HOOVERPHONIC LIVE

Počátky triphopově melancholických Hooverphonic spadají do poloviny 90tých let. Během své krátké existence stačila skupina vydat tři alba,kdy se dostala do podvědomí posluchačů.Dříve kapela vystupovala pod názvem Hoover,ale poté co zjistila, ľe toto jméno uľ pouľívá někdo v USA, se přejmenovali. Mají svůj krásný,osobitý triphopově znějící styl ,který stojí určitě za poslech. Hlavním rysem jejich hudby je,jak sami tvrdí melancholická atmosféra. Určitě si nenechte ujít jejich poslední desku "The Magnificent Tree", která vychází u Sony Music. Nutno je také připomenout jejich debut "A New Stereophonic sound spctacular" a druhou desku s názvem "Blue Wonder Power Milk". Jejich muzika se občas dostává i k úplně jinému publiku, které na ně chodí : např. byli součástí turné společně s Kid Locem a Moloko jako předkapela písničkářky Fiony Apple na jejím americkém turné. S novou zpěvačkou skupina ohromně získala, a po rozpačitých začátcích, kdy koncertovala v berlínské Areně s Apollo 440, se vyvinula ve velmi, velmi sluąnou kapelu. Vąichni příznivci tohoto alternativního stylu by si tento jedinečný koncert neměli nechat ujít. Kapela vystupuje 11.12.2000 od 19: 30 v praľském klubu ROXY.


Recenze jejich posledního alba :

Hooverphonic: The Magnificent Tree
Columbia (Sony Music), 42:04
produkce Alex Callier & Roland Herrington

Belgické trio Hooverphonic si pro název svého třetího alba vybralo malou slovní hříčku: doplníte-li do slova tree písmeno H, dostanete spojení The Magnificent Three, coľ je zároveň lehká nadsázka odkazující k jejich počtu i naráľka na oblíbený film skupiny The Magnificent Seven – Sedm statečných. Filmy a filmová hudba jsou vůbec pro tvorbu Hooverphonic podstatné. Za jeden ze svých vzorů uvádějí filmového skladatele Angela Badalamentiho (Twin Peaks) a i jejich vlastní písně jsou natolik atmosférické a vzbuzující vizuální představivost, ľe samy reľiséry přitahují. Hooverphonic tak uľ v několika filmech a seriálech (např. Brutální Nikita) úspěąně zazněli. Co kromě zmíněné "filmovosti" mohou jeątě na nové desce nabídnout? Předevąím výraznou zpěvačku Geike Arnaert konečně na místě stálého člena kapely, pečlivou produkci uľ na debutu New Stereophonic Sound Spectacular osvědčeného Rolanda Herringtona (spolupracoval mj. s Björk či Soul II Soul), v současnosti ľádaný "futuretro" mix starých zvuků a postupů s novými technologiemi, líné triphopové rytmy a v neposlední řadě také opravdové poctivé písničky. Vąak je Alex Callier na to, ľe je nelepí ze samplů, ale skládá při kytaře patřičně hrdý a neopomíná to pravidelně zdůrazňovat v rozhovorech. Výsledkem vąeho zmíněného je vzduąně lehká kolekce jedenácti průzračných melodií, která někdy připomene Everything But The Girl, někdy popovějąí Portishead nebo Massive Attack, jindy Cocteau Twins nebo, kdyľ Hooverphonic sáhnou hlouběji do svých oblíbených ąedesátých let, třeba i Mamas And Papas. Jen texty jsou o něco jednoduąąí, ale komu by se nakonec chtělo při takové hudbě řeąit nějaké závaľné problémy, lepąí je nechat se houpat na jejích vlnách a snít si o něčem svém. S Hooverphonic to jde opravdu skvěle.

ZetH : 4/5 (čtyři z pěti)