Už v pátek propukne v Abatonu další drumandbassová noc Take Control, tentokrát už podruhé věnovaná labelu Subtitles. Jistě víte, že coby hlavní host večera přiletí z Norska DJ Teebee, ale možná nevíte jak vypadá jeho běžný den nebo co bude dělat v důchodu..
Uvnitř článku najdete soutěž o volné vstupy.
Kdo je producentem budoucnosti? Je to Phace, Noisia nebo Misanntrop?
Rád bych si myslel, že někdo spojený s mým labelem nebo přímo se mnou, ale to jsou jen zbytečné úvahy. Ve finále taková otázka nemá žádnou správnou odpověď. Pro někoho to může být Goldie, pro někoho Misanthrop. Je to věc osobního vkusu.
A kdo je podle tebe nejdůležitější drum'n'basový producent všech dob?
No upřímně, stále si myslím, že dodnes jsou to ti opravdoví pionýři jako Photek, Dillinja, Source Direct, Lemon D nebo Rob Playford. Vytvořili tu muziku z ničeho - jen ze samplů a ideologie. Dneska už většinu věcí někdo před tebou udělal. Muzice jako takové to na kvalitě neubírá, být opravdu inovativní je ale těžké.
S Calyxem jste právě dokončili společné album, které zní soudě podle prvních vlaštovek moc hezky. Jak se vám s Larrym spolupracuje?
Skvěle. Jsme nejlepší přátelé a Larry je jako můj bratr. Ve studiu jsme se dokonale doplňovali. Jsme oba perfektcionalisti, takže se nestalo, že bysme spolu v něčem nesouhlasili.
Na čem jste si během nahrávání pochutnávali?
Co se týče jídla, byl jsem šéfem hlavně já, protože jsme dělali většinu alba v mém studiu v Bergenu. Takže jsme byli celou dobu na norské kuchyni.
Mohl bys prozradit nějaké detaily ohledně alba a říct důvod, proč by si ho měli lidi určitě koupit?
Název stále vybíráme, ale vypadá to na Calyx&TeeBee – Anatomy. Náš label se bude možná jmenovat Momentum... Ale jak jsem řekl, ještě nejsme rozhodnutí. Jestli si to lidi koupí je jen na nich. Každopádně tohle je to úplně nejlepší, co každý z nás může nabídnout. Pracovali jsme opravdu tvrdě a nic neošidili. Každá skladba má silný základ. „No filler, all killer...“
Který filmový soundtrack bys nikdy nevysamploval?
Nic není svaté. Když je to hustý, předělám to. Ale málokdy to jen vysampluju...
Lost nebo Prison Break?
Záleží na náladě, koukám na oba.
Kdyby jsi nepropadl drum´n´bassu, v jaké rockové skupině bys hrál?
V žádné. Byl bych profesionální lyžař nebo zevlák ;) Kašlat na hudbu, pokud nemá nic společného s drum´n´bassem.
Kým by jsi se chtěl narodit v příštím životě?
Asi jako orel, být člověkem je na prd. Nechci žádné přírodní nepřátelé a chci umět létat!
Jak vypadá tvůj ideální den?
Brzy vstanu, nasnídám se, přečtu si noviny a emaily, pak jsem čtyři hodiny ve studiu. Následuje krátká sportovní pauza a další tři hodiny ve studiu. Večer dělám cokoli s mýma kámošema a den zakončím filmem. Trochu přesný, ale protože hodně cestuju, radost z každodenního života, který spousta lidí bere jako samozřejmost, je pro mě luxus.
Co je nejtěžší v tomhle hudebním byznysu?
Vysvětlit umělcovi, jak je náročné dát včas všechny věci dohromady! S tou spoustou různých změn je to prakticky nemožné... A taky, pokud někdo prodá míň než 1500 desek, ať se mě neptá, kde jsou jeho peníze.
Co uděláš, když ti tři velký negři namíří zbraň do ksichtu?
Záleží... Teď bych vzal nejspíš nohy na ramena, před sedmi lety bych s nimi pořádně zametl.
Nejdivnější věc, kterou jsi kdy o sobě slyšel?
Že jsem gay.
Připadá mi, že po 50. releasu změnil Subtitles trochu svůj sound. Nemyslíš?
Je to tak, ale rád bych připomenul, že jedna z věcí, o které jsem se vždycky snažil je, nebýt označován jako tohle nebo tamto. Stejné to bude i s dalšími singly – po pár techy kouscích přijde na řadu zase jedna deepovka, od Electrosoul System. Subtitles reflektuje můj vkus, je to přece jen můj label.
Jak se vidíš coby padesátiletý chlapík?
V důchodu, s letním sídlem u oceánu a zimním v Alpách... Miluju život a užívám si svoje milióny ;)
