PARTYINFO
HUMAN TRAFFIX 15* ROXY EDITION
| Datum konání: |
| 02.06.2007 - sobota |
| Místo konání: |
| Praha - Roxy |
| DJs: |
| Loutka, Roman Rai, Face, Diome 2nd stage - Cubik, Tintin |
| Live: |
| Spirit Catcher (belgium) |
| Popis: |
| start 21:00, vstup 170/220 czk |
Exkluzivní rozhovor se Spirit Catcher
Zavzpomínejte maličko na úvod... Jak jste se vlastně vy dva seznámili? Mám pocit, že tvoříte naprosto harmonický pár. Bez Thomasových "umňoukaných" úhozů na synťáky Moog, stejně jako bez Jeanova zvukového inženýrství, by Spirit Catcher nikdy nemohli být Spirit Catcher. Cítíte to tak nějak stejně?
Thomas Sohet: Cesty se nám zkřížily na škole zvukového inženýrství a už po pár měsících ve stejné třídě nám bylo jasné, že nás spojují nějaké do té doby nevyjasněné vzpomínky z minulosti. Navíc po těch mnoha hodinách za mašinkami ve studiu jsme si všimli té telepatie, která naše kroky provází. A přesto, že jsme se tomu zpočátku zarputile bránili, museli jsme nakonec uznat, že některé zvuky se nám asi skutečně pokouší něco říci, i když dost podivným způsobem. Sdělovaly nám takové zvláštní podprahové vzkazy... Jeden za všechny – údajně bychom měli být my dva ve skutečnosti z úplně jiné planety, která je situována v seskupení galaxií, tam někde v souhvězdí Panny! Můžeš si být jistý, že nám to nedalo a prahli jsme po dalších informacích. Legrační na tom je, že jde o vlastně nejvzdálenější objekt s fyzickým kontaktem se skupinou galaxií, do níž patří také Země. Takže opravdu existují magnetická pole, která nás ovlivňují z naší mateřské planety, i když jsme tak šíleně daleko od ní!
Jean Vanesse: A aby toho nebylo málo, tak si představ, že jsme se doslechli o nehodě vesmírné lodi v malé vesničce Beaumont, která tam před devíti lety napáchala velké škody. Jeli jsme si to ověřit a ta havárie měla vážné následky. Většina přístrojů byla úplně zničena, ale přesto jsme začali vrak prozkoumávat s pocitem, že jde přesně o věc, u níž bychom neměli chybět. Po celou dobu průzkumu jsme se nemohli zbavit pocitu, že už jsme se na tomhle místě kdysi nacházeli. Všechno nám bylo takové povědomé... Měli jsme kliku – v těch troskách se nám podařilo najít část příslušenství v relativně dobrém stavu. Jako strojní inženýr jsem se pak pustil do opravy poškozených kusů a propojoval je s novou technologií. A najednou prásk – překvapení! Našli jsme laser v perfektním stavu a taky Jupiter-8, který byl zřejmě vyroben na stejnojmenné planetě! Všechno jsme zapojili do centrálního počítače a... Funguje to skvěle! Mňoukavé, pípavé a hvízdavé zvuky jsou všechny vytvářeny pomocí těchto zajímavých věciček. Zatímco na nich pracuji, Thomas se snaží dostat do kontaktu s našimi druhy pomocí podprahových vzkazů, které vkládáme do našich tracků. Z technických důvodů jsou sice pozadu (bylo by trochu složité to teď vysvětlovat), ale pevně doufáme, že naše vzkazy jednou projdou vesmírem a pomohou nám vystopovat planetu, ze které přesně pocházíme a potom možná najít i naše přátele.
Uf, díky za vyčerpávající odpověď, takže takhle se to všechno tenkrát seběhlo... Jak vlastně vypadá váš klasický pracovní týden? Vždyť v pátek i v sobotu hrajete daleko od domova, do toho hbitě komunikujete s fanoušky na MySpace a přesto chrlíte remixy i vlastní tvorbu jako o život. Jak se to dá stíhat?
Thomas Sohet: Vzhledem k tomu, že jsme každý víkend pryč, musíme se v pondělí regenerovat a dobít naše životní baterie. Proto taky trávíme celé hodiny ve speciální místnosti s Wi-Fi vlnami, která je napojena na velký náboj elektronů. Tady můžeme sledovat filmy a být připojeni na internet. No a když náhodou přes víkend spálíme příliš mnoho energie, musíme nabíjení protáhnout až do úterka. :) Potom, jak jsem ti už vysvětloval, se snažíme zkontaktovat s nějakými vesmírnými přáteli. Není to vždycky snadné, protože často musíme dekódovat podivné vzkazy z jiných galaxií. Co se týče nového materiálu a remixů, momentálně si bereme čas pro nalezení nových druhů kódovaných vzkazů, které bychom mohli zakomponovat do naší hudby. Doufáme, že objevíme nějaké dobré kombinace, jež by mohly následovat všechny naše již odeslané zprávy, které už nechceme znovu opakovat. Dalším cílem by mohlo být vylepšení vybavení našeho kokpitu, který je velmi důležitý pro naše výzkumné oddělení...
Ve vašem "výzkumném oddělení" jste už schopni vyrobit deep houseové pecky (třeba pro Missive, Silver Network či Winding Road), ale taky pořádně rozjeté tracky, jako třeba remix pro Esoterik či úžasnou Harmonize. Jak to u vás funguje? Thomasi, Ty jako klávesák, máš raději ty klidnější a romantické polohy a když chceš Jeana potěšit, vrhnete se na ty energické záležitosti? Nebo jak je to?
Thomas Sohet: Je pravda, že každý z nás má vlastní způsob kormidlování téhle lodi. Já jsem víc pro tiché prozkoumávání s jednou rukou na volantu, tak to mám rád. To Jean je poněkud bouřlivější a potřebuje neustále vytáčet motor na maximum. Když řídí loď on, musím často hlídat teplotu oleje. Rád totiž žene ručičky na kontrolních budících do červené a zajímá ho jen maximální výkon reaktoru, aniž by se bál přehřátí. Jeden z našich reaktorů před časem spálil, což myslím bohatě stačí. :) Tedy neříkám, že si nedá občas klidnější jízdu, stejně jako já taky rád sešlápnu plyn a vytočím motor do plných obrátek! Skutečně to záleží jen na momentálním rozpoložení každého z nás.
Cestujete teď po celém světě... O Vánocích jste byli v Brazílii, teď nedávno v Japonsku, chystáte se do Austrálie. Které to místo vás vyloženě ohromilo a pokud byste opustili rodný Brusel, kde by se vám určitě líbilo?
Thomas Sohet: Do téhle chvíle nás asi nejvíc ohromilo Japonsko. Lidi jsou tam tak komunikativní a opravdu se zajímají o muziku! Možná bychom se od nich mohli ledacos naučit, vzhledem k tomu, že jejich kultura je tak trochu protipólem Evropy. Také jsme tam objevili nový způsob mluvy pomocí rukou, nohou a zbytku těla, protože naše japonština je vážně ubohá. Naštěstí oni s tebou chtějí komunikovat za každou cenu, i přesto, že neumí slovo anglicky... Prostě si najdou jakýkoliv způsob. :) Také jsme nadšeni z toho, že jsme v Tokiu našli vyspělé technologie, které nám pomáhají opravit vzácné exponáty z naší lodi. Ještě si nejsme úplně jistí, zda bychom tam mohli žít, jelikož množství lidí tu už poněkud překročilo únosnou míru, ale pokud si tedy chceme zachovat stejné duševní rozpoložení jako v Belgii, pak nás přitahuje Irsko. Také jsme uvažovali o Španělsku, ale je to příliš nebezpečné kvůli všem těm plážím, barům, slunci, moři a... No víš jak, je tam až příliš lákavých věcí okolo Tebe! :)
Belgie je momentálně hodně v kurzu, co se týče taneční muziky... Kromě vás vím ještě o Compuphonic, Mugwump, The Glimmers, zajímají mě labely jako Aroma, Radius, Suicide, Flexx, Eskimo... To jste všichni kámoši, kteří spolu chodí na (samozřejmě belgické) pivo? Koho z vašich "krajanů“ byste vypíchli? O kom ještě určitě uslyšíme?
Jean Vanesse: Víš, my jsme si původně nezvolili Belgii. Na to je tu mizerné počasí. :( Ale vzhledem k tomu, že jsme ztroskotali v Charleroi a naše šance přesunout loď někam, kde je víc slunce, byly nepatrné (ta loď je dost velká, chápeš?), přizpůsobili jsme se téhle zemi a rozhodli se trávit raději většinu času ve studiu. Naštěstí jsme tu potkali i milé Belgičany a vytvořili nějaký materiál společně. Jako například s projektem Mugwump, což je taky legrační chlapík z vesmíru. A samozřejmě se s nimi taky spřátelili a naučili se s nimi pít i ten místní lektvar. Ze začátku to nebylo vůbec jednoduché, protože naše žaludky byly příliš malé na to, aby dokázaly pojmout stejné množství piva, tak jako to umí místní. Možná bychom chtěli vyzdvihnout Maxime Firketa aka Compuphonic jako dobrého producenta - doufáme, že o něm brzy uslyšíte víc, protože je to fakt talent!
Nedávno jste vydali debutové album Night Vision. Co máte v plánu nyní? Dáte nám nahlédnout pod pokličku vaší kuchyně, ať už se to bude týkat remixů či vlastních prací? Na co se můžeme v nejbližší době těšit?
Jean Vanesse: Jak už jsme ti říkali, momentálně hodně cestujeme a užíváme si setkávání se spoustou kámošů na tomhle hřišti. Co se týče studia, pracujeme v našem výzkumném oddělení a experimentujeme s novými způsoby produkce podprahových zpráv. Kdyby to tady náhodou bouchlo...
Hodláte v blízké budoucnosti oprášit také váš druhý projekt Only Freak, nebo už se snad necítíte být šílenci? :)
Jean Vanesse: Ale jo, šílení jsme pořád, ale momentálně nám mise Spirit Catcher plní diáře a přípravy na každou další cestu zabírají čas. Taky se snažíme trávit spoustu hodin na simulátoru, abychom si nacvičili některé složité úkony. Ale vážně - chceme udržet Only Freak při životě a to i proto, že máme rádi velící posádku Freerange a to, jakým způsobem svůj label vedou. Mají čuch pro dobrý materiál a my jsme hrdí na to, že s nimi můžeme spolupracovat.
Jeane, vím o Tobě, že jsi vášnivým sběratelem tracků detroitské scény... Byl jsi se ve městě, které tolik přitahuje Tvoji pozornost, někdy podívat? Kdo konkrétně patří mezi Tvé TOP producenty?
Jean Vanesse: Jasně, Detroit je jednou z našich nejoblíbenějších hudebních lokalit. Navštívil jsem ho už dvakrát a vracím se tam teď v neděli na speciální misi - na DEMF after party. Tím TOP producentem z Detroitu je pro mě jednoznačně Mad Mike z Underground Resistance.
V Praze předvedete 2. června v klubu Roxy semi-live vystoupení. Jak ve vašem případě vypadá?
Semi-live vystoupení jsou naše možná nejkomplikovanější výlety mimo realitu. Tenhle způsob expedice je velmi riskantní vzhledem k tomu, že je v něm množství improvizace a je naprosto nemožné zapnout autopilota, když se ti zachce. Obzvlášť při útoku „Mizerných jehel“ či „Zabijáckých odposlechů“, což jsou dva gangy nechvalně proslulé svými pokusy zvrtnout set v naprostý chaos... Takže je to celé jen a jen o ručním řízení a lidském dotyku. Milujeme semi-live, protože díky němu jde pokaždé o něco jiného. Můžeme přizpůsobit set konkrétnímu místu podle teploty a druhu atmosféry a také se snažíme sbírat organické vzorky a provádět biologickou analýzu místních obyvatel. Další věcí je, že délku cesty jsme schopni přizpůsobit. A teď k vystoupení v Roxy... Myslím, že můžeš očekávat možná to nejhorší, ale doufejme, že spíše to nejlepší, a to díky improvizovanému stylu, který je základem zkušeností, získávaných na misích tohoto druhu. A můžeš si být naprosto jistý tím, že jsme stoprocentně nadšeni hraním v Praze a taky připraveni k tomu, abychom roztočili naše reaktory na jejich maximální výkon. I kdyby měly na konci totálně vyhořet!
myclick
překlad: N-Dee
Úplně každý z těch vystřelených šípů z belgického studia Bis mě zatím zasáhl přímo do srdce. Naštěstí jsem loni sebral síly a vyrazil za humna k našim sousedům, kde Spirit Catcher zahráli živě a už dlouho se u elektronické muziky tak netetelil blahem. Hudba lidi spojuje, MySpace ještě o něco víc a tak jsem si jednoho dne začal s Jeanem a Thomasem psát. 2. června konečně přijedou i k nám na rezidentní noc DJe Loutky Human Traffix, ovšem že náš rozhovor bude o souhvězdí Panny, o Jupiteru, o Japonsku, o gangu Mizerných jehel a biologické analýze, to jsem vážně nečekal...
Thomas Sohet: Cesty se nám zkřížily na škole zvukového inženýrství a už po pár měsících ve stejné třídě nám bylo jasné, že nás spojují nějaké do té doby nevyjasněné vzpomínky z minulosti. Navíc po těch mnoha hodinách za mašinkami ve studiu jsme si všimli té telepatie, která naše kroky provází. A přesto, že jsme se tomu zpočátku zarputile bránili, museli jsme nakonec uznat, že některé zvuky se nám asi skutečně pokouší něco říci, i když dost podivným způsobem. Sdělovaly nám takové zvláštní podprahové vzkazy... Jeden za všechny – údajně bychom měli být my dva ve skutečnosti z úplně jiné planety, která je situována v seskupení galaxií, tam někde v souhvězdí Panny! Můžeš si být jistý, že nám to nedalo a prahli jsme po dalších informacích. Legrační na tom je, že jde o vlastně nejvzdálenější objekt s fyzickým kontaktem se skupinou galaxií, do níž patří také Země. Takže opravdu existují magnetická pole, která nás ovlivňují z naší mateřské planety, i když jsme tak šíleně daleko od ní!
Jean Vanesse: A aby toho nebylo málo, tak si představ, že jsme se doslechli o nehodě vesmírné lodi v malé vesničce Beaumont, která tam před devíti lety napáchala velké škody. Jeli jsme si to ověřit a ta havárie měla vážné následky. Většina přístrojů byla úplně zničena, ale přesto jsme začali vrak prozkoumávat s pocitem, že jde přesně o věc, u níž bychom neměli chybět. Po celou dobu průzkumu jsme se nemohli zbavit pocitu, že už jsme se na tomhle místě kdysi nacházeli. Všechno nám bylo takové povědomé... Měli jsme kliku – v těch troskách se nám podařilo najít část příslušenství v relativně dobrém stavu. Jako strojní inženýr jsem se pak pustil do opravy poškozených kusů a propojoval je s novou technologií. A najednou prásk – překvapení! Našli jsme laser v perfektním stavu a taky Jupiter-8, který byl zřejmě vyroben na stejnojmenné planetě! Všechno jsme zapojili do centrálního počítače a... Funguje to skvěle! Mňoukavé, pípavé a hvízdavé zvuky jsou všechny vytvářeny pomocí těchto zajímavých věciček. Zatímco na nich pracuji, Thomas se snaží dostat do kontaktu s našimi druhy pomocí podprahových vzkazů, které vkládáme do našich tracků. Z technických důvodů jsou sice pozadu (bylo by trochu složité to teď vysvětlovat), ale pevně doufáme, že naše vzkazy jednou projdou vesmírem a pomohou nám vystopovat planetu, ze které přesně pocházíme a potom možná najít i naše přátele.
Uf, díky za vyčerpávající odpověď, takže takhle se to všechno tenkrát seběhlo... Jak vlastně vypadá váš klasický pracovní týden? Vždyť v pátek i v sobotu hrajete daleko od domova, do toho hbitě komunikujete s fanoušky na MySpace a přesto chrlíte remixy i vlastní tvorbu jako o život. Jak se to dá stíhat?
Thomas Sohet: Vzhledem k tomu, že jsme každý víkend pryč, musíme se v pondělí regenerovat a dobít naše životní baterie. Proto taky trávíme celé hodiny ve speciální místnosti s Wi-Fi vlnami, která je napojena na velký náboj elektronů. Tady můžeme sledovat filmy a být připojeni na internet. No a když náhodou přes víkend spálíme příliš mnoho energie, musíme nabíjení protáhnout až do úterka. :) Potom, jak jsem ti už vysvětloval, se snažíme zkontaktovat s nějakými vesmírnými přáteli. Není to vždycky snadné, protože často musíme dekódovat podivné vzkazy z jiných galaxií. Co se týče nového materiálu a remixů, momentálně si bereme čas pro nalezení nových druhů kódovaných vzkazů, které bychom mohli zakomponovat do naší hudby. Doufáme, že objevíme nějaké dobré kombinace, jež by mohly následovat všechny naše již odeslané zprávy, které už nechceme znovu opakovat. Dalším cílem by mohlo být vylepšení vybavení našeho kokpitu, který je velmi důležitý pro naše výzkumné oddělení...
Ve vašem "výzkumném oddělení" jste už schopni vyrobit deep houseové pecky (třeba pro Missive, Silver Network či Winding Road), ale taky pořádně rozjeté tracky, jako třeba remix pro Esoterik či úžasnou Harmonize. Jak to u vás funguje? Thomasi, Ty jako klávesák, máš raději ty klidnější a romantické polohy a když chceš Jeana potěšit, vrhnete se na ty energické záležitosti? Nebo jak je to?
Thomas Sohet: Je pravda, že každý z nás má vlastní způsob kormidlování téhle lodi. Já jsem víc pro tiché prozkoumávání s jednou rukou na volantu, tak to mám rád. To Jean je poněkud bouřlivější a potřebuje neustále vytáčet motor na maximum. Když řídí loď on, musím často hlídat teplotu oleje. Rád totiž žene ručičky na kontrolních budících do červené a zajímá ho jen maximální výkon reaktoru, aniž by se bál přehřátí. Jeden z našich reaktorů před časem spálil, což myslím bohatě stačí. :) Tedy neříkám, že si nedá občas klidnější jízdu, stejně jako já taky rád sešlápnu plyn a vytočím motor do plných obrátek! Skutečně to záleží jen na momentálním rozpoložení každého z nás.
Cestujete teď po celém světě... O Vánocích jste byli v Brazílii, teď nedávno v Japonsku, chystáte se do Austrálie. Které to místo vás vyloženě ohromilo a pokud byste opustili rodný Brusel, kde by se vám určitě líbilo?
Thomas Sohet: Do téhle chvíle nás asi nejvíc ohromilo Japonsko. Lidi jsou tam tak komunikativní a opravdu se zajímají o muziku! Možná bychom se od nich mohli ledacos naučit, vzhledem k tomu, že jejich kultura je tak trochu protipólem Evropy. Také jsme tam objevili nový způsob mluvy pomocí rukou, nohou a zbytku těla, protože naše japonština je vážně ubohá. Naštěstí oni s tebou chtějí komunikovat za každou cenu, i přesto, že neumí slovo anglicky... Prostě si najdou jakýkoliv způsob. :) Také jsme nadšeni z toho, že jsme v Tokiu našli vyspělé technologie, které nám pomáhají opravit vzácné exponáty z naší lodi. Ještě si nejsme úplně jistí, zda bychom tam mohli žít, jelikož množství lidí tu už poněkud překročilo únosnou míru, ale pokud si tedy chceme zachovat stejné duševní rozpoložení jako v Belgii, pak nás přitahuje Irsko. Také jsme uvažovali o Španělsku, ale je to příliš nebezpečné kvůli všem těm plážím, barům, slunci, moři a... No víš jak, je tam až příliš lákavých věcí okolo Tebe! :)
Belgie je momentálně hodně v kurzu, co se týče taneční muziky... Kromě vás vím ještě o Compuphonic, Mugwump, The Glimmers, zajímají mě labely jako Aroma, Radius, Suicide, Flexx, Eskimo... To jste všichni kámoši, kteří spolu chodí na (samozřejmě belgické) pivo? Koho z vašich "krajanů“ byste vypíchli? O kom ještě určitě uslyšíme?
Jean Vanesse: Víš, my jsme si původně nezvolili Belgii. Na to je tu mizerné počasí. :( Ale vzhledem k tomu, že jsme ztroskotali v Charleroi a naše šance přesunout loď někam, kde je víc slunce, byly nepatrné (ta loď je dost velká, chápeš?), přizpůsobili jsme se téhle zemi a rozhodli se trávit raději většinu času ve studiu. Naštěstí jsme tu potkali i milé Belgičany a vytvořili nějaký materiál společně. Jako například s projektem Mugwump, což je taky legrační chlapík z vesmíru. A samozřejmě se s nimi taky spřátelili a naučili se s nimi pít i ten místní lektvar. Ze začátku to nebylo vůbec jednoduché, protože naše žaludky byly příliš malé na to, aby dokázaly pojmout stejné množství piva, tak jako to umí místní. Možná bychom chtěli vyzdvihnout Maxime Firketa aka Compuphonic jako dobrého producenta - doufáme, že o něm brzy uslyšíte víc, protože je to fakt talent!
Nedávno jste vydali debutové album Night Vision. Co máte v plánu nyní? Dáte nám nahlédnout pod pokličku vaší kuchyně, ať už se to bude týkat remixů či vlastních prací? Na co se můžeme v nejbližší době těšit?
Jean Vanesse: Jak už jsme ti říkali, momentálně hodně cestujeme a užíváme si setkávání se spoustou kámošů na tomhle hřišti. Co se týče studia, pracujeme v našem výzkumném oddělení a experimentujeme s novými způsoby produkce podprahových zpráv. Kdyby to tady náhodou bouchlo...
Hodláte v blízké budoucnosti oprášit také váš druhý projekt Only Freak, nebo už se snad necítíte být šílenci? :)
Jean Vanesse: Ale jo, šílení jsme pořád, ale momentálně nám mise Spirit Catcher plní diáře a přípravy na každou další cestu zabírají čas. Taky se snažíme trávit spoustu hodin na simulátoru, abychom si nacvičili některé složité úkony. Ale vážně - chceme udržet Only Freak při životě a to i proto, že máme rádi velící posádku Freerange a to, jakým způsobem svůj label vedou. Mají čuch pro dobrý materiál a my jsme hrdí na to, že s nimi můžeme spolupracovat.
Jeane, vím o Tobě, že jsi vášnivým sběratelem tracků detroitské scény... Byl jsi se ve městě, které tolik přitahuje Tvoji pozornost, někdy podívat? Kdo konkrétně patří mezi Tvé TOP producenty?
Jean Vanesse: Jasně, Detroit je jednou z našich nejoblíbenějších hudebních lokalit. Navštívil jsem ho už dvakrát a vracím se tam teď v neděli na speciální misi - na DEMF after party. Tím TOP producentem z Detroitu je pro mě jednoznačně Mad Mike z Underground Resistance.
V Praze předvedete 2. června v klubu Roxy semi-live vystoupení. Jak ve vašem případě vypadá?
Semi-live vystoupení jsou naše možná nejkomplikovanější výlety mimo realitu. Tenhle způsob expedice je velmi riskantní vzhledem k tomu, že je v něm množství improvizace a je naprosto nemožné zapnout autopilota, když se ti zachce. Obzvlášť při útoku „Mizerných jehel“ či „Zabijáckých odposlechů“, což jsou dva gangy nechvalně proslulé svými pokusy zvrtnout set v naprostý chaos... Takže je to celé jen a jen o ručním řízení a lidském dotyku. Milujeme semi-live, protože díky němu jde pokaždé o něco jiného. Můžeme přizpůsobit set konkrétnímu místu podle teploty a druhu atmosféry a také se snažíme sbírat organické vzorky a provádět biologickou analýzu místních obyvatel. Další věcí je, že délku cesty jsme schopni přizpůsobit. A teď k vystoupení v Roxy... Myslím, že můžeš očekávat možná to nejhorší, ale doufejme, že spíše to nejlepší, a to díky improvizovanému stylu, který je základem zkušeností, získávaných na misích tohoto druhu. A můžeš si být naprosto jistý tím, že jsme stoprocentně nadšeni hraním v Praze a taky připraveni k tomu, abychom roztočili naše reaktory na jejich maximální výkon. I kdyby měly na konci totálně vyhořet!
myclick
překlad: N-Dee
