PARTYINFO
CITADELA
Datum konání: |
29.09.2006 - pátek |
Místo konání: |
Brno - Boby Centrum |
DJs: |
Tomcraft (de), Way out West (uk), Alex Axx Koss (can), Jonty Scruff (uk), Holgi Star (de), Laydee Jane, Tomáš Haverlík (sk), Orbith, William Rush (usa), Kaisersoze, Simon Sayz, Ian Fuzzy, Petr Holman, Martin Hloch |
Info: |
lunar@volny.cz |
Popis: |
vstupné v předprodeji 290 czk, na místě 390 czk, VIP 990 czk |
Line-up: |
main stage: 20:00 William Rush 21:00 Tomáš Haverlík 22:30 funky show 22:35 Simon Sayz 00:00 drakula show 00:05 Way out West 01:30 Tomcraft 03:00 Alex Axx 04:30 LayDeeJane 06:00 Petr Holman 2nd stage: 21:00 Ian Fuzzy 22:30 Martin Hloh 00:00 Jonty Skrufff 02:00 Orbith 04:00 Holgi Star 05:30 Kaisersoze |
Rozhodně není na Citadele nováčkem a není to ani žádná nová dýdžejská tvář. Ti, kdo sledují dění na progressive scéně, ho určitě znají. Simon je velmi skromný člověk, a tak informacemi o sobě zrovna nehýří. Teď máte příležitost dozvědět se o něm něco více.
Simon Sayz - rozhovor
Ahoj Simone. Hned na úvod prozradím, že Simon Sayz není tvé pravé jméno, je to pseudonym. Vzpomínáš si, jak si k němu přišel? A jak se jmenuješ doopravdy?
To jméno mě napadlo v listopadu 2000 v Mecce, když tam vystupovali Deep Dish společně s Circulation, to už jsem asi měsíc měl doma gramofony a zkoušel hrát. Chtěl jsem vymyslet něco co by se dalo komolit česky i správně číst anglicky. Použil jsem tento název anglické dětské hry, což je obdoba naší hry "Kuba řekl". Jen jsem předělal správný spelling "příjmení", taková "básnická licence". Jinak se jmenuji Marek.
Tvé jméno se začalo objevovat na line-upech parties někdy na přelomu tisíciletí. To už je taky nějaký pátek. Co byla tehdy pro tebe ta hlavní motivace, že ses rozhodl stoupnout si za gramofony?
Motivace pro mě byla jednoznačná – muzika. Rozhodně to nebyl exhibicionismus, nebo snaha být atraktivnější pro slečny.
Býváš také spojován s jedním z neslavnějších moravských klubů, s dnes už bohužel neexistující olomouckou Barumbou. Jak vzpomínáš na toto období?
Začínal jsem hrávat v Barumbě, tam mě i napadlo se do DJingu vrhnout. V té době mi bylo 30, ambice stát se světoznámým DJem jsem rozhodně neměl. Jen jsem si možná věřil, že díky tomu, že jsem muzikant, jsem schopen muziku cítit třeba jinak než normální smrtelník a třeba publikum obohatit tím, jak to cítím já. Jinak období to bylo nezapomenutelné. Jsem rád, že jsem jej prožil, jsem rád, že jsem byl rezidentím DJem. Když jsem viděl britský film 24hour party o historii jednoho klubu v Birminghamu, kde se "také" psala historie house music, viděl jsem tam určitou paralelu.
Slyšel jsem, že jsi strávil nějakou dobu na studiích v dánském Roskilde. Pokud vím v tomto městě je hrad Kronborg (nevím, jestli je to tak zcela správně), kam údajně Shakespeare zasadil děj svého Hamleta. Dá se říci, že hamletovská atmosféra a atmosféra severského Roskilde ovlivnily to, co hraješ? Myslím totiž, že skandinávský progressive je tak trochu kapitola sama pro sebe….
Tady tě musím poopravit, na hrad Kronborg sice Shakespeare zasadil děj Hamleta, ale hrad se nachází v Helsingoer, což je město na severu dánského ostrova Sjaeland, kde se nachází hlavní město Kodaň i město Roskilde. Ale je pravda, že Roskilde bývalo sídlo dánského krále a jsou tam i hrobky králů možná proto tě to vedlo k tvé asociaci. Jinak tam hlavně bývá každý rok obrovský rockový festival. Atmosféra Dánska mě v té době neovlinila nijak. Krom toho, že jsem poslouchal maximálně tak Toma Waitse, nebo The Smiths, taneční muziku jsem vnímal leda když jsme pořádali party přímo na fakultě. Ale to jsme tančili tak na Snap. Není divu, psal se rok 1990-92. Jinak hudební produkci jsem tam provozoval tak, že jsem hrával v jedné luxusní restauraci na balkonku na housle – samozřejmě klasickou muziku… a přivydělával si na živobití.
Jak se v průběhu doby vyvíjel tvůj hudební vkus? Je dnes jiný než byl před řekněme pěti, šesti lety?
V Barumbě jsem hrával tech-house, britskou školu – labely jako Eukahouse, interprety jako Get Fucked apod. Už si ani nevzpomenu přesně na další, musel bych se podívat. V hlavě mám obrázek těch desek, ne jméno. Někdy koncem roku 2002, i ke konci Barumby jsem se začal tak nějak samovolně orientovat progressivněji. Ale pořád jsem tam potřeboval ten tribal zvuk.
Patříš mezi dýdžeje, kteří mají hudební vzdělání. To tě tak trochu předurčuje pro vlastní produkci. Máš takové ambice?
Absolvoval jsem 10 let hry na housle, téměř 15 let jsem hrával v cimbálové muzice, ale předurčení v tom nevidím. Snad jen to, že muziku slyším ve stopách, teda na jednotlivé nástroje, nemám problém je rozlišit, nemám problém číst noty a melodii do not psát, ale to až tak v dnešním počítačovém věku není důležité. Důležité je odhodlání a čas. To první by bylo, toho druhého se mi nedostává. Možná kdybych se zavřel s někým, kdo to umí "narvat" do počítače, do studia, určitě by z nás něco vylezlo. Rozepisoval jsem partitury pro orchestr, můj problém je dostat to do počítače.
Už delší dobu patříš mezi kmenové dýdžeje agentury Lunar, která pořádá mimo jiné právě Citadelu. Je proto docela logické, že na této tradiční party nejsi žádným nováčkem, kolikrát jsi už na Citadele hrál a na kterou vzpomínáš nejraději?
Snad na tu první, kde jsem hrál. Barumba tehdy skončila, já neměl kde hrát, s kým měnit hraní. A na netu jsem se dočetl, že Nikola vypsal soutěž pro začínající DJe: kdo pošle nejlepší demo, zahraje si na Citadele. Tak jsem mu poslal svoje. Nikola byl tehdy technař tělem i duší, a dnes tvrdí, že mé CD ho hodilo jinam. Hrál jsem tehdy na hlavní stage jako první, tedy techno stage a hrál jsem to svoje. Od té doby se hrává na Citadele progressive house na druhé stage, na této je dokonce na hlavní stage.
Máš pocit, že nadcházející Citadela bude pro tebe něčím jiná nebo výjimečná?
Bude výjimečná tím, že nebudu hrát v La Grottě, ale na hlavním podiu, tedy tam, kde jsem paradoxně hrál poprvé. A bude výjimečná pro všechny tím, že hlavní na stagei nebude techno.
I když do Citadely zbývá ještě pár týdnů, máš už představu, co bys tam chtěl určitě zahrát?
Poslední dobou mě celkem drží styl, co hrají Deep Dish, takže něco takového "valivého". Rád zahraji něco i z jejich produkce, ale asi žádnou jejich hitovku, těch jsem přejezený.
A na závěr ještě malý pohled do tvého soukromí… Měla by u tebe šanci nějaká fanynka? Čili: Jsi svobodný nebo ženatý? Máš děti?
Fanynka by šanci neměla. Jsem šťastně zadaný a děti mám. Dokonce starší dcera je takřečeno – puberťák.
A k tomu všemu prý podnikáš? Mám pocit, že patříš mezi lidi, pro které je den příliš krátký …
Každý si vydělává nějak na živobytí, já jsem se před patnácti lety rozhodl, že se budu živit sám, a tak teď jen udržuji rozjetý vlak. Nejde z něj jen tak vyskočit, a zastavit jej by byl jistě problém.
Co bys vzkázal těm, kteří se ještě rozhodují, zda na Citadelu jít nebo nejít?
Citadela se vždycky chválila tím, že je novátor, že přitáhne do Brna vždy někoho, nebo něco, co jiní objeví až později. Ta snahu tu jistě vždycky byla. Je strašně složité se zavděčit nevděčnému teenagerskému publiku, v každém případě budou mít lidé možnost slyšet to, co zatím v Brně neslyšeli.