PARTYINFO
RESPECT WORLD MUSIC FESTIVAL 2008
| Datum konání: |
| 14.05.2008 - středa |
| Místo konání: |
| Praha - Akropolis |
| Live: |
| Taraf de Haidouks (rumunsko) |
| Popis: |
| vstup 400/450 czk |
Respect World Music Festival 2008 @ Palác Akropolis
Letos přijíždí "kapela zbojníků", jak zní její název v překladu, s novým repertoárem. "Během prvních deseti let jsme obehráli snad všechny východoevropské melodie, bylo tedy nutné udělat změnu. Romskou hudbou se inspirovali velikáni evropské klasiky, proč si tedy nevybrat repertoár od nich a nepřevést jej zpět do živelného pojetí cikánských primášů?" Na pražském koncertě uslyšíte obojí: Bartóka i Isaaca Albenize přetaveného do venkovských tancovaček i autentickou hudební euforii negramotných primášů z venkova.
Zpěvačka Maria Raducanu přináší naopak emocemi protkané balady, zpívané stejně jako tradiční žánr doina s minimálním instrumentálním doprovodem. I když za sebou má jazzovou minulost, repertoár čerpá ze zcela jiných zdrojů. Zpívá ukolébavky z Moldávie, éterické balady i nadčasové songy východní Evropy, k nimž patří například Čornyj Voron, který se stal kultovním hitem na YouTube. Její písně dýchají podobným spirituálním prostorem, jako klenba katedrály. Ve svých 41 letech se Marii Raducanu podařilo zasadit rumunskou hudbu do nového kontextu. Její zpěv patří emocionalitou do stejné třídy jako fado portugalské zpěvačky Marizy, ale dětskou přímočarostí připomíná Björk. Odvaha této unikátní zpěvačky, s níž posouvá hudební kořeny - kdysi označované jako folklór - do moderního světa, nemá na východní Evropě obdoby.
Předprodej: Ticketpro a Palác Akropolis
Ceny: do 18.4. 400,-, poté 450,-
Více na www.respectmusic.cz
TARAF DE HAIDOUKS:
NEJSLAVNĚJŠÍ ROMSKÁ KAPELA NA SVĚTĚ SE PO ŠESTI LETECH VRACÍ DO PRAHY PŘEDSTAVIT AKTUÁLNÍ ALBUM MASKARADA!!!
První romská cimbálovka, která účinkovala na festivalech WOMAD a poté dobyla Evropu i Ameriku. Vystupovala s Kronos Quartetem v Londýně i na lisabonském Expu. Do televizního pořadu si je pozval světoznámý houslista Sir Yehudi Menuhin, filmový režisér Tony Gatlif je uvedl ve své romské epopeji Latcho Drom, Johnny Depp zve skupinu do Hollywoodu na soukromé večírky. Všichni její členové vedli až do roku 1989 tvrdý život venkovských romských muzikantů. Hráli na svatbách a na pohřbech, přežívali v tvrdých podmínkách socialistického Rumunska. I když jsou hudební samouci, jejich umění má hluboké kořeny. Podle jedné historky rumunský diktátor Ceausescu kdysi uspořádal oslavu, v jejímž průběhu vystoupilo smyčcové trio. Hráč na cello se ale za přítomnosti hrůzovládce nesměl posadit; hrál ve stoje a jelikož na to nebyl zvyklý, znělo to dost mizerně. "Pokud by si ovšem Ceausescu na banket pozval nějakou vesnickou kapelu, hudebníci by takovou situaci hladce zvládli, protože jsou zvyklí hrát na svatebním procesí za pochodu blátivými cestami," tvrdí anglický specialista na východoevropskou hudbu Simon Broughton.
Když před 19 lety Ceausescu padl, vydali se na hudební expedici do Rumunska dva podnikaví muzikanti z Bruselu: Michel Winter a Stéphane Karo. Jejich cílem byla vesnička Clejani jižně od Bukurešti, sídlo řady romských lidových hudebníků, potomků elitních hráčů lautari, kteří za feudálních časů hráli pro panstvo. Belgičané tu sestavili generačně i nástrojově velmi pestrý ansámbl Taraf de Haidouks, což znamená Kapela zbojníků.
V dnešním hudebním světě, řízeném marketingem a komercí, představuje kariéra Taraf de Haidouks příběh téměř neuvěřitelný. Muzikanti, kteří by na chudém rumunském venkově nejspíš do smrti živořili na svatbách a pohřbech, se najednou dostali do světa a jejich instrumentálně vybroušené improvizace u západního publika zabraly - podobně, jako třeba keltské písničky z Irska anebo rytmy z Afriky. Skupina vydala šest velmi úspěšných alb a na svých turné několikrát objela zeměkouli. V lednu 2002 Taraf získali BBC Radio 3 World Music Award (spolu s Manu Chaem, Afrocelt Sound System, Yat-Kha, atd). Nejzajímavějším znakem jejich tvorby ovšem zůstává fakt, že hudební průmysl za celých osmnáct let skupinu nedotlačil k žádným kompromisům a ostré hrany jejich hudby dodnes nijak neobrousil.
Letošní festival Respect zahájí hudba z Rumunska, dosud nezmapované kulturní pokladnice Evropy. Kořeny tu má židovský klezmer, balkánské dechovky, inspiraci zde sbíral Béla Bartók. Z Rumunska také pochází nejpopulárnější romský ansámbl poslední dekády, Taraf de Haidouks, který hudbu cikánských virtuozů-zbojníků pozvedl na úroveň koncertních mistrů. Okouzlil Sira Yehudi Menuhina, a s Kronos Quartetem dokonce vystoupil v londýnské Royal Festival Hall.
Zpěvačka Maria Raducanu přináší naopak emocemi protkané balady, zpívané stejně jako tradiční žánr doina s minimálním instrumentálním doprovodem. I když za sebou má jazzovou minulost, repertoár čerpá ze zcela jiných zdrojů. Zpívá ukolébavky z Moldávie, éterické balady i nadčasové songy východní Evropy, k nimž patří například Čornyj Voron, který se stal kultovním hitem na YouTube. Její písně dýchají podobným spirituálním prostorem, jako klenba katedrály. Ve svých 41 letech se Marii Raducanu podařilo zasadit rumunskou hudbu do nového kontextu. Její zpěv patří emocionalitou do stejné třídy jako fado portugalské zpěvačky Marizy, ale dětskou přímočarostí připomíná Björk. Odvaha této unikátní zpěvačky, s níž posouvá hudební kořeny - kdysi označované jako folklór - do moderního světa, nemá na východní Evropě obdoby.
Předprodej: Ticketpro a Palác Akropolis
Ceny: do 18.4. 400,-, poté 450,-
Více na www.respectmusic.cz
TARAF DE HAIDOUKS:
NEJSLAVNĚJŠÍ ROMSKÁ KAPELA NA SVĚTĚ SE PO ŠESTI LETECH VRACÍ DO PRAHY PŘEDSTAVIT AKTUÁLNÍ ALBUM MASKARADA!!!
První romská cimbálovka, která účinkovala na festivalech WOMAD a poté dobyla Evropu i Ameriku. Vystupovala s Kronos Quartetem v Londýně i na lisabonském Expu. Do televizního pořadu si je pozval světoznámý houslista Sir Yehudi Menuhin, filmový režisér Tony Gatlif je uvedl ve své romské epopeji Latcho Drom, Johnny Depp zve skupinu do Hollywoodu na soukromé večírky. Všichni její členové vedli až do roku 1989 tvrdý život venkovských romských muzikantů. Hráli na svatbách a na pohřbech, přežívali v tvrdých podmínkách socialistického Rumunska. I když jsou hudební samouci, jejich umění má hluboké kořeny. Podle jedné historky rumunský diktátor Ceausescu kdysi uspořádal oslavu, v jejímž průběhu vystoupilo smyčcové trio. Hráč na cello se ale za přítomnosti hrůzovládce nesměl posadit; hrál ve stoje a jelikož na to nebyl zvyklý, znělo to dost mizerně. "Pokud by si ovšem Ceausescu na banket pozval nějakou vesnickou kapelu, hudebníci by takovou situaci hladce zvládli, protože jsou zvyklí hrát na svatebním procesí za pochodu blátivými cestami," tvrdí anglický specialista na východoevropskou hudbu Simon Broughton.
Když před 19 lety Ceausescu padl, vydali se na hudební expedici do Rumunska dva podnikaví muzikanti z Bruselu: Michel Winter a Stéphane Karo. Jejich cílem byla vesnička Clejani jižně od Bukurešti, sídlo řady romských lidových hudebníků, potomků elitních hráčů lautari, kteří za feudálních časů hráli pro panstvo. Belgičané tu sestavili generačně i nástrojově velmi pestrý ansámbl Taraf de Haidouks, což znamená Kapela zbojníků.
V dnešním hudebním světě, řízeném marketingem a komercí, představuje kariéra Taraf de Haidouks příběh téměř neuvěřitelný. Muzikanti, kteří by na chudém rumunském venkově nejspíš do smrti živořili na svatbách a pohřbech, se najednou dostali do světa a jejich instrumentálně vybroušené improvizace u západního publika zabraly - podobně, jako třeba keltské písničky z Irska anebo rytmy z Afriky. Skupina vydala šest velmi úspěšných alb a na svých turné několikrát objela zeměkouli. V lednu 2002 Taraf získali BBC Radio 3 World Music Award (spolu s Manu Chaem, Afrocelt Sound System, Yat-Kha, atd). Nejzajímavějším znakem jejich tvorby ovšem zůstává fakt, že hudební průmysl za celých osmnáct let skupinu nedotlačil k žádným kompromisům a ostré hrany jejich hudby dodnes nijak neobrousil.