NEJSME BUDOUCNOST TOHOTO NÁRODA

Koncert proti současným mediálním radám: Nejsme budoucnost tohoto národa „Nejsme budoucnost tohoto národa,“ zazní na Václavském náměstí

Občanské sdružení Pro Wave a iniciativa Inventura demokracie pořádají v úterý 28. dubna od 16.00 na Václavském náměstí koncert za nezávislé mediální rady v České republice nazvaný „Nejsme budoucnost tohoto národa“. Na koncertu vystoupí populární skupiny Tata Bojs, The Prostitutes, DJ Wich, All Star Refugees a další, promluví také Ivo Mathé, Pavel Anděl či Čestmír Kopecký. Všichni účinkující budou hrát zdarma. Důvod? Protest proti tomu, jak u nás (ne)fungují mediální rady.

„V poslední době vzbudil pozornost skandální náhubkový zákon. Ovšem ten je jen špičkou ledovce. Politici se snaží nasadit médiím chomout už dlouho,“ říká Jiří Boudal z Inventury demokracie. Podle studentů je toho příkladem právě způsob volení mediálních rad.

„Výběr radních je zcela v moci Poslanecké sněmovny. Poslanci přitom do rad nevolí nezávislé odborníky, ale různé své kumpány, kteří budou oddaně hájit jejich zájmy,“ vysvětluje Jakub Bachtík z Inventury demokracie. Jako příklad uvádí právě nedávnou kauzu Radia Wave. Členové Rady Českého rozhlasu, neschopní přeložit z angličtiny písňový text, obvinili rádio z propagace fašismu. V následné diskusi se pak radní pustili i do samotných posluchačů rádia a příznivců alternativní kultury.

„Připomnělo mi to Jakešův projev z Červeného Hrádku. Bylo to tak absurdní, že jsme se rozhodli jeden z jejich výroků ironicky použít jako název koncertu,“ glosuje kauzu Robin Čumpelík z občanského sdružení Pro Wave.

Koncert „Nejsme budoucnost tohoto národa“ (autorem parafrázovaného výroku je programový ředitel rozhlasu Richard Medek) se snaží na celý problém upozornit, aby mezi aktuálně prožívanými tématy nezapadl. Studenti ale nehodlají koncertem pouze protestovat, požadují naopak konkrétní řešení.

„Chceme, aby se změnil způsob volby radních. K tomu, aby volba probíhala alespoň trochu demokratičtěji, by pomohlo například nenechávat výběr kandidátů jen na poslancích,“ vysvětluje Silvie Mitlenerová z ID. Na obsazování rad by se podle Inventury demokracie měl totiž kromě poslanců podílet i Senát, případně prezident: riziko účelových stranických dohod by se tak snížilo. Takováto změna by přitom měla být jednoduchá, novela zákona už existuje – jejím autorem je senátor Jiří Oberfalzer. „Obsahuje v sobě alespoň základní řešení problému, které my podporujeme. Stačí ji jen schválit,“ upozorňuje Mitlenerová.

Koncert bude probíhat do devíti hodin večer a bude volně a zdarma přístupný. Nebude se na něm jenom hrát. „Požádáme o krátké vystoupení několik významných osobností, které celý problém také pálí,“ slibuje Jiří Boudal. Primárně celou akci naplánovali a připravují studenti. „Mladým lidem vadí, že dvacet let po revoluci nejsou česká média svobodná. My to chceme dát 28. dubna pořádně najevo.“


Pětkrát NE současným mediálním radám

1. NE obsazování rad na základě stranických zájmů
V mediálních radách mají být nezávislé, erudované a respektované osobnosti. Politici do nich ale většinou volí své kumpány, kteří jsou profesionály, pouze pokud jde o stranickou loajalitu.

V Radě ČT tak zasedá bývalý poradce Jiřího Paroubka Jan Brandejs nebo bývalá poslankyně KSČM Alena Svobodová. Dokonalým příkladem tohoto postupu je čerstvě navržená kandidátka do rady, manželka poslance ODS Richarda Svobody a sestra a asistentka poslance ODS Waltra Bartoše Eva Svobodová. Že cílem politiků je dosadit do mediálních rad své věrné, skrze které mohou mít média pod kontrolou, se přitom nesnaží skrývat ani politikové, ani sami radní. Ministr kultury Jehlička přiznal, že mediální rady jsou jen prodlouženou rukou politických stran. Středočeský hejtman David Rath popisuje, jak snadno může s vyslancem své strany v radě zjednat nápravu, objeví-li se příliš kritická reportáž. Místopředseda rady ČT pak Jan Brandejs bez obalu přiznává, že vůči politikům má „určité povinnosti“, když už ho do rady zvolili. A rozhlasová radní Dana Jaklová se nepovažuje za zástupce veřejnosti, ale za „voleného zástupce volených poslanců“.

2. NE radním, kteří jsou pro funkci zcela nekompetentní
Podmínkou ke jmenování do mediální rady není ani nezávislost, ani odbornost. Není divu, že rady nedokážou plnit svou roli. Vystupování některých radních někdy připomíná spíš absurdní divadlo, než práci fundovaných odborníků a výrazných osobností.

V Radě Českého rozhlasu sedí lidé, kteří kvůli své naprosté neznalosti angličtiny šmahem obvinili Radio Wave z propagace fašismu. O vyznavačích alternativní hudby pak spolu s programovým ředitelem rozhlasu Richardem Medkem prohlašují, že „nejsou budoucností tohoto národa“. Není divu, když zdejší radní Antonín Zelenka vidí za své poslání ve funkci péči o „atmosféru na pracovišti“. V Radě České televize zase sedí tři tělocvikáři. A jeden ze zdejších radních Ivan Satrapa o své funkci prohlásil, že „není odborník na televizi“. To všechno jsou mimochodem lidé, kterým dali poslanci přednost před osobnostmi jako je Vojtěch Cepl st., Petra Procházková, Jiří Ješ, Erazim Kohák a další.

3. NE hromadění nevyřešených kauz
Rady přehlížejí skandály a problémy médií, která mají na starost a selhávají tak ve své základní roli a odpovědnosti, kterou mají vůči veřejnosti.

Rada ČT se v minulosti snažila podržet finančního ředitele televize Františka Lamberta, který, jak se ukázalo, byl ve své funkci nelegálně, protože zatajil členství v Lidových milicích. Rada také nijak neprošetřovala a nezveřejňovala důvody, které vedly tomu, že televize dostala půlmiliardovou pokutu za neplacení daní. Po neprůhledném výběrovém řízení instalovali radní do čela brněnského studia Karla Buriana, který odsud byl v roce 2001 vyhozen kvůli zmanipulovaným reportážím.

4. NE radním, kteří jsou ve střetu zájmů
V radách sice většinou sedí lidé, kteří nedokážou naplnit svou službu veřejnosti, zato ale dovedou výborně využít funkce pro své zájmy. Podezření ze střetu zájmů nebo z pokusů ovlivňovat vysílání se vznáší hned nad několika radními.

V Radě ČT je to například bývalá koulařka Helena Fibingerová. ČT začala v hlavním čase vysílat anketu Atlet roku, které je Fibingerová hlavní manažerkou. V podezření ze střetu zájmů je i Dana Makrlíková. Kdysi zprávařka „Bobovize“ dnes pracuje pro TV Prima, tedy pro konkurenční médium. O nic lepší není situace ani v Radě Českého rozhlasu. Místopředsedkyně Dana Jaklová píše pro česká média články o politice a rozhovory s politiky, kterým se má jako „nezávislá“ členka rady zodpovídat. Podobně je na tom Antonín Zelenka, mimochodem další redaktor „Bobovize“ (kde se tu všichni berou?). A místopředseda Ladislav Jíša je ředitelem festivalu Znojemský hrozen, kterému rozhlas poskytoval zdarma prostor k propagaci. Jaklová i Jíša také pobírají příplatek za funkci místopředsedů, která ale podle zákona v rozhlasové radě vůbec neexistuje.

5. NE bolševickému myšlení v radách
Členové rady mají zastupovat veřejnost a hájit při kontrole médií její zájmy. Obě rady se ale kontrole veřejnosti vyhýbají. A když už někdo z radních něco veřejně prohlásí, mnohdy to připomíná dikci předrevolučních funkcionářů.

V lednu například uspořádala skupina kritiků zrušení Radia Wave před rozhlasem happening. Když pak chtěli přijít na veřejné zasedání rady, nebyli ochrankou vpuštěni, přestože v jednací místnosti bylo místa dost. Nad výstupy některých radních pak zůstává rozum stát. Stačí opět zmínit kauzu Radia Wave. V jednadvacátém století jsou rozhlasoví radní zděšeni, že se na veřejnoprávním médiu vysílá dvě hodiny anglicky. Poprask způsobila i rocková skladba běžně hraná u nás i po celé Evropě. Shrnuto slovy Dany Jaklové: „My nebudeme určitě rozhodovat o tom, co kdo má zpívat, ale zda taková věc, takováhle tvorba, má právo být na veřejně-právním médiu. O tom já silně pochybuji.“

Přesné citace uvedených výroků s odkazy na zdroje jsou na stránkách Inventury demokracie pod odkazem a na stránkách občanského sdružení Pro Wave pod odkazem.