MUSIC INFINITY 2012

Hranice mezi ambientem, elektronickou a moderní vážnou hudbou jsou čím dál tenčí. V Paláci Akropolis nás o tom v polovině července přesvědčí americký skladatel a hudebník Rafael Anton Irisarri. Milovník českého surrealisty Jana Švankmajera už v rámci Music Infinity zahrál před třemi lety, tehdy se ale skrýval pod hlavičkou projektu The Sight Below, který vydává na Ghostly International. V hudbě tvořené pod jeho občanským jménem najdete méně shoegaze a více postupů moderní vážné hudby, field recordings i mohutných dronů. Irisarri rád používá efekty zpoždění a reverbu, jež jeho melodie noří do abstraktní atmosféry na hraně snu a reality. Výsledkem je oceán zvuků a efektů, v nichž se nenápadně zjevují melodické vlnky.

Rafael Anton Irisarri mezi své vzory řadí Mahlera či Debussyho, ale přísahá i na My Bloody Valentine nebo Cocteau Twins. Velký vliv na něj mají i existenciální filosof Albert Camus či režisér David Lynch. V roce 2007 debutoval s albem Daydreaming na norském labelu Miasmah, kde propojoval svět glitchových kompozic s elektroakustickou hudbou. Jeho zatím poslední dlouhohrající počin na poli ambientu, album The North Bend (2010) skládá poctu drsné krajině amerického severozápadu, kde se odehrával například kultovní seriál Twin Peaks. „Nechci, aby má hudba zachycovala jen klišé typu věčně zamračené oblohy, ale i lidovou hudbu nebo kulturní tradice a popkulturní odkazy,“ říká v rozhovoru.

V seznamu Irisarriho spolupracovníků najdete jména jako Fennesze, Grouper, Lawrence English a nebo Benoît Pioulard, s nímž se aktuálně potkává v projektu Orcas. Jejich debutové album vyšlo v polovičce dubna na značce Morr Music a bezpochyby se jedná o jeden z nejdiskutovanějších počinů na nezávislé scéně letošního roku. Úkoly obou aktérů jsou na první pohled jasné - zatímco Irisarri má na starost ambientní plochy, Pioulard (vlastním jménem Thomas Meluch) dodává melodie. Ve skutečnosti je to ale složitější. Ačkoliv je doménou hudebníka z amerického Portlandu akustická kytara, svoje bezmála folkové melodie rád obaluje do efektů a ruchů a zaznamenává přísně lo-fi způsobem. Svůj písničkářský „magický realismus“ distribuoval Benoît Pioulard dlouho jen na kazetách a CD-R. V polovině nulté dekády podepsal chicagskému labelu Kranky, kde vyšel jeho oficiální debut Précis. Kolekce surreálných folkových melodií nahraných v psychedelickém hávu skončila v mnoha výročních žebříčcích a Pioulard na jeho úspěch navázal následnými deskami Temper a Lasted. Jeho introvertní lo-fi folk na nich připomíná starý filmový pás, z něhož se přes trhliny snažíme rekonstruovat dávno zapomenutý děj. V České republice vystoupí Pioulard díky hudebnímu lahůdkářství Music Infinity vůbec poprvé.

Pioulard a Irisarri jsou dvě kosatky plující ve volných vodách hudebních experimentů. K jejich výpravě, ať už společné či každého zvlášť se můžete přidat 18. června v Paláci Akropolis.

Diskografie:

Rafael Anton Irisarri:

The North Bend LP/CD (ROOM40, 2010)

Reverie mini-LP (Immune, 2010)

Hopes and Past Desires 7" EP (Immune, 2010)

Daydreaming, LP/CD/Digital (Miasmah, 2007)

Benoît Pioulard:

Précis CD (Kranky, 2006)

Fir 7" EP (Type, 2007)

Temper CD (Kranky, 2008)

Lee 7" (Hall Of Owls, 2008)

Flocks 7" (Blue Flea, 2009)

Lasted CD (Kranky, 2010)

Plays... Thelma EP (Desired Path Recordings, 2011)