PARTYINFO
LIVE.ELECTRONIC.SESSION.4
| Datum konání: |
| 21.04.2005 - čtvrtek |
| Místo konání: |
| Praha - NoD |
| DJs: |
| Mitchell Akiyama (CAN) aMute (BE) Arden (CAN/BE) |
| Info: |
| http://www.muteme.cz |
Tvá hudba kombinuje melancholické atmosféry post-rocku s elektronickými experimenty. Proč právě takováto směs?
Odpovím zcela jednoduše – protože právě to se mi libí. Jedná se o více či méně reálnou syntézu toho, co mám v současné hudbě rád.
Tvé album A Hundred Dry Trees, které vyšlo na značce Intr_Version, vyšlo už před poměrně dlouhou dobou. Kudy se budeš ubírat na své příští desce?
Pozor, deska vyšla v červnu 2004, takže zase tak dlouhá doba to není. Ta příští bude poněkud tvrdší: více baskytary, méně elektronických a naopak více skutečných rytmů (bicí nástroje a samply). Také mám chuť spolupracovat s lidmi, které mám rád, jako např. se skupinou Tangtype tady z Belgie, jejíž album se v budoucnu objeví na mém labelu (Stilll). Na vlastní desce jsem ještě pořádně pracovat nezačal, protože jsem hodně koncertoval a pracoval s videomateriálem. Ten poslední rok jsem se – navzdory vší té radosti spojené s vydáním mého debutu – taky potýkal se spoustou starostí. Rok 2004 i začátek toho letošního si na mě nachystaly hodně těžkých momentů, hlavně fyzického rázu, což se pravděpodobně projeví i na mém dalším albu. Nicméně, podobně jako A Hundred Dry Trees vyprávělo o smutku řekněme přirozeném, jeho následovník bude o smutku spojeném s nejistotou a násilím. Chtěl bych udělat album, které bude hodně silné, ne tak nesmělé.
Když zmiňuješ Mitchella Akiyamu (šéfa Intr_Version, polovinu projektu Désormais a tvého spoluhráče v projektu Arden), obvykle hýříš slovy obdivu. Proč?
Především protože je to můj kamarád. Mám ho rád i když jsou chvíle, kdy dokáže být trochu příliš uzavřený do sebe. Je to dobrý člověk a myslím si, že na jeho práci se bude v budoucnu hodně navazovat, skvěle totiž ovládá schopnost posouvat zvuk dopředu aniž by se stal zcela nepřístupným. Také mi velmi pomáhal při vydání alba.
Během vašich sólových koncertů používáte oba kytaru a laptop. V čem se vaše pojetí živého vystoupení liší?
Ve skutečnosti postupujeme každý jinak. Mitchell tvoří v reálném čase přímo před publikem naprosto neuvěřitelné zvuky a užívá při tom vše, co má po ruce. I já dokážu takovým způsobem na pódiu pracovat, v tomto procesu přímé tvorby ale nemám Mitchellovu výdrž a proto taky hraju skladby z alba anebo kusy, na kterých zrovna pracuji, ke kterým následně přidávám kytaru, manipulace a efekty. Ale teď je součástí mých vystoupení Stephane Fedele (hraje na bicí) a díky tomu opravdu nabraly na působivosti a dostávají mnohem rockovější nádech. Zjednodušeně řečeno se snažím co možná nejvíce vzdálit od zažitého pojetí konceptu kytara-laptop a přitom si uchovat stejnou dávku experimentů.
Výsledek tvé spolupráce s Mitchellem Akiyamou nese jméno Arden. A jelikož se jedná o zcela nový projekt, zaslouží si krátké představení…
Arden jsem vytvořil minulý rok, kdy mě přepadla chuť trochu relaxovat na venkově v belgických Ardenách a dělat přitom hudbu s mými známými hudebníky. Pozvání přijali Sogar, Sébastien Roux, Mitchell, Christophe Bailleau a Jeuc Dietrich (se kterým jsem ten projekt odstartoval) a začali jsme pracovat na společném albu. Ta deska dostala název Conceal a stála nás hodně sil, protože jsme se potýkali s obrovským množstvím problémů týkajících se technického zázemí, počítačů a logistiky… samozřejmě z toho důvodu, že jsme to celé chtěli zorganizovat jen s minimálními náklady. Album jsem potom sestavil ze zhruba 20 hodin zvukového materiálu. Později se k nám přidal Stéphane Fedele, protože já jsem naživo nemohl hrát zároveň na bicí a na kytaru. Na desce je slyšet asi desítka nástrojů a tuny různých vlivů, ale také dosti jedinečné stopy lidí, kteří se na něm podíleli.
První deska Arden je na spadnutí. Můžeš ji popsat trochu podrobněji?
Jedná se o album psychedelické elektroniky s prvky post-rockové improvizace a trochou humoru, radosti, starostí i štěstí, navzdory problémům s jeho vznikem. Najdete na něm spoustu zpracovaných kytar, violoncell i klavíru.
Jaké role zastávají jednotliví členové skupiny Arden při živém vystoupení? A kolik prostoru ponecháváte improvizaci?
Kompletní sestava skupiny se řídí naprostou svobodou, každý hraje to, co chce, přičemž jako základ slouží předem připravené obecné schéma. V redukované sestavě (Mitchell, Stéphane a já) se snažíme držet téhož principu a naším cílem je vytvářet něco hodně působivého a možná až překvapivě „rockově“ energického. Používáme baskytaru, kytaru, bicí a dva laptopy.
Zdá se, že máte s Mitchellem stejné hudební chutě. Shodnete se i v jiných věcech?
Nemůžu říct, že bychom měli s Mitchellem úplně stejný vkus, ale přeci jen se v mnoha bodech shodneme. Máme rádi pivo a diskuse s lidmi, které potkáme, a snad máme i podobný smysl pro humor, Mitchell je ale o dost klidnější. Jsem si jistý, že během našeho turné budou vznikat hodně zajímavé věci a že lidem nabídneme něco opravdu hodnotného. K tomu ale potřebujeme také silnou podporu publika.
www.amute.net
