ZEN - 9TH ANNIVERSARY

Od kdy působíš jako rezident ZENu? …a jak se to vůbec seběhlo, že se tomu tak stalo?

Michael: Rezidentem jsem v podstatě od samého začátku, nejdříve jsem hrál vždy na každém druhem Zenu a asi po půl roce jsem se stal pravidelným rezidentem. Oslovila mě tenkrát Lenka Senová z Roxy, protože hledala někoho, kdo by se hudebně na Zen hodil.

Roman: Nejdříve jsem hrál na zenu v chill outu a až po letech jsem přešel na hlavní stage. Proběhlo to klasicky - produkce si mě vybrala..

Za těch let se vedle tebe vystřídalo mnoho zahraničních hostů, koho bys určitě vyzdvihl co do djských kvalit?

Michael: Myslím, že výběr hostů nikdo z produkčního týmu nenechavá náhodě, a tak si myslím, že na ZEN jezdí kvalitní hosté. Nevzpomínám si, že by se někdo takzvaně nepoved. Vyzdvihovat jen nějaké jméno by bylo nefér.

Roman: Technicky je určitě nejlepší James Zabiella a náladou mě nejvíc baví djs jako Luke Fair, Omid 16b, Jimmy Van M, 16 bit Lolitas a mnoho dalších.

… a koho do kvalit osobních? :)

Michael: Alespoň z moji zkušenosti jsou i naší hosté lidé, kteří jsou hodně v pohodě.

Roman: Většina z nich je moc fajn !!

Všichni djs se nějak vyvíjí, jejich hudba se posouvá k různým stylům, případně podléhá trendům, nebo naopak vybočuje…, kam se posunul podle tebe za těch devět let ZEN?

Michael: Zen se posunul celkem hodně, začínal jako vysloveně tranceová noc, která dnes mapuje aktuální zvuk na klubové scéně, hlavně tedy progressive.

Roman: Hraje se určitě pestřejší muzika. Je to barevnější.



Jaké změny jsi třeba vypozoroval na publiku…devět let je celkem dlouhá doba.

Michael: Já jsem již zaznamenal několik generací cluberů, kteří na Zeny chodí či chodili.Někteří už ne a jiní jenom občas, na druhou stranu je tu myslím hodně nových, kteří chodí pravidelně.

Roman: Určitě chodí poslední dobou víc starší clubeři.

Co to obnáší být rezidentem? Jaké z toho pro tebe plynou povinnosti?

Michael: Hlavní povinností je být ve stoprocentní kondici a nezklamat publikum, které na Zen přišlo.

Roman: Dávám návrhy produkci na možné hosty a hraji pravidelně na každém Zenu…

Kdybyste měli s Romanem přibrat „třetího do party“, kdo by to byl z českých djs a kdo ze zahraničních?

Michael: Momentálně mi nenaskakují žádná jména. A kdyby k tomu mělo dojít, byla by to určitě otázka na delší diskuzi.

Roman: Těžko říct… je tu víc djs, kteří by se na zen hodili. Také teď děláme cz edice, kde si tito djs jednou za dva měsíce hrají…

Narozky jsou za pár dní, …co říct závěrem? :)

Michael: Tak hlavně ať se oslava povede a ať se Zen pořád líbí!

Roman: Díky moc všem fandům Zenu za to, že pořád chodí !! Uvidíme se v pátek !!


ptal se: Petr Tajčman (roxy)

Začněme takovou hloupou otázkou. Měl jsi někdy pocit, že tě tvé křestní jméno, Roland, tak trochu zavazuje k tomu, abys tvořil elektronickou hudbu?

(smích)… Ne, to vážně ne. Mezi tím není žádná souvislost, tohle vždy jen slýchám od lidí, kteří s tím za mnou přijdou. Četl jsem tuhle rozhovor s nějakým Japoncem, který měl vysoké postavení ve společnosti Roland, a ten tvrdil, že důvodem proč zvolili tento název bylo to, že se to vyslovuje ve všech jazycích téměř stejně. Tak a jsme u toho. To je pravděpodobně i ten důvod, proč mě mí rodiče dali také jméno Roland. Ale zároveň musím také podotknout, že hodně lidí mi říká Ronald místo Roland. Dokonce mám dva releasy, kde bylo mé jméno na obalu napsáno špatně. Až to vypadá, že lidé se stávají dyslektiky ve chvíli, když dojde na mé jméno.

Jak jsi se vlastně dostal k elektronické a k hudební produkci obecně?

Možná jsi mohl říct, že pocházím z hudebně nadané rodiny a bylo by to jasné. Oba mí rodiče hráli dost dobře na piáno, většinou klasické věci jako Debussy apod. Já jsem začal hrát na piano ve svých šesti letech. Hrál jsem i pár let na čelo, a poté přesedlal na kytaru, se kterou mi to vydrželo asi devět let. Občas stále hraji, ale už to nemám tak v ruce, …měl bych cvičit častěji.

Takže jsi byl v nějaké skupině?

Ano, byl jsem kytaristou ve funkové kapele. Hráli jsme např. Herbieho Hancocka a Headhunters. No, to bylo vše tak před dvaceti lety. S tím také souvisí, jak jsem se dostal k elektronické hudbě. K hraní v kapele jsme používali různé efektové pedály, díky kterým jsem mohl vytvářet všechny ty prazvláštní a úžasné zvuky. Mohl jsem např. propojit můj přehrávač se zpomalovacím pedále, takže bylo možné smyčkovat části hudby a hrát je rychleji nebo je zpomalovat. V té době mi tyto možnosti přišly nevyčerpatelné, a ve skutečnosti je tomu tak i dnes. Nedlouho poté jsem si pořídil elektronickou bicí linku a syntezátory. Byla to dost základní sestava, s kterou jsem mohl ale ještě více experimentovat.

Vlastníš tedy nějakou tu slavnou mašinku, s kterou sdílíš své jméno?

Ne. Vlastnil jsem jednou „synťáky“ Roland, ale nebylo nic extra. Když jsem si pořídil svou první sestavu, tak jedinou věcí, kterou jsem si mohl dovolit, byl samplér Akai S1000, stál v té době opravdu velké peníze. Dneska si za stejnou cenu pořídíš už docela slušné vybavení.
 
Začínal jsi s velmi striktně klubově orientovaným trancem, ale dnes od tebe slýcháme dosti odlišnou hudbu. Jak bys definoval svojí produkci a jaký je její směr?

Hmm… (přemýšlí). Tak to je oříšek. Zkouším vytvářet originální skladby se zajímavými rytmy a hudbou, která se s tím pojí. Je celkem obtížné popsat vlastní tvorbu. Třeba málo lidí ví, že jsem produkoval také nějaké drumandbassové věci, „houseovky“ a „vokálovky“. Mé nové album je navíc trochu více ambientně orientované. Produkuji podle toho, jak to v danou chvíli cítím, …nepřemýšlím u toho o stylech nebo labelech. S tím směrem hudby je to také složité. Myslím, že dobrá hudba je nadčasová, a pokud je to hudba taneční, měla by lidi donutit tancovat. Celkem jednoduché, že? (smích). Primárně ale dělám hudbu proto, že si opravdu užívám její tvoření a ten způsob sebevyjádření. Před cca deseti lety jsem přestal na rok s produkcí, protože jsem tím byl už znuděn. Myslel jsem si, že to už nedám znova dohromady, ale pak jsem odjel na šest měsíců do Indie a během té doby jsem si uvědomil, jak moc mi to chybí.

Zdá se, že tvá hudba je jako dělaná k tomu, aby strhla dav. Djs ji pravděpodobně i z tohoto důvodu rádi hrají, protože jim to pak dodá pocit výjimečnosti, když to na parketu začne vřít. Je tohle záměr? 

To asi narážíš na tracky jako např. Melting Point. Ten byl tvořen určitě s touto myšlenkou a za tímto cílem. Tyhle skladby ale zaberou hodně času poslouchání, než si řekneš, že je to ono. Musel jsem ten track před dokončením poslouchat snad stokrát (smích). Na druhou stranu tohle snažení začíná po čase nudit. Track „Mexicko Can Wait“ vznikal podobným přístupem, ale ostatní na mém posledním albu jsou více rafinované.

Posloucháš také jinou taneční hudbu a sleduješ, co zajímá ostatní lidi, nebo je tvá hudba výsledkem vlastní intuice a pohledu?
 
Samozřejmě poslouchám spousta taneční hudby, zvlášť když něco hledám,…třeba na Beatportu, ale neposlouchám to, abych u toho relaxoval nebo to měl jen jako kulisu. Má hudba se vždycky dostane někam, kam jsem to původně nezamýšlel, ale vždy potřebuješ tu počáteční jiskru.

Kterých hudebních producentů si vážíš? 

Squarepusher, Funky Porcini, z drumandbassu třeba Matrix. Tyto bych ale nezařazoval přímo mezi producenty taneční hudby. …nech mě chvilku přemýšlet… The Orb, James Holden, Dubfire. Upřímně, když se podíváš na jakýkoliv myspace do sekce About Me, tak skoro každý se vydává za talentovaného. Talent je ale něco opravdu ojedinělého. Pak je tu James Holden, kterému bych rád poděkoval za remix Ihned Laugh, který pro mě udělal. I on má talent. Dále mám moc rád věci od Ninja Tune, zejména Amona Tobina, Luke Viberta a další.

Jaká zajímavá alba jsi v minulém roce pořídil do svého archivu?

Z těch posledních jsem si koupil The Orb: 'Okie Dokie It’s The Orb', ale to je trochu starší. Tento rok ale např. 'My Life In The Bush Of Ghosts' - Brian Eno and David Byrne. Je to takový elektronický experiment, …taky starší věc, někdy z roku 1980. Koupil jsem také nějaký dobrý věci od Trentemoller, Jorise Voorna, Green Velvet, Pig & Dan and Dubfire.

Často produkuješ s DJem Remym. Baví tě tato spolupráce? Kdo z vás má co na starost ve studiu?
 
Baví, a moc! Když jsi ve studiu sám zavřený někdy i 24 hod denně, tak to není žádná sranda. Je tedy občas dobrý tam mít někoho dalšího, kdo tu práci udělá (smích). Remy je můj dobrý kamarád, takže je to s ním vždycky zábava. Oba máme doma studio, takže když jsme u mě, já sedím za ovladači, Remy je v té chvíli více DJ – já muzikant. Takhle nám to šlape perfektně.

Děláš hudbu víc jak patnáct let. Na který z tracků jsi nejvíce hrdý? …a jsou nějaké, kterých se dnes děsíš? ;-)

Vždycky jsem hrdý na své poslední výtvory. Vše, co jsem dělal dříve, mě děsí (smích). Dobrá, ne vše, ale většina. Stále si užívám svého alba, přestože jsem ho slyšel už mnohokrát.
 
Na zavěr, …některé z tvých tracků se používají jako zvonění do mobilů, vydělal jsi na tom už nějaký ten milion?

Mno, pravděpodobně jsem na tom nějaký milion trhnul, ale stále je nemám doma (smích).


rozhovor byl ve zkrácené verzi převzat z www.residentadvisor.net