PARTYINFO
RED BULL SOUNDCLASH 2011 
Datum konání: |
21.10.2011 - pátek |
Místo konání: |
Praha - Lucerna |
Live: |
David Koller vs. Nightwork |
Info: |
http://www.redbull.cz... |
Letošní rok by se dal v hudební oblasti označit rokem DAVIDA KOLLERA. Na jaře se stal Zpěvákem roku, dvě ceny Anděl získal i pro svou bývalou kapelu Lucii. Byl nominován v kategorii Klip roku a zanedlouho se utká se skupinou Nightwork v bitvě roku nazvané Red Bull SoundClash!
Co pro vás znamená být zpěvákem roku?
Nejspíš to znamená, že jsem se v životě naučil přece jen trochu zpívat... Ale po pravdě řečeno mě vítězství v této kategorii překvapilo, protože v ní byl posmrtně nominován i Petr Muk - o to víc mě to potěšilo. Nehledě na to, že tahle soška je jasným dokladem toho, že si akademici moji poslední desku Teď a tady přinejmenším jednou pustili. A nejspíš se jim líbila, když pro mě hlasovali. Což mě těší, protože já sám mám ze svého posledního alba dodnes velmi dobrý pocit. Jen mě mrzí, že se mně a Petrovi Kofroňovi, producentovi mé desky a dirigentovi Agon Orchestra, dodnes nepodařilo zrealizovat náš vzájemný hudební souboj. Měl se konat teď na podzim, ale nějak se nám to celé nepodařilo zprodukovat. Tak se alespoň mohu soustředit na muzikantské klání s Nightwork v rámci akce Red Bull SoundClash!
Půjdete do této hudební události roku stejně zapáleně, jako jste hořel ve svém klipu k písni Ty a já, kde vás za bicí soupravou stravují plameny?
Určitě dám do souboje s Nightwork všechno, ale tajně doufám, že na plameny nedojde. Leckdo si totiž myslí, že oheň na mém těle v klipu k písni Ty a já byl vytvořen na počítači, ale já při jeho natáčení skutečně hořel - a to celkem sedmkrát! Pokaždé mě potřeli speciální filmařskou pastou a zapálili - jedná se o jakýsi studenější oheň, který na sobě člověk může nechat bezpečně hořet asi dvacet vteřin, pak je nejlepší lehnout na zem a nechat se uhasit. Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži, akorát když mi měl hořet obličej, tak jsem se nechal zastoupit dublérem, který byl s hlavou v plamenech schopen i bubnovat! Takhle kaskadérský kousek už mě nelákal, ale na druhou stranu si říkám, že kdybych při natáčení tohohle klipu uhořel, to by teprve byla slavná deska!
Vyplatí se vůbec ještě dnes, kdy na tuzemských televizích prakticky chybí hudební pořady, natáčet klipy?
Moc se to pochopitelně nevyplatí. S nápadem na tenhle klip přišel režisér Martin Krejčí, který jinak točí reklamy - vlastně se živím prodejem nápadů. A celé video je v podstatě jeho pohledem na situaci v showbusinessu - člověk na veřejném prostranství může za bicími klidně uhořet a všem je to jedno. Mimochodem polovinu nákladů na tenhle klip, které dosahovaly skoro půl milionů korun, zaplatila produkční společnost Dawson, o druhou polovinu jsem se podělil já s Martinem Krejčím... Tak asi taková je dnes situace v hudebním průmyslu.
Mizerná situace gramofonového průmyslu je důvodem, proč jste si svou poslední desku Teď a tady vydal vlastním nákladem?
To je podle mého jediná cesta do budoucna, jak svobodně tvořit, i když finančně se příliš nevyplácí. Ale pokud hudebník nechce podléhat komerčnímu tlaku gramofirem, nic jiného mu nezbývá. Alespoň já měl jasno ve chvíli, kdy za mnou přišel zaměstnanec jedné vydavatelské společnosti a začal mě přesvědčovat, abych z písně vystřihnul třetí sloku a nahradil ji refrénem, protože pak prý bude skladba vhodnější pro rozhlasové stanice. V ten okamžik jsem věděl, že buď mě čeká spousta hádek, nebo si musím desku vydat sám. A protože se odmítám strefovat do rádiových formátů, tak jsem šel vlastní cestou. Chtěl jsem zkrátka svoji diskografii uzavřít nahrávkou, za kterou bych si plně stál - jsem totiž bytostně přesvědčen, že tohle je nejspíš moje poslední album. Za dva, tři roky už se podle mého žádné desky prodávat nebudou.
Na žádné nové desce tedy v současné době nepracujete?
Ne. V tuhle chvíli se připravuji na souboj Red Bull SoundClash, koncertuji s vlastní kapelou a navíc už skoro tři roky hraji s Jasnou pákou - tehdy jsem zjistil, že mám zase po třiceti letech chuť s Michalem Ambrožem, s nímž jsem tenkrát Jasnou páku zakládal, hrát ten náš podivný postpunk. Dneska je to pochopitelně v úplně jiné sestavě - hlavní zpěvák je Petr Váša, občas si k mikrofonu stoupne Michalova dcera Magdalena, máme tři kytary a šest zpěváků, takže výsledkem je neskutečná energie. A lidem se to nejspíš líbí, protože vystupujeme až dvacetkrát do měsíce. Takže na nedostatek práce si nemohu stěžovat…
Hudbě se po vašem vzoru začal věnovat i váš nejstarší syn Adam - nikdy jste mu to nerozmlouval?
Myslím, že by si to rozmluvit nedal. Dneska občas hraje v mé kapele a taky mi pomáhá s provozem nahrávacího studia - pokud tedy má na tátu čas, protože učinkuje ještě v pěti dalších kapelách. A musím říct, že v dobrých kapelách! V současné době vystupuje s Anetou Langerovou a Janem Budařem, pomáhal s písničkami Debbi, která na letošních Andělech zvítězila v kategorii Skladba roku s písní Touch The Sun, občas to táhne se skupinou Bug’n’Dub, která byla letos nominována v kategorii Ska & reggae, takže o muzikantské příležitosti rozhodně nemá nouzi. Ale musí se hodně ohánět - tak jako každý muzikant, který se chce tímhle druhem umění živit. Ostatně k hudbě vedu i své dva mladší syny - už se pomalu učí na klavír a na kytaru.
V nedávné době jste začal podporovat petici za léčebné využití konopí. Vy jste někdy využil jeho účinků?
Viděl jsem, co dělá konopí s kůží, a byl jsem překvapený, nakolik je to účinná látka! Jsem zastáncem přírodních prostředků, navíc jsem přesvědčen, že v dnešní přechemizované době se v oblasti léčiv jedná především o byznys farmaceutických firem a organizací s nimi finančně provázaných, takže je podle mého dobré podporovat jakoukoliv přírodní léčbu!
Letos na jaře získala při předávání cen Anděl dvě sošky v mimořádných kategoriích Album a Kapela dvacetiletí i vaše bývalá skupina Lucie. Logicky se tedy nabízí otázka - neuvažujete o znovuobnovení této tuzemské hudební legendy?
Ani v nejmenším mi nevadilo, že jsme vyhráli kategorii Album dvacetiletí, protože deska Černý kočky mokrý žáby se nám skutečně povedla! Takže jsem měl z této ceny obrovskou radost, kterou mi kazila jen skutečnost, že slavnostnímu ceremoniálu nebyl přítomen Ivan Král, producent této nahrávky, který žije ve Spojených státech. To on by si totiž z nás všech zasloužil tuhle sošku nejvíc. Zkoušeli jsme tenkrát v rockovém klubu Bunkr a Ivan nám z Ameriky každý den psal, ať mu pošleme další a další písničky. Skládali jsme jednu skladbu za druhou a veškeré výsledky posílali za velkou louži, ale on nám neustále odepisoval, že to všechno je málo a ať pošleme další skladby. Nakonec jsme vytvořili tolik materiálu, že jsme z něj postavili i velkou část následující desky Větší než malé množství lásky... Ale co se týká znovuobnovení Lucie, tak na to nedokážu odpovědět. Občas si s klukama zavoláme, někdy se vidíme, ale na comeback Lucie to zatím nevypadá. Michal Dvořák má svůj projekt Vivaldianno, Robert Kodym chystá novou desku Wanastowích Vjecý, P.B. Ch. připravuje sólové album a já mám práce až nad hlavu...