixc s převahou monotónnějších djtoolů. Kromě vlastích labelů spolupracoval dříve doslova s desítkami dalších vydavatelství, které zásobil různorodými počiny. Za všechny jmenujme např. houseový Svek, Beyerovu dvojici Drumcode a Code Red, Stollův Proper N.Y.C, na electro zaměřený Electrix, starší Harthouse a dalšími.
No a kdybychom měli počítat remixy, příspěvky na různé kompilace či cizí desky, tak bychom museli prohrabávat pěkně dlouhý seznam.
Ať je to dáno složením studia, Cariho povahou nebo čímkoliv jiným, většina skladeb má dost společných znaků: rytmická hravost, vícevrstevnatost, prolínání motivů, vyvíjející se struktury, zlomy, tvrdé funky zvuky, práce s vokálem a vocoderem, zaměření na strukturu. Za bližší povšimnutí určitě stojí práce s hlasem – je to jeden z vůbec nejtypičtějších znaků. Používá jak krátké cutované samply nasazené na jiných zvucích a vytváří tak nádech funky a hravosti, tak i srozumitelný mluvený text (buď jako intro nebo v průběhu celé desky jako hlavní motiv) nebo i zpěv či rap. Ať tak či onak, vokálem nevytváří písničkovost; hlas slouží jako rovný a plnohodnotný doplněk celé skladby.
A druhým silným znakem je funk. Nebylo by zvuku, vokálu nebo motivu, který by neměl tento nádech. Jednou měkčí, jindy tvrdší či více zastřený, zefektovaný nebo jinak zdeformovaný, ale stále je to velice zábavný funk. Možná se nabízí paralela ke krajanovi Samuelu L. Sessionovi, který se také soustředí převážně na funk. Zatímco Samuelův je více perkusivní, směřuje k techhouseu, zaměřuje se na pomalý neustálý vývoj použitých zvuků a výsledný zvuk je spíše repetitivní a monolitický (dejme mu nálepku třeba funky techno), Lekebuschův si dává za cíl vyvíjet rytmické struktury. Mezi jednotlivými údery jsou naskládány perkuse, zvuky a basové linky, které vytvářejí úplně nový rytmus. Tiché a zastrčené nástroje, distorze, dozvuky, dlouhé ozvěny neznámých zvuků, vše vytváří hutný podtext (říkají tomu "zvuky mezi beaty"). Přidejme ještě časté zlomy, vokály, hlasy a funk a dostáváme škatulku hardfunk.
Kapitolou samu pro sebe jsou Lekebuschovy djské sety – mají svůj osobitý styl, jak co do hraní, tak co do skladby desek. U nás se již několikrát představil a myslím, že pokaždé na výbornou. Co je charakterizuje? V základu zůstává věrný funky zvuku, své rysy z tvorby přenáší i do hraní. Jeho ruce létají nad mixákem a gramofony v ďábelském tempu, neustále cutuje, zesiluje, zeslabuje, insertuje, přehazuje melodie, vytváří nájezdy, zkrátka ujímá se v dobrém slova smyslu opravdového velení nad celým davem. Myslím, že za všechno hovoří dvě krátká videa, která jsou snad ještě teď ke stažení v archivu techno.cz (první a druhé). Z hudebního hlediska je to ještě radostnější. Cari je jedním z mála djů, který je schopen zahrát opravdu velice široké spektrum desek - vlastními výtvory počínaje, přes zlámané electro až třeba k birminghamskému zvuku.
Dokáže opravdu mistrně naservírovat jednu každou desku tak, že se zjevuje v naprosto nečekaných spojeních a kontextech. Skladby, které se jinak zdají být monotónní, vloží mezi jiné dvě tak, že dostanou úplně nový význam a náladu. Často také během setu střídá styly, a tak se nemůže stát, že byste se jen chvíli nudili, a opět je společným jmenovatelem celého setu hardfunk - hraním i deskami.
Cari Lekebusch je naprosto výjimečný producent, nemá snad ani cenu jakkoliv se snažit vystopovat všechny jeho pseudonymy nebo dávat dohromady všechny desky nebo cédéčka. Byl by to skutečně dlouhý seznam. Jeho žánrový záběr je až neuvěřitelně široký – od ambientu přes hiphop, electro, techno až k drum'n'bassu.
Stejně jako je aktivní v hudební oblasti, tak působí i ve vizuálních kreacích. Většinu obalů i webových stránek si vytvořil sám, stále je aktivní ve stockholmské (nejen) graffiti scéně - nedávno pořádal výstavu. Můžeme trochu namítat, že kvalitu někdy vyrovnává kvantitou, ale v určitých kontextech i ty nejdivnější skladby dávají smysl. A to právě Lekebusch jako dj zvládá na jedničku. Vždy usměvavý a pohodový čahoun ze Švédska si získává srdce a uši nejen clubberů, ale i posluchačů.
V setech málokterých djů se dají najít tak pestré skladby, zábavné mixování. Jestli se ptáte, proč zrovna funk, tak odpověď je docela jednoduchá: tanec a pohyby. Celé jeho (nejen) hudební vyjadřování je ovlivněno breakdancem a graffiti scénou. A ani inspiraci 80. léty nezapře. A tím vším dokazuje, že patří ke skutečné světové špičce.
