Proč jsi se rozhodl stát se DJem?
Vždycky mě fascinovala sbírka desek mého táty, kde nechyběl starý soul, jazz, country, pop a rock, především ze šedesátých let. Když mi bylo devět, koupil jsem si svoji první desku - Rastaman Vibrations od Boba Marleyho, zbytek už je funky historie.
Kdo tě v hudbě nejvíce inspiroval?
TS Monk, Don Cornelius of Soul Train fame, Bootsy Collins, Chic, Kool and the Gang, Bee Gees, ovšem ten skutečný základ je daleko širší, takže nemohu opomenout ani Tchaichovského, Grover Washington, Rodney Franklin, Earth Wind & Fire nebo Quincey Jonese. Především to bylo jeho album The Dude, které mi otevřelo uši, ve své době vyhrálo deset cen Grammy. Miluju muziku a mixování, ani si nedovedu představit, že bych se nestal Djem. Ze současných DJs jsou pro mě inspirací třeba Masters at Work či David Morales.
Hrál jsi dlouho v legendárním londýnském klubu Hammersmith Palais jako rezident, jak to tam vlastně fungovalo?
Ano, to byl úplný začátek, scéna byla tentkrát dost roztroušená - hip hop, nu jack swing, soul, pop, acid, house, hardcore… Hráli jsme nebo tančili na všechno, co k nám přicházelo. V tomto klubu jsem začínal jako warm up DJ, což mi dovolilo hrát věci, které ostatní DJs hrát nemohli nebo k tomu neměli dost odvahy. Na scéně jsem se potkával se spoustou lidí, kteří tenkrát teprve začínali jako: Bros, Take That, Arrested Development, Young MC, Cathy Dennis nebo Carl Cox.
Jak se změnila taneční scéna na Ostrovech od začátku devadesátých let?
Mylím, že jsme právem pyšný na to, co udělala naše taneční scéna pro společnost a MTV od dob Summer of Love v devadeátým třetím, přes mega kluby až po dnešek. Ministry of Sound se za pocení a tance vyvinulo ve skutečné skladiště nejlepších DJs světa, z něhož mohou čerpat klubeři všech generací.
Hráváš na nejroztodivnějších místech světa, kde tě to baví nejvíce?
Mám to velmi rád v San Franciscu v jednom klubu s výhledem na Golden Gate, rád jsem přijal pozvání na charitativní akci v New Yorku pro oběti po 11. září, kde kromě DJs vystoupila i celá řada světových celebrit první velikosti.
Jak jsi přijímal pozvání od brunejského sultána, abys hrál před korunovanými hlavami a asijskými miliardáři? Rozhodně nešlo o typické vystoupení, v čem bylo odlišné?
Jestlis viděl film Coming to America? Pokud ano, tak šlo o něco podobného, ovšem ve skutečnosti jsem musel kromě jiného třeba podepsat speciální prohlášení o mlčenlivosti.
Byl jsi už někdy v Praze? Jak se těšíš na hraní v Mecce? Co mohou návštěvnící MECCAMIXU očekávat?
Ještě jsem u vás nikdy nebyl, hrozně se těším, protože podle všeho, co jsem doposud slyšel, je to u vás pěkně rozjetý a vzkazuju všem ať se na 26. března pořádně připraví, protože je čeká ten největší rozhodčí zábavy, dunění, hukot, bassový linky, funky breaky, a hlavně hodně mixovaní samozřejmě!!!
