Matt Flores: "Nikdy neplánuju, že budu zpívat"

Jaké byly tvé první hudební zážitky? Co tě přivedlo k elektronické hudbě?

Myslím, že první ohromující zkušeností byli "roboti" z Kraftwerku, když jsem byl ještě malej kluk. Mojí úplně první hudební posedlostí se na začátku 80. let staly věci od new wave přes punk, funk a dub, později kolem roku 1985 house, hlavně raný věci z Chicaga. Vlastně v té době ani nic jiného nebylo. Moje bývalá holka chodila na brigádu prodávat v obchodě s deskama a všechno mě nahrávala na kazety. Později, když se house posunul víc do acidu, jsem se začal zajímat spíš o digi dub jako Zion Train, Dreadzone a raný jungle & breaks, taky funk & rare grooves. K house music jsem se zase vrátil kolem roku 2000.

Jak se stalo, že jsi se rozhodl zkusit být tím, kdo v klubu stojí za gramofony a má na starosti atmosféru na tanečním parketu?

Mojí první zkušeností byla vystoupení v mládežnickém klubu v mém rodném městě, když mě bylo asi 12-13 let, hrál jsem tehdy starej rap jako T-Ski Valley, Blowfly a funk, ale taky Specials, Clash a new wave a reggae. Nebylo to něco, co jsem vyloženě chtěl, ale dostával jsem 20 marek, za který jsem si každej týden mohl koupit 3-4 desky, takže jsem to dělal. Později jsem to byl vždycky já, koho požádali, aby přinesl svoji sbírku desek a CD na house párty u kamarádů, a od 90. let jsem začal hrát na stále více profesionální úrovni v klubech.

Pamatuješ si ještě první desku, co sis kdy koupil?

Myslím, že se jmenovala "House of Hell", už ani nevím od koho, lehce trapnej název, ale track to byl mega zábavnej a z Chicaga.

Kdy jsi začal sám produkovat?

Mým prvním projektem byl International Dub System na začátku 90. let, první elektronický věci potom přišly někdy kolem 1995-96... S PCčkem a nějakýma synťákama, DATkou a tak.

Jsi docela plodný producent – cítíš někdy ztrátu inspirace? Že někdy to prostě nejde?

Jasně, že se to někdy stane, ale řekl bych, že zřídka, spíš mám inspirace nadbytek. A když cítím, že inspirace nepřichází, tak to pro ten den zabalím.

Pokud vím, tak jsi zatím vydal pouze jedno album na Combination records v roce 2003, což už je docela dávno. Plánuješ další album?

Těžko říct, mám několik tracků, na kterých jsem pracoval v posledních letech a které byly myšleny na album, ale ještě je předčasné mluvit o něčem konkrétním.

Ví se o tobě, že při produkování používáš vlastní vokály, dobrým příkladem je třeba právě tvoje album. Máš to v plánu i do budoucna? A jaké to je?

Je to velmi příjemné, když se trefíš do správného momentu a cítíš ty harmonie, když skládáš několik vokálů a vrstvíš je na sebe nebo tak. Nikdy dopředu neplánuju, že budu zpívat, je to součástí studiového procesu, pracuju na tracku a najednou se mě to objeví v hlavě.

Je někdo, s kým bys chtěl v budoucnu spolupracovat?

Neustále spolupracuju s různými lidmi, teď zrovna jsou to Whare z Vídně, Dani Kyo z Valencie a v nejbližší budoucnosti plánujeme společný track s Ingo Sängerem z Farside.

Jakou náladu se svojí hudbou snažíš v posluchačích navodit?

U svých skladeb i DJských setů si představuju, že lidi na chvilku zapomenou na svůj běžný život, otevřou se, aby se mohli spojit se svým vnitřním já a byli schopní se cítit svobodní a v bezpečí, a snad i trošku šťastní a spokojení.

Čeho se snažíš dosáhnout, když tvoříš rytmus skladby? 

To samozřejmě záleží na hudbě, mělo by tě to přimět k tanci a aktivitě, ale někdy taky k lenosti a pohodlí.

Německo má silnou muzikální tradici, jaký je tvůj pohled na současnou domácí taneční scénu, je stále ještě natolik inspirativní pro zbytek světa?

No, myslím, že se vlastně nedá mluvit o jedné německé scéně, spíše je to množství malých scén a sítí, které se vyvíjí, mizí a spojují, probíhají periferní kontakty a tak podobně. Jak moc ovlivňujeme ostatní, je ale pro mě coby domorodce těžko říct.

Když zmiňuješ provázané malé scény a sítě, co se stalo s velmi inspirativním vydavatelstvím Metromusic, kterého jsi byl součástí a které přestala vydávat desky někdy v roce 2005?

Metrosoul pořád existuje jako společnost lidí s volnými kontakty, ale už ne jako label, spíše jako hnutí. Je nás velká komunita tady na západ od Kolína (Köln), jižněji jsou to třeba Marcus Worgull, Harry Swinger, Steffen B, Henry L, DC a mohl bych pokračovat dál až k Dortmundu, kde máme spoustu dobrých lidí jako Herb Lf, Ingo Sänger, Boris Hotton, v Essenu je to D Play, Manu Tur, Langenberg a Modern Walker, kdybych měl jmenoval aspoň pár.

Proč myslíš, že Německo bylo na poli elektronické hudby tolik inspirativní?

Řekl bych, že Němci mají dobrý vztah k technologiím, ale taky porozumění hudbě a umění, a posledních 50 let doslova dýcháme socializaci anglické a americké popmusic.

Říká se, že hudba je mezinárodním jazykem. Co ty na to?

Naprosto souhlasím. Neustále dostávám množství e-mailů z celého světa, v poslední době má moje produkce úžasné ohlasy například z Jihoafrické republiky, kde je mladá a rychle se vyvíjející deep-houseová scéna. Před pár týdny jsem taky hrál v Moskvě, kde jsem měl přesně ten pocit, že dav pod pódiem mi rozumí dokonale.

Jak bys popsal svůj DJský styl?

Vždy se snažím, aby byl můj set jako jízda na horské dráze, i když to zní trošku otřepaně. Typický set Matta Florese tě vezme za ruku něčím "deep" a příjemným, potom tě provede riskantními cestami přes nebezpečná území zase zpátky do příjemného pocitu bezpečí, a tak dál. Dávám přednost hraní alespoň 2 hodiny, ale někdy hraju až 5 hodin.. když mě nechají.

Vinyl vs. CD vs. final scratch atd. – co ty na to?

Je to hudba? Beru…

Jak moc jsi zaneprázdněný?

Příliš, abych na to odpovídal.

Co připravuješ v nejbližší době?

Tento rok mě vyjde spousta nového materiálu, 16. března konečně spatřilo světlo světa moje "Waveform EP" na Shack Music London, ještě na jaře očekávám na značce Tjummy singl "Shining Light" našeho společného projektu s Tyree Cooperem "Goosebumpz", teď zrovna mě vychází remixy, které jsem dělal pro Wellness Tune a track pro Sensuall Touch na jejich desáté desce z názvem "10".

Máš nějaké nesplněné ambice, co se týká dance music? Nějaké další životní vášně kromě hudby, za kterými se honíš?

Vždy jsem chtěl být milionář… ne teď vážně… žádné nesplněné ambice nemám, jen si udržovat a budovat svoje postavení, žít spokojený a skromný život a jah sky.

vz

Rozhovor vyšel na www.metropolislive.cz