PARTYINFO
HOOVERPHONIC
| Datum konání: |
| 18.05.2008 - neděle |
| Místo konání: |
| Praha - Lucerna Music Bar |
| Live: |
| Hooverphonic (be) |
| Popis: |
| start 20:00, vstup 390/490 czk |
|
1 čtenář Techno.cz byl na této akci
|
Hooverphonic zahrají skladby z nového alba v Česku nejen v Lucerna Music Baru
Deset let Hooverphonic, sedmé studiové album. Album s obzvláště poutavým názvem: „The President of the LSD Golf Club“. Přišli Hooverphonic s psychedelickou deskou? Od hypnotického otvíráku „Stranger“ až po mystifikující závěrečnou skladbu „Bohemian Laughter“ je odpovědí jednoznačné ano. „The President of the LSD Golf Club“ je výletem, který v deseti skladbách provede posluchače od extatických výšin k tajemným propastem. Alex Callier: „I v období indie rocku devadesátých let jsem stále vyhledával psychedelickou hudbu: My Bloody Valentine, Adorable, Slowdive. Pak je zde samozřejmě má láska k šedesátým létům: Pink Floyd, The Byrds, Crosby, Stills, Nash & Young, The Mamas and The Papas, Love... a skladba ‘2000 Light Years from Home‘ od Rolling Stones, což vlastně dokazuje, že jsem v srdci fanouškem Beatles.“
„The President of the LSD Golf Club“ vzdává hold hudebním kořenům Alexe Calliera: retro-psychedelie charakterizuje celé album a atmosféra šedesátých let z něj přímo čiší. Callier: „Po deseti letech bylo na čase odstavit elektroniku. Žádné počítače, žádné syntetizátory. Už mě unavovalo pořád sedět a programovat. Chtěl jsem dělat hudbu ve studiu... s muzikanty. Chtěl jsem také nahrávat způsobem, jakým to dělali v šedesátých letech – na analogovou pásku. Chtěl jsem se dostat zpět k základům hudby. Takový způsob práce vás samozřejmě do jisté míry omezuje, ale na druhou stranu je to zábava – nese to s sebou určitá rizika, což samo o sobě představuje proces poznávání a učení. Zvolili jsme si tuhle cestu a prostě jsme si řekli: uvidíme, kam nás to zavede.“
Kapela o šesti členech strávila týden zkoušením, přičemž vycházela z hrubých demonahrávek, které Alex u sebe doma vytvořil. V srpnu roku 2006 se zavřeli do La Chapelle Studios hluboko v srdci belgických Arden. Album bylo nahráno pod dohledem veteránského producenta Mike Butchera za pouhých jedenáct dní. Vše bylo nahráno živě, žádné Ctrl+X a Ctrl+V. Nejenže kapela nahrála toto album na svém vlastním labelu, jedná se také o první album Hooverphonic, kde zvuk (tedy podstata, máme-li citovat Alexe) doslova přišel na svět přímo ve studiu.
To, co ohledně zvuku hrálo hlavní roli, byla škála použitých nástrojů, mezi nimiž najdeme mellotron, cembalo, speciálně upravené piano (upravili kladívka tak, že výsledný zvuk se podobal cymbálu), varhany Farfisa (vzpomeňte na The Doors)... Kapela se odvázala a nechala se unést pestrobarevnou zvukovou paletou tvořenou těmito dobovými nástroji, o zbytek se postaralo diskrétní prostředí a uvolněná atmosféra ve studiu. Dokonce i mixování mělo retro nádech, když se pro tento účel použil dobový mixážní pult v bruselských ICP Studios. Callier: „Dělali jsme to na konzoli EMI Neve, jichž v té době existovalo pouze sedm kusů. To samé zařízení použili Pink Floyd pro ‘Wish You Were Here‘.“ Když nadešel čas masteringu, kapela se rozhodla zvolit opět Sterling Sound Studios v New Yorku.
I když vezmeme v úvahu „neobvyklý“ zvuk piana v „50 Watt“ a „Circles“, varhany Farfisa v „Expedition Impossible“, téma z „50 Watt“ vracející se v „Gentle Storm“, cembalo v „The Eclipse Song“ nebo přitakání Gainsbourgovi v „Billie“, nemělo by album onen nezaměnitelný charakter Hooverphonic, nebýt okouzlujícího, uhrančivého hlasu zpěvačky Geike Arnaert. Obzvlášť na této desce, více než na kterékoli předchozí, hlas Geike a jednotlivé nástroje souzní v jedno. Aniž by se uchylovala k patosu, zpívá Geike se stejně podmanivou emocí, jakou nalezneme u nástrojů. Na tomto albu také poprvé Alex Callier několika skladbám propůjčil svůj hlas, například na „50 Watt“. Ke konci alba písně i instrumentace houstnou a stávají se odvážnějšími. „Black Marble Tiles“ je bezpochyby nejtemnějším momentem alba. Finále, tvořené skladbami „Strictly Out Of Phase“ a „Bohemian Laughter“, je vskutku zlověstné – jako by swingový večírek z videoklipu k „The World Is Mine“ degeneroval do oslepujícího LSD tripu. „Jsem posedlý bohémským smíchem / Následující ráno mě nezajímá“...
Jedná se bezpochyby o vůbec nejopovážlivější a nejexperimentálnější album Hooverphonic. Jak říká Callier: „Dobrá, uznávám, že tyto skladby neuslyšíte v ‘Superstar’ a možná budou mít menší hitový potenciál než naše předchozí díla. Na druhou stranu ‘Jackie Cane’ také neměla s ‘The Magnificent Tree’ nic společného. Můj hudební vkus byl vždycky mimo hlavní dění. V současné době se nemůžu nabažit skupin ‘The Go Find’ a ‘Wilco’. Jsme eklektické duše, tak to prostě je. Plavali jsme v různých hudebních proudech: od trip hopu ‘2Wicky’ k poctě Burtu Bacharachovi v ‘The World Is Mine‘. Skladby z ‘The President of the LSD Golf Club‘ dokonale ukazují, kde leží mé hudební kořeny, a představují styl hudby, jejíž jsem fanouškem po celý svýj život.“
Zůstává zde ovšem ještě název alba, jenž zřejmě vychází z vtipné situace, která se stala před několika lety, když Hooverphonic hráli v San Franciscu. Kapela seděla v Bimbo’s, což je bar Briana Setzera, a rozhodla se vzít si taxi zpátky do hotelu. Za volantem seděl chlápek, který vypadal úplně jako David Crosby. Callier vypráví: „Nemohl jsem uvěřit svým očím. Řidič toho moc nenapovídal, vlastně by se skoro dal označit za mrzouta. To však platilo jen do té chvíle, než jsem se ho zeptal, jestli prožil onu opojnou dobu šedesátých let v San Franciscu. Najednou v jeho očích zajiskřilo a už se nedal zastavit: ‘Šedesátky, to byla bomba, kámo! Lidi mě nazývali prezidentem golfového klubu LSD. Každé úterý jsme si dali tuny LSD a pak jsme šli hrát golf.“
Potkat v taxíku v San Franciscu hippísácké dvojče Davida Crosbyho, který na vás vybalí šílenou historku o šedesátkách... úžasné, surrealistické a rozhodně psychedelické.
A na závěr Callier: „Hned jsem věděl, že jednou udělám album s tímhle názvem.“
Hooverphonic na podporu aktuálního alba vystoupí v rámci evropského turné také na 3 koncertech v Česku a na jednom na Slovensku, jako support si vezou Belgičana Jerboa. Kromě Prahy se kapela představí 13.5. v brněnské Flédě, 17.5. v bratislavském Klubu za zrkadlom a 19.5. v Olomouci v rámci divadelního festivalu Divadelní flóra. Pražský koncert se uskuteční 18.5. od 20:00 hodin v Lucerna Music Baru.
Vstupenky na tento koncert zakoupíte v pokladně klubu a v sítích Ticketpro, Ticketstream a Ticketportal za 390,- Kč + poplatky, na místě za 490,- Kč.
Více info na:
www.hooverphonic.com
www.myspace.com/hooverphonic
www.musicbar.cz
www.fleda.cz
www.dsmacku.com
www.myspace.com/dsmackupromotion
Písně z nového alba The President Of The LSD Golf Club předvedou Hooverphonic živě v Praze, Brně, Olomouci a Bratislavě
„Přišel čas na změnu. Po deseti letech s Hooverphonic jsem chtěl změnit směr, upustit od počítačů a orchestrů. Žádné syntetizátory, pouze člověčí atmosféra varhan, mellotronů a cembal... a nahrát všechno naživo, už žádné střihání a slepování stop. Chtěl jsem na albu slyšet hrát skupinu... a vzdát hold svým hudebním kořenům: psychedelické době šedesátých let.“ říká frontman Hooverphonic Alex Callier
„The President of the LSD Golf Club“ vzdává hold hudebním kořenům Alexe Calliera: retro-psychedelie charakterizuje celé album a atmosféra šedesátých let z něj přímo čiší. Callier: „Po deseti letech bylo na čase odstavit elektroniku. Žádné počítače, žádné syntetizátory. Už mě unavovalo pořád sedět a programovat. Chtěl jsem dělat hudbu ve studiu... s muzikanty. Chtěl jsem také nahrávat způsobem, jakým to dělali v šedesátých letech – na analogovou pásku. Chtěl jsem se dostat zpět k základům hudby. Takový způsob práce vás samozřejmě do jisté míry omezuje, ale na druhou stranu je to zábava – nese to s sebou určitá rizika, což samo o sobě představuje proces poznávání a učení. Zvolili jsme si tuhle cestu a prostě jsme si řekli: uvidíme, kam nás to zavede.“
Kapela o šesti členech strávila týden zkoušením, přičemž vycházela z hrubých demonahrávek, které Alex u sebe doma vytvořil. V srpnu roku 2006 se zavřeli do La Chapelle Studios hluboko v srdci belgických Arden. Album bylo nahráno pod dohledem veteránského producenta Mike Butchera za pouhých jedenáct dní. Vše bylo nahráno živě, žádné Ctrl+X a Ctrl+V. Nejenže kapela nahrála toto album na svém vlastním labelu, jedná se také o první album Hooverphonic, kde zvuk (tedy podstata, máme-li citovat Alexe) doslova přišel na svět přímo ve studiu.
To, co ohledně zvuku hrálo hlavní roli, byla škála použitých nástrojů, mezi nimiž najdeme mellotron, cembalo, speciálně upravené piano (upravili kladívka tak, že výsledný zvuk se podobal cymbálu), varhany Farfisa (vzpomeňte na The Doors)... Kapela se odvázala a nechala se unést pestrobarevnou zvukovou paletou tvořenou těmito dobovými nástroji, o zbytek se postaralo diskrétní prostředí a uvolněná atmosféra ve studiu. Dokonce i mixování mělo retro nádech, když se pro tento účel použil dobový mixážní pult v bruselských ICP Studios. Callier: „Dělali jsme to na konzoli EMI Neve, jichž v té době existovalo pouze sedm kusů. To samé zařízení použili Pink Floyd pro ‘Wish You Were Here‘.“ Když nadešel čas masteringu, kapela se rozhodla zvolit opět Sterling Sound Studios v New Yorku.
I když vezmeme v úvahu „neobvyklý“ zvuk piana v „50 Watt“ a „Circles“, varhany Farfisa v „Expedition Impossible“, téma z „50 Watt“ vracející se v „Gentle Storm“, cembalo v „The Eclipse Song“ nebo přitakání Gainsbourgovi v „Billie“, nemělo by album onen nezaměnitelný charakter Hooverphonic, nebýt okouzlujícího, uhrančivého hlasu zpěvačky Geike Arnaert. Obzvlášť na této desce, více než na kterékoli předchozí, hlas Geike a jednotlivé nástroje souzní v jedno. Aniž by se uchylovala k patosu, zpívá Geike se stejně podmanivou emocí, jakou nalezneme u nástrojů. Na tomto albu také poprvé Alex Callier několika skladbám propůjčil svůj hlas, například na „50 Watt“. Ke konci alba písně i instrumentace houstnou a stávají se odvážnějšími. „Black Marble Tiles“ je bezpochyby nejtemnějším momentem alba. Finále, tvořené skladbami „Strictly Out Of Phase“ a „Bohemian Laughter“, je vskutku zlověstné – jako by swingový večírek z videoklipu k „The World Is Mine“ degeneroval do oslepujícího LSD tripu. „Jsem posedlý bohémským smíchem / Následující ráno mě nezajímá“...
Jedná se bezpochyby o vůbec nejopovážlivější a nejexperimentálnější album Hooverphonic. Jak říká Callier: „Dobrá, uznávám, že tyto skladby neuslyšíte v ‘Superstar’ a možná budou mít menší hitový potenciál než naše předchozí díla. Na druhou stranu ‘Jackie Cane’ také neměla s ‘The Magnificent Tree’ nic společného. Můj hudební vkus byl vždycky mimo hlavní dění. V současné době se nemůžu nabažit skupin ‘The Go Find’ a ‘Wilco’. Jsme eklektické duše, tak to prostě je. Plavali jsme v různých hudebních proudech: od trip hopu ‘2Wicky’ k poctě Burtu Bacharachovi v ‘The World Is Mine‘. Skladby z ‘The President of the LSD Golf Club‘ dokonale ukazují, kde leží mé hudební kořeny, a představují styl hudby, jejíž jsem fanouškem po celý svýj život.“
Zůstává zde ovšem ještě název alba, jenž zřejmě vychází z vtipné situace, která se stala před několika lety, když Hooverphonic hráli v San Franciscu. Kapela seděla v Bimbo’s, což je bar Briana Setzera, a rozhodla se vzít si taxi zpátky do hotelu. Za volantem seděl chlápek, který vypadal úplně jako David Crosby. Callier vypráví: „Nemohl jsem uvěřit svým očím. Řidič toho moc nenapovídal, vlastně by se skoro dal označit za mrzouta. To však platilo jen do té chvíle, než jsem se ho zeptal, jestli prožil onu opojnou dobu šedesátých let v San Franciscu. Najednou v jeho očích zajiskřilo a už se nedal zastavit: ‘Šedesátky, to byla bomba, kámo! Lidi mě nazývali prezidentem golfového klubu LSD. Každé úterý jsme si dali tuny LSD a pak jsme šli hrát golf.“
Potkat v taxíku v San Franciscu hippísácké dvojče Davida Crosbyho, který na vás vybalí šílenou historku o šedesátkách... úžasné, surrealistické a rozhodně psychedelické.
A na závěr Callier: „Hned jsem věděl, že jednou udělám album s tímhle názvem.“
Hooverphonic na podporu aktuálního alba vystoupí v rámci evropského turné také na 3 koncertech v Česku a na jednom na Slovensku, jako support si vezou Belgičana Jerboa. Kromě Prahy se kapela představí 13.5. v brněnské Flédě, 17.5. v bratislavském Klubu za zrkadlom a 19.5. v Olomouci v rámci divadelního festivalu Divadelní flóra. Pražský koncert se uskuteční 18.5. od 20:00 hodin v Lucerna Music Baru.
Vstupenky na tento koncert zakoupíte v pokladně klubu a v sítích Ticketpro, Ticketstream a Ticketportal za 390,- Kč + poplatky, na místě za 490,- Kč.
Více info na:
www.hooverphonic.com
www.myspace.com/hooverphonic
www.musicbar.cz
www.fleda.cz
www.dsmacku.com
www.myspace.com/dsmackupromotion
