OLMECA GOLD PARTY

Je čas se začít chystat. Vzhledem k tomu, že čtvrtek je den všední a následuje pátek pracovní začínáme brzy. Již v 19.00 hod se otevřenou dveře prostoru Abaton.

19.00 hod open door
20.00 hod DJ Tvyks
22.00 hod DJ Joost Van Bellen
23.00 hod Diesel Dance Show
23.15 hod DJ Joost Van Bellen
00.00 hod Překvapení večera
00.10 hod Druhé překvapení večera
00.20 hod DJ Lucca
02.20 hod dle vašeho zájmu o tanec DJ Mucho

Přijďte se podívat! Ochutnejte koktejly z Olmeca za 80,- Kč. Těšíme se na Vás.

Začínal jsi jako houseový dj. Kdy sis uvědomil, že je ti tahle škatulka úzká?

Před pár lety, kdy mě začalo bavit hrát cokoliv, co se mi líbí. Vždycky jsem měl rád otevřená dvířka k dalším stylům. Jednu dobu jsem koketoval s breakbeatem nebo junglem. Teď pustím klidně rock'n'roll nebo Sabrinu, pokud mám pocit, že se to v danou chvíli hodí.

Proslul jsi svými různorodými sety. Je těžké smíchat disko s hardrockem?

Není to těžké, ono ani leckdy nelze některé desky míchat. Stačí zatřepat a pustit. (smích)

Jak vzpomínáš na spolupráci s Darou Rolins a vaše společné akce Suiit?

Občas si na to vzpomenu, když Daru někde vidím. Byla to jedna z mých etap, rozhodně zajímavá zkušenost. Moc jsem si to tenkrát užil. A teď hurá vpřed!

Vedle pověsti jednoho z nejzábavnějších českých DJs máš na kontě i řadu vlastních skladeb. Kde se cítíš líp? Ve studiu nebo za gramofony před lidmi?

Tohle nelze srovnávat. Obojí má mnoho do sebe. Teď jsem ve studiu celkem hodně a baví mě to čím dál víc. Skvělý pocit je, když se najednou při tvorbě skladby něco stane a já cítím, že teď je to ono. Fakt je to silný a slovy těžko popsatelný pocit. Hraní má veliké kouzlo v kontaktu s publikem, můžu se přitom hodně realizovat a navíc i slušně vyřádit. A vlastně hrát i vlastní skladby!

Jednou z tvých nejoceňovanějších skladeb je Norr/Vychod, která vznikla spoluprací s osobností světové elektronické hudby Hakanem Lidbem. Jak jste se seznámili?

Poznal jsem Hakana v Praze, když přijel hrát na naši akci Suiit. Padli jsme si do noty a sám spolupráci nabídl, čehož si dodnes vážím.

Je pro tebe jako DJe důležitá móda? Přikládáš oblečení na párty velký význam?

Pro mě je oblečení součástí osobního projevu. Rád se oblékám dle nálady a nebojím se vzít si na sebe cokoliv, pokud mám pocit, že to splní účel. Občas mě hodně zajímá reakce okolí. Je to částečně zábava, rozhodně to beru s nadhledem.

Na jakou párty vzpomínáš nejradši?

Na všechny, které mi přinesly zajímavý zážitek. Těžko vypíchnout jednu. Teď mě hodně potěšily akce v Le Paris Paris v Paříži, kde lidi skákali po sedačkách, dvě hraní v Brně na Elektře a v Perpetuu při Plastique. Nebo třeba Halloween party v Berlíně, kde tekla krev proudem! A při Plastique v Radosti to taky bývá často pěkně vypečené!

Zahrál jsi si po boku světoznámých DJs. Které setkání pro tebe bylo nejzásadnější?

Je sice skvělé hrát se známými jmény, ale nejvíc mi dávají setkání s lidmi, se kterými jsme na podobné vlně. Takže teď můžu jmenovat kolegy jako je Joost van Bellen, Hakan Lidbo, Pascal H. & Rentboy, Vicarious Bliss nebo dvojice Uber Audio Bros, s nimiž jsem letos nahrál v Londýně několik skladeb.

Jaké jsou tvoje nejbližší plány?

Zrovna domícháváme první track "How Much Is That Milk?" s chlapíkem, který si říká Jesus Chrysler. Pokud vše dobře dopadne, skladba se objeví už letos v prosinci na promo vinylu. Jinak mě čeká řada zajímavých hraní, hodně se těším do Říma.

Patříš k nejuznávanějším českým DJs doma i v zahraničí. Jaká byla tvoje cesta na vrchol?

Složitá, ale radostná. Když mi bylo osmnáct, měla jsem spoustu plánů, uvažovala jsem, že budu letuškou. To mi naštěstí nevyšlo. Začala jsem chodit na první rave akce. Zašlo to tak daleko, že jsem si domů přinesla gramofony a mixážní pult. Každý den jsem trénovala, až se naskytla možnost zahrát si v klubu. Byla jsem nervózní, nechtěla bych to znovu absolvovat. Trénovala jsem a nechtěla se vzdát. Posilovaly mě reakce lidí i to, že mě hned nevypískali. V Linzi jsem potkala Chrise Liebenga, který mě vzal do své agentury, pomohl mi získat šanci zahrát v německých klubech. Dodnes mám v Německu hodně hraní a své věrné publikum.

Začala jsi hrát v roce 1999. Technu jsi podlehla od začátku?

Na začátku mé kariéry jsem hrála house a techhouse, desky od producentů jako je Terry Francis, Layo Bushwacka, Hipp E a další. Asi za dva roky jsem postupně začala objevovat i jiné styly a na dlouho dobu jsem byla ovlivněna neapolským technem. Hrála jsem desky italských producentů Marca Carola, Danila Vigorita, Rina Cerronehp, Davidea Squillaceho. Tenhle styl jsem kombinovala s tvrdším, někdy až moc monotónním technem. Znovu jsem nalezla techhouse a postupně se mi začaly líbit i elektro a minimal skladby od producentů jako Gabriel Ananda, Sebastien Leger, Chris Lake nebo třeba John Dalback. Můj dnešní zvuk bych popsala jako elektrotech. Hodně mě baví kombinovat různé styly, občas třeba i breakbeat nebo techtrance.

Jaký je to pocit zahrát si na berlínské Love Parade?

Love Parade byl zatím můj největší zážitek v DJské kariéře. Byla jsem na ní vůbec poprvé, hrát před miliónem lidí je těžko popsatelný zážitek. Je to úžasná energie. Hrála jsem na hlavní stagi, každý DJ měl dvacet minut. Mezi lidmi bylo hodně českých clubberů, moji polští fanoušci měli obrovskou vlajku „We Love Lucca“, kterou přede mnou rozevřeli. Bylo to od nich moc milé. Bylo supr hrát vedle Tiësta, Paula Van Dyka nebo Westbama. Vše navíc přenášela živě televize, volali mi kamarádi ze všech koutů světa.

Pomalu se prosazuješ i jako producentka, na kontě máš už devět vlastních desek, které hrají extraligoví světoví DJs. Co je pro tebe tedy atraktivnější, hudbu pouštět nebo skládat?

Obojí mě baví stejně. Kdybych nehrála před lidmi, tak by se mi hodně stýskalo. Stejně tak jako kdybych nevymýšlela nové zvuky ve studiu. Hodně si cením, že moji skladbu Mirage 01 hrál Carl Cox, který ji licencoval na svoje DVD jako otevírací skladbu. Stále ji hraje Paul Van Dyk. Carl hraje i jiné tracky, třeba Fast Life. Ten jsem vydala na německém labelu Definition Rec. Úspěšný je i můj nový track Iguazu.Tyhle skladby jsou více do techna. Moje nová věc Body Dance zabodovala v hitparádě ostravského rádia Helax. Je to takový elektro track s mým vokálem, i když trochu pozměněným! Tahle skladba vyjde oficiálně až v první polovině příštího roku.

Spolupracuješ se svou sestrou, tanečnicí Quašou. Můžeš tenhle projekt trochu přiblížit?

Se sestrou máme společný projekt LL Project pojmenovaný podle počátečních písmen našich jmen. Quaša (Leona) vytvořila na mou hudbu originální choreografii, kterou předvádějí tanečníci z její taneční skupiny. K tomu běží videoprojekce. Celé to trvá 20 minut. Premiéra proběhla v divadle ABC a teď chystáme turné. Brzy se krátký záznam objeví na mých stránkách.

Co při mixování nejradši popíjíš? Chutná ti tequila Olmeca?

Tequila mě chutná moc. Hlavně zlatá, ale nesmím ji vypít moc najednou a rychle. (smích) U hraní ale většinou moc nepopíjím, spíše decentně. Obvykle si dávám jeden drink před hraním. Více by mě ubíralo na soustředěnosti, a to nechci.

Jaké jsou tvoje nejbližší plány?

Přes týden jsem většinou ve studiu a o víkendu někde hraju. V pátek třetího listopadu jedu do Reykjavíku na Island. Tam jsem ještě nikdy nebyla. Za čtrnáct dní mám tři vystoupení v Číně, kterou uvidím taky poprvé. Na Silvestra mě čeká Santiago, Sao Paulo, Rio a další zastávky po Jižní Americe. Navíc se rýsuje zajímavá spolupráce ve Velké Británii.

Čeho bys ještě chtěla v životě dosáhnout?

V DJské kariéře je to hraní na anglických festivalech a na dalších kontinentech. Produkčně chci rozvíjet spolupráci s Michalem Pavlíčkem, protože takové projekty mě hrozně baví a motivují. V životě se snažím být šťastná a pomáhat lidem, kteří to potřebují. Nechci, aby to vyznělo lacině. Beru to jako jedno ze svých poslání a přináší mi to radost.