Jaké bylo Tvé první opravdové seznámení S muzikou? Dostalo se Ti nějakého klasického hudebního vzdělání, ovládáš hru na některý hudební nástroj? První vlna, co Tě zasáhla?
Hudebního vzdělání se mi nedostalo. Hudební nástroj taky žádný nezvládám. Ve školce jsem chodil do kroužku, kde se zpívalo a tancovalo. Lidové písničky, říkačky a tak. Na základce jsem pak poslouchal Pet Shop Boys, DM, Snap, Technotronic, KLF, Sigue Sigue Sputnik … , zkoušel mixy na kazeťáku. Po '89 jsem se seznámil s Radkem Viktorýnem a jeho kamarády, kteří byli členy DMC a dost se podíleli na "propagaci" mixování na Moravě. Ti mě taky brávali s sebou do Bratislavského klubu Boccaccio, kde začaly první techno party v tehdejším ČSFR. Někdy v letech '94 - '95 jsem se seznámil s Radovanem Lukešem, klukem, který taky jezdíval na party. Měli jsme podobné názory na hudbu a on doma na PC ve FastTrackeru nějaké tracky dělal. Tak jsem ho párkrát navštívil a vznikl Elektrabel. Pár tracků z téhle doby jsem objevil na kazetách. Až budu jednou velký, chytrý a bohatý, vydám to jako retro album :-D
A jak bys pro přiblížení popsal to, co jsi na těch kazetách objevil? Já jestli mám žít zdravěji, abych se toho dočkal :)
Objevil jsem tam něco nepopsatelného…
Co hrdinové dnešní elektroniky? Kdo jsou Tví oblíbení producenti a co konkrétně se Ti na nich líbí či nelíbí?
Je toho spousta. Tohle je téma na samostatnou slohovku. Mám doma hromadu CD různých žánrů a stylů. A všechna mám proto, že se mi ta hudba líbí. U každého z nich bych mohl celkem detailně rozebrat, co mě na něm zaujalo.
Jaký je Tvůj pohled na DJing a kam podle Tebe ze spěje. Máš nějaké oblíbené DJe?
Ve kterých okamžicích jsi se svým "přínosem hudbě" sám spokojený či uspokojený… kdy si prostě řekneš: "Jo, teď se mi to povedlo, teď to dělám dobře!"? Když jsi zalezlý doma ve své hudební kuchyni a povede se Ti "ukuchtit" něco mimořádného, nebo je to při živém vystoupení, kdy pociťuješ jakýsi feedback či zpětnou vazbu publika, když o sobě čteš v mediích, když slyšíš svou produkci v originálním podání někoho jiného?
To největší uspokojení je asi při dokončení tracku. Když si můžu říct: "Jo, takhle jsem to chtěl!". Samozřejmě, když Ti na party křičí lidi nadšením, je to taky fantastický pocit. No a v neposlední řadě uznání od lidí, kterých si vážím a důvěřuju jejich hudebnímu vkusu. Za poslední dva roky jsem potkal takových lidí celkem dost. A právě tohle je na té hudbě možná to nejúžasnější.
"Jo, teď je to přesně vono!" Po dokončení tracku přichází nadšení… a kdy konkrétně jsi byl nadšen při svém vystoupení, můžeš nějaká jmenovat?
Můžu, protože se mi to stalo teprve jednou. V Londýně. Ale bylo to taky jenom chvilkové. Po každém hraní jsem s některými úseky nespokojený. A v Public Life lidi řádili, i když mně se ta pasáž moc nelíbila. To je báječný pocit, když zjistíš, že to možná není tak strašlivé.
Ale…? Takže teprve jednou? Ale v jednom Ti musím dát zapravdu, protože Tvé vystoupení jsem měl možnost slyšet už několikrát, ale tomu diktátu z Public Life se žádné nevyrovnalo. Třeba to bylo tou divokou Českoanglickou atmosferou… :-)
Co Ty a atmosféra, jak moc spolu s ohlasy lidiček na párty ovlivní v danou chvíli Tvé hraní? A na druhou stranu jak velký vliv má na publikum to, že vystupuješ naživo? Myslíš, že to lidé ocení? A na druhou stranu poznali by, kdybys založil předem nahrané vystoupení na CD a stiskl tlačítko PLAY?
Českoanglická atmosféra, přesně tak, ta udělala hodně. Ale jinak atmosféra mi jenom zlepší nebo pokazí náladu. Někdy ani to ne. Nemá to vliv na moje vystoupení a ani ho podle ohlasů neměním. Vždy presentuju to, co chci. Kdyby to bylo naopak, tak už jsem to dávno zabalil, rozprodal techniku a vrhl se na háčkování. Zatím, teda doufám že "zatím", není moc lidí, kteří "chápou" moji hudbu. Vždy se ale najde aspoň jeden návštěvník, posluchač, kterého to zaujme. Tyhle lidi mě donutí to zkoušet dál, vystupovat. Hledat další jedince, které to pohltí.
Pravděpodobně mě nikdo nebude plácat po rameni jenom kvůli tomu, že jsem to zahrál jakože živě, ale proto, že ho zaujala ta hudba. Takže pokud bych byl na akci na takovém "stanovišti", kam nejde vidět, klidně by se dalo pustit to CD a dělat pohyby, jakože to tam zrovna vytvářím. Nedělalo by mi to problém, ale asi bych se u toho děsně nudil. Naopak mně dokáže napěnit krev, když se někdo vyjadřuje k tomu, jak se při hraní chovám. Co to je sakra za starosti! Když jdu na akci, tak kvůli hudbě a ne proto, abych se podíval jestli má DJ modré nebo zelené tričko.
Tvá hudba… když se zaposloucháš, dokážeš v ní rozpoznat nějaké zvuky světa, který Tě obklopuje? Nebo… Přiřazuješ si k vlastním zvukům takové, se kterými se setkáváš ve svém každodenním životě nebo naopak takový, který slyšíš výjimečně a zaujal Tě? Je tam něco jako podobnost, inspirace, evokace nebo asociace?
Jasně, je v tom spousta zvuků, které mě obklopují. Nejvíc v mojí hudbě asi narazíš na zvuky vlaku. Každý den v něm totiž strávím minimálně hodinu. Taky Břeclav je železniční křižovatkou. V noci je téměř v každé části města slyšet vlak, když přejíždí most přes řeku.
Hudba je hodně o smyslech, o vnímání, co říkáš? A poznávat a seznamovat se s vnímavými lidmi musí být určitě vždycky úžasný! Takže se nemůžu nezeptat, jak na Tebe zapůsobil Mr. Mills osobně jako člověk?
Nestihl na mně moc působit. Bavili jsme se jen pár minut. Znám ho jenom jako DJe. Zato jako DJ je hodně působivý. Je to velice zvlášní stát blízko něj, když hraje. On totiž "HRAJE". Já ani nedokážu moc z prvního kontaktu člověka odhadnout. A pak, lidi se časem mění.
Jakým směrem se ubírá komponování elektronické hudby s přihlédnutím na možnosti,stále se rozšiřující díky technickému pokroku v oblasti HardWare a hlavně SoftWare?
Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Myslím si, že důležitý je výsledek. Možná lidi mají dnes větší možnost začít s menšíma investicema. Ale tohle je problém spíš východní Evropy. Myslím si, že na západě jsou ty možnosti pořád stejné, záleží na každém, jaký způsob tvorby hudby si zvolí.
Jo, rozumím, kam míříš. Zajímá mě ale něco jinýho. Jestli vidíš, nebo vůbec jestli si myslíš, že existuje něco jako abstraktní "směr" (nebo neodvratný osud), kterým se hudba postupně nenápadně ubírá. Třeba když srovnáš hudbu pro mladší generaci ze 60 let s tou dnešní, tak zjistíš, že je tam určitá podobnost se změnou našeho každodenního života. Dnes je vše uspořádanější, fungující z velké části podle obecných pravidel či jednoduše řečeno dle systému, který nás chrání před nutností řešit nečekané situace a který naopak vytváří jakýsi koloběh do určité míry se opakujících událostí, které částečně všichni děláme. Jako třeba zrovna Tvoje smyčky. A smyčky se zkracují a zjednodušují, ale na druhou stranu jsou vypracovanější, kvalitnější a hlavně účelnější. A moje otázka je, kam se hudba ubírá, kam až lze v hudbě zajít, když technika umožňuje tolik.
No hezky sis to rozfrčel. Já na to mám ale trochu jiný pohled. Hudba je pořád jenom hudba. Je jedno jaký nástroj používáš, víc tónů na to stejně nezahraješ. Stejně jde jenom o zvukové frekvence a jejich kombinace. A toho můžeš dosáhnout i klasickým hudebním nástrojem. Technika nám ale umožnila toho dosáhnout jednodušší metodou. Ale to je to jediné, co se pojí se současností.
Vznikl hudební směr založený na používání techniky. A tímto způsobem vzniká určitá hudba, která však oslovuje jen nepatrnou část lidí. Proto si nemyslím, že by to mohl být až takový odraz současnosti. Nekonečně vzniká spousta hudby, která není vůbec nijak podobná dnešní době. Ani prostředí na to nemá žádný vliv. V jednom městě může vznikat nekonečně žánrů hudby. Ten, kdo bydlí vedle nádraží, nemusí skládat zrovna techno nebo EBM. A kdyby v Africe začali stánkaři prodávat Casio klávesy, určitě by se tam našlo i několik velice talentovaných tvůrců diskohudby.
J
ako jeden z mála lidí na světě vydáváš vlastní tvorbu u živoucí legendy detroitských technokořenů - Jeffa Millse. Mohl bys obyčejným smrtelníkům KONKRÉTNĚ přiblížit, jak si se dostal do tak vybrané společnosti? Taky mě zajímá, co bylo první, co Tě v tu chvíli napadlo!
(pozn.: elektrabelova tvorba byla vybrána jako materiál pro první desku dceřinného labelu Millsova AXIS, který nese název Mission 6277. Recenze tohoto vydání http://deejays.cz/clanek.php?clanek=165&kapitola=1)
Věříš na skupinové halucinace? Tak právě teď jedna probíhá.
Prostě se "to" kolem Tebe děje, takže sám můžeš nejhůř posoudit, jaký "to" vlastně je? Parádní pohled na věc :-) Člověče, a jak dlouho tak ty halušky budou asi tak trvat?
Asi do nekonečna. Až umřu, bude je mít někdo jiný. Ony se totiž velice lehce přenášejí pomocí hudby.
Machine Funck
Neuf
Elektrabel:
Miss Renny:
