PARTYINFO
FULL MOON PARTY 02
| Datum konání: |
| 13.03.2009 - pátek |
| Místo konání: |
| Praha - Abaton |
| DJs: |
| Luke Slater (Planetary Assault System, uk), Marwin Shamma (myspace.com/marwinshamma), Joshek (myspace.com/dj_joshek), Richard Durand (Integrity AM, nl), Pico (Beautiful Things, sk), Matamar DJs (Language Of Trance), Wwera & Acoustic Terrorist (Latex Party) |
| Info: |
| http://www.partyfullmoon.cz |
| Popis: |
| start 22:00, vstup 99/199 czk, na místě do půlnoci 250 czk, poté 299 czk |
| Line-up: |
| TECHNO.CZ STAGE: 23:00 - 01:00 Joshek 01:00 - 04:00 Luke Slater 04:00 - 06:00 Marwin Shamma POSLOUCHEJ.NET TRANCE STAGE: 22:00 - 00:00 DJ Pico 00:00 - 03:00 Richard Durand 03:00 - 06:00 Matamar DJS BASSLINE ZONE: 23:00 - 05:00 Wwera & Acoustic Terrorist |
|
6 čtenářů Techno.cz byl na této akci
|
Full Moon Party vyhlašuje sbírku pro Jedličkův ústav a školy
Své příspěvky mohou dárci vložit do kasičky Jedličkova ústavu přímo u vstupní brány do Abatonu. Celkový výtěžek bude poté předán zástupcům Jedličkova ústavu. Výše příspěvku záleží na každém z vás, na vašem srdci a pochopení. Idea o sbírce na charitativní účely vznikla již na samém začátku nápadu Full Moon Party. Tvůrce této akce, Aleš Bleha říká: „Mladí se velmi rádi baví. Ne všichni mladí lidé ale mohou jen tak zajít si na párty se pobavit. Jsou tu lidé, kterým toto je odepřeno, třeba z důvodu zdravotního handicapu. Chci proto vyzvat všechny naše fanoušky k soukromé sbírce ve prospěch Jedličkova ústavu v Praze, který je jedním z míst, kde se mladí lidé s tělesným postižením připravují do života. Vím, že každý rád přispěje svým kouskem a že se podaří alespoň trochu pomoci těm, kteří neměli tolik štěstí. Udělat něco dobrého. Osobně chci jít příkladem a tak jsem dal svůj osobní počítač Power Mac G4, na kterém jsem od roku 2000 vytvořil všechno kolem Summer Of Love, Bassline či XMAGu. Dostal ho velmi fajn mladý kluk Ondřej Skála, student 4. ročníku Sociálně správní školy. Pro mě to byl hrozně příjemný pocit, že jsem mu udělal radost a pomohl mu. Ze setkání s ním jsem měl skutečně úžasný pocit a jsem rád, že jsem se mohl podívat do Jedličkova ústavu a seznámit se s pár lidmi, kteří tam žijí.“
Jedličkárna, Jedlárna nebo prostě Jedle byla založena profesorem Rudolfem Jedličkou v dubnu 1913. Slouží dětem či mladým lidem s tělesným postižením a jedná se o nejstarší zařízení svého druhu u nás. Dnes je jejím provozovatelem hlavní město Praha. Bohužel většina lidí si stále myslí, že jde o ústav pro mentálně postižené. Radek Musílek z Jedličkova Ústavu dodává: „Nejsme zamřížovaný ústav pro duševně nemocné, ale moderní a otevřené zařízení pro lidi s tělesným nebo kombinovaným handicapem! Naším hlavním cílem je připravit mládež s tělesným postižením do života jako samostatné jedince, v co největší míře integrované do společenského prostředí. Bývalí i současní studenti z Jedličkova ústavu a škol (JÚŠ) hrají v už poměrně známé kapele The Tap Tap, kterou můžete čím dál častěji potkávat na různých domácích festivalech! 4 členové Sportovního klubu Jedličkova ústavu loni reprezentovali ČR na paralympijských hrách v Pekingu a přivezli bronzovou medaili!“
Kolem Jedličkova ústavu a škol vzniklo společenství menších neziskových organizací, které svými aktivitami vhodně doplňují spektrum služeb pro žáky i absolventy. Říká se mu Centrum služeb Vyšehrad. Najdete tu například i kavárnu, kterou obsluhují klienti ústavu. Pomozte i Vy změnit obraz Jedličkova Ústavu v očích ostatních lidí. Přispějte svým laskavým příspěvkem na dobrou věc!
Více informací na www.jus.cz.
ROZHOVOR S ONDŘEJEM SKÁLOU:
Ondro, zkus se trochu představit.
Jmenuji se Ondřej Skála, je mi 20 let a jsem studentem Střední odborné školy sociálně správní při Jedličkově ústavu v Praze. Rád poslouchám dobrou muziku, musím říci, že nemám nějak obzvlášť vyhraněný hudební styl, takže se dá říct, že kromě dechovky a trempských písní (pozn. country – nevím, jak se to přesně píše) poslouchám vše. Jelikož jsem člověk velice společenský, tak se rád zajdu pobavit s přáteli, kde samozřejmě dobrou zábavu podpořím i sklenkou dobrého vína či jiného lahodného moku.
Byl jsi vybrán jako nový majitel počítače Power Mac G4, který ti daroval Aleš Bleha. A už víš, na co budeš počítač používat?
Nejprve bych rád i touto cestou poděkoval panu Alešovi Blehovi za to, že mi věnoval tento velmi výkonný počítač. Je hezké vědět, že jsou tady na tom světě i lidé, kteří rádi dělají radost druhým. Počítač, který jsem dostal, mi bude hlavně sloužit jako dobrý pomocník při studiu, například při zpracovávání maturitních otázek, jelikož tento rok maturuji.
Studuješ 4. ročník Sociálně správní školy. Jak se ti studuje? Omezuje tě ve studiu tvůj zdravotní stav?
Studuje se mi výborně, jen v současné době je toho učení na můj vkus nějak mnoho. A víte, co za to může? Zkouška dospělosti, kterou skládám 25. května 2009, takže mi držte palce!!! Jinak nemám pocit, že by mě můj zdravotní stav nějakým způsobem ve studiu omezoval.
Jsi teď díky studiu v Praze v Jedličkově ústavu. Jak se ti tam líbí?
V Jedličkově ústavu se mi líbí, jelikož můžu studovat sociální práci, tedy obor, který mě baví, a to v bezbariérovém prostředí, což je pro mě jako osobu se zdravotním postižením také velmi důležité. Pocházím z Liberce, kde je taky škola se stejným zaměřením, jenže tam jsem studovat nemohl, protože byla velmi bariérová. To byl hlavní důvod, proč jsem zvolil Jedličkův ústav v Praze. Navíc Jedličkův ústav je pro mě místo, kde jsem si našel hodně kamarádů a které mě obohatilo o spoustu nových životních zkušeností. Kdo by řekl, že jednou budu dělat rozhovor s Alešem Blehou, tedy hlavním organizátorem hudebního festivalu Summer Of Love?
Co všechno se vlastně děje v Jedličkově ústavu, jak třeba vypadá tvůj běžný den?
V Jedličkově ústavu se toho mnohdy děje hodně. Jak vypadá můj běžný den? Určitou část dne strávím ve škole, kde se musím velmi pilně učit. Potom přijdu na internát TAP, kde nejprve odpočívám, třeba u dobré knížky nebo se bavím se svými kamarády, se kterými občas zajdu i do kina na nějakou komedii, případně na film se sociální tematikou. Když jsem dostatečně odpočatý po náročném dni ve škole, tak se vrhnu na úkoly do školy nebo se učím. V současné době se snažím připravovat na maturitu. Zda se mi podařilo se adekvátně připravit na zkoušku dospělosti, se však dozvím až v květnu, doufejme, že se mi podaří maturitu zvládnout.
Při návštěvě Jedličkova ústavu jsem viděl hodně zajímavých výtvarných prací. Maluješ nebo kreslíš taky? A vůbec, co tě baví a zajímá?
Ne výtvarných aktivit se raději nezúčastňuji. Zajímají mě humanitní vědy, proto jsem se také rozhodl studovat sociálně správní školu při Jedličkově ústavu v Praze. Ve škole mám spoustu předmětů, které mě zajímají. Jmenovitě se například jedná o psychologii, sociální péči, sociální politiku a zabezpečení, právo…. atd. Jinak mě také zajímají lidské osudy, které mohou být někdy velmi „pestré“.
Vím, že jsi od malička postižený dětskou mozkovou obrnou. Jaké bylo tvoje dětství? Věříš, že se ti podaří po studiu zařadit se do běžného života?
Moje dětství bylo velmi hezké, je pravdou, že se rodiče rozvedli, když mi bylo asi osm let a pak jsem žil pouze s mamkou, bráchou a se sestrou, která se však brzy osamostatnila a v současné době má dvě nádherné děti, které miluji, ale vím, že všichni pro mě chtěli a chtějí to nejlepší. Také dobře vím, že moje rodina je pro mě velmi důležitá a že všichni, včetně mých přátel jsou na mě hrdí, proto se pokusím dodělat střední školu a dosáhnout toho nejvyššího možného vzdělání aby měli ze mě radost i nadále byli na mě hrdí právem.
Ano, věřím, že se mi podaří se zařadit do běžného života. „ Každý je svého štěstí, strůjcem“, takže to, zda se zařadím do běžného života, a jakým způsobem ho budu žít, záleží pouze na mě samotném a z velké části také na osudu, který podle mého názoru nemohu ovlivnit, každopádně půjdu svému štěstí naproti.
Kdybys mohl ve svém životě změnit, co by to bylo?
Já jsem se svým životem spokojený, takže asi není nic, co bych chtěl změnit. Je pravdou, že život nám mnohdy přináší starosti, ale také radosti, kterých si máme podle mého mínění vážit. Naopak ze starostí a životních chyb se máme poučit. Kdyby byl život jenom růžový, bez nepříjemných věcí, tak bychom se pak nemohli rozvíjet a neměli bychom se s čeho poučit. Snažím se být realista brát život takový, jaký je.
Máš nějaké tajné přání, které by sis chtěl splnit?
No, když Vám prozradím svoje tajné přání, tak už nebude tajné přeci. Ale mohu Vám říci, že mám jeden veliký sen. Rád bych byl dobrým sociálním pracovníkem, který pomáhá lidem v nelehkých životních situacích. Doufejme, že se mi sen vyplní.
Luke Slater a Richard Durand na druhé Full Moon Party
Po úspěchu první Full Moon Party se hlásí druhý díl
V pátek 13. února odstartoval v pražském Prostoru Abaton nový pravidelný klubový festival Full Moon Party. Druhý díl je teď právě před námi, v pátek 13. března s Luke Slaterem a Richardem Durandem. Devětkrát ročně se tak uskuteční stylově pestrá elektronická taneční párty s reprezentativními jmény světové scény. Full Moon Party nechce myslet jen na sebe a proto přichází se zajímavou iniciativou – soukromou sbírkou ve prospěch Jedličkova ústavu a škol. Akci odstartovalo darováním počítače Power Mac G4 Ondrovi Skálovi, studentovi 4. ročníku sociálně správní školy z Jedličkova ústavu v Praze.
Jedličkárna, Jedlárna nebo prostě Jedle byla založena profesorem Rudolfem Jedličkou v dubnu 1913. Slouží dětem či mladým lidem s tělesným postižením a jedná se o nejstarší zařízení svého druhu u nás. Dnes je jejím provozovatelem hlavní město Praha. Bohužel většina lidí si stále myslí, že jde o ústav pro mentálně postižené. Radek Musílek z Jedličkova Ústavu dodává: „Nejsme zamřížovaný ústav pro duševně nemocné, ale moderní a otevřené zařízení pro lidi s tělesným nebo kombinovaným handicapem! Naším hlavním cílem je připravit mládež s tělesným postižením do života jako samostatné jedince, v co největší míře integrované do společenského prostředí. Bývalí i současní studenti z Jedličkova ústavu a škol (JÚŠ) hrají v už poměrně známé kapele The Tap Tap, kterou můžete čím dál častěji potkávat na různých domácích festivalech! 4 členové Sportovního klubu Jedličkova ústavu loni reprezentovali ČR na paralympijských hrách v Pekingu a přivezli bronzovou medaili!“
Kolem Jedličkova ústavu a škol vzniklo společenství menších neziskových organizací, které svými aktivitami vhodně doplňují spektrum služeb pro žáky i absolventy. Říká se mu Centrum služeb Vyšehrad. Najdete tu například i kavárnu, kterou obsluhují klienti ústavu. Pomozte i Vy změnit obraz Jedličkova Ústavu v očích ostatních lidí. Přispějte svým laskavým příspěvkem na dobrou věc!
Více informací na www.jus.cz.
ROZHOVOR S ONDŘEJEM SKÁLOU:Ondro, zkus se trochu představit.
Jmenuji se Ondřej Skála, je mi 20 let a jsem studentem Střední odborné školy sociálně správní při Jedličkově ústavu v Praze. Rád poslouchám dobrou muziku, musím říci, že nemám nějak obzvlášť vyhraněný hudební styl, takže se dá říct, že kromě dechovky a trempských písní (pozn. country – nevím, jak se to přesně píše) poslouchám vše. Jelikož jsem člověk velice společenský, tak se rád zajdu pobavit s přáteli, kde samozřejmě dobrou zábavu podpořím i sklenkou dobrého vína či jiného lahodného moku.
Byl jsi vybrán jako nový majitel počítače Power Mac G4, který ti daroval Aleš Bleha. A už víš, na co budeš počítač používat?
Nejprve bych rád i touto cestou poděkoval panu Alešovi Blehovi za to, že mi věnoval tento velmi výkonný počítač. Je hezké vědět, že jsou tady na tom světě i lidé, kteří rádi dělají radost druhým. Počítač, který jsem dostal, mi bude hlavně sloužit jako dobrý pomocník při studiu, například při zpracovávání maturitních otázek, jelikož tento rok maturuji.
Studuješ 4. ročník Sociálně správní školy. Jak se ti studuje? Omezuje tě ve studiu tvůj zdravotní stav?
Studuje se mi výborně, jen v současné době je toho učení na můj vkus nějak mnoho. A víte, co za to může? Zkouška dospělosti, kterou skládám 25. května 2009, takže mi držte palce!!! Jinak nemám pocit, že by mě můj zdravotní stav nějakým způsobem ve studiu omezoval.
Jsi teď díky studiu v Praze v Jedličkově ústavu. Jak se ti tam líbí?
V Jedličkově ústavu se mi líbí, jelikož můžu studovat sociální práci, tedy obor, který mě baví, a to v bezbariérovém prostředí, což je pro mě jako osobu se zdravotním postižením také velmi důležité. Pocházím z Liberce, kde je taky škola se stejným zaměřením, jenže tam jsem studovat nemohl, protože byla velmi bariérová. To byl hlavní důvod, proč jsem zvolil Jedličkův ústav v Praze. Navíc Jedličkův ústav je pro mě místo, kde jsem si našel hodně kamarádů a které mě obohatilo o spoustu nových životních zkušeností. Kdo by řekl, že jednou budu dělat rozhovor s Alešem Blehou, tedy hlavním organizátorem hudebního festivalu Summer Of Love?Co všechno se vlastně děje v Jedličkově ústavu, jak třeba vypadá tvůj běžný den?
V Jedličkově ústavu se toho mnohdy děje hodně. Jak vypadá můj běžný den? Určitou část dne strávím ve škole, kde se musím velmi pilně učit. Potom přijdu na internát TAP, kde nejprve odpočívám, třeba u dobré knížky nebo se bavím se svými kamarády, se kterými občas zajdu i do kina na nějakou komedii, případně na film se sociální tematikou. Když jsem dostatečně odpočatý po náročném dni ve škole, tak se vrhnu na úkoly do školy nebo se učím. V současné době se snažím připravovat na maturitu. Zda se mi podařilo se adekvátně připravit na zkoušku dospělosti, se však dozvím až v květnu, doufejme, že se mi podaří maturitu zvládnout.
Při návštěvě Jedličkova ústavu jsem viděl hodně zajímavých výtvarných prací. Maluješ nebo kreslíš taky? A vůbec, co tě baví a zajímá?
Ne výtvarných aktivit se raději nezúčastňuji. Zajímají mě humanitní vědy, proto jsem se také rozhodl studovat sociálně správní školu při Jedličkově ústavu v Praze. Ve škole mám spoustu předmětů, které mě zajímají. Jmenovitě se například jedná o psychologii, sociální péči, sociální politiku a zabezpečení, právo…. atd. Jinak mě také zajímají lidské osudy, které mohou být někdy velmi „pestré“.
Vím, že jsi od malička postižený dětskou mozkovou obrnou. Jaké bylo tvoje dětství? Věříš, že se ti podaří po studiu zařadit se do běžného života?
Moje dětství bylo velmi hezké, je pravdou, že se rodiče rozvedli, když mi bylo asi osm let a pak jsem žil pouze s mamkou, bráchou a se sestrou, která se však brzy osamostatnila a v současné době má dvě nádherné děti, které miluji, ale vím, že všichni pro mě chtěli a chtějí to nejlepší. Také dobře vím, že moje rodina je pro mě velmi důležitá a že všichni, včetně mých přátel jsou na mě hrdí, proto se pokusím dodělat střední školu a dosáhnout toho nejvyššího možného vzdělání aby měli ze mě radost i nadále byli na mě hrdí právem.
Ano, věřím, že se mi podaří se zařadit do běžného života. „ Každý je svého štěstí, strůjcem“, takže to, zda se zařadím do běžného života, a jakým způsobem ho budu žít, záleží pouze na mě samotném a z velké části také na osudu, který podle mého názoru nemohu ovlivnit, každopádně půjdu svému štěstí naproti.
Kdybys mohl ve svém životě změnit, co by to bylo?
Já jsem se svým životem spokojený, takže asi není nic, co bych chtěl změnit. Je pravdou, že život nám mnohdy přináší starosti, ale také radosti, kterých si máme podle mého mínění vážit. Naopak ze starostí a životních chyb se máme poučit. Kdyby byl život jenom růžový, bez nepříjemných věcí, tak bychom se pak nemohli rozvíjet a neměli bychom se s čeho poučit. Snažím se být realista brát život takový, jaký je.
Máš nějaké tajné přání, které by sis chtěl splnit?
No, když Vám prozradím svoje tajné přání, tak už nebude tajné přeci. Ale mohu Vám říci, že mám jeden veliký sen. Rád bych byl dobrým sociálním pracovníkem, který pomáhá lidem v nelehkých životních situacích. Doufejme, že se mi sen vyplní.
Po velkém úspěchu a velmi pozitivních ohlasech na první díl 
LUKE SLATER