The Young Gods vznikli na rozhraní dvou epoch - punku a elektroniky. Jejich zvuk je kolizí industriální apokalypsy a evropské klasiky. Svými prvními alby spustili hlučnou a dosud neslýchanou zvukovou revoluci.
The Young Gods - profil
Tvůrčím využitím samplerů vytvářejí zvukové struktury, které dosud existovaly jen v lidské fantasii. Po loňském ambientním koncertu se vracejí se syrovou hudbou, která je proslavila po celém světě. The Young Gods slaví 20 let existence, jejich podzimní turné XXY (čti jako twenty years young) probíhá od Londýna po Prahu, kde pokřtí své nové dvojalbum sestavené z "best of" i sběratelských rarit.
Skupina Young Gods existuje už 20 let, a tak byste očekávali, že zbytek rockového světa dohnal náskok, který tito průkopníci samplové hudby ze Švýcarská získali. Ten se ale namísto toho zasekl v retrostylech a coververzích minulosti. Young Gods stále vedou, jako nikdy předtím.
Vedoucí skupiny Franz Treichler už počátkem 80. let prohlašoval, že tehdy módní "nová vlna" ho nudí. I když byl vynikajícím kytaristou s klasickým školením, odložil svůj nástroj a namísto toho experimentoval s novým objevem: samplerem.
Mnozí umělci používali sampler značně netvůrčím způsobem, třeba k tomu, aby citovali staré klasiky Jamese Browna či Led Zeppelin, jako kdyby neexistovala budoucnost a jediná kvalita ležela v rockové minulosti. The Young Gods naopak užívali sampler radikálně odlišným způsobem, z mrtvé hmoty vytvářeli nové tvary. I když jejich debutové album Envoyé zní na první poslech jako úderná rocková deska, při hlubším ponoru zjistíme, že ji netvoří ručně hrané riffy, ale strojové smyčky. Touto brilantní syntézou Young Gods vytvořili objevnou, modernistickou tvář rocku - hudbu, která dýchá, žhne a vybuchuje, rozpadá se a znovu se vzpíná, a to způsobem, o němž se tradičním punkovým či metalickým kytaristům nesnilo.
Svými prvními dvěma alby The Young Gods spustili hlučnou a dosud neslýchanou zvukovou revoluci. Nespočívala jen v tvůrčí manipulaci s metalovými předlohami, ale inspirovali se i vážnou hudbou, i když ne tak banálním způsobem jako ELO či Deep Purple. Tak například, na albu L'Eau Rouge je skladba "La Fille De La Mort", jejíž úvod připomíná svižnou figuru elektrických varhan, která se promění ve zvukovou bouři s citací ze Šostakovičovy Páté symfonie. Působivost zvyšují Treichlerovy texty citující slunce, měsíc i oceán i všechny jejich majestátní pohyby. Tohle je hudba která nechtěla rock zničit, ale roztavit ho a znovuobjevit jeho tekutou pulsující povahu. V průběhu titulní skladby alba slyšíme citaci, která září jako laser: pochází z bouřlivého fadeoutu Hendrixova "House Burning Down".
Koncem 80. let se Young Gods vrátili ke zdrojům evropské populární hudby na albu Play Kurt Weill, jejich podání "Mackie Messer" a "September Song" působí jako zvukový kubismus, umožňující posluchači vnímat podvratné kabaretní songy Kurta Weilla v novém světle.
Zasloužený komerční úspěch přineslo skupině roku 1992 album TV Sky. Stoupající poptávka po industriální hudbě i vliv Young Gods na jiné kapely (jmenovitě Nine Inch Nails) přivedl skupině širší publikum. Uprostřed 90. let Young Gods rozvinuli (od počátku přítomné) kosmické dimenze své hudby a zaměřili se na ambient. Příkladem je "Moon Revolutions" na albu Only Heaven (1955), poklona Hendrixově "Are You Experienced", v níž samplovaná kytara chrlí lávu, na níž naváže bezmotorový let kovového kondora.
Ambientní exkurze skupiny vrcholí na jejich předposledním albu, Music For Artificial Clouds, s pohledy na samý okraj reality jak z Hubblova dalekohledu. Zvukové textury Young Gods mají ovšem pramálo společného se šuměním mýdlových koupelí New Age. Jak skupina ukázala před 20 lety, jejím cílem není exhumovat ztuhlou minulost, ale vytvářet zvukové struktury, které dosud existovaly jen v lidské fantasii. A v tomto směru nemají konkurenci.
Více na www.rachot.cz
Thé Young gods oslaví 20 let své existence a pokřtí nové album "Best 