PHILIPS INTERNATIONAL JAZZ FESTIVAL

První koncert legendárního Van Morrisona v České republice a s napětím očekávané první letošní vystoupení Richarda Müllera nejsou zdaleka jedinou atrakcí, kterou pro své návštěvníky chystá Philips International Jazz Festival. V sobotu 18. září se v rámci festivalu představí v soutěžním programu také mladé skupiny Madfinger, Syndicate a Libor Šmoldas Trio.

Vystoupení tří začínajících kapel bude posuzovat odborná porota složená z osobností české jazzové scény. "Rádi bychom v rámci Philips International Jazz Festivalu dali možnost vystoupit před širším publikem mladým začínajícím skupinám," uvedl Jan Pešout, manažer projektu ze společnosti Philips. "Myslíme si, že vystoupení na festivalu vedle velkých světových jmen se může stát důležitým krokem na jejich dráze, a že tímto způsobem můžeme pomoci mladému jazzu," dodal. Kapely vystoupí před diváky na scéně nazvané AghaRTA @ Philips Jazz Festival, kterou jak název napovídá, připravuje společnost Philips ve spolupráci s jazzovým klubem AghaRTA.

Druhé festivalové pódium AghaRTA @ Philips Jazz Festival bude umístěno v Sazka Areně v prostorách klubu Lokomotivka. Program začíná v 15.30 hodin a bude pokračovat až do 17.45 hodin. Vyhlášení vítězné skupiny proběhne opět v Lokomotivce bezprostředně po skončení koncertu Vana Morrisona. Poté na tomtéž místě odstartuje avizovaná jam session, na níž se mohou diváci dočkat milého překvapení. Třeba v podobě vystoupení některého z jazzmanů vystupujících v rámci hlavního festivalového programu.

Pražská kapela Madfinger je složena vesměs ze studentů Konzervatoře Jaroslava Ježka a v této sestavě vystupuje necelý rok. Kapelu tvoří mladí instrumentálně schopní muzikanti, otevření všem vlivům současné hudby od moderního jazzu přes funk až k popu. Ty se také odrážejí v jejich výhradně vlastním repertoáru postaveném nejen na instrumentální zdatnosti a citu, ale hlavně na vokálu Markéty Foukalové. Jejího talentu využívají ke spolupráci mj. Michal Pavlíček či Kamil Střihavka. Madfinger rádi přizpůsobují svůj koncert prostředí, kde vystupují. Tím si postupně získávají jméno v jazzových klubech a na festivalech. Širšímu publiku se formace představila jako předkapela známých Monkey Business. Po vystoupení na Philips Jazz Festivalu je čeká v říjnu společný koncert s anglickou acid jazzovou kapelou Incognito v pražské Lucerně. 

Jazzový kvartet pod názvem Syndicate vznikl v roce 2000 z iniciativy kytaristy a skladatele  Tomáše Vychytila. Od svého počátku je stylově zaměřen na jazzový moderní mainstream. Repertoár kapely tvoří převážně autorské skladby jejich členů doplněné skladbami  známých autorů (John Scofield, Pat Metheny, Chick Corea) s důrazem na instrumentální zručnost hudebníků. Kapelou prošlo během jejího vývoje již několik mladých muzikantů, v současné době se však sestava ustálila v obsazení Tomáš Vychytil - kytara, Vít Beneš -  piano, Taras Voloschuk -kontrabas a Tomáš Hobzek - bicí. Syndicate vystupuje  převážně v jazzových klubech, ale též na festivalech po celé republice. Svoji snahou o původní tvorbu a  moderním zpracováním standardů se kapela dostává mimo zaběhnuté koleje vývoje mladých hudebníků, kteří repertoárově těží převážně z odkazu jiných.

Třetí skupinou, která se představí v rámci soutěžní přehlídky na pódiu AghaRTA @ Philips Jazz Festival je Libor Šmoldas Trio. Autorské uskupení kytaristy Libora Šmoldase interpretuje především jeho vlastní skladby. Sám frontman kapely již hrál s předními pražskými jazzmany Najponkem, Jaromírem Honzákem, Jiřím Slavíčkem, Petrem Dvorským a dalšími.

- Van Morrison poprvé v České republice

- Acker Bilk se po 40 letech znovu vrací do Prahy

- S jazzovým repertoárem se představí také Richard Müller a Dan Bárta

- Zvukový systém instalovaný v Sazka Areně slibuje špičkovou akustiku

Praha, 12. srpna 2004 – V sobotu 18. září  2004  se v pražské Sazka Areně představí jedna z největších jazzových legend, která zatím ještě nenavštívila Prahu – Van Morisson. Spolu s ním na Philips Jazz Festivalu vystoupí množství jazzmanů světového jména, mezi kterými nebude chybět ani jeden z nejzajímavějších zjevů maďarské hudební scény Béla Szakcsi Lakatos nebo legenda světového jazzu Acker Bilk, který se do Prahy vrací po dlouhých čtyřiceti letech.

Van Morrison poprvé v České republice

Van Morrison se pražským divákům představí jako umělec, který od svého debutu „Blowin‘ Your Mind“ z roku 1967 nikdy neslevil ze svého kréda být originální a neustále překvapovat. Dnes není vyčpělou legendou, ale umělcem, který i svým posledním albem „What’s Wrong With This Picture?“ (vyšlo 20. října loňského roku na legendárním jazzovém labelu Blue Note) dokáže posluchačům servírovat pořádnou porci poctivé hudby. Zde opět potvrzuje svou pověst eklektika, nálada jeho skladeb osciluje mezi jazzem, klasickým blues a R&B. Van Morrison je dnes jedním z hudebníků, kteří dokážou nadchnout příznivce jazzu i pravověrné rockery, jeho skladby by si ale měli poslechnout také všichni ti, kteří pochytili zkratku R&B teprve v posledních letech. Van Morrison určitě není uhlazená postava z nablýskaných videoklipů, ale kdo slyšel skladby posledního alba, ať už titulní „Too Many Myths“, „Fame“ nebo „Goldfish Bowl“, musí uznat, že nasazení a zvuk mu mohou mnohé současné R&B hvězdičky jen tiše závidět. Je ale také umělcem, který se na sebe dokáže podívat s odstupem a humorem, tak jako například ve „Whinin‘ Boy Moan“, nebo zaujmout krásnými melodiemi ve skladbách „Evening in June“, „Once in a Blue Moon“ nebo „Little Village“.

Pro fanoušky jazzu bude zcela jistě zážitkem vystoupení pianisty Bély Szakcsi Lakatose.  Je osobností, která svým širokým záběrem přesahuje hranice jazzu a vydává se daleko do hájemství vážné hudby, opery, baletu, ale i rocku nebo lidové hudby. I Lakatos zazářil na konci šedesátých let, svět jej objevil v roce 1970, kdy se jako člen kvarteta Aladára Pegeho umístil na druhém místě na jazzovém festivalu v Montreux. Tento úspěch mu otevřel dveře na mezinárodní jazzovou scénu. Jeho další cesta se již klikatila po světových pódiích, kde si zahrál s takovými osobnostmi žánru jako jsou Carmen Jones, Frank Zappa, Art Farmer, Mark Ledford, Dave Weckl, Omar Hakim, Terri Lyne Carrington, Marvin "Smitty" Smith, Jay Leonhart, Gerald Veasley, Victor Bailey, Randy Roos, Attila Zoller, Rodney Holmes, David Sanchez nebo Mike Richmond.

Acker Bilk se po 40 letech znovu vrací do Prahy

Vystoupení Ackera Bilka na Philips Jazz Festival bude déjà vu po dlouhých čtyřiceti letech. Když „The Great Master of the Clarinet“ (ročník 1929) hrál na počátku své kariéry v Praze roku 1964 poprvé, jistě netušil, že se na „místo činu“ vrátí jako skutečná legenda světového jazzu. Jeho vystoupení na jednom pódiu s Van Morrisonem bude okořeněno navíc skutečností, že spolu nedávno (v letech 2001 a 2002) nahráli dvě skladby - „Evening Shadows“ a „Summer-Set“.

Zvukový systém instalovaný v Sazka Areně slibuje špičkovou akustiku

Sazka Arena, kde se Philips Jazz Festival uskuteční, disponuje technicky dokonalou akustikou. Pro tento festival byl vybrán špičkový zvukový sytém NEXO GEO T, který zaručuje rovnoměrný akustický tlak. Jedině tak je možno dosáhnout toho, aby zvuk nebyl v předních řadách příliš hlasitý a současně byl skvěle srozumitelný a dostatečně nahlas na místech v nejvyšších tribunách. Celkový výkon aparatury bude téměř 200 000 W tak, aby byly splněny náročné požadavky umělců a zaručena vysoká dynamika zvuku.

Pro navození intimnější atmosféry bude zvoleno vhodné nasvícení scény, kdy základní konstrukce bude viset ve více než 12m výšce. Světelný park bude kombinací konvenčních i inteligentních světel v celkovém příkonu vyšším než 150 kW! Aby si diváci mohli vychutnat koncert se všemi detaily i v zadních tribunách, budou po stranách jeviště umístěny velké projekční stěny.

O Philips International Jazz Festivalu

Philips International Jazz Festival představuje českému publiku nejrůznější podoby současného jazzu. Jeho první ročník se uskuteční v sobotu 18. září 2004 v  pražské Sazka Areně a vystupí na něm: Van Morrison, Richard Müller, Spyro Gyra, Dan Bárta, Mr. Acker Bilk, Jiří Stivín a Béla Szakcsi Lakatos. Festival organizačně zajišťuje Agentura 10:15. Projekt podporují společnosti: Citibank, Eurotel, Hotel Mövenpick a Volvo Cars Česká republika. Více informací o festivalu na www.philips.cz.

Chcete-li více informací, kontaktujte prosím:
 
Monika Daďová
Philips Česká republika, Šafránkova 1, 155 00 Praha 5
tel.: 233 099 557, e-mail:  monika.dadova@philips.com

Tomáš Hečko
AMI Communications, Dlouhá 13, 110 00 Praha 1
tel.: 234 124 112, e-mail: tomas.hecko@amic.cz

Umělci:

Van Morrison, Richar Müller, Spyro Gyra, Mr. Acker Bilk, Dan Bárta, Jiří Stivín, Béla Szakcsi Lakatos

Zajímavosti:

Van Morrison se českým posluchačům představí vůbec poprvé.
Acker Bilk vystoupí v Praze 40 let po svém prvním pražském vystoupení.

Ceny lístků a systém prodeje:

Ceny vstupenek:  390, 690, 990, 1 590, and 3 990,- Kč

Plánovaný začátek prodeje: červenec 2004 na všech terminálech společnosti Sazka (přes 7.000 prodejních míst, které jsou umístěny převážně na přepážkách České pošty, prodejnách tisku a tabáku, v síti čerpacích stanic a obchodních řetězců v supermarketech a hypermarketech)

Internetové rezervace:  www.sazkaticket.cz (od zahájení prodeje)

Místo konání: Sazka Arena

Partneři festivalu:
Citibank
Eurotel
Hotel Mövenpick
Volvo Cars Česká republika

Internet: www.philips.cz

Praha, 6. května 2004 – nezapomenutelný den plný jazzu slibuje pražský Philips International Jazz Festival naplánovaný na sobotu 18. září. V prostředí nejmodernější víceúčelové haly Sazka Arena se představí nejen světová jazzová špička, ale také  mladé skupiny hrající hudbu ovlivněnou jazzem.

„Chceme, aby se Philips International Jazz Festival stal místem, na kterém se jazz vydá za mnoha svými posluchači,“ uvedl Ruud J. P. Jona, generální ředitel Philips Česká republika. „Společnost Philips má s podporou obdobných akcí zkušenosti po celém světě a věříme, že Philips Jazz Festival se stane jedinečnou událostí také pro české i zahraniční posluchače a po letošním prvním ročníku bude následovat mnoho dalších. Jsem moc rád, že jsme našli stejně smýšlející společnosti –  Citibank, Eurotel, Hotel Mövenpick a Volvo – které se staly partnery festivalu.“ dodal Ruud Jona.

Dramaturgie festivalu se snaží přiblížit nejširšímu publiku současný jazz v jeho nejrůznějších podobách.  Jako hlavní hvězda večera vystoupí Van Morrison, své skladby uvedou také Richard Müller,  americká formace Spyro Gyra a Dan Bárta. Představí se také Mr. Acker Bilk a jeho Paramount Jazz Band, od jehož prvního vystoupení v Praze letos uplyne 40 let. Připojí se k němu Béla Szakcsi Lakatos z Maďarska a Jiří Stivín, Na pódiu, které bude umístěno před budovou Sazka Areny se představí mladé skupiny hrající různé hudební styly ovlivněné jazzem.

Zahájení předprodeje vstupenek v cenách 390, 690, 990, 1 590 a 3 990,-  Kč je plánováno na červenec 2004 a bude probíhat na všech terminálech společnosti Sazka. Podrobné informace o festivalu i samotných umělcích najdou zájemci na internetové stránce festivalu: www.philips.cz.

Organizačně Philips International Jazz Festival zajišťuje Agentura 10:15. Na projektu se podílejí společnosti: Citibank, Eurotel, Hotel Mövenpick a Volvo Cars Česká republika.

O Philips International Jazz Festivalu
Philips International Jazz Festival představuje českému publiku nejrůznější podoby současného jazzu. Jeho první ročník se uskuteční v sobotu 18. září 2004 v  pražské Sazka Areně a vystupí na něm: Van Morrison, Richard Müller, Spyro Gyra, Dan Bárta, Mr. Acker Bilk, Jiří Stivín, a Béla Szakcsi Lakatos. Festival organizačně zajišťuje Agentura 10:15. Projekt podporují společnosti: Citibank, Eurotel, Hotel Mövenpick a Volvo Cars Česká republika.

Chcete-li více informací, kontaktujte prosím: 

Alexandra Hroncová, PR Account Executive,
Philips Česká republika, Šafránkova 1, 155 00 Praha 5
tel.: 233 099 379, mobil: 606 737 513, e-mail: alexandra.hroncova@philips.com

Van Morrison

Van Morrison  představuje stejně silnou značku jako třeba Dylan nebo Clapton. Byl u všech důležitých událostí, které se v populární hudbě, rocku, folku, country i jazzu staly od konce padesátých let. Jen těžko bychom hledali univerzálnější osobnost, která si po celou svou kariéru drží tak výjimečnou úroveň. Můžeme hovořit o štěstí, že Van Morrisona uvidíme a uslyšíme v období, kdy zažívá další z vrcholů své kariéry, recenze nešetří chválou a koncerty jsou vyprodané.
 
George Van Morrison se narodil v roce 1945 v Belfastu. V jedenácti letech již zpíval, hrál na kytaru, foukací harmoniku, piáno a o něco později se naučil hrát na saxofon. V šestnácti letech se stal profesionálním muzikantem, který s kapelou Monarchs v roce 1961 vystupoval v německých klubech a také na tamních amerických leteckých základnách.
 
V roce 1964 založil skupinu Them, písně Gloria, Baby Please Don't Go či Here Comes the Night se staly hity atakujícími přední místa světových žebříčků. Během turné po Spojených státech se však Van Morrison ve svých jedenadvaceti letech od kapely odpojil a vydal se na sólovou dráhu.

Celou jeho tvorbou prostupuje již v dětství naposlouchaná 'černá' muzika importovaná z Ameriky, tedy blues, rhythm´n´blues, jazz a country. Jeho zpěv byl zejména v počátcích kariéry podobný projevu Micka Jaggera, Boba Dylana či Otise Reddinga. V roce 1967 Van Morrison debutoval s albem "Blowin' Your Mind". O rok později za pouhé dva dny natočil v newyorském studiu s najatými muzikanty osmipísňové album "Astral Weeks", na němž zachytil mozaiku osudů rodáků z Belfastu.

Píseň "Cypress Avenue" popisovala beznadějný vztah stárnoucího muže k mladé dívce a další „osmina“ desky, písnička "Madame George" si vzala pod drobnohled příběh jednoho vyvržence. Na desce převažují strunné nástroje doplněné vibrafonem, flétnou, sopránsaxofonem či harpsichordem. Album mělo stejný osud jako v podstatě veškerá Morrisonova dosavadní tvorba. Bylo skvělé, ale bez singlové podpory se prodávalo jen velmi skromně.
 
Morrison však ze své vytyčené cesty neuhnul ani v dalších letech. Podobně jako Bob Dylan vyznává Van Morrison přesvědčení, že hudba má mluvit sama za sebe a proto většinou odmítá rozhovory s novináři a nechce nikomu sdělovat za jakých okolností jednotlivá skladba či deska vznikala. Posluchač si k ní sám musí najít svou cestu. Morrison se tak během své sólové dráhy stal oblíbencem kritiky. Bez podpory reklamy, singlů a rotujících videoklipů na MTV však zůstal utajen širokému publiku.
 
Na samém počátku sedmdesátých let Morrison nahrál album "Moondance", označované také za jeho první desku tzv. keltského soulu, s kombinací černého drivu a keltského mysticismu. Instrumentace na této výborné desce, obohacené o prvky jazzu, gospelu a soulu, byla rozšířena o horny, harmoniku a píšťaly.
 
V roce 1970 se v Americe usazený muzikant a zpěvák oženil se zpěvačkou Jane Planet a odstěhoval se do Woodstocku. Téhož roku vyšlo průměrné album "His Band and the Street Choir". Rok nato vznikla studiovka "Tupelo Honey" se sedmiminutovou ódou na Van Morrisonovu manželku "You're My Woman'. „Zamilované“ elpíčko bylo zároveň prvním počinem Morrisonovy vlastní společnosti Caledonia Productions.

Nejúspěšnější Morrisonovou deskou se v roce 1972 stal titul "Saint Dominic's Preview", jehož dvě skladby "Listen to the Lion" a "Almost Independence Dan" jsou z podobného těsta jako písně 'Astrálních týdnů'.

V roce 1973 si Van Morrison prošel manželskou krizí zakončenou rozvodem. Tou dobou ho na koncertních štacích doprovázel jedenáctičlenný band Caledonia Soul Orchestra (Caledonia = poetické pojmenování pro Skotsko) v jehož sestavě nechyběli ani hráči na smyčcové nástroje. Jeho koncerty byly úspěšné, při skládání nové tvorby jej však postihla krize, o čemž svědčí album "Hard Nose the Hardway".

Roku 1974 vyšlo až později zcela doceněné koncertní dvojalbum "It's Too Late to Stop Now", natočené v Londýně a Los Angeles. Deska, jenž je ohlédnutím za tehdejší umělcovou tvorbou přinesla zajímavé coververze Ray Charlese, Sama Cooka, Sonny Boy Williamsona a Muddyho Waterse. V době jejího vydání se Morrison opět usadil v rodném Irsku, kde vznikla pastorální keltská deska "Veedon Fleece", nazvaná podle posvátného stáda ovcí z keltské mytologie.
 
Po tříleté pauze a následující slabší desce "A Period of Transition" s hostujícím Dr. Johnem a lehce syntetizátorovém albu "Wavelenght" se Morrisonovi podařilo navázat na své dřívější výtečné opusy studiovkou "Into the Music" z roku 1979. Neméně dobrým albem bylo i duchovně zaměřené "Common One" a podobnými úvahami bylo naplněno i velmi keltské album "Beautiful Vision", jež kromě zvuků tradičních dud obsahovalo i gospelový sbor, syntezátory, a hostujícího Marka Knopflera ze skupiny Dire Straits.

Po průměrné řadovce "Inarticulate Speech od the Heart", nevyvedeném koncertním záznamu "Live At the Royal Opera House, Belfast" a studiovém propadáku "Sense of Wonder" natočil solidní album "No Guru, No Method, No Teacher".

Po umírněném počinu "Poetic Champions Compose" se Morrison navrátil k irským kořenům a společně se skupinou Chieftains natočil album "Irish Heartbeat", složené až na song "Celtic Ray" ze slavných irských tradicionálů. Závěr osmdesátých let pak Van Morrison vyšperkoval deskou "Avalon Sunset", na které si ve skladbě "Whenever God Shines His Light" k sobě přizval zpívajícího Cliffa Richarda. Na religiózní nahrávce měl svůj zřetelný podíl i jazzový a bluesový velikán, Morrisonův tvůrčí partner a varhaník George Fame.

Na některých Morrisonových deskách je zřejmá jakási melancholie spojena s odmítáním reality. Nejinak tomu bylo i na počátku devadesátých let v případě alba "Enlightenment" a dvojalba "Hymns to the Sience". V roce 1999 Van Morrison vydal album s výmluvným názvem "Back On the Top". Elpíčko se zařadilo k jeho největší úspěchům za posledních dvacet let a získalo zlatou desku. V roce 2002 se přihlásil se svým studiovým albem "Down the Road", na kterém dominovaly styly R&B a jazz s „příchutí“ country. A konečně 20. října 2003 vydal Van Morrison nové album "What's Wrong With This Picture?".

Richard Müller

Richard Muller je nejvýraznější slovenská umělecká osobnost dneška. Tento bouřlivák zaplňuje stránky bulvárních deníků i časopisů a mohlo by se zdát , že jeho popularita je spíše jejich dílem. Za vším tím povykem ale najde umělce, který oslovuje silou své výpovědi, nebývalou precizností v práci s kapelou,  pečlivým výběrem repertoáru i  volbou spolupracovníků. Od dob kdy stoupal „po schodoch“  se mnohé změnilo a dnes přivítáme na Philips International Jazz Festivalu komplexní a vyzrálou osobnost, která se nebojí pracovat s jednotlivými žánry včetně jazzu stejně svobodně, jako je svobodná jeho duše. Charisma, překvapivé osobní výpovědi, originalita. To je Richard Müller. A samozřejmě také vynikající hudba.

Richard Müller je absolventem dramaturgie a scenáristiky na VŠMU v Bratislavě. Na hudební scéně začínal jako publicista v časopisech Populár a Gramorevue. V roce 1984 založil hudební skupinu Banket. Jako jediný slovenský interpret získal ocenění Supraphonu za nejúspěšnější píseň. Tou se stala v roce 1989 hitovka Štěstí je krásná věc.

V roce 1997 získal zlatou a platinovou desku za účinkování na albu Citová investice autorské  dvojice Hapka - Horáček. CD Noční optika se stalo nejprodávanějším albem roku 1998, Müller za něj získal Zlatou desku. V únoru 1999 obdržel cenu „Gramy“ Slovenské hudební akademie v nejprestižnějších kategoriích: interpret roku, producent roku, album roku
a skladba roku.

V roce 1999 vydal koncertní album Müllenium live, které stejně jako další album vydané v tomto roce, Koniec sveta, získalo Zlatou desku. Skladba Nočná optika byla v tomto roce také nejhranější domácí skladbou ve slovenských médiích. Tento úspěšný rok kromě dalších ocenění uzavírá také startem své premiérové televizní talkshow.
 
Po tragické smrti svého dvorního skladatele Jaroslava Filipa vydává poslední album společných skladeb ´01, kde se však výrazně autorsky podepsal také Ivan Tásler. Následovalo výběrové album „Retro“ a velice úspěšné koncertní turné ´03 Tour, na kterém hostovala Iva Bittová a které vyprodalo velké sportovní haly v Čechách i na Slovensku. Jeho zatím posledním počinem je autorské album Monogamný vzťah.

Richard Müller je také autorem a spoluautorem scénické hudby k filmům a divadelním inscenacím. S Andrejom Šebanom se podílel na hudbě k muzikálu Baal na motivy hry Bertholda Brechta. Kromě scénářů k různým televizním hudebním programům napsal scénář k televiznímu filmu Dirigent. Diváci jej mohou občas vidět také v úloze herce či moderátora a je také úspěšným fotografem.
Richard Müller dokázal svým charismatem, autorským přístupem a schopností přitáhnout k sobě lidi s výrazným uměleckým i životním postojem oslovit hned několik generací fanoušků.

Spyro Gyra

Seskupení saxofonisty Jacka Beckensteina, je jednou z kapel , která je ozdobou každého festivalu. Jejich strhující projev pro který je milován fanoušky nejen v Americe, ale všude kam zavítal, je přesně onou pálivou přísadou, pro kterou je jazz jazzem. Nespoutaná energie, brilantní muzikantské výkony, žhavá atmosféra. Kapela, která vás přivede do té správné festivalové nálady.

Seskupení saxofonisty Jacka Beckensteina, které do jazzu míchá prvky rocku, popu a dalších stylů funguje už od roku 1975. Od té doby se téměř drží rovnice: co rok, to album.

Skupina začínala jako bezejmenné sdružení muzikantů, kteří bavili každý čtvrtek návštěvníky baru Jack Daniel´s v americkém Buffalu. Impulsem pro progresivní rozjezd kapely bylo přistoupení druhého klávesisty, tehdy ještě teenagera Toma Schumana, ale také hostování Beckensteina při nahrávce Future Funk tendejší hvězdy, Ricka Jamese. James byl na oplátku ten, kdo pomohl k prvnímu albu kapely nazvaného jednoduše, Spyro Gyra. V roce 1985 se Spyro Gyra stěhují do New Yorku, kde fungují dodnes.
Spyro Gyra nechtěli nikdy být čistě komerční kapelou, jejich snem nebylo prodávat milióny desek a vyprodávat stadiony. Od dob hraní v baru pro pár štamgastů se výrazněji nezměnili, na prvním místě je stále zábava.
 
Frontman Beckenstein o své skupině říká: „Trikem je zůstat čerstvý, být. Snažíme se dělat přístupnou muziku, která bude zábavná. Ale chceme se držet stále v ústraní“

Zatím poslední, v pořadí dvacáté sedmé album skupiny vyšlo 25. května. Jmenuje se The Deep End. Věřme, že nebude poslední.

Mr. Acker Bilk and His Paramount Jazz Band

Největší čistě jazzová legenda, která se na Philips International Jazz Festivalu představí. Můžeme se těšit na mistrovsky zahraný tradiční jazz, dokonalé aranže a brilantní sóla. Vystoupení Mr Acker Bilka se stane jistě největším magnetem festivalu pro ty,  kteří zažili jeho vystoupení před čtyřiceti lety v Praze , ale i pro ty kteří ještě nebyli na světě protože Mr Acker Bilk je stále nabitý energií , vitalitou a krystalicky čistým jazzem.

„The Great Master of the Clarinet“, jak je titulován, se narodil v roce 1929 v anglickém Soresetu. Na základní škole přišel při rvačce o přední dva zuby a později ještě při nehodě o půlku prstu. Jak sám říká, to je důvod jeho jedinečného hraní.
Na klarinet začal hrát až v roce 1948 a hned po ukončení základní vojenské služby založil v Bristolu vlastní kapelu. Poté se kvůli své ženě přesídlil do Londýna, kde začal hrát ve skupině ken Coyler Band. Ovšem v Londýně se mu nelíbilo, a tak se vrátil do Bristolu, kde založil kapelu Bristol Paramount Band. Skupina ale opět přesídlila do Londýna.

Summer Set a Creolle Jazz byly první Bilkovy skladby, které se dostaly do širšího povědomí. Dále pak v roce 1961 vydává Acker Bilk píseň s názvem Stranger on the Shore, která se objevuje na prvním místě britské i americké hitparády, dokonce ve stejný čas!

V dnešní době dělí Acker svůj čas mezi produkování hudby, koncertní vystoupením s kapelou a malování. Dobře se zná i s headlinerem Philips International Jazz Festivalu, Van Morrisonem. V roce 2001 spolu nahráli skladbu Evening Shadows, o rok později pak další, Summer-Set.

Dan Bárta

Z kvasu devadesátých let se Dan Bárta vynořil jako osobnost, která vnímá a tvoří muziku  všemi smysly. Jestli má někdo z generace vzešlé z poslední dekády přirozenou  autoritu, pak je to právě on, držitel hned pěti cen  Akademie populární hudby. Česká populární hudba v něm našla přirozený idol, respektovaný kritikou a uznávaný posluchači.

Na přelomu tisíciletí vydává Dan Bárta album Illustratosphere. Nyní nabízí pokračování na desce Entropicture. Nové album se dá přirovnat k  obrazárně krajin nebo snů, vtělených do písní s nadhledem a smyslem pro jemnou rovnováhu  tónů.
 
Dan začínal v Plzni v rockové kapele Tom  Sawyer, zformované v Plzni, kde absolvoval nástavbové studium pro rentgenové laboranty. Až  jeho další skupina Alice, která poprvé vystoupila v dubnu 1991, prorazila hranice regionu.  Skupina natočila demosnímky, které přehrála Davidu Kollerovi. Ten nezaváhal, pozval Alici  jako předkapelu Lucie a produkoval Bártovi a spol. roku 1992 první album Yeah!.

Od rozpadající se Alice vedla jeho  cesta k širšímu společenství lidí kolem Romana Holého, Oty Klempíře nebo kytaristy Miroslava  Chyšky. To byl svět funku, rapu či jazzu, který zpěvákovi vyhovoval, protože mu  poskytoval spoustu výrazových možností.

V polovině devadesátých let byl Dan Bárta známý jako hvězda muzikálu Jesus Christ Superstar, ve kterém zpíval Ježíše i  Jidáše. Kývl ještě na nabídku do muzikálu Evita, ve kterém byl Che Guevarou. Ta role ho  lákala. Byla náročná a dala mu možnost zpívat oblíbenou latinu. Pak se Dan Bárta s muzikály  rozloučil. Vzpomínkou zůstala i popová a taneční kapela Sexy Dancers, nastartovaná Romanem  Holým a spol., ve které se zaskvěla rovněž Darina Rolincová.

Sexy Dancers se dobrovolně  rozešli poté, co vydali cenné album Butcher´s On The Road (1998, Bonton) a slíbili, že možná  někdy příště... V roce 1999 Dan Bárta vydává bilanční album Dan Bárta & .... Je to jeho cestovní mapa cesty od Alice k  J.A.R. či jazzu.

Deset let Dan Bárta zrál a hledal, než roku 2000 přišlo album Illustratosphere, které zpěvák uchopil i textařsky. A posluchači šli znovu za ním, nadšeni  jazzovou muzikou, lehkostí a obrazností nových písní. Z projektu vyrostla vyhledávaná  koncertní kapela Illustratosphere s kytaristou Miroslavem Chyškou (posléze ho nahradil  Jaroslav Friedl), hráčem na klávesy Filipem Jelínkem, pianistou Stanislavem Máchou, basistou  Robertem Balzarem a bubeníkem Jiřím Slavíčkem. Tato sestava vytvořila nové album Entropicture, které vyšlo v listopadu minulého roku.

Na pódiu se  písně z Entropicture poprvé představily na pražském dvojkoncertu 29. a 30. listopadu 2003, kde bylo  album také oficiálně pokřtěno. Turné k Entropicture se poté naplno rozjelo 2. února 2004.

Jiří Stivín

Jiří Stivín studoval nejdříve kameru na pražské FAMU, po absolutoriu se ale začal věnovat výhradně hudbě. Od r. 1975 studoval na Royal Academy of Music v Londýně a skladbu na AMU v Praze. Hře na flétnu se učil u Milana Munclingera (Ars Rediviva) a Jiřího Válka (Česká filharmonie).
 
Stivín interpretuje hudbu středověku, renesance i baroka. Nahrál většinu koncertů pro zobcovou flétnu (4 CD Vivaldi, Telemann). Ovládá všechny druhy příčných i zobcových fléten. Kromě hudby předklasické se intenzivně věnuje jazzu, skládání a improvizované Nové hudbě, přičemž vedle saxofonů, klarinetu a příčné flétny používá také flétny zobcové a různé lidové píšťaly.

Jako sólista spolupracuje s renomovanými hudebními tělesy (Virtuosi di Praga, Pražskými symfoniky, Slovenským komorním orchestrem, Pražskými madrigalisty, Due Boemi, Sukovým komorním orchestrem, Talichovým kvartetem aj.), řídí vlastní soubory Collegium Quodlibet a Jiří Stivín and Co Jazz Quartet, vystupuje v sólových recitálech s cemballem, varhanami, kytarou, nebo hraje úplně sám v „doprovodu“ magnetofonu.
Již přes deset let má v každé koncertní sezóně Pražského symfonického orchestru FOK cyklus koncertů pod názvem "Flétny všeho druhu". Jiří Stivín je autorem mnoha skladeb pro různé formace, scénické a filmové hudby. Je aktivní i jako pedagog a lektor na pražské konzervatoři, při jazzových kurzech ve Frýdlantu a na mnoha dalších projektech včetně výchovných koncertů pro děti.

Béla Szakcsi Lakatos
 
Béla Szakcsi Lakatos je osobností, která svým širokým záběrem přesahuje hranice jazzu a vydává se daleko do hájemství vážné hudby, opery, baletu, ale i rocku nebo lidové hudby. Umělec – univerzál, který je „doma“ téměř v jakémkoliv žánru.
Když začal Béla Szakcsi hrát v devíti letech na piáno, snil o tom, že se stane slavným skladatelem a interpretem klasické hudby. Ale po absolutoriu na konzervatoři Bély Bartóka se seznámil s jazzem, a tento zážitek ho odklonil od dalšího studia klasické hudby.
 
Szakcsi debutoval ve skupině Andora Kovácse, ale v polovině šedesátých let si založil vlastní, s níž natočil album s názvem Anthology '67. Toto trio, LDL, se ještě s další skupinou dělilo o první místo v soutěži organizované maďarským rozhlasem, a v roce 1970, jako člen kvarteta Aladára Pegeho, se Szakcsi umístil na druhém místě na jazzovém festivalu v Montreux. Tento úspěch mu otevřel dveře na mezinárodní jazzovou scénu. Szakcsi začal účinkovat na všech nejvyhlášenějších festivalech – od Curychu, Varšavy a Norimberka, přes Bělehrad až po Severní Ameriku a Asii.

Při nahrávání alb spolupracoval s jazzovými hudebníky z celého světa. Zvláštní místo patří albům, která natočil s perkusionistou Georgem Jindou. Jako sólista Special EFX, skupiny založené Georgem Jindou a Chieli Minuccim, se Szakcsi objevil v úloze skladatele a interpreta na jedenácti deskách. Právě díky těmto nahrávkám mu americká nahrávací společnost GRP nabídla v polovině osmdesátých let smlouvu (Sachi, 1988; Mystic Dreams, 1989; Eve of Chance, 1992; Straight Ahead, 1994). Například i Chick Corea často mluvil o kvalitě Szakcsiho skladeb a interpretace. Szakcsi si zahrál s takovými osobnostmi žánru jako jsou Carmen Jones, Frank Zappa, Art Farmer, Mark Ledford, Dave Weckl, Omar Hakim, Terri Lyne Carrington, Marvin "Smitty" Smith, Jay Leonhart, Gerald Veasley, Victor Bailey, Randy Roos, Attila Zoller, Rodney Holmes, David Sanchez nebo Mike Richmond.
 
V historii maďarského jazzu je to právě Szakcsi, kterému je nutno připsat zásluhy za šíření jazzové fúze, nejprve tedy se svojí skupinou Rákfogó, později se skupinou Saturnus. Od začátku sedmdesátých let učil dvanáct let na střední hudební škole Bély Bartóka, a i tam, po vzoru Keitha  Jarretta, Chicka Corey a Herbieho Hancocka, kladl zvláštní důraz a fúzi klasické hudby a jazzu. Také s tímto cílem se znovu vrátil ke studiu klasické hudby – od Bacha k Bartókovi, Stravinskému, Schönbergovi a Webernovi.
 
Mezitím také sbíral cikánský folklór a aranžoval tyto skladby pro scénické provedení. Jeho první cikánský muzikál Červený karavan byl poprvé uveden v roce 1975 a další brzy následovaly – Bylo nebylo, Cikánské děvče a Kolo od vozu. V roce 1989 složil Zvíře, rockovou operu o životě Erzsébet Báthoryové, kterou si u něj objednalo divadlo Rock Theatre. V roce pětistého výročí objevení Ameriky měl v maďarské Státní opeře premiéru stominutový balet s názvem Cristoforo.
 
Všichni, kteří sledují životní dílo vítěze Lisztovy ceny Bély Szakcsiho, si jistě všimli, že například podobně jako Leonard Bernstein se Szakcsi cítí doma v každém hudebním žánru. Szakcsi nahrál adaptace maďarských lidových písní s operním pěvcem Ádámem Horváthem a lidovým zpěvákem Gyöngyim Écsim (My flower my flower, 1988), skladby pro čtyři ruce s pianistou Györgym Vukánem (Conversation for two pianos and orchestra, 1998, Das Duell I-II-III - Vukán-Szakcsi in Gottingen, 1998, Conversation Plus, 1999, Fourhand, 2000), a sérii jazzových nahrávek s prominentními jazzmeny (Journey in Time s Imrem Kőszegim a Jackie Orszáczkym, 1998, On the way back home s Bobem Mintzerem a Peterem Bernsteinem, 2001). Na posledních deset let se Szakcsi ponořil do skladeb Györgyho Kurtága a nyní studuje dílo Györgyho Ligetiho, Pétera Eötvöse a Pierra Bouleze.
 
Vytváření společného jazyka jednotlivých hudebních žánrů – to je dle všeho Szakcsiho skutečné povolání. V tomto duchu se též nesou nynější nahrávky improvizací s Lajosem Kathy Horváthem, které probíhaly již po několik desetiletí (In one breath, 2002).

www.philips.cz