Hudební recenze: Wax Tailor - Hope & Sorrow
Máte rádi staré komorní horory? Melodiku Nightmares On Wax? Samplování á la Fatboy Slim či Avalanches? Beaty ve stylu třeba Amona Tobina, DJe Shadowa či DJe Krushe? Pochmurnost Portishead? A chtěli byste tohle všechno mít na jedné hudební akci u nás? No to by vás asi promotéři hnali. Přesto existuje řešení. Jmenuje se Wax Tailor, pochází z Francie a tento čtvrtek se staví v Paláci Akropolis předvést své samplerové umění.
Jistě byste však nechtěli kupovat zajíce v pytli a tak nejprve zkuste jeho muziku pěkně u sebe doma. Jeho poslední deska, a vyšla přesně před rokem, se jmenuje Hope & Sorrow a najdete na ní všechny lákavé ingredience, které jsem zmínil v úvodu. A nejen ty!
Jean-Christophe Le Saout, Waxovo občanské jméno, se poprvé v hudebních kuloárech začalo "drbat" v roce 2004, kdy vydal svůj první vinyl na vlastním labelu Lab'Oratoire. V té době samozřejmě už měl spoustu zkušeností s muzikou, třeba jako moderátor hip-hopové show jistého pařížského rádia anebo coby rapper ve své skupině La Formule. "Plno" ho ale všude bylo hlavně v roce 2005, kdy vyrukoval se svým debutovým albem Tales Of The Forgotten Melodies už coby Wax Tailor. Velmi příznivé kritiky a dílčí ocenění ho pasovalo na jedno z alb roku a singl "Our Dance" s vokálem Charlotte Savary byl dokonce vyhlášen jako jedním ze singlů roku třeba v takovém Playboyi :) Jeho druhé album je od jeho instrumentálního debutu mírně odlišné a to hlavně díky mnoha skladbám s hostujícími vokalistkami. Za onen rok jeho existence už stihlo být ve Francii nominováno na cenu nejlepšího elektronického alba roku a podobné pocty se mu dostalo také na některých internetových serverech.
