PARTYINFO
SPICY FINAL EDITION
| Datum konání: |
| 07.05.2008 - středa |
| Místo konání: |
| Praha - El Magico |
| DJs: |
| Neo, Champagne, Flip |
| Info: |
| http://www.spicyparty.cz |
| Popis: |
| start 20:00 |
|
1 čtenář Techno.cz byl na této akci
|
Aleš Bleha: "Na univerzitních akcích jsme si užili víc, než na jiných parties a máme na to skvělé vzpomínky"
Ahoj Aleši, prozraď nám, jak se máš a co je u tebe nového?
Nového je spousta věcí. V plném kolotoči je Summer of Love, do toho ještě Festival Guide CZ a velká příloha Vlakem na cesty pro České dráhy, kterou jsem právě tento týden odevzdal, takže je toho docela hodně. Nejdůležitější je festival, ten už se docela rýsuje, většina jmen je zveřejněných a teď se připravuje taková ta backgroundová záležitost, od mediálních partnerů po sponzory, kde se vytisknou letáky, kolik jich bude, jak a kde bude promotion a další věci. Je to dost náročné, ale zároveň nejzajímavější období nebo jedno z těch nejzajímavějších za celej rok. Navíc je jaro, je krásně a konečně je teplo a svítí sluníčko.
Co Tebe a Tomáše Zilvara vlastně přimělo k tomu spolupracovat se SPICY PARTY?
Pamatuji si polovinu 90.let, kdy Tomáš Zilvar studoval tady v Praze. Já jsem už předtím dělal v Pardubicích nějaké party na vysoké škole a začali jsme dělat party v Praze, ve stejným klubu, kde se koná tahle party, akorát že před dvanácti lety. Na univerzitních akcích jsme si užili víc, než na jiných parties a máme na to skvělé vzpomínky. Bylo to hrozně moc zábavy a hráli jsme samozřejmě jinak, než jsme hráli v klubech. Bylo to takové uvolněné, lidi se uměli skvěle bavit. Je to trošku jiný typ party, mě se třeba i líbí, že když jsme se o tom poprvé spolu bavili, tak ty jsi řikal nějaký nástřel a já se přiznám, že mě samotnýho překvapilo, že tam bude DJ Neo a Agáta Hanychová, ale na druhou stranu proč právě ne, protože cílem Summer of Love je pobavit lidi a na vysoké škole je to samé vaším cílem a to se dá velice dobře a úspěšně spojit a dá se udělat dobrá party. Dobrej mejdan je dobrej mejdan. A o to tam jde, na té škole udělat dobrej mejdan, tak si myslím, proč si to nezopakovat.
Pomohla nějak Tobě škola v kariéře úspěšného promotéra?
Za svůj život jsem si prošel na jedné straně několika školama, ale všechny byly na dvě věci. To jedno slovo je sprostý a to druhý je nic. Jsem vyučenej dřevomodelář v ČKD Kutná Hora v letech 1984 - 1987 a pak jsem si udělal průmyslovou školu a maturoval jsem v roce 1989 v květnu. Mimo jiné můžu říct, že svaťák jsem strávil s klukama z Ocenánu na cestě do Maďarska do Budapeště na koncert The Cure. Vrátil jsem se v neděli večer v 20:00 a v pondělí v 8:00 jsem maturoval. Tehdy jsem do toho byl tolik zažranej, že jsem si s sebou na cestu vzal sešit z literatury, která mi nejvíc haprovala, a z technologií, a když jsme čekali asi 4 hodiny v kotli před koncertem The Cure, tak jsem si tam opřenej o zábradlí úplně v první řadě otevřel sešit z literatury a začal se učit. Načež mi ho někdo vytrhl a hodil ho do davu (smích). Chtěl jsem jít dál, podal jsem si přihlášku na Filozofickou fakultu v Praze. Jenže to byl rok 1989, přišel červen, červenec, podepsal jsem 'Několik vět' a vzápětí na to mi přišlo z mého mateřského podniku Transporta, že jsem „nepostradatelný pro pracovní rozvoj a naplnění výrobního plánu“, načež mě nemohou uvolnit na školu a od té chvíle, co přišel tenhle dopis, tak až do revoluce jsem dělal úplně zbytkovou práci - měl jsem jen základní plat (tehdy asi 1750 Kčs), seděl jsem a vrtal jsem 20 000 nálitků. Ale to, co se party týče, to jsem se v žádné škole nenaučil. Tíhnul jsem k tomu už od dětství, od malinka. V osmé třídě, když jsme měli rozlučovací večírek, to mi bylo 14, tak tam neměl kdo obsluhovat kazeťák. Tak jsem se toho chopil. Potom nemohu zapomenout na člověka z internátu ČKD Kutná Hora, kterej se jmenoval podobně jako tehdejší pákistánskej diktátor Ziáhul Hak. Vždycky jsme si z něj dělali legraci, že je to jeho děda. Jmenoval se Petr Hak a dělal nám tam poslechový diskotéky, mně bylo 15 a byl jsem z toho děsně vyjevenej, protože do té doby jsem znal jen tehdejší hvězdy jako Helenu Vondráčkovou, Karla Gotta, Hložka a Gottwalda z pořadů jako bylo Televarieté. Začal jsem tehdy chodit na poslechové diskotéky Petra Haka a on nám pouštěl New Order, Davida Bowieho, Talking Heads, Kraftwerk, Stinga - pro mě to bylo jak zjevení, jak naprostý zjevení! S takovou muzikou jsem se nikdy předtím pochopitelně nesetkal. Pak jsem si v 16-ti koupil walkmana, na intru jsme s pár kamarády začali dělat taneční diskotéky. Byli jsme klučičí účiliště a vedle bylo holčičí textilní učiliště. Pozvali jsme k nám na intr holky z účiliště a udělali večírek a já jsem tam tenkrát poprvé hrál jako DJ. Tehdy se kolem motala jedna tmavovlasá holka, často stála u nás a sledovala jak hrajeme. Až později jsem zjistil, že to byla Lucie Bílá... Postupně jsme si začali sami v podstatě na koleni vyrábět ozvučení a světla a začali jsme pořádat první parties. To už bylo ale v roce 1988 a pak přišla revoluce, po ní první párty v R-Klubu v Chrudimi, pak další akce, pak Life Klub Pardubice a pak...
A jakou cestou jsi se dostal až k taneční hudbě?
K dobré hudbě jsem se dostal tak, že táta měl doma páskáč (to už většina lidí vůbec nezná, co to bylo - to byl takovej ten kotoučák s velkýma cívkama. Měl tam klenoty 60. a 70. let - Beatles, Pink Floyd, ABBu Amandu Lee, což jsem jako 8-mi letej poslouchal, ale bylo to jiný, než to, co běželo tenkrát v televizi - táta totiž novou hudbu už nesháněl. To bylo kolem roku 1978 a tam jsem aspoň trochu nasál tu atmosféru přelomu 60. a 70. let. K 15-tým narozeninám jsem dostal černej maďarskej magneťák s oranžovejma čudlíkama a začal jsem si nahrávat desky na kazety. Díval jsem se na Poláky, na který jsem se dívat nesměl, protože rodiče byli komunisti a zakazovali mi to, protože tam byly protikomunistický věci a oni to tak brali, a tak jsem měl na palci u nohy přivázanou šňůrku k televizi, a když jsem slyšel, že jdou naši, tak jsem ji vytrhl ze zdi (smích). Tak jsem se dostal k Alphaville, Pet Shop Boys a podobným, a na intru jsem začal vekslovat s deskama i třeba Sex Pistols, The Cure. Mě se vždy líbily dvě polarity, jak některý komerční diskotékový věci, tak i „androš“ v tý době, (teda aspoň pro me „androš“ - The Cure, Sisters Of Mercy, New Order, Joy Division). Díky tomu, že jsem v 17-ti, 18-ti začal hrát, tak jsem sjížděl na jedný straně taneční desky pro diskotéku, na druhý straně new wave a punk, protože se mi to líbilo.Polovina 80. let mě asi nejvíc zformovala, protože tam bylo spousta zajímavý muziky a ta mě přivedla k tomu, co dělám, k týhle muzice. Měl jsem rád i punk, ostrou dynamickou muziku, hard core, vyzpívaný věci, vyřvaný ze srdce. Pak jsem přešel na elektroniku, protože ta byla taky plná energie a bylo to něco úplně novýho. Měl jsem hrozně rád i hip hop - Public enemy, Run-DMC, Beastie Boys. Pamatuju si, když Ivan Zapourek v roce 1987 ve Větrníku v tehdejším pořadu na stanici Hvězda (dnes Radio Žurnál) pustil desku Licensed To Ill, to byl mazec. Dokonce jsem se jednu dobu hip hop snažil hrát. Pak přišel Vanilla Ice a celý to zabil, takže jsem o tenhle styl ztratil zájem. Tehdy v té době se ke mě dostala kazeta s názvem Best Of House, kde byly pecky od prvních house producentů a nějak se mi to zalíbilo...
S hip hopem mě napadá otázka - poměrně hodně se poslední dobou diskutuje o tom, zda hip hop je součástí taneční scény. Jak na to nahlížíš Ty?
Já si taneční muziku bez hip hopu prostě nedokážu představit. Samozřejmě otázka je, co je to hip hop? Naprostá většina toho, co se dneska za hip hop považuje - od Rihanny po Akona a hvězdy z MTV, to je plitký, tupý, americký RNB, a je tu jen proto, že někdo ošoustá nějakou sličnou mulatku a udělá z ní Rihannu nebo obráceně. To je pop a tak to v popu vždycky fungovalo. To není hip hop. To, co my si tady myslíme o hip hopu, není tak úplně správný, protože to vycházi jenom z našeho evropskýho pohledu. My jsme nezažili hip hop. Byly tady komunisti a drtili všechny od Pražskýho výběru až po Manžele (kapela z Jižního Města). Hip hop je styl života určité části převážně černé komunity mladých v USA, který si prošli ulicí, gangy a tvrdým životem. Jestli někdo řekne, že hip hop nepatří do taneční scény, tak to může být jen nezralý teenager, který o týhle scéně nic neví, protože naopak, tahle muzika vznikla na hip hopu. Úplně první, co bylo, bylo disco (jako taneční muzika v tom našem smyslu), které se vyvinulo nějakým způsobem z jazzu, v roce 1968 - 1969 se začaly formovat diskotékový věci (underground), potom v 73., 74. roce to začalo vylejzat ven, začalo to bejt populární - klub Studio 54 - rozjelo se to a celá 70. léta se táhnout tou linií, kdy na jedný straně nějakej Jesse Sounders, Francois Kevorkian nebo Marshal Jefferson a další zkoušeli ty desky míchat a napojovat beaty na beaty a tím vytvořili house, a na druhý straně lidi jako Afrika Bambaata na ulici na kazeťáku zkoušeli pouštět muziku po svým, a ani jim tak nešlo o to, jak ji zmixují, spíš jim šlo o to poselství - vzali si mikrofon do ruky a začali do toho tak zvaně rapovat. Můj dobrej kamarád Afrika Islam mi vyprávěl story ze 70. let, jak vozil v letadle kokain z Kolumbie a jak si tím vydělával. Tak tohle byl hip hop - Afrika Bambaata, Kool Herz, Rock Steady Crew, Run DMC, Public Enemy, Bestie Boys. A pak, jak už jsem jednou řekl, přišel Vanilla ICE a celý to podělal. Ještě bych rád zmínil skladbu Planet Rock od Afrika Bambaata, která je podle mě nejenom základem ke všem tanečním stylům, který se v tý době vynořili. Z Planet Rock vzešlo house, techno, electro, drum'n'bass, breakbeat, stejně jako hip hop... Proto jsou některý skladby v životě tak důležitý, protože ovlivní mentální vědomí všech, kteří do té doby přemýšleli jinak a od té chvíle, co jí uslyší, tak už nikdy nebudou přemejšlet tak, jako přemejšleli předtím, ale začnou přemýšlet nově, protože skladba jim ukáže směr. Pokud někdo tvrdí, že hip hop není součástí scény, tak je blázen. Naopak, hip hop je taneční scéna ve svém základu.
A na poslední otázka na závěr našeho krátkého rozhovoru: Co by jsi vzkázal těm, kteří se chystají na SPICY party 7.5. do klubu El Mágico, nebo těm, kteří ještě váhají?
Ježiš, tohle je klasická PR otázka (smích). Odprosťme se od PR a marketingových věcí a řekněme něco nePR, nemarketingového - zkuste jinou atmosféru, odhoďte předsudky a běžte někam, kde jste třeba nikdy předtím nebyli a i když třeba nestudujete na vysoký škole a nejste zrovna kebule namakaný matematikou a fyzikou, tak to vám vůbec nebrání v tom, abyste si přišli užít párty, která je trošku jiná a přesto je vlastně vaše.
Děkuji za rozhovor a přeji hezký zbytek dne!
Za SPICY PARTY se ptal Vašek Škarda
Summer of Love presents Spicy Final Edition v pražském klubu El Mágico
Před zítřejší party Spicy final edition! pořádané v pražském
studentském klubu El Mágico jsme se zeptali Aleše Blehy, co ho přimělo
ke spolupráci na tomto mejdanu, a jaké byly jeho promotérské začátky.
Nového je spousta věcí. V plném kolotoči je Summer of Love, do toho ještě Festival Guide CZ a velká příloha Vlakem na cesty pro České dráhy, kterou jsem právě tento týden odevzdal, takže je toho docela hodně. Nejdůležitější je festival, ten už se docela rýsuje, většina jmen je zveřejněných a teď se připravuje taková ta backgroundová záležitost, od mediálních partnerů po sponzory, kde se vytisknou letáky, kolik jich bude, jak a kde bude promotion a další věci. Je to dost náročné, ale zároveň nejzajímavější období nebo jedno z těch nejzajímavějších za celej rok. Navíc je jaro, je krásně a konečně je teplo a svítí sluníčko.
Co Tebe a Tomáše Zilvara vlastně přimělo k tomu spolupracovat se SPICY PARTY?
Pamatuji si polovinu 90.let, kdy Tomáš Zilvar studoval tady v Praze. Já jsem už předtím dělal v Pardubicích nějaké party na vysoké škole a začali jsme dělat party v Praze, ve stejným klubu, kde se koná tahle party, akorát že před dvanácti lety. Na univerzitních akcích jsme si užili víc, než na jiných parties a máme na to skvělé vzpomínky. Bylo to hrozně moc zábavy a hráli jsme samozřejmě jinak, než jsme hráli v klubech. Bylo to takové uvolněné, lidi se uměli skvěle bavit. Je to trošku jiný typ party, mě se třeba i líbí, že když jsme se o tom poprvé spolu bavili, tak ty jsi řikal nějaký nástřel a já se přiznám, že mě samotnýho překvapilo, že tam bude DJ Neo a Agáta Hanychová, ale na druhou stranu proč právě ne, protože cílem Summer of Love je pobavit lidi a na vysoké škole je to samé vaším cílem a to se dá velice dobře a úspěšně spojit a dá se udělat dobrá party. Dobrej mejdan je dobrej mejdan. A o to tam jde, na té škole udělat dobrej mejdan, tak si myslím, proč si to nezopakovat.
Pomohla nějak Tobě škola v kariéře úspěšného promotéra?
Za svůj život jsem si prošel na jedné straně několika školama, ale všechny byly na dvě věci. To jedno slovo je sprostý a to druhý je nic. Jsem vyučenej dřevomodelář v ČKD Kutná Hora v letech 1984 - 1987 a pak jsem si udělal průmyslovou školu a maturoval jsem v roce 1989 v květnu. Mimo jiné můžu říct, že svaťák jsem strávil s klukama z Ocenánu na cestě do Maďarska do Budapeště na koncert The Cure. Vrátil jsem se v neděli večer v 20:00 a v pondělí v 8:00 jsem maturoval. Tehdy jsem do toho byl tolik zažranej, že jsem si s sebou na cestu vzal sešit z literatury, která mi nejvíc haprovala, a z technologií, a když jsme čekali asi 4 hodiny v kotli před koncertem The Cure, tak jsem si tam opřenej o zábradlí úplně v první řadě otevřel sešit z literatury a začal se učit. Načež mi ho někdo vytrhl a hodil ho do davu (smích). Chtěl jsem jít dál, podal jsem si přihlášku na Filozofickou fakultu v Praze. Jenže to byl rok 1989, přišel červen, červenec, podepsal jsem 'Několik vět' a vzápětí na to mi přišlo z mého mateřského podniku Transporta, že jsem „nepostradatelný pro pracovní rozvoj a naplnění výrobního plánu“, načež mě nemohou uvolnit na školu a od té chvíle, co přišel tenhle dopis, tak až do revoluce jsem dělal úplně zbytkovou práci - měl jsem jen základní plat (tehdy asi 1750 Kčs), seděl jsem a vrtal jsem 20 000 nálitků. Ale to, co se party týče, to jsem se v žádné škole nenaučil. Tíhnul jsem k tomu už od dětství, od malinka. V osmé třídě, když jsme měli rozlučovací večírek, to mi bylo 14, tak tam neměl kdo obsluhovat kazeťák. Tak jsem se toho chopil. Potom nemohu zapomenout na člověka z internátu ČKD Kutná Hora, kterej se jmenoval podobně jako tehdejší pákistánskej diktátor Ziáhul Hak. Vždycky jsme si z něj dělali legraci, že je to jeho děda. Jmenoval se Petr Hak a dělal nám tam poslechový diskotéky, mně bylo 15 a byl jsem z toho děsně vyjevenej, protože do té doby jsem znal jen tehdejší hvězdy jako Helenu Vondráčkovou, Karla Gotta, Hložka a Gottwalda z pořadů jako bylo Televarieté. Začal jsem tehdy chodit na poslechové diskotéky Petra Haka a on nám pouštěl New Order, Davida Bowieho, Talking Heads, Kraftwerk, Stinga - pro mě to bylo jak zjevení, jak naprostý zjevení! S takovou muzikou jsem se nikdy předtím pochopitelně nesetkal. Pak jsem si v 16-ti koupil walkmana, na intru jsme s pár kamarády začali dělat taneční diskotéky. Byli jsme klučičí účiliště a vedle bylo holčičí textilní učiliště. Pozvali jsme k nám na intr holky z účiliště a udělali večírek a já jsem tam tenkrát poprvé hrál jako DJ. Tehdy se kolem motala jedna tmavovlasá holka, často stála u nás a sledovala jak hrajeme. Až později jsem zjistil, že to byla Lucie Bílá... Postupně jsme si začali sami v podstatě na koleni vyrábět ozvučení a světla a začali jsme pořádat první parties. To už bylo ale v roce 1988 a pak přišla revoluce, po ní první párty v R-Klubu v Chrudimi, pak další akce, pak Life Klub Pardubice a pak...
A jakou cestou jsi se dostal až k taneční hudbě?
K dobré hudbě jsem se dostal tak, že táta měl doma páskáč (to už většina lidí vůbec nezná, co to bylo - to byl takovej ten kotoučák s velkýma cívkama. Měl tam klenoty 60. a 70. let - Beatles, Pink Floyd, ABBu Amandu Lee, což jsem jako 8-mi letej poslouchal, ale bylo to jiný, než to, co běželo tenkrát v televizi - táta totiž novou hudbu už nesháněl. To bylo kolem roku 1978 a tam jsem aspoň trochu nasál tu atmosféru přelomu 60. a 70. let. K 15-tým narozeninám jsem dostal černej maďarskej magneťák s oranžovejma čudlíkama a začal jsem si nahrávat desky na kazety. Díval jsem se na Poláky, na který jsem se dívat nesměl, protože rodiče byli komunisti a zakazovali mi to, protože tam byly protikomunistický věci a oni to tak brali, a tak jsem měl na palci u nohy přivázanou šňůrku k televizi, a když jsem slyšel, že jdou naši, tak jsem ji vytrhl ze zdi (smích). Tak jsem se dostal k Alphaville, Pet Shop Boys a podobným, a na intru jsem začal vekslovat s deskama i třeba Sex Pistols, The Cure. Mě se vždy líbily dvě polarity, jak některý komerční diskotékový věci, tak i „androš“ v tý době, (teda aspoň pro me „androš“ - The Cure, Sisters Of Mercy, New Order, Joy Division). Díky tomu, že jsem v 17-ti, 18-ti začal hrát, tak jsem sjížděl na jedný straně taneční desky pro diskotéku, na druhý straně new wave a punk, protože se mi to líbilo.Polovina 80. let mě asi nejvíc zformovala, protože tam bylo spousta zajímavý muziky a ta mě přivedla k tomu, co dělám, k týhle muzice. Měl jsem rád i punk, ostrou dynamickou muziku, hard core, vyzpívaný věci, vyřvaný ze srdce. Pak jsem přešel na elektroniku, protože ta byla taky plná energie a bylo to něco úplně novýho. Měl jsem hrozně rád i hip hop - Public enemy, Run-DMC, Beastie Boys. Pamatuju si, když Ivan Zapourek v roce 1987 ve Větrníku v tehdejším pořadu na stanici Hvězda (dnes Radio Žurnál) pustil desku Licensed To Ill, to byl mazec. Dokonce jsem se jednu dobu hip hop snažil hrát. Pak přišel Vanilla Ice a celý to zabil, takže jsem o tenhle styl ztratil zájem. Tehdy v té době se ke mě dostala kazeta s názvem Best Of House, kde byly pecky od prvních house producentů a nějak se mi to zalíbilo...
S hip hopem mě napadá otázka - poměrně hodně se poslední dobou diskutuje o tom, zda hip hop je součástí taneční scény. Jak na to nahlížíš Ty?
Já si taneční muziku bez hip hopu prostě nedokážu představit. Samozřejmě otázka je, co je to hip hop? Naprostá většina toho, co se dneska za hip hop považuje - od Rihanny po Akona a hvězdy z MTV, to je plitký, tupý, americký RNB, a je tu jen proto, že někdo ošoustá nějakou sličnou mulatku a udělá z ní Rihannu nebo obráceně. To je pop a tak to v popu vždycky fungovalo. To není hip hop. To, co my si tady myslíme o hip hopu, není tak úplně správný, protože to vycházi jenom z našeho evropskýho pohledu. My jsme nezažili hip hop. Byly tady komunisti a drtili všechny od Pražskýho výběru až po Manžele (kapela z Jižního Města). Hip hop je styl života určité části převážně černé komunity mladých v USA, který si prošli ulicí, gangy a tvrdým životem. Jestli někdo řekne, že hip hop nepatří do taneční scény, tak to může být jen nezralý teenager, který o týhle scéně nic neví, protože naopak, tahle muzika vznikla na hip hopu. Úplně první, co bylo, bylo disco (jako taneční muzika v tom našem smyslu), které se vyvinulo nějakým způsobem z jazzu, v roce 1968 - 1969 se začaly formovat diskotékový věci (underground), potom v 73., 74. roce to začalo vylejzat ven, začalo to bejt populární - klub Studio 54 - rozjelo se to a celá 70. léta se táhnout tou linií, kdy na jedný straně nějakej Jesse Sounders, Francois Kevorkian nebo Marshal Jefferson a další zkoušeli ty desky míchat a napojovat beaty na beaty a tím vytvořili house, a na druhý straně lidi jako Afrika Bambaata na ulici na kazeťáku zkoušeli pouštět muziku po svým, a ani jim tak nešlo o to, jak ji zmixují, spíš jim šlo o to poselství - vzali si mikrofon do ruky a začali do toho tak zvaně rapovat. Můj dobrej kamarád Afrika Islam mi vyprávěl story ze 70. let, jak vozil v letadle kokain z Kolumbie a jak si tím vydělával. Tak tohle byl hip hop - Afrika Bambaata, Kool Herz, Rock Steady Crew, Run DMC, Public Enemy, Bestie Boys. A pak, jak už jsem jednou řekl, přišel Vanilla ICE a celý to podělal. Ještě bych rád zmínil skladbu Planet Rock od Afrika Bambaata, která je podle mě nejenom základem ke všem tanečním stylům, který se v tý době vynořili. Z Planet Rock vzešlo house, techno, electro, drum'n'bass, breakbeat, stejně jako hip hop... Proto jsou některý skladby v životě tak důležitý, protože ovlivní mentální vědomí všech, kteří do té doby přemýšleli jinak a od té chvíle, co jí uslyší, tak už nikdy nebudou přemejšlet tak, jako přemejšleli předtím, ale začnou přemýšlet nově, protože skladba jim ukáže směr. Pokud někdo tvrdí, že hip hop není součástí scény, tak je blázen. Naopak, hip hop je taneční scéna ve svém základu.
A na poslední otázka na závěr našeho krátkého rozhovoru: Co by jsi vzkázal těm, kteří se chystají na SPICY party 7.5. do klubu El Mágico, nebo těm, kteří ještě váhají?
Ježiš, tohle je klasická PR otázka (smích). Odprosťme se od PR a marketingových věcí a řekněme něco nePR, nemarketingového - zkuste jinou atmosféru, odhoďte předsudky a běžte někam, kde jste třeba nikdy předtím nebyli a i když třeba nestudujete na vysoký škole a nejste zrovna kebule namakaný matematikou a fyzikou, tak to vám vůbec nebrání v tom, abyste si přišli užít párty, která je trošku jiná a přesto je vlastně vaše.
Děkuji za rozhovor a přeji hezký zbytek dne!
Za SPICY PARTY se ptal Vašek Škarda
V 90.letech se vypracoval mezi domácí DJskou a producentskou elitu a slavil úspěchy i v zahraničí. Po účasti na nezpočtu tanečních kompilacích v 1. polovině 90.let pak v roce 2002 jako vůbec první a jediný DJ z tzv. východního bloku vydal desku u nejslavnějšího amerického houseového labelu Subliminal records a to dokonce dvakrát. Deska bodovala ve všech hlavních US/Euro tanečních chartech. Jeho první autorské album "Nobody faq with Jesus" (2002) označil časopis Xmag, zaměřený na taneční scénu, za "nejlepší české taneční album vůbec". Neo se nebál ani pokusu o změnu v zavedené pop music- produkoval m.j. album Jiřího Korna- Tep (2001), či debut zpěvačky Jany F.(skladba "Nostalgie" byla po dlouhé týdny nejhranější skladbou v českých rádiích) (2003). DJ NEO rovněž pracoval na 2. albu Sámera Issy (Break the silence, 2005), které společně s Ondřejem Brzobohatým produkoval. V únoru roku 2007 vyšlo jeho třetí sólové, kritikou i fanoušky skvěle přijímané album "Heartbreak club", na kterém se obklopil nejlepšími vokalisty, kteří jsou u nás v daném žánru k mání (Martina Balogová, Dara Rolins, Orion, Sámer Issa, Komár, James Cole, Victoria, Ondra Brzobohatý a další). Singly z tohoto alba vychází během roku 2007 v distribuci po celé Evropě a Spojených státech (Housechild jako maxisingl u Diamond records a Epic love na oficiálním sampleru k největšímu setkání DJů na světě Miami music conference. 