PARTYINFO
ULTRA
| Datum konání: |
| 12.11.2004 - pátek |
| Místo konání: |
| Praha - Paradogs - Karlovy Lázně |
| DJs: |
| Adam Beyer (Drumcode, S), Aton, Quickie |
| Line-up: |
| 21:00 – 24:00 Aton 00:00 – 03:00 ADAM BEYER 03:00 – 05:30 Quickie |
Již ve svých školních letech se Adam Beyer zajímal o kouzlo rytmu a učil se hrát na bubny. V té době ještě nemohl netušit, že se skládání rytmu začne v budoucnu věnovat profesionálně. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let objevuje možnosti elektronické hudby a pořizuje si své první dva gramofony. Rychle se seznamuje s taji osvíceného mixování, zjišťuje, co a jak do sebe pasuje a začíná si vytvářet svůj osobitý styl mixování. V místních klubech hraje široké spektrum žánrů elektronické hudby, od hiphopu přes acid až k technu.
V roce 1992 se potkává se svým spolužákem Peterem Benischem, který jej zasvěcuje do tajů jejich prvního sampleru. Již o rok později jim vychází první deska u newyorkského vydavatelství Direct Drive (raný acid label, který v roce 1997 svou činnost ukončil). V roce 1995 Beyer dokončuje školu a začíná pracovat v prodejně desek Planet Rhythm. Současně se věnuje další tvorbě - vydává desky pod různými pseudonymy (Mould Impression, Genecom) - a objíždí Skandinávii se svým djským umem.
První zlomovou deskou je Drumcodes 1 (Planet Rhythm, 1995), kterou definuje svůj styl- tvrdý, perkusivní a hodně repetitivní. Následuje Drumcodes 2 a Beyerův debut, album Decoded (Planet Rhythm, 1996), které je vcelku dobře přijato širokou kritikou. Adam Beyer ze své potřeby vytvářet dokonalé dj-tooly formuje ideu nového labelu, který pojmenoval příznačným názvem Drumcode. Uvolňuje svou fantazii, nenechává se již ničím omezovat a tvoří podle svých vlastních možností a schopností. Díky vysoké kvalitě prvních vydaných desek (Lenk - Jesper Dahlbäck, RND Technologies - Frederik Almqvist, Cari Lekebusch, Thomas Krome, Oliver Ho, …) se tento label těší obrovskému úspěchu. Beyerova tvorba je tvrdá, rychlá, nekompromisní, jeho zvuky jsou ostré, řvavé a kromě alb jsou desky často koncepčně neucelené. Někdy sahá až k minimalu (Pump EP, Primate 005, 1996), občas i ke svému obrazu upravenému detroitskému zvuku (Compressed, Drumcode 02, 1996).
Pro Beyerovo vyjádření sebe sama už ale jeden label nestačí, a tak zakládá sublabel Code Red, který se soustředí na měkčí stránky techna. Vychází devět silně koncepčních a zvukově bohatých releasů, např. od Thomase Kroma, Joela Mulla, Cariho Lekebusche a nebo právě Adama Beyera. Ten se jednou se skryje pod pseudonymem Conceiled Project, který se i na švédském housovém labelu Svek soustředí na silně melodické skladby, které dokáží zaujmout a pohltit. Celou omezenou sérii Code Red završuje trojvinyl CR 10 - Stand Down, sbírka remixů předchozích devíti dílů od producentů z celého světa (Marco Carola, James Ruskin, Claude Young, Ben Sims, DJ Shufflemaster, Damon Wild, The Advent a Percy X). Jako malou ochutnávku jsem si pro vás připravil Code Red dedicated set, více informací zde.
Djské i produkční schopnosti brzy přivedly Adama Beyera k celosvětové popularitě. Jeho raketový start se stává symbolem období, kdy světovému technu vládlo Švédsko. Nezapomíná však na své přátele, a tak se s ním na jedné vlně vezou Joel Mull, Cari Lekebusch a další. Stockholm se na dlouhou dobu stává velice silným zdrojem nového techna. Symbolickou vlajkovou lodí se o pár let pozdějí stává Sudden Scene EP (Beyer & Mull & Lekebusch, Pain 16, Tortured, 1999) - tři výrazné osobnosti švédské scény se dávají dohromady a vytvářejí desku, na které se snaží shrnout své zkušenosti a snaží se vyjádřit svůj aktuální zvuk. Všichni najednou ve vzájemné spopluráci.
Adam Beyer pracuje dále a na Drumcodu i mimo něj vycházejí další a další desky. Po vydání Drumcode 10 dochází k prvnímu zlomu. Na dobu jednoho dvou roků vzniká silné pouto mezi švédskými a italskými producenty (někteří tuto spolupráci označují jako "švédsko-italskou mafii") a dává punc novým společným releasům. Marco Carola, Gaetano Parisio, Alexi Delano vs. Adam Beyer, Cari Lekebusch a další. Nejen na Drumcodu na čas přibude pár italsko-švédských duelů. Při pohledu na tvorbu samotného Beyera je v druhé desítce Drumcodů znatelný vývoj. Začínají se objevovat první melodie, méně hutné aranže, větší důraz je kladen na harmonii, zvuky se zaoblují (zvláště v pozdější spolupráci s Joelem Mullem na projektu Safety Session), skladby dostávají konkrétní nápady a vznikají dj-tooly s hlavou i patou. Z těch nejznámějších releasů mimo Drumcode připomenu snad jen Lost & Found (Conform 12, 2000) nebo Fusionframe EP (Beyer & Carola, Zenit 04, 1999). Zajímavým průvodcem Beyerova vývoje je jedna skladba, která se vine jako nit všemi jeho deskami od Drumcode 12 (1997) až po 18 (1999) a zasahuje i do Code Redu. Od původního vrzavě skřípavého zvuku se dostává ke kompaktnímu celku typickému pro severní a jižní mafiány.
Zhruba v této době také došlo k ojedinělému společnému liveactu Adama Beyera a Cariho Lekebusche - jednalo o bezprostřední živé hrátky na pomezí mezi oběma styly. I přes veliký úspěch takto již nikdy nevystoupili. Adam Beyer v současné době plánuje podobné vystoupení s Peterem Benischem - prý hned poté, co dokončí společné album.
Adam stále pracuje na nových a nových deskách. Vydává i pod jinými jmény (např. Beast Tamer), pod pseudonymem Mr. Sliff tvoří techno lehčího ražení, pod 2 Bonk dokonce house na Sveku. V roce 1999 vydává další album - Protechtion (Drumcode 1999). Lidé už ale začínají mít repetitivních kolovrátků dost a album je přijato chladněji. Ozývají se hlasy, že se sice jedná o velice kvalitní doublepack, ale o mizerné album. Adam si bere ohlasy k srdci a znova se snaží posunout svůj směr někam dál.
Švédsko-italská mafie pomalu končí, zvuk se zase začíná měnit, Drumcode se přehupuje přes číslo 20 (Adam Beyer - Remainings 3, Drumcode 20, 2000) a label i pozornost Beyera se znovu zaměřuje na samotné Švédsko. Snaží se své skladby obohatit o melodie a zvukově bohaté postupy. Ještě více se noří do hlubin funku, melodií, ploch a vokálů, ale přesto se snaží zůstat stále věrný idejím Drumcodu - vydávat kvalitní dj-tooly. Adam také startuje limitované edice polovičních releasů (např. 20,5), což jsou remixy od světoznámých i švédských producentů. Série by měla obsahovat 10 releasů a být zakončena konečnou kompilaci. Na Drumcodu se objevují stará i nová jména (Henrik B, Frederik Almqvist) a je více než zřejmé, jakým směrem se udává nová vlna švédského techna. Výraznou deskou je v tomto období Primate 50 - Manipulated remixes (2000). Tuhle zpívánkovou hymnu je téměř nemožné neznat - svého času vládla snad všem technoakcím. Beyer přesně vystihl, co konzumenti potřebovali. Téměř okamžitě se stala populární a ukázala, že i s technem si můžeme zazpívat. Mnohým se sice brzy oposlouchala, ale poskytla inspiraci mnohým dalším producentům, např. Marcu Baileymu (Ipanema EP na Zyncu. Sám Beyer podobné téma zpracovává na Primate Endangered Species 001. Beyerovou novou vlajkovou lodí se stává Stockolm Mix Session Vol. 3 (Turbo, 2002) - na tři gramofony mixovaná kompilace jeho současné vize techna, kterou se snaží posluchače přesvědčit, že techno se dá i poslouchat.
Beyer postupuje dál a Drumcode mu opět nestačí. Zkouší také spolupráci se starým známým Peterem Benischem a na Mullově labelu Inside vzniká opravdu zajímavé dílko (Phases EP, IS06), které je povedeným kompromisem mezi spíše poslechovou a taneční hudbou. Skrývá v sobě také touhu vytvořit něco odlišného, nějaké silné koncepční album. Po poradě se svými kamarády ze Stockholmu zakládá Adam Beyer v roce 2002 nový label Truesoul, který se má zaměřit na plnohodnotná alba a konceptuální projekty. Zdá se, že jsme na prahu dalšího zlomu vývoje Adama Beyera, který se snaží shrnout svých dvacet let poslouchání elektronické muziky, dvanáct let hraní a osm let produkování. Jak si Truesoul povede zatím nelze soudit. Snad jen to, že snad ještě více rozvíjí ideu Code Redu, totiž snahu podívat se (nejen) na techno i z té druhé, měkčí stránky.
A jak Adam Beyer hraje? V Česku již několikrát vystoupil a mohl nás tak přesvědčit o svém umu a přednostech. Jeho technika je opravdu kvalitní. Rád si hraje na tři gramofony. Zdá se, že svým deskám rozumí a ví, co a kam chce směřovat, a co má v ten správný okamžik udělat. V současné době si libuje v technu, které je naplněno funkem, nenucenými vokály, hutnými basovými linkami. Rozhodně nehledá žádné komplikované věci - jeho desky jsou převážně dj-tooly, které mu poskytují mnoho možností, jak si s nimi pohrát, takže se při hraní řídí vlastní kreativitou a ne nápady producentů vylisovanými do plastu.
A jak tvoří? Základ jeho studia tvoří samplery a analogové syntetizátory, o nichž ale sám říká, že se cítí omezen jejich možnostmi. Snaží se proto proniknout do tajů počítače a tyto limity odstranit. Hlavním motivem jeho tvorby byl až doposud djing, což to se odrazilo v koncepci Drumcodu - vytvářet kvalitní dj-tooly. Ale Beyer cítí, že právě zaměření na djing je jeho velké omezení při tvorbě a snaží se změnit svoje postupy. Výsledky jeho snahy můžeme sami pozorovat na labelu Truesoul. "Upřímně si myslím, že nejsem opravdu zcela spokojen s čímkoliv, co jsem kdy udělal. Párkrát jsem se ocitl blízko, ale vždy jsem cítil, že by to mohlo být ještě lepší. Ale to je to krásné na technu - nikdy nemůže být hotovo, vždycky tam je ještě prostor pro něco dalšího," odkrývá Beyer hlavní důvod svého nekončícího vývoje v rozhovoru pro australský server 12am.com.au.
A kteří producenti patří mezi jeho oblíbené? Nelze vyčíst. "Myslím, že každý, kdo se snaží vyjádřit sebe sama pomocí elektronické hudby, by měl být oceněn," odpověděl na tuto otázku Beyer pro 12am.com.au.
