FRIENDS OF VOGUE

Michale, přesto, že do klubů chodím od ranného mládí, první podnik, kam chodí převážně gayové jsem navštívil poměrně nedávno. Nicméně už v té době jsem zaregistroval tvůj DJský pseudonym - Sound Tropez. Můžeš mi prosím ve stručnosti popsat, jak jsi se k hraní jako takovému a zvláště v gay klubech dostal?

M: Hraji zhruba deset let, z čehož po různých klubech poslední čtyři roky. Co se týče Valentina a Termixu, tak tam se angažuji zhruba dvě léta a oproti ostatním klubům je tam výrazně jiná klientela. Vlastně to přišlo jen v rámci nabídky, protože už před tím jsem hrál na místech jako je Duplex, Nebe či Mecca. Já jsem tu nabídku přijal.



Teď k tobě Aleši. Ty jsi pro mě zajímavý tím, že částečně žiješ v Německu, kde jsi fungoval dokonce pod profesionálním bookingem a částečně operuješ tady v Čechách. Nicméně sám tě moc dobře neznám, můžeš se mi prosím představit?

A: První impuls k elektronické hudbě jsem dostal poměrně dávno, může to být tak patnáct let zpátky. Možná v tom i určitou roli hrály různé látky, které mají schopnost měnit lidské vědomí. Minimálně směrem k tomuto stylu. Aktivně jsem se o hraní začal zajímat asi o osm let později, kdy jsem nakoupil první desky a začal se snazit o prilezitost. V Německu, kde jsem žil, konkrétně v Norimberku to fungovalo tak, že ve více než polovině klubů figurovala jedna agentura, která této scéně dominovala. Nakonec jsem fungoval i pod jejich záštitou, nicméně po čase tahle aktivita z důvodu mého přestěhováni zpět do Prahy začala pozvolna ustávat. A někdy v té době mě napadlo, že se zkusím prosadit tady. Přeci jen, ačkoliv hraji věci, které frčí v Německu, jsem stále ještě Čech.

Jak ses do Německa dostal?

A: V Německu žije celá polovina mé rodiny ze strany otce, takže je to v podstatě něco jako můj druhý domov. Mám tam spousty kamarádů a míst, která mám rád. Do budoucna se tam rozhodně plánuji vrátit.

To je docela zajímavé, my si v redakci občas uděláme výlet do Berlína nebo jiné klasické bašty elektronické hudby, ale Norimberk je alespoň pro mojí osobu stále tak trošku velká neznámá. Můžeš mě zasvětit, jak to tam vypadá? Třeba i ve vztahu ke gayům?

A: Norimberk se nedá jednoduše zaškatulkovat. Mám na mysli rozdíly, jak se baví gayové a jak ostatní. Mám pocit, že tam se moc velké rozdíly nedělají, maximálně v tom, že některé publikum je, co se týče hudby, trochu vytříbenější. Dělají se tématické akce pro gaye, ale rozhodně bych neřekl, že se jich účastní jen oni. V Norimberku prostě chodí všichni do všech klubů. Tady v Čechách mám pocit, že se gayové tak trochu schovávají a chodí pařit jen jako komunita na speciální místa, což osobně považuji za velkou škodu.



Já to říkám proto, že tady v Čechách to zaškatulkované je dlouhodobě a mimo kluby můžeš najít i hudební styly a dokonce i jednotlivé písničky, které se omílají stále dokola. Pustit tady v gay klubu třeba minimal, no nevím jak by to dopadlo…

A: No vidíš, my jsme se třeba tady s Michalem chytli za uši a na Friends of Vogue to zkusíme, ačkoliv neplánujeme, že by minimal měl dominovat po celý večer, je to spíše jen prvek celého konceptu. Co se týče mě, tak určitě budu prezentovat současnou německou hudbu a zvuk. Jsem přesvědčený, že pro hodně lidí to bude zajímavé a v gay klubu zvlášť. Ale k tvé předešlé otázce: já ti můžu říct jak to vidím v trianglu Mnichov, Frankfurt a Norimberk, protože v Německu to vždy musíš nějak lokalizovat. Máš samozřejmě kluby, kam můžeš jít poslouchat house, ale tam se ve většině případů netancuje. Tam se stojí, povídá, pije a teprve pak se jde někam pařit. A to už jsou odnože electra, techna, minimalu a takových stylů, jednoduše řečeno mnohem tvrdších než jsme zvyklí tady.

Michale, teď k tobě. Já vím, že jsi vždy v gay klubech hrál houseové věci, někdy i zpívánky, což pravděpodobně korespondovalo s klientelou. Nedávno jsem tě slyšel ve Valentinu a všiml jsem si výrazného rozdílu. Jak vlastně koncipuješ svoje sety?

M: Co se týče konkrétně Valentina, tak tam máš mnohem větší prostor a můžeš si hodně věcí vyzkoušet. Já si doma většinou hodně poslouchám a udělám si něco jako playlist a pak zkouším, jak zabere na lidi. No a když vybereš dobře a lidi se baví, vím, kterým směrem se ubírat. Nicméně, jak jsi mluvil o těch šablonách, tak já si poslední dobou hledám vyloženě vlastní zvuk, jednoduše se z té určité šablony vymanit. Ve Valentinu je to specifické tím, že jsou tam dva DJové za noc a ten, kdo hraje první, nemůže do návštěvníků hned hustit electro nebo progressive. Spíše je natáhne na nějaké populární remixy a až později přitvrdí. Vlastně v tom má publikum i docela výhodu.

A: Já jsem měl v Německu několik klubů, kde jsem byl zvyklý hrát, což je tady v Čechách trochu problematické. Tady prostě něco jako booking na lokální klubové úrovni moc dobře nefunguje, jsou tu stále nějaké tahanice, problémy a podobně.. Každopádně, když už jsem se dostal do českého klubu, klidně jsem DJe před sebou vypnul a začal hrát úplně jiný zvuk. Nejsem týpek, který se chce přizpůsobit. Pak jsem ale mnohem radši, když to lidi baví, než když to půlka nepochopí a odejde. On ten zvuk tady není moc známý a myslím, že lidem chvíli trvá než jim to hlava zpracuje.

M: Jestli se k tomu tématu ještě můžu vrátit, tak venku v zahraničí lidem pouštíš většinou novinky. To je vlastně částečně i práce DJe, hledat nové věci. Jenže tady je to jakoby naopak, parket zaplníš odrhovačkou, která je sedm let stará. A nová věc, kterou máš týden a venku naplno frčí, lidi u nás nepochopí. Koukají, co to jako je a klepou si na čelo. Neříkám, že všichni, ale dost lidí je tu konzervativních. A s tím souvisí i vývoj DJingu pro samotného DJe, protože si začneš lámat hlavu jestli s tebou něco není špatně. Jenže ono není, to není problém v tobě.



OK. Přejděme ke konceptu našeho projektu Friends of Vogue, který děláme tady v klubu Friends. Začnu trošku obecněji, máte pocit, že se lidí tady v Praze na akce připravují? Myslím, jestli to vnímají jako event, kdy si berou oblečení podle dress code a podobně.

M: To je otázka do pranice. Velké akce jako Sensation docela fungují, protože lidi´to chtějí. Ačkoliv je to tedy docela hodně komerční záležitost.

A: V Německu mají lidi svůj styl a každý si za ním stojí. Je to tam pestré. Možná se to zdá jako malichernost, ale já mám pocit, že tam se to pozná i podle způsobu tancování. Nikde jinde jsem neviděl tančit lidi jako tam.

Je rozdíl mezi bývalým východem a západem?

A: To jsou dva úplně jiné světy.

OK. Tak zpět. Friends of Vogue je akce, která by měla reflektovat životní styl a způsob zábavy lidí v západní Evropě…

A: Jako tam u nás například. To je prostě úplně diametrální rozdíl. Tam jsou kluby startovací, kde si dáš pár koktejlů, pak jdeš tančit a během noci možná i na několik různých míst.



Já bych se v závěru našeho povídání ještě jednou podíval na zoubek tomu minimalu, který uslyším v místním gay klubu poprvé. Jak ty tuhle muziku vnímáš, on ten pojem je dost široký sám o sobě…

A: On má minimal především špatný název. Ale ať si minimal říká jak chce, je to pro mě vrchol elektronické muziky.

M: Já si myslím, že to tady bude novinkou pro hodně lidí a vůbec nezáleží, kdo má jakou orientaci.