PARTYINFO
ONE NIGHT!
| Datum konání: |
| 07.04.2007 - sobota |
| Místo konání: |
| Praha - Roxy |
| DJs: |
| Josef Sedloň, Dan Cooley, Petr Mik 2nd stage - Babe LN, Bela En |
| Popis: |
| start 22:00, vstup do 23:00 zdarma, poté 150 czk |
Rozhovor k sobotní One Night v Roxy
Zkuste zalovit v paměti a vzpomenout si, která hudba vás poprvé přivedla do klubu?
Josef Sedloň:
No určitě nějáká alternativni. Ale už si bohužel nevzpomenu, co to bylo. Pamatuju si jen naší první spolupráci coby Lighthouse, byl to také náš první koncert i akce Lighthouse. Byl to koncert švédských postindustriálních elektronických projektů In Slaughter Natives a Deutsch Nepal na podzim roku 1995.
Petr Mik:
Tak to už je hodně dávno, ale myslím že ta, co mně tam přivádí do dnes - kvalitní taneční i když styly se samozřejmě měnily...
Bela En:
Po odstranění pavučin a pečlivém zrestaurování dlouhodobé paměti se mi vybavuje house a klub Radost FX. Ale kdo ví, jestli je to všechno pravda.
Dan Cooley:
Na gymplu ve druháku a byla to Depeche Mode party. Psal se rok 1987, všichni měli na sobě všechno černý a mělo to kouzelný nádech. Název toho místa byl Tip klub a už tenkrát tam někteří djs pouštěli fajn hudbu.
Patříte jednoznačně ke klubovým matadorům a tak se nabízí otázka, jaké kouzlo má pro vás ta současná klubová scéna a co vás na ní i po mnoha letech zajímá?
Josef Sedloň:
Zajímá mě dobrá hudba, která dokaže lidi spojit a společně nadchnout. Baví mě nové neprobádané zvukové prostory v hudbě, nové fúze, prostě vývoj.
Petr Mik:
Mně zajímala vždycky hlavně spíš hudba, než "scéna" a kvalitní hudby je pořád víc a víc, takže krize rozhodně nehrozí.
Bela En:
Těžko mluvit po více než deseti letech o kouzlu, ale i tak je pořád důvod do klubů chodit. Neustále se objevují opravdu podařené skladby, na které by byla škoda si nezatancovat. S příchodem minimalu mám navíc pocit, že si elektronika našla další cestu, kudy jít dál. V případě One Night! je to pochopitelně spíš o tom jít na muziku, kterou už máte v srdci nějaký ten pátek a možná si i trochu zavzpomínat.
Dan Cooley:
Ten dřívější duch a kouzlo už trochu vymizely, ale stále je myslím co poslouchat a na co chodit. Nedávno moje nohy na Bushi roztancoval Matrix takovým způsobem, že jsem se až divil. V hudbě hledám v současné době hlavně pozitivní vibrace, dříve to bylo trochu jinak. Před cca 10-15 lety jsem nedal dopustit na The Cure a jiné zpřízněné grupy, v jejichž náladě jsem se rád nechal utápět.
Dnes od melancholických kytarovek, přes downtempo, deep house, liquid funk až po breakbeat nebo třeba sound co hraje spousta house progresivních djs. Je toho tolik, že nemáme ani šanci všechno slyšet, natož koupit.
Jak vás osud přivedl na frekvenci Radia 1?
Josef Sedloň:
V roce 1990 pořad jsem vysílal na státním rozhlase pro stanici Mikroforum, připravoval jsem s kamarádem pořad Nezávislá scéna a Jirka Neumann, se kterým jsme se znali už od 1.polovičky 80.let mě zavolal, jestli bych nechtěl vysílat na novém radiu a tak jsem tam od 15.2.1991 začal vysílat.-) Jo už je to 16 let, to to letí.
Petr Mik:
Mně tam teda přinesly normálně před 15 lety moje nohy... a bylo to.
Bela En:
Přijel jsem autobusem jako ambasador počítačových her.
Dan Cooley:
Tak si tak v roce 95 poslouchám R1, kouknu na svou sbírku CDs a říkám si: Tak tam bych chtěl něco poslat do éteru. Zkusili to se mnou a musím říct, že tu práci mám fakt hodně rád. Snad ještě, že za to může Jirka Neuman, který se nebál mě posadit do studia.
Nějaká veselá historka z vysílání?
Josef Sedloň:
Těch by bylo, spoustu přeřeků, dobíhání ze záchoda k mikrofonu, či polykaní posledního sousta těsně před vstupem…
Petr Mik:
Mně přijde samotná existence Rádia 1 dost veselá...
Bela En:
Já jich mám spoustu. Třeba jak jsem si v éteru spletl ukulele s vozembouchem nebo jak jsem kdysi zapomněl vypnout mikrofon a poté, co se mi něco nepovedlo, zařval do éteru „ku*va!“ Paradoxní bylo, že nikdo na to vůbec nereagoval a když jsem se pak zeptal jedné posluchačky, která si zavolala o písničku, jestli si nevšimla nečeho podivného, řekla úplně klidně jakoby se nic nestalo: „No, řekl jsi „ku*va“. Zahraješ
mi...?“
Dan Cooley:
Ale těch je. Jednou si tak v klidu vysílám na noční směně, najednou zazvoní telefon do studia a na drátu sebevrah. Potřeboval prostě někoho, kdo s ním bude komunikovat, aby to neudělal. Pevně doufám, že to tenkrát neudělal. Až do rána jsem hrál snad jen pro něj.
Z poslední doby, kdy zase čteme dopoledne kulturní servis, mi nějak z pusy nelezou filmové Goyovy přízRaky a místo toho čtu přízNaky.
Který elektronický styl vašemu uchu lahodí nejvíc?
Josef Sedloň:
Určitě ten který má nové zvuky a příbírá k sobě i zvuky akustický. Moc mě baví co dělá třeba Apparat, kombinace s postupy z vážné hudby. Mám rád prostor v hudbě, určitý i klid, což ale neznačí pomalé skladby.
Petr Mik:
V klubu minimal, electro a groovy deep, doma downtempo a ambient.
Bela En:
Nejde jeden upřednostnit před ostatními. Ale když tam je zajímavý rytmus, smyčce nebo piano, tak to bude lahodit mým oběma uším.
Dan Cooley:
Nemám rád nějakou jednostylovou hudební zaměřenost či omezenost a tak mě toho baví fakt hodně. Jako dj hraju v klubech všechny druhy house, breakbeat a elektroniku. Jinak rád poslouchám dj sety v autě a celý den v práci R1…jak jinak. Ono když máte možnost nahlédnout do archivu R1, tak si až skoro sednete na zadek, kolik tam toho je.
Zapátrajte v paměti na několik pro vás zásadních songů z 80´s, 90´s a z nového milénia.
Josef Sedloň:
Toho by bylo, jen tak namatkou…
z těch 80tek třeba Freur – Doot Doot, U2 – Pride, Al Corley – Square Rooms, David Sylvian – Let the Happiness in….Dead Can Dance – Frontier….
90´s – Underworld – Spikee + Cowgirl, Leftfield – Song of Life, Opus III – It´s a fine Day, My Bloody Valentine – To Here knows when, Fila Brazillia – Harmonicas are Shite, Spooky - Stereo….
2000 – Cinematic Orchestra – Evolution/All Things to All Man, Apparat – Komponent, Helios – Coast off, Underworld – Two Months off, UNKLE – Reign, FatBoy Slim – Star 69, Plump Djs – The Gate ….
Je toho spousta a stejne tohle jen zlomek co se mi ted vybavilo.
Petr Mik:
Je toho strašně moc, ale určitě by tam bylo něco od Underworld,
Leftfield, Steve Buga, Booka Shade.
Bela En:
Faithless – Insomnia
Underworld – Born Slippy
Josh Wink – Higher State Of Consciousness
Dalibor Janda – Všechno na Mars
Dan Cooley:
Na 80´s vzpomínám hodně rád, tady se formovalo moje hudební vnímání. Takže od Depeche Mode – Guestion of Time, Camouflage - Great Commandment, Erasure – Little Respect, Pet Shop Boys – One More Chance až po The Cure – Just Like Heaven, New Order – Blue Monday, U2 – In Gods Country nebo ranné NIN - Sin.
Devadesátá léta mě okouzlila domácí i zahraniční alternativou, chodil jsem snad na všechno od domácích Psí Vojáci, Sluníčko, Prouza, Toyen, Walk Choc Ice…a zahraniční od Mucky Pup, The Cure, Primal Scream, Massive Attack, Faithless až po parties s Nickem Warrenem nebo Fluke či poslech acid jazzu a lehkého d´n´b.
Po roce 2000 už je toho tolik, že ani nemá cenu jmenovat. Hudba je jen dobrá a špatná. Každý si tu svou vybírá sám.
Jaké je vaše zatím nesplněné koncertní přání?
Josef Sedloň:
Dlouho to byli Skinny Puppy, to jsem ukojil preji jenom cca 15 let post nebo do lonska Cinematic Orchestra, takze ted to jsou asi My Bloody Valentine a David Sylvian.
Petr Mik:
Nemám žádný koncertní sen i když třeba na Portishead bych určitě zašel...
Bela En:
Basement Jaxx – ale to se brzy splní.
BT
Dan Cooley:
Go! Team
Jaké desky budete 7.dubna na One Night! tahat ze svých kufrů?
Josef Sedloň:
To je právě to překvápko!
Petr Mik:
Ty co si s sebou přinesu, protože ty co nechám doma vytáhnout nejdou... a vybírat budu 7.4. odpoledne a přísahám, že si dám záležet!
Bela En:
Vzhledem k tomu, že budu tentokrát hrát na druhé stagei, vezmu si s sebou kufr plný uk garage. Mám i nějakou novou muziku, ale celkově to bude taky spíš o vzpomínání, takže dojde na MJ Colea, Artul Dodger, Ramsey & Fen, Wideboys a další.
Dan Cooley:
Všechno s pozitivními vibracemi v čele s Good Vibration od Andy Cato z Groove Armady. No a zbytek bude poskládán tak, aby vytvořil příjemnou a hlavně zábavnou hudební kompozici na One Night!
Josef Sedloň:
No určitě nějáká alternativni. Ale už si bohužel nevzpomenu, co to bylo. Pamatuju si jen naší první spolupráci coby Lighthouse, byl to také náš první koncert i akce Lighthouse. Byl to koncert švédských postindustriálních elektronických projektů In Slaughter Natives a Deutsch Nepal na podzim roku 1995.Petr Mik:
Tak to už je hodně dávno, ale myslím že ta, co mně tam přivádí do dnes - kvalitní taneční i když styly se samozřejmě měnily...
Bela En:
Po odstranění pavučin a pečlivém zrestaurování dlouhodobé paměti se mi vybavuje house a klub Radost FX. Ale kdo ví, jestli je to všechno pravda.
Dan Cooley:
Na gymplu ve druháku a byla to Depeche Mode party. Psal se rok 1987, všichni měli na sobě všechno černý a mělo to kouzelný nádech. Název toho místa byl Tip klub a už tenkrát tam někteří djs pouštěli fajn hudbu.
Patříte jednoznačně ke klubovým matadorům a tak se nabízí otázka, jaké kouzlo má pro vás ta současná klubová scéna a co vás na ní i po mnoha letech zajímá?
Josef Sedloň:
Zajímá mě dobrá hudba, která dokaže lidi spojit a společně nadchnout. Baví mě nové neprobádané zvukové prostory v hudbě, nové fúze, prostě vývoj.
Petr Mik:
Mně zajímala vždycky hlavně spíš hudba, než "scéna" a kvalitní hudby je pořád víc a víc, takže krize rozhodně nehrozí.
Bela En:
Těžko mluvit po více než deseti letech o kouzlu, ale i tak je pořád důvod do klubů chodit. Neustále se objevují opravdu podařené skladby, na které by byla škoda si nezatancovat. S příchodem minimalu mám navíc pocit, že si elektronika našla další cestu, kudy jít dál. V případě One Night! je to pochopitelně spíš o tom jít na muziku, kterou už máte v srdci nějaký ten pátek a možná si i trochu zavzpomínat.
Dan Cooley:
Ten dřívější duch a kouzlo už trochu vymizely, ale stále je myslím co poslouchat a na co chodit. Nedávno moje nohy na Bushi roztancoval Matrix takovým způsobem, že jsem se až divil. V hudbě hledám v současné době hlavně pozitivní vibrace, dříve to bylo trochu jinak. Před cca 10-15 lety jsem nedal dopustit na The Cure a jiné zpřízněné grupy, v jejichž náladě jsem se rád nechal utápět.Dnes od melancholických kytarovek, přes downtempo, deep house, liquid funk až po breakbeat nebo třeba sound co hraje spousta house progresivních djs. Je toho tolik, že nemáme ani šanci všechno slyšet, natož koupit.
Jak vás osud přivedl na frekvenci Radia 1?
Josef Sedloň:
V roce 1990 pořad jsem vysílal na státním rozhlase pro stanici Mikroforum, připravoval jsem s kamarádem pořad Nezávislá scéna a Jirka Neumann, se kterým jsme se znali už od 1.polovičky 80.let mě zavolal, jestli bych nechtěl vysílat na novém radiu a tak jsem tam od 15.2.1991 začal vysílat.-) Jo už je to 16 let, to to letí.
Petr Mik:
Mně tam teda přinesly normálně před 15 lety moje nohy... a bylo to.
Bela En:
Přijel jsem autobusem jako ambasador počítačových her.
Dan Cooley:
Tak si tak v roce 95 poslouchám R1, kouknu na svou sbírku CDs a říkám si: Tak tam bych chtěl něco poslat do éteru. Zkusili to se mnou a musím říct, že tu práci mám fakt hodně rád. Snad ještě, že za to může Jirka Neuman, který se nebál mě posadit do studia.
Nějaká veselá historka z vysílání?
Josef Sedloň:
Těch by bylo, spoustu přeřeků, dobíhání ze záchoda k mikrofonu, či polykaní posledního sousta těsně před vstupem…
Petr Mik:
Mně přijde samotná existence Rádia 1 dost veselá...
Bela En:
Já jich mám spoustu. Třeba jak jsem si v éteru spletl ukulele s vozembouchem nebo jak jsem kdysi zapomněl vypnout mikrofon a poté, co se mi něco nepovedlo, zařval do éteru „ku*va!“ Paradoxní bylo, že nikdo na to vůbec nereagoval a když jsem se pak zeptal jedné posluchačky, která si zavolala o písničku, jestli si nevšimla nečeho podivného, řekla úplně klidně jakoby se nic nestalo: „No, řekl jsi „ku*va“. Zahraješ
mi...?“
Dan Cooley:
Ale těch je. Jednou si tak v klidu vysílám na noční směně, najednou zazvoní telefon do studia a na drátu sebevrah. Potřeboval prostě někoho, kdo s ním bude komunikovat, aby to neudělal. Pevně doufám, že to tenkrát neudělal. Až do rána jsem hrál snad jen pro něj.
Z poslední doby, kdy zase čteme dopoledne kulturní servis, mi nějak z pusy nelezou filmové Goyovy přízRaky a místo toho čtu přízNaky.
Který elektronický styl vašemu uchu lahodí nejvíc?
Josef Sedloň:
Určitě ten který má nové zvuky a příbírá k sobě i zvuky akustický. Moc mě baví co dělá třeba Apparat, kombinace s postupy z vážné hudby. Mám rád prostor v hudbě, určitý i klid, což ale neznačí pomalé skladby.
Petr Mik:
V klubu minimal, electro a groovy deep, doma downtempo a ambient.
Bela En:
Nejde jeden upřednostnit před ostatními. Ale když tam je zajímavý rytmus, smyčce nebo piano, tak to bude lahodit mým oběma uším.Dan Cooley:
Nemám rád nějakou jednostylovou hudební zaměřenost či omezenost a tak mě toho baví fakt hodně. Jako dj hraju v klubech všechny druhy house, breakbeat a elektroniku. Jinak rád poslouchám dj sety v autě a celý den v práci R1…jak jinak. Ono když máte možnost nahlédnout do archivu R1, tak si až skoro sednete na zadek, kolik tam toho je.
Zapátrajte v paměti na několik pro vás zásadních songů z 80´s, 90´s a z nového milénia.
Josef Sedloň:
Toho by bylo, jen tak namatkou…
z těch 80tek třeba Freur – Doot Doot, U2 – Pride, Al Corley – Square Rooms, David Sylvian – Let the Happiness in….Dead Can Dance – Frontier….
90´s – Underworld – Spikee + Cowgirl, Leftfield – Song of Life, Opus III – It´s a fine Day, My Bloody Valentine – To Here knows when, Fila Brazillia – Harmonicas are Shite, Spooky - Stereo….
2000 – Cinematic Orchestra – Evolution/All Things to All Man, Apparat – Komponent, Helios – Coast off, Underworld – Two Months off, UNKLE – Reign, FatBoy Slim – Star 69, Plump Djs – The Gate ….
Je toho spousta a stejne tohle jen zlomek co se mi ted vybavilo.
Petr Mik:
Je toho strašně moc, ale určitě by tam bylo něco od Underworld,
Leftfield, Steve Buga, Booka Shade.
Bela En:
Faithless – Insomnia
Underworld – Born Slippy
Josh Wink – Higher State Of Consciousness
Dalibor Janda – Všechno na Mars
Dan Cooley:
Na 80´s vzpomínám hodně rád, tady se formovalo moje hudební vnímání. Takže od Depeche Mode – Guestion of Time, Camouflage - Great Commandment, Erasure – Little Respect, Pet Shop Boys – One More Chance až po The Cure – Just Like Heaven, New Order – Blue Monday, U2 – In Gods Country nebo ranné NIN - Sin.
Devadesátá léta mě okouzlila domácí i zahraniční alternativou, chodil jsem snad na všechno od domácích Psí Vojáci, Sluníčko, Prouza, Toyen, Walk Choc Ice…a zahraniční od Mucky Pup, The Cure, Primal Scream, Massive Attack, Faithless až po parties s Nickem Warrenem nebo Fluke či poslech acid jazzu a lehkého d´n´b.
Po roce 2000 už je toho tolik, že ani nemá cenu jmenovat. Hudba je jen dobrá a špatná. Každý si tu svou vybírá sám.
Jaké je vaše zatím nesplněné koncertní přání?
Josef Sedloň:
Dlouho to byli Skinny Puppy, to jsem ukojil preji jenom cca 15 let post nebo do lonska Cinematic Orchestra, takze ted to jsou asi My Bloody Valentine a David Sylvian.
Petr Mik:
Nemám žádný koncertní sen i když třeba na Portishead bych určitě zašel...
Bela En:
Basement Jaxx – ale to se brzy splní.
BT
Dan Cooley:
Go! Team
Jaké desky budete 7.dubna na One Night! tahat ze svých kufrů?
Josef Sedloň:
To je právě to překvápko!
Petr Mik:
Ty co si s sebou přinesu, protože ty co nechám doma vytáhnout nejdou... a vybírat budu 7.4. odpoledne a přísahám, že si dám záležet!
Bela En:
Vzhledem k tomu, že budu tentokrát hrát na druhé stagei, vezmu si s sebou kufr plný uk garage. Mám i nějakou novou muziku, ale celkově to bude taky spíš o vzpomínání, takže dojde na MJ Colea, Artul Dodger, Ramsey & Fen, Wideboys a další.
Dan Cooley:
Všechno s pozitivními vibracemi v čele s Good Vibration od Andy Cato z Groove Armady. No a zbytek bude poskládán tak, aby vytvořil příjemnou a hlavně zábavnou hudební kompozici na One Night!
