Rakouská djská superstar Felipe se chystá zahrát v sobotu v Brně na dalším ročníku open air festivalu Rio de Riviera. Při té příležitosti s ním přinášíme zajímavý rozhovor mimo jiné o jeho vydavatelství, způsobu hraní a digitalizaci hudby. Určitě si nenechte uniknout jeho vystoupení na Metropolis Live Stagei už ve 20:30!
Ahoj, Felipe, děláš už hudbu poměrne dlouhou dobu, jak vlastně dlouho?
Ahoj, už to bude 14 let
Za tu dobu už si hrál na snad na celém svetě, je vůbec ještě místo, kde by si chtěl hrát nebo kde si nebyl?
Mám pocit, že jsem hrál už snad všude. Nejraději hraji v japonsku, hrál jsem tam zatím asi 3x nebo 4x, tam to mám opravdu rád. Oblíbenou mám i jižní Ameriku, jezdím tam už dva roky. Těším se do Argentiny, tam mám hrát v červenci. Nikdy jsem ale nebyl v Australii a Novém zélandu. Ale tam se nechystám, přece jenom cestuji už tak hodně. Když letím do Japonska, jsem tam za dvadvacet hodin, ale pak je to ještě dalších deset do Austrálie a to už je hodně. Mám tu svoji práci, vydavatelství, společnost a další věci. Cestování je příjemné, ale nemůžu všechno řídit jak chci, když nejsem doma. Když bych letěl do Austrálie, ztratím dva nebo tři týdny. A to už je hodně.
Teď to zkouším do Los Angles, do klubu Avalon. Doufám, že to vyjde, je to velký a nádherný klub. Guvernér je tam Arnold Schwarzenegger, což je příjemný chlapík, tak snad bude chtít udělat nějakou rakouskou noc. Tam bych chtěl hrát. Ale jinak jsem z cestování šťastný.
Znáš se osobně s Arnoldem?
Osobně ne, ale mám takovou představu, jak by to šlo udělat. Nejsem žádná velká hvězda. Když jsem chtěl hrát v Japonsku, prvně jsem tam letěl se podíval, jak to tam funguje. S kým tam mohu spolupracovat na remixech nebo bookingu. V Los Angeles mě lidé neznají, ale třeba když uvidí "Austria party" a vědí, odkud je jejich guvernér, tak přijdou :-) Je to prostě obchod, jako DJ jsem vlastně zboží, tak hledám možnosti, jak to zboží prodat.
Jsou velké rozdíly mezi party people v Japonsku, Americe a Evropě?
Když lidi začnou tancovat a bavit se, je to skoro všude to samé. Rozdíl je jen v tom, jak moc se baví. Mám rád to, jak se baví lidé v Japonsku. Celý den jen pracují, pracují a pracují. Ale jakmile se setmí, chtějí se bavit. Je tam na párty velmi málo drog. Lidé jsou tam čistí, všechno je to tam takové čisté. Není to takový undeground jako u nás. Všechno je to tam více organizované.
Používaš hodně při hraní hodně digitální technologie?
Ano, už delší dobu. Používal jsem je ještě před tím, než přišel Final Scratch. Znám se s Johnem Aquavivou a Ritchie Howtinem, ti se o to hodně zajímají. Díky nim jsem se k tomu dostal někdy v roce 2000, kdy se začalo zkoušet, jak to vlastně bude fungovat, jak lidi budou reagovat na to, že DJ hraje digitálně. V roce 2002 jsem začal hrát přímo z Final Scratch. Poslední rok však hraji jenom digitálně. Používám mixpult od Allen & Heath, který mi umožnuje hrát přímo z laptopu, bez použití desek nebo CD.
Používáš digitání technologie, ale při tom vlastníš vydavatelství, které pořád vydává desky, není to protiklad?
Trh se hodně změnil. Před pěti, deseti lety šlo prodávat hodně desek. Když byl ten track dobrý, nebyl problém prodat deset nebo dvacet tisíc desek a vydělat dobré peníze. Ale zárověň DJ bral za hraní mnohem menší peníze než dnes. Muzikanti a DJs se teď neživí prodejem desek, ale hraním. A taky stojí o hodně více, než těch pět, deset let zpět. Třeba jeden z nejlepších německých DJů nyní stojí kolem 10 000 euro a víc. Tři roky zpět to byla polovina. A další tři roky před tím to bylo kolem 2 000 euro. Prostě, když někde něco ztratíš, hledáš cestu, jak to najít jinde. Nemyslím, že je to špatné, použití digitální technologie je jen jeden ze způsobů práce. Dnes je Beatport a podobné servery, zaměřené jen na digitální prodej hudby. Tvoji hudbu tak může slyšet a poznat daleko více lidí, než jak to bylo pět let zpět.
Ale přitom zrovna na Beatportu je obrovské množství producentů a všechny skladby nejsou zrovna dobré. Je tam i hodně špatných věcí.
Vnímání hudby je různé, lidi ji buď mají rádi nebo ne, třeba jako u trance. Digitální distribuce je v současné době příliš mladá. Zatím se hledá cesta, jak by to vlastně mělo ideálně fungovat. Někdo udělá dobrý track a neprodá ho, někdo uděla špatný a prodá ho po celém světě. Někdo zase udělá opravdu dobrý track, ale nemá čas nebo chuť hledat vydavatele nebo distribuci. Tak to pošle pár kamarádům a klidně se z toho může stát megahit. Každý si v tom musí najít svůj způsob použití. Ale zase je více opravdu špatných věcí, to je pravda.
Není to přitom pro vydavatele těžší? Kdy si ten track koupím a přitom používám Soulseek nebo DC++, může ho pak mít zadarmo kde kdo.
V tom nevidím problém. Dnes nejde mít vydavatelství pro vydělávání peněz. A ani to už nepůjde. Dávam do toho svojí práci, svoje emoce, svoji hudbu, ale na konci je finačně nula. Nevydělá to. To, proč to dělám, je propagace. Vlastně tím dělám reklamu sám sobě, dělám rozhovory, jako třeba právě teď, hraju na párty, šířím svoji hudbu. Když udělám track a dám ho na internet, může ho slyšet deset tisíc lidí, možná sto tisíc. A tak poznají moji hudbu. Když pak někam přijedu, mohou znát, co dělám. Tři roky zpátky jsem prodal třeba tři čtyři tisíce desek po světě. Po celém světě. To je úplné nic, prostě o ničem. Desky jsou dnes jenom pro DJe, kteří jsou do hudby opravdu ponořeni. Dnes si tu mp3 může poslechnou každý. To si myslím, že je na tom velmi dobré.
Myslíš tím, že v budoucnu se vydavatelství musejí změnit hlavně na "propagační" společnosti svých zastupovaných autorů?
Všechno se těď mění. Znám hodně lidí, co mají svoje vydavatelství. Pořád tu budou velcí vydavatelé, kteří prodávají opravdu hodně desek. Ritchie Hawtin a podobní budou vždy prodávat hodně desek, protože jsou to opravdu velké legendy. Jsou tu ale další tisíce vydavatleství, které se to snaží dělat jinak. Myslím, že je to na dobré cestě a dějí se dobré věci.
Nyní pracujes na své první autorské desce. Kdy bude hotová?
Zatím jsem vydal 45 skladeb. Což už je celkem hodně. Teď jsem změnil celý proces tvorby. Ukončil jsem spolupráci se svým kolegou Nicolasem a postavil jsem si doma vlastní studio. Tam si dělám svoje vlastní věci. Zrovna před nedávnem jsem tam dodělal nějaké věci na novou desku Deep Dish. Udělal jsem nějaké techhouse-elektro skladby, které by teď měly vyjít na Punx Records, něco vydá Umek.
Hodně teď měním svoje Titanium Records, budeme se více zaměřovat na věci s elektro nádechem. Rozjíždím nové vydavateství z názvem PS Records, což je zkratka Philipp Straub. Chce teď vydávat skladby jen pod svým skutečným jménem. Všechno se mění, taky už stárnu a chci viděl pěkné věci. Techno jsem dělal příliš dlouho a už pro mě není dost sexy. Techno se stalo příliš tvrdé, to co jsme my dělali jako techno, je již mrtvé. Techno je dnes pro mladé schranz. Tohle jsme hráli pět šest let zpět. Dnes je to již nuda, hledám nové věci a zkušenosti.
Jak vydíš vývoj elektronické hudby? Minimál i elektro začínají být lehce "unavené", co bude dle tebe další směr.
Je to pořád to samé. Když si několik let zpět poslouchal Carla Coxe, Svana Vatha, Moniku Kruise, Adama Bayera atd, všichni jsme hráli skoro stejně. Stejné tempo, stejné hity, stejné skladby, vlastně to bylo skoro to samé. Teď se věci pomalu mění, do techna přišel minimal a elektro. Dva roky zpět to bylo jiné, nové. Když jsem to začal hrát, většina lidi byla překvapena. I dnes všichni hrají hodně podobné věci. Je to teď takový oblíbený trend. I to se naštěstí začíná měnit. Začíná kombinovat více stylů dohromady. Vidím to i u DJs, které zastupuji. Hodně z nich, kteří hrají hard techno, chtějí hrát jinou hudbu, protože jim už ta hard image už nevyhovuje.
Plánuješ někdy, že by si hrál svoje věci živě?
Ne. Rozhodně ne. Potřebuji pořád poslouchat novou hudbu. Když dělám track, slyším ho tak často, že už ho nechci slyšet. Možná pak někdy, jak to hraje na velký aparát. Potřebuji prostě pořád něco nového.
Díky za rozhovor.
Také díky a uvidíme se na Rio De Riviera :-)