SUN OF OSTRAVA

Kdy ses postavil poprvé za gramofony?

Tak to bylo už v roce 1991, v době, kdy většina DJs u nás přecházela na hraní z cd a klepali si na čelo, co to tady zkouším. Tehdy ještě nebyla prakticky žádná klubová scéna, a tak jsem hrál v diskotékách a barech.

Který styl jsi tehdy preferoval?

House, samozřejmě. Ale jde o klasický převážně americký housík, za kterým stojí Louie Vega nebo Frankie Knuckles. Nikdy jsem neměl rád komerci, vždy jsem chtěl přinést návštěvníkům něco nového, což se velmi často setkalo a setkává s nepochopením.

Co si myslíš o médiích, jaký mají vliv na klubovou scénu?

Určitě podstatný vliv, ale spíše negativní a rozhodně nepodporují její rozvoj. Vše je o penězích, a tak se média drží převážně mainstreamu, ať už je to v pop music nebo house music a svými komentáři moderátoři běžným lidem spíš pletou hlavu. Většina z nich třeba vocal house vůbec nezná, protože ho nemá kde slyšet. Proto jsem se snažil co nejvíce proniknout s touto hudbou do rádií, jak se svým vlastním pořadem na Rádio Hradu, tak později alespoň jako spolupracovník v dalších rádiích. (pořady Startér, Kissmanie)

Jsi ostravák, jak se díváš na fenomén Stodolní?

Na přelomu tisíciletí to tam bylo opravdu super, třeba v Barvách se podařilo vytvořit za přispění tehdejšího majitele neopakovatelnou atmosféru, lidi se nemohli dočkat víkendu, holky tančily na baru a to vše na pohodový zpívaný house. Ty doby už jsou však pryč. Je tam sice spousta malých hospůdek a klubů, ale až na výjimky jde všude jen o to, jak co nejrychleji zbohatnout. Na kvalitu nikdo nehledí a nejhorší je, že většině lidí, co tam teď chodí, to vůbec nevadí. Jsem ale optimista, věřím, že se nějaký zajimavý klubík zase zrodí.

Hráváš i v zahraničí?

Ano, jsem dokonce v polské agentuře Hypnotizing Freaks a  myslím, že jsem už projel většinu klubů ve Slezském Polsku a rád se tam vracím, hlavně do Machiny a INQ.

Máš rád velké akce nebo raději menší klubovky?

Určitě ty menší, do 500-ti lidí. Souvisí to i s mým hudebním zaměřením. Ale někdy může být i na mega akci super atmosféra. Hodně se těším na Sun of Ostrava, kde si rád zahraji na jedné stagei se skvělými DJ´s vynikající house, který určitě uspokojí návštěvníky festivalu.

Co chystáš v nejbližší budoucnosti?

S kolegy v agentuře PhatHouseFactory  to je další pokračování lahůdkové klubové noci House Unity s geniálním Ianem Caryem aka Soulproviders.

Slyšel jsem, že teď používaš při hraní Final Scratch.

To je pravda, souvisí to trochu s mou prací, ale všem ho rozhodně doporučuji! Jak pro jeho možnost prezentovat bez problémů vlastní tracky a songy, které ještě nevyšly na deskách, tak i vzhledem k pohodlnosti vytvořit si doma playlist  a pak se jen soustředit na mix.Hlavně tato skvělá věc šetří mé záda, protože odpadá tahání těžkých vinylů… Bohužel už nejsem nejmladší..:)

Hudba  na tvých albech je úplně jiná než tvoje klubová tvorba. Proč jsi se rozhodla hrát v klubech, stát se dýdžejkou? Ty jsi přeci začínala jako zpěvačka, ne?

Neměla jsem k tomu žádný zvláštní důvod. Prostě se jen ozval hlas v mé hlavě, který mi říká, co mám dělat. Nevím, jak to mám nazvat, jestli je to podvědomí, které se mnou mluví. Já mu říkám moje vnitřnosti, můj žaludek. Jednoho dne mi řekl: "Měla bys začít s djingem, protože to potřebuješ, protože to cítíš a protože to lidi cítí s tebou."

Jsi hodně populární, dostala jsi řadu cen, tvoje hity byly na prvních místech v hitparádách. Proč tvoje muzika lidi tolik oslovuje?

Tak to vážně nevím. Můžu vysvětlit, co cítím já sama, když svoji muziku píšu, ale to neznamená, že je to ten pravý důvod, proč se líbí ostatním. Ve svojí muzice jsem hodně upřímná. I když musím přiznat, že moje poslední album Born to be free až zase tak upřímné není.

Ne?

Ne.

Napsala jsi na tom albu většinu textů. Skoro všechny jsou o lásce, ale je v nich spousta smutku, nejistoty, osamění. Na přebalu se píše, že ty písničky vycházejí z tvého srdce.

Jo, to je pravda. Žila jsem na ulici, měla jsem docela tvrdý dětství. A chci, i když jsem teď hodně úspěšná, zůstat pořád rovnýma nohama na zemi a udržovat si normální pohled na život. Takže když říkáš, že jsou moje písničky smutný, máš pravdu. Jsou smutný, protože smutná je většina lidí na tomto světě, i když žijí v manželství, žijí ve šťastném vztahu, vždycky je v tom trochu smutku.  Některý lidi se prostě tváří šťastně jen tak z principu. Já to štěstí každýmu přeju, nechci s lidmi sdílet smutek, ale chci s nimi sdílet skutečný život. Věřím, že lidi v mojí muzice tuhle přirozenost a skutečnost cítí, že to cítí stejně, jako to cítím já, protože jsem stejně jako oni normální lidská bytost.
 
Zmínila jsi svoje dětství a dospívání. Nebylo to nijak veselé období.

Ne, to vážně nebylo.

V sedmnácti jsi zůstala sama v Londýně, žila jsi na ulici, později jsi přišla o dítě. To jsou vážně samé smutné věci, zvlášť pro holku. Pomáhá ti  tohle všechno zvládnout muzika?

Muzika je z 90 procent lékem pro celou moji existenci. Doufám, že lidi rozumějí tomu, co jim chci říct skrz moje písničky a muzika, kterou hraju, jim poskytne pohodu a klid. Nechci ukazovat bolest a zlost, ale dávat pocit úlevy od běžných starostí. Když procházím v životě něčím špatným, pokaždé vidím na konci tunelu světlo, které pro mě představuje muzika a psaní písniček. Celá moje existence je o tom ukazovat lidem, že i když zrovna prožíváte zlé období, pořád se můžete bavit a být šťastní. O tom to celé je.

Jsi slavná hlavně díky svým skladbám, které slýcháme v rádiu a v televizi. Proč ještě hraješ v klubech?

Když přišel úspěch, byla jsem obyčejný lidský stvoření. Nebylo vůbec lehký se s tou náhlou slávou vyrovnat. Všichni chtěli, abych djingu nechala, věnovala se jenom zpívání, prostě abych se vykašlala na všechno a všechny ve světě djingu a naplno se vrhla do světa pop music. Ale já jsem na něco takovýho nebyla připravená. Dělala jsem to, co jsem dělala a byla jsem tak šťastná. Nechápala jsem, proč bych měla přestat dělat to, co miluju, co dělá lidem radost. Tak jsem všechny, kteří to po mně chtěli, přestala poslouchat a dělám djing dál. Jasně, že i tyhle lidi potřebuju, ale ještě víc potřebuju být dj. Musím se přiznat, že poslední dobou moc djing nedělám, ale jsem šťastná, že patřím do světa týhle hudby. Je tu spousta jiných djs, kteří to chtějí dělat, tak jim teď nechávám trochu prostoru (směje se).

Prý jsi byla skvělá atletka. Proč jsi toho nechala?

Jo, to jsem byla (se smíchem zatíná svaly na rukou). Sport je skvělá věc, ale vyžaduje hodně disciplíny. Měla jsem ji, když jsem byla hodně mladá, ale teď chci ve svým životě zábavu. Ve sportu tvůj úspěch závisí na tvém těle. Lidský tělo je hrozně zranitelný. Když se zraníš, nemůžeš jako sportovec dlouho nic dělat, ale já v klubech už hrála se zlomeným prstem, rukou i nohou. I tak jsem mohla dělat lidem radost.

Je tvoje publikum všude ve světě stejné?

Muzika je mezinárodní jazyk a lidi ji cítí. Někdy, když pouštím další desku, říkám si „Všichni jsou mi tu ukradený, já mám teď náladu na tuhle desku.“A ona je to pak ta nejlepší pecka večera, protože vyšla z mé nálady a pocitů, byla v tu chvíli opravdová. Hudba je cesta, život je cesta a život a muzika nejsou od sebe příliš daleko. Tomu věřím.
 
Těšíš se do Ostravy?

Vždy, když jsem vystupovala u Vás tak to bylo skvělé. Na Ostravu se moc těším, prý je to po dlouhé době velká party, takže to pořádně rozjedem :o) Uvidíme se. Sonique

Stačí správně odpovědět a mít trochu štěstí. Trička Sun of Ostrava máme v červené, žluté, oranžové a modré barvě a můžete jej také zakoupit na našem webu www.sunofostrava.cz, nebo napsat na E-mail: info@sunofostrava.cz

Odpovídejte pomocí formuláře nahoře

V biografii na tvých internetových stránkách tvrdíš, že jsi se do elektronické muziky zamiloval už jako dvouletý špunt. Je to vůbec možný? Já si z takhle ranýho dětství vůbec nic nepamatuju.

Já si toho pamatuju spoustu, i když samozřejmě ne do naprostých podrobností. Do čtyř let jsem žil v Británii, kde tehdy běžela v televizi populární show Dr. Who. Byl to sci-fi seriál, trochu jako Star Treck, ale vzhledem k době, kdy vznikal, podstatně naivnější a hrozně kýčovitý, nicméně s úžasnou muzikou. Byly to takový mohutný úchylný analogový zvuky, který šly do hroznejch výšek. Byly mi dva roky, děj mi nic neříkal, ale ta muzika mě naprosto fascinovala.  Vždycky jsem před televizí tak nadšeně hopsal, až se mi klepaly plenky. :-)) Máma si toho všimla a začala mi kupovat desky.
A tak to všechno začalo. 

Takže povolání dýdžeje ti bylo prostě souzený.:-))

Já jsem se ale nikdy dýdžejem stát nechtěl. Když jsem byl malej, tak vlastně skutečný dýdžejové ještě ani neexistovali. Ale vždycky jsem miloval muziku, hlavně elektronickou, takže mě to k ní táhlo. Když jsem povyrostl, začal jsem zkoušet různý věcičky na klávesách. Hlavně jsem chtěl začít dělat vlastní muziku. Djing už k tomu byl pak jenom přídavek. Uděláš pár desek a lidi tě je chtějí vidět hrát. S djingem jsem vlastně začal jenom proto, že mi pořád někdo volal a vyptával se, ve kterým klubu si mě může poslechnout.

Takže jsi muziku dělal vždycky hlavně pro sebe?

Rozhodně jsem to tak bral do doby, než mi vyšel první singl. Přes týden jsem doma dělal muziku a pak jsem ji každou neděli odpoledne pouštěl při svý show na nejmenším, nejšpinavějším, nejlacinějším rádiu v Antverpách. Signál pokrýval snad jenom čtyři bloky baráků, ale lidi mi volali a povídali jsme si o tom, co jsem jim hrál. Někdo tenkrát něco z toho nahrál a poslal do nahrávací společnosti R&S. Zavolali mi a řekli, abych přišel do jejich studia.

To bylo asi docela překvápko, ne?

Bylo to úplně neskutečný. Psal se rok 1987 a mně bylo teprve patnáct. Přišel jsem do naprosto úžasnýho studia, kde bylo veškerý vybavení, který bych si nikdy nemohl dovolit, a řekli mi: “Tady jsou klíče, makej a dobře se bav.“ První desku jsem vydal už v šestnácti. 

Nebyl jsi nervózní, když jsi se najednou ocitnul v profi studiu s lidma, který sledovali, co a jak děláš?

Vůbec ne, byl jsem naprosto unešenej. Pořád jsem se jevil nad technikou, o který jsem do tý doby jenom četl, a ptal jsem se, jestli si na ni můžu sáhnout. I když jsem byl ještě přitroublý mládě, věděl jsem toho o tý technice víc, než majitel studia, kterej má hrozně rád muziku, ale technickým věcem vůbec nerozumí, což bylo pro mě vlastně dobře.

Když jsme přišli do studia, musel jsem si všechno sám osahat a vyzkoušet. Prvních deset hodin jsem si se vším tím super zařízením jenom pohrával a testoval, jak co funguje. Teprve pak jsem se pustil do práce. Strávil jsem tam v kuse 25 hodin. Byl jsem do toho tak zabranej, že jsem vůbec necítil únavu. Celou dobu byl ve studiu majitel a sledoval mě. Viděl, že jsem sice ještě děcko, ale s takovou motivací a nadšením, že se mnou hned podepsal smlouvu. Od tý doby jsem vlastně žil ve studiu, nikam jsem nechodil, nejedl jsem, nezajímaly mě holky, dělal jsem jenom muziku.

Spolupráce s velkou nahrávací společností ale nakonec tvoji vášeň pro muziku skoro zničila, pokud vím?

To je pravda. Myslím, že do podobný situace se dostane spousta muzikantů. Na začátku v to, co děláš, naprosto věříš, žiješ jenom pro muziku a je ti úplně jedno, že ti to nepřináší žádný peníze. Pak tě někdo popadne a řekne: “Budeš dělat pro mě a já ti za to dám slušný prachy.“ V tu chvíli se ti to zdá jako úžasnej sen. Můžeš dělat to co miluješ, a ještě ti za to budou platit. Hned první deska, kterou jsem vydal u Universal Records, vyletěla na první místo v americký hitparádě, což byl neskutečnej úspěch. V tý chvíli se mi úplně změnil život. Vydělal jsem tolik peněz, že jsem z toho zblbnul.  Koupil jsem si super auto, zařídil vlastní velký studio, ale taky jsem v tý chvíli ztratil všechnu svobodu. Velká společnost ti prostě řekne: „Fajn, máš hit, udělej další.“ Ale takový hitovky vzniknou vlastně jenom úplnou náhodou. Nemůžeš programově vytvářet hity. Chtěl jsem prostě dělat muziku, kterou mám rád.

Celý čtyři roky nevydali nic z toho, co jsem udělal. Vždycky mi řekli, že je to skvělý, ale není to na umístění v první desítce. Celý moje malý království, který jsem si okolo sebe vytvořil, se rozplynulo. Bylo mi hrozně. Chtěl jsem z toho vypadnout, ale nechtěli mě nechat jít. Paradoxně mi nabídli podstatně víc peněz a tlačili mě k dalším hitům. Jenže já už jsem nebyl schopnej dělat vůbec nic. Utápěl jsem se v depresích, všechno mi bylo ukradený, tloustnul jsem a moje ego klesalo k bodu nula

Naštěstí jsi se z toho vzpamatoval a rozjel vlastní label Mole (Krtek). To je pro label trochu zvláštní jméno, ne?

Tehdy jsem pracoval v pronajatým studiu v takový malý vesnici, která se takhle jmenovala. Navíc se mi líbilo spojení s malým stvořením, který žije v podzemí.  Zatím jsem na něm ale vydal jenom čtyři věci. Založil jsem Mole jenom pro pocit, že nejsem odkázanej na to, jestli se moje muzika někomu zalíbí. Můžu si ji vydat, kdy chci já sám. Nerozjížděl jsem tenhle label s tím, že budu každej týden chrlit novou desku.

A spolupracuješ ještě s velkýma distribučníma společnostma?

Teď zrovna ne. Teda, co se týká mojí muziky. Nevím, jestli tady lidi vědí, co jsem vlastně v posledních letech dělal. Pracoval jsem na velkým projektu Magnus s rockovou hvězdou Beneluxu Tomem Barmanem. Vlastně ani nevím, jak to popsat. Jsou to takový elektro funky písničky, nejpopovější věc, kterou jsem kdy udělal, ale je to dobrá muzika, která se mi hodně líbí. V západní Evropě to mělo velkej úspěch. Teď jsem rok produkoval jeho rockový album. Sám jsem byl překvapenej, že jsem se do něčeho takovýho pustil.  

Jakou muziku vlastně posloucháš?

Přiznám se že techno moc ne. Na poslech je to pro mne nuda, ale hrozně rád na něj tancuju, když jsem na parketu, je dokonalý. A taky ho rád hraju.:-)) Jinak ale poslouchám skoro všechno. Klasickou muziku, jazz, rock, ale miluju i svoje elektronický zvuky. Proto můžu dělat tak rozdílný věci. Album Magnus nemá s technem nic společnýho, není to ani taneční muzika, ale ani rock. Je to prostě něco mezi.

Nejsou na tebe tvoji techno fanoušci naštvaní, že jsi zběhl k rockové muzice?

Svoje fanoušky respektuju, jsem rád, že je mám, ale nejsem jenom zapřísáhlej techno blázen, v mým životě je spousta dalších věcí. Miluju muziku a k tomu  například divadlo, výtvarný umění, vědu. Možná bych měl začít dělat něco úplně jinýho.:-))

Třeba hrát divadlo?

To ne, herec teda fakt nejsem. Vyzkoušel jsem si to a zjistil, že to rozhodně není nic pro mě. Moje přítelkyně je herečka, takže vidím, jak je tahle práce stresující. A rozhodně bych se nechtěl učit texty. Zahrál jsem si ve filmu Toma Barmana. Je to jenom takovej krátkej biják, ale jsem tam. :-)) Jmenuje se Anyway the wind blows. Má asi jenom dvě minuty, ale natáčení trvalo celej den.

A co bys chtěl teda dělat jinýho?

Mě vždycky začne všechno dost rychle nudit. Potřebuju prostor dělat spoustu různejch věcí. Teď jsem pěkně dlouho produkoval to rockový album, už jsem z toho začínal být frustrovanej. Těším se na něco novýho. Možná udělám nějaký pořádný techno.

Takže máme čekat nový techno hit?

To nevím. Jestli se z něčeho stane hit, je jenom otázka náhody.

Robine, spousta čtenářů tě asi moc nezná, můžeš se nám představit?

Pocházím z Orlové, což je kousek od Ostravy, hraji zhruba 3 roky a moje specializace je techno, ke kterému jsem se postupně dopracoval přes hausíky.

Jak k tomu došlo, že tě vinylová kultura tak dostala?

Ten příběh začal asi tak, že kamarád měl doma gramofony a pilně doma cvičil. Vzhledem k tomu, že byl jediný, kdo je měl široko daleko, stal se mým dobrým kamarádem J. Začal jsem to taky zkoušet, až jsem tomu dokonale podlehl, taneční muzika mě prostě dostala.

Tvé první hraní?

Měl jsem jet na hraní s tím kámošem, ale ten nedorazil, protože uvízl s rodiči někde před Brnem. Hrál jsem teda místo něj, byl jsem úplně vystresovaný, ale dopadlo to dobře. Ještě jsem ale neměl ty správné desky, což se ale později spravilo.

Přiznám se, že když jsem tě viděl poprvé na akci s Takaaki Itohem tak mi trochu spadla brada. Úplně jsi ty lidi vyřídil…

Byla to akce v clubu Tazzmania ve Frýdku-Místku a musím říct že byla hodně vydařená, hrál jsem po Itohovi a nebylo to lehké lidi udržet ve varu, ale podle ohlasů se jim to moc líbilo, což mě těší.

Jaké další akce kde jsi hrál stojí za zmínku?

Určitě bych vzpomenul Union II, která byla v Ostravě na Černé louce, ale ještě ve starém pavilonu G. Akce Mortal Combat, Antistatic, nebo clubovka Oriental ve Fabricu. V Orlové jsem pořádal i vlastní akce, ale byl to takovej rambajz, že mi to zatrhli.

Jak vůbec mladý DJ může pracovat na svém zviditelnění, aby si ho promotéři vůbec všimli…to bude asi i tvůj problém.

No to je právě to. Pokud za sebou nemáš agenturu, která tě obsazuje na své akce a tlačí tě i na jiné akce, tak je to hodně těžké. Nebo pak musíš být pěkná baba, to taky jde. Je tady hodně talentovaných lidí, ale když nedostanou prostor, tak to nikam nevede. Jsem rád, že můžu hrát na SUNu, protože to bude nejzásadnější akce v Ostravě, strašně dlouho tady nic nebylo. Hodně se těším na technický support, mám zprávy že bude hodně našlapaný.

Které DJ od nás uznáváš?

Hodně se mi líbí slovenská škola jako je Toky, Bolek, Boss. Kdysi jsem měl tendenci se jim přibližovat, ale včas jsem se vzpamatoval, snažím se vytvořit svůj vlastní styl. Od nás se mi líbí hodně Lucca a mám slabost pro Chrise Sádlera. 

Co říkáš vůbec na stav taneční scény u nás?

Nemyslím si, že by byla nějak v zásadním rozkladu tak jak někteří vykřikují. Jsou tady takové vlny chvíli lidi chodí víc na velké akce, chvíli zase do clubů. Pak se tady přižene trencová vlna, která teda hlavně pohltila Prahu, nevím co by se dělo tady u nás, protože tady to bylo vždycky o tvrdších stylech, každopádně mám z toho dobrý pocit, protože to funguje, ikdyž se někdy objeví rádoby umělci a promotéři kteří to jméno krapet pošpiní, ale to se děje všude. Jedinou zbraní proti tomu je, že si budu vybírat kde jdu. Líbí se mi jak pracuje výborně internet, mám kamaráda který dělá rockovou muziku a ten dost brečí, že na netu to prostě nejede.

Sleduješ ceny Dance Awards a tvůj názor?

Jo sleduji, myslím že nějaký odraz to je. Jestli je ale pravdivý to bych nerad posuzoval, když se dívám na ty počty hlasů, tak si říkám, že když se domluví nějaká větší partička že někoho prosadí, tak se jim to při dobré konstelaci hvězd podaří.

Jak bude vypadat tvé hraní na SUNu of Ostrava?

Tak předně hraji až ráno, takže můžu všechny ujistit že určitě neusnou. Doporučuji tedy vydržet. Bude to řízné techno, pěkně do kroku…

Co by jsi doporučil lidem, kteří se do Ostravy 11.6. chystají?

Vemte si pěkně prošláplé boty, bude to dlouhá noc…

Pokud si budete chtít stáhnout krátké video s Robinem Ojhou v akci, najdete jej na adrese:
http://www.sunofostrava.cz/2005/download.html

S radostí Vám oznamujeme, že nejen technem je člověk živ a proto jsme pro labužníky clubové houseové muziky připravili speciální nadstardní stan o rozměrech 12x35m, který vyroste v těsné blízkosti pavilonu A a bude kompletně vybaven včetně baru a posezení pro znavené clubery.

Stage se nazývá Red Zone a sami uvidíte, že název není náhodný. Jakých překvapení se můžete v tomto stanu dočkat se dozvíte v pravý čas. Ve stanu zahrají ti nejlepší specialisté na houseovou muziku, kteří udávali a udávají směr clubové hudby na "ulici která nikdy nesp" slavné Stodolní ulici. Jsou to: Leepo, Ra-2n-sky, Ray, Roman Chmiel, Gen Dilini.

Nechceme jen obyčejně opisovat většinu parties u nás pořádaných a proto se snažíme přijít s něčím zajímavým, jako je např. SMS chat, který bude probíhat na hlavní projekci a Vy budete moci prostřednictvím SMS poslat svůj vzkaz. Také dekorace se ponesou v duchu asijského komiksu, tak jako celý vizuál akce a věřte, že Manga Vás určitě dostane. :o)

Poznáš desítky barů, clubů a hlavně zažiješ jejich atmosféru. Až budeš mít pocit že stačí, odvezeme tě do stylového pensionu „Jaroňkova pekárna“, který se nachází v krásném prostředí historického městečka Štramberk. V sobotu až se vyspíš, bude jen na tobě co provedeš se svým volným časem. My nabízíme prohlídku "štramberské trúby", nebo návštěvu soukromého pivovaru spojenou s ochutnávkou štramberského piva Trubač.

To už se ale bude blížit večer, takže se přesuneme zpět do Ostravy a ty budeš mít možnost nahlédnout pod pokličku příprav v areálu výstaviště Černá louka. Samozřejmostí je setkání se Sonique a volné vstupy pro tebe a tvůj doprovod. Co všechno platíme tobě a tvému doprovodu? Cestu do Ostravy a zpět (vlak,bus), útratu na Stodolní do výše 1.000 Kč, ubytování, sobotní oběd, 2 vstupenky na akci. Zažili jste někdy takový víkend?

Otázka zní: Kolik je přibližně barů na Stodolní ulici?

Hlasuj pomocí formuláře nad partyinfem a nezapomeň vyplnit telefon!

Hlavní hvězdou bude „britská perla“ Djka Sonique, jejíž energické vystoupení Vás bezesporu dostane. Belgické techno Vám naservíruje špička belgické scény CJ Bolland, který po zklamání ze zrušeného vystoupení z konce loňského roku v Brně, se na české party people velmi těší. Tu správnou půdu pro Sonique připraví polský DJ Angelo Mike, který se představil ve své trance podobě na akci s Paulem Van Dykem v Praze.

Slovenskou školu budou zastupovat "ostří hoši" Boss a Toky a od nás to budou Chris Sadler, Pietro a největší ostravský techno talent Robin Ojha. Druhá stage bude ve znamení Drum'n'Bass, na které zahraje skvělý slovák Larry společně s ostravskou elitou Inspiralem X62, Elvisem, Reverbem, Kulasem a Gigglesem. V přízení pavilonu A bude Chill out zona s čajovnou.

Vstupné Vás vyjde v předprodeji na 295,- + poplatek a na místě 390,-. Co se týká techniky, tak tu si na starosti vzala firma High Lite Touring. Doposud v Ostravě nebyl lepší zvuk, protože Vaše uši bude „krmit“ revoluční sound systém L Acoustic. Projekce bude probíhat na třech plátnech a připravili jsme pro Vás další ostravskou premiéru - SMS chat na hlavní projekci. Ke správné akci patří kvalitní světelný park a lasery, nebudou chybět dekorace a Go Go tanečnice.

Vše aktuální se dozvíte na www.sunofostrava.cz

Těš te se…