Pražská zastávka turné bývalé zpěvačky Moloko Roisin Murphy mezi koncertem ve švýcarském Freiburgu a rakouské Vídní proběhne ve velkém sálu Lucerny, kde již tato diva s Moloko jednou vystoupila. Roisin Murphy přijede se svou doprovodnou kapelou a jako support DJ vystoupí před koncertem Kwadjo, který doprovodí celé Ruby Blue Tour.
Recenze alba Ruby Blue
Legenda o vášni aneb Róisín si vystačí sama
Separatismus Róisín Murphy, zpěvačky britských Moloko, se projevoval dávno předtím, než se tahle skvělá kapela loni po zakončení světového turné rozpadla.
Už před čtyřmi lety se Róisín sčuchla s dýdžejem Borisem Dlugoshem (autorem slavného remixu prve neúspěšné skladby Sing It Back), ale jejich pokus o dobytí Ibizy s tanečním singlíkem Never Enough nebyl tak zásadní, jak si asi představovali.
Mělo to však i jeden pozitivní efekt. Róisín pochopila, že není Sophie Ellis-Bextor a že na jednorázové letní hity je jejího výjimečného talentu škoda.
Matthew Herbert (mj. producent Björk nebo Jaga Jazzist) je z podobného těsta jako Róisínin bývalý partner z Moloka, Mark Brydon. Jeho žánrová flexibilita je téměř absolutní a jeho chuť experimentovat se zvukem bývá povětšinou sladce odměněna.
Právě takového člověka Róisín potřebuje mít v zádech, aby její nezvyklé soulové frázování a originální popové zpívaní nevyznělo příliš vyšinutě. A proto je dobře, že Róisín na své první sólovce dělala právě s Herbertem (byť žádný z jeho remixů Moloka nikdy nedosáhl věhlasu Sing It Back) a ne s Dlugoshem, který je sice nepochybně obdařen schopností zrychlit vám tep, ale o skutečné procítěné vášni nemůže být řeči.
Výtvarník Simon Henwood zpěvačku na přebal desky vymaloval s čerstvým zrzavým přelivem, podle výrazu i gestikulace je to ale stále ta stará známá Róisín. A v porovnání s deskami Moloka jsou spíše kosmetické i změny, které prodělala její hudba. Ruby Blue je sice o něco klidnější, ale Róisín se na ní stále baví střídáním rolí: od uhrančivé femme fatale po poťouchlou holku, která se klidně nechá pozvat na pivo a je s ní přitom sranda.
A tak má i na sólové dráze blíž k objevitelkám typu Björk nebo Goldfrapp, uhánějícím se psím spřežením neprobádanou divočinou než k diblíkům typu Kelly Clarkson nebo zmíněné Sophie Ellis-Bextor, čekajícím až pro ně natáhnou rudý běhoun. Není Barbarella, nedosažitelný a přitom vyprázdněný objekt touhy. Spíš madam Currie. Má svoji vizi a za tou si umanutě jde. A i když chvilku trvá, než se v těch skocích mezi abstraktním funkem přes popovou ukolébavku k dunivému tympánovému marši zorientujete, je toho na desce Ruby Blue hodně k objevování a k zamilování si.
Zkratku lze hledat skrze Herbertovu skvělou práci s dechy, která desku rámuje anebo třeba přes singlovku If We´re In Love, jejíž hlavní formulka by se mohla v závěru opakovat do nekonečna a stejně by nezačala nudit. Róisin si ale neodpustila i jeden jízlivý hudební vtípek (Off On It), který se řadí po bok iritujících antisongů Moloka jako byly Dumb Inc. nebo If You Wanna Cross The Bear... Pro neznalé: všechno to jsou krátké šílené skladby, které se v podstatě nedají poslouchat.
Róisín Murphy nikdy nebyla z těch zpěvaček, které jenom plní rozkazy jiných. Bez jejího tvůrčího přínosu by se Moloko nikdy nemohli zařadit po bok popových kultů jako Blondie nebo Depeche Mode. A tak se rozhodla prověřit svoji schopnost obstát na autorské úrovní i bez zkušeného kolegy, kterého kdysi sbalila na přiléhavý svetr. Určitě obstála. I když se kdysi učila chodit po boku Marka Brydona, dneska je schopná udávat tempo i směr sama.
RÓISÍN MURPHY - Ruby Blue
Echo/CDirect, délka CD 48:12
Tři pecky: Ramalama (Bang Bang), If We´re In Love, Through Time
Hodnocení Filter:
Pavel Kučera (Filter)
Moloko je u ledu, jeho zpěvačka otevírá tajný deník
Od té doby, co zpěvačka dua Moloko posvačila na koncertě v Lucerně pugét růží, víme, že je i bytostná showmanka. Róisín Murphy nyní na sólovém debutu překračuje vlastní stín a nabízí atraktivní model popu pro blízkou budoucnost.
Opustit úspěšnou skupinu, jakou bylo sheffieldské Moloko, je vždy risk. Duo hudebníka Marka Brydona a zpěvačky Róisín Murphy se proslavilo propojením elektroniky s funkem a soulem. Ne každý z komunity kolem housu a triphopu měl jejich smysl pro humor, ať už se projevoval bizarními kostýmy nebo názvy desek Where Is The What If What Is in Why? (Kde je "co", pokud "co" je v "proč"?), Do You Like My Tight Sweater? (větou Líbí se ti můj upnutý svetr?
se prý hudební i životní partneři seznámili) nebo I Am Not a Doctor (Já nejsem lékař). Ale za jedenáct let cesty k úspěchu bylo zřejmě legrace tak akorát. Ryšavá pěvkyně opustila muže, jehož poznala jako nezpěvačka a bez kterého by neměla hudební podklad k jediné písni.
Náhrada je více než pozoruhodná: producent Matthew Herbert má sice punc osobitého koumáka, kterého si pozvala ku pomoci Björk. Tahle volba však zároveň signalizovala, že Róisín Murphy se rozhodla zkusit nahrát album osobité a promyšlené, nikoli přestoupit do ligy těch nejpopulárnějších.
Herbert proslul jako virtuózní manipulátor se zvuky těla, předmětů v domě nebo třeba plechovek od koly. Za to, že překročil hranici "zajímavého pokusnictví" k světové proslulosti, vděčí Herbert opravdu hudebnímu nakládání se získanými rytmy a tóny a důsledné odpovědnosti. Režisér Lars von Trier s kolegy uvedli do svého díla filmařské Dogma: podobnou smlouvu sám se sebou uzavřel i Herbert. Zakazuje si parazitovat na nahrávkách druhých, snaží se samozásobit zvuky a ukázat, že skrze ně lze dosáhnout všeho, co jiní řeší technologiemi. Herbert odmítá použít elektronický signál tam, kde může být akustický zvuk. Snaží se mít ve věcech pořádek: nechat znít předměty a jevy, které souvisejí s obsahem písničky. Nejdál zašel v šansonu You´re Unknown To Me (Tebe ještě neznám), který zpívala jeho partnerka svému budoucímu dítěti, doprovázena ozvěnami mimina ve vlastním břiše.
Matthew Herbert je však zároveň ostrý sociální kritik: na letošek připravil album Plat de jour, kde je členkou kapely i šéfkuchařka a kde se vrší neblahá fakta z globalizovaného trhu s potravinami. Tím aktivistický producent odčerpal svou načuřenost, a pro Murphyovou, připravenou hrát nové role všeho druhu, mu šťastně zbyla už jen muzika sama o sobě. Album s paradoxem v názvu (Ruby Blue čili Rubínová melancholie) je jedinečné především ve velkolepé až barokní vrstevnatosti.
Pro každé album prý Herbert hledá vlastní jazyk a vlastní atmosféru: tady jako by se rozhodl prodchnout všechny písničky stopami ženského světa. Zní tu elektrický klavír a dechová sekce, rytmus tepe ve smyčkách i ze swingových metliček. Ale do toho všeho klapou kroky a šustí dech Murphyové, drnčí tu její budík a hudebně rachotí cosi z kuchyně. Mikrofony dnes umějí jít k detailům a do intimní blízkosti: Herbert ji umí vmixovat i do kapely s velkým obsazením. Róisín Murphy nikdy neměla opravdu velký hlas, ale má vervu a osobitost: "Jestli ti má valentinka nikdy nepřijde, neznamená to, že jsem ji popravdě nenapsala," zpívá v Dear Diary s dívčí úzkostí tak vysoko, že by to jiné hvězdy na album vůbec nepustily.
Pořádně se nedá rozeznat, co z rytmu hrají bicí nástroje, které zvuky Herbert nasamploval z předmětů kolem sebe a zda k tomu ještě nepraská starý vinyl či přiznaná elektronická porucha. Herbert k sobě těsně připoutává hudební a nehudební zdroje zvuku, obojí na sebe vrhá stín a intenzivně zásobuje představivost podněty. Jistě, posluchači popových písní o lásce si nic takového vůbec nemusejí uvědomit ani formulovat - ale právě tahle poctivá podezdívka dělá z Ruby Blue jedno z alb, která tu po letošní sezoně zůstanou. Možná že ne všechny melodie jsou na albu opravdu silné, ale ty nejsvůdnější mají sílu přitáhnout široké publikum. I na této nahrávce - podobně jako když pracoval s Björk -vytváří Herbert silný model zábavné muziky pro současnost. Lehce futuristický opar nevylučuje, že z ní jako péra z matrace čouhá lidský element.
Na západ od našich hranic patří album Róisín Murphy k běžným komerčním produktům letošního léta: kam jinam koneckonců řadit muziku energické sexy hvězdy, stylově vycházející ze soulu? U nás však nejspíš bude mít Ruby Blue pořád punc něčeho "problematičtějšího", co velká média a popová rádia z lenosti vykážou mezi hudbu pro zasvěcené. Tragikomicky především proto, že album u nás nezastupuje žádný z nadnárodních koncernů, jež vyvíjejí stálý tlak na prosazení svého nejstřednějšího proudu. Pokud je to předpověď mylná, sláva: nebudeme připraveni o ryzí zábavu, která přichází z živoucí a marnotratně nápadité scény.
Róisín Murphy: Ruby Blue. Róisín Murphy (zpěv), Matthew Herbert (producent) a další. 48 minut, Echo Label/CDirect, 2005.
Pavel Klusák (Týden)
Do prostoru barů se sezením ve foyer kinosálu Veletržního paláce umístíme několik velkoplošných plazmových obrazovek s projekcí zápasu, takže i návštěvníkům koncertu fotbal neuteče. Začátek koncertu posunujeme na 22:30 po zápasu. Před koncertem vystoupí DJ Kwadjo, který jede s Roisin celé Ruby Blue tour a po koncertě DJ Cubik, který namíchal jedno z CD k aktuálnímu číslu časopisu XMAG s názvem Bar Culture.
Místo konání: Veletržní palác - kinosál, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7
