MUSIC INFINITY 2012

Hudební a uměleckou scénu v gruzijském hlavním městě Tbilisi reprezentuje kolektiv Goslab a jedním z jeho nejvýraznějších členů je producentka elektronické hudby Natalie Beridze. Její delikátní kompozice sahají od ambientu, přes glitch až k experimentálnímu technu a ukazují specificky ženskou vizi elektronické hudby, která je intimní, neagresivní a empaticky vřelá. Přesně takový byl už její debutový vinyl Georgia Is Like Spiritual Tokyo a bezejmenné album vydané shodně v roce 2003 pod přezdívkou Tba. Natalie už tehdy žila v Berlíně a díky svému talentu se stala jedním z prvních hostů na kolínské značce max.Ernst, které šéfuje klasik německého minimalistického techna Thomas Brinkmann. Do dnešního dne zde připravila pět nahrávek včetně dvojalba Size And Tears Alice In Wonderland. V polovině nulté dekády se Natalie také podílela na prvním díle průlomové kompilace 4 Women No Cry berlínské značky Monica Enterprise zaměřené na ženské interpretky elektronické hudby.

Kromě svého občanského jména a zkratky Tba vydává Berize také pod jmény Nate Fisher nebo Tusia. Pod hlavičkou Natalie Beridze Tba vypustila vloni skvěle přijaté album Forget'fulness, které potvrzuje skladatelskou všestrannost i uhrančivé kouzlo jejího hlasu. Ten meditativní skladby skoro posouvá až do krajiny originálního temného písničkářství zachycujícího liduprázdné zimní krajiny i hluboké emocionální pochody. Desku míchal Stefan Betke alias Pole a na písni Blue Shadow s ní spolupracoval japonský skladatel a klavírista Ryuichi Sakamoto. „Najdete zde odkazy na Georgio Morodera, ale disco to není a občas problesknou roztříštěné beaty Autechre, ale vůbec to není IDM,“ napsal o desce vzpírající se jednoduchým žánrovým škatulkám portál Boomkat a současnou produkci Tba srovnal třeba s Björk. Stejně jako pro islandskou divu jsou i pro Natalii Beridze postupy elektronické hudby hlavně odrazovým můstkem k nespoutané kreativitě a neobvyklým vokálním performancím.

Další výraznou představitelkou ženského pohledu na elektronickou hudbu je berlínská producentka a zpěvačka Dominique Dillon de Byington, vystupující pod svým druhým křestním jménem Dillon. Tato původně klavíristka si svoje první vystoupení odbyla už v sedmnácti letech, kdy se vybavená klávesami a megafonem postavila na pódium festivalu v Kolíně. O pozornost hledačů talentů si řekla také skladbami sdílenými na YouTube či na MySpace, po debutovém singlu Ludwig v roce 2008 se ale na tři roky odmlčela a v klidu psala materiál pro své první album. Pod názvem The Silence Kills vyšlo vloni v listopadu na proslavené značce BPitch Control patřící Ellen Allien.

Třiadvacetiletá kráska za laptopem s brazilskými kořeny skvěle zapadla mezi jména jako Modeselector či Apparat. Na svém debutu sebevědomě překračuje žánrové škatulky klubové hudby a nabízí dvanáct miniatur originálního temného elektronického popu, kterému přes skvělou produkci vévodí její zpěv sahající svým výrazem někam mezi indiepopový severský triumvirát Lykke Li, Fever Ray a Hanne Hukkelberg. Texty o zbloudilých robotech, smutných berlínských stanicích metra a zapomenutých kartáčcích na zuby skvěle dokreslují kouzelnou atmosféru jejich tracků, které zvou posluchače k meditaci nebo fantazijním výletům.

Večírek s Natalii Beridze Tba a Dillon přichystaný na 27. února bude ve znamení křehkých nálad a půvabného písničkářství. Koncert v Paláci Akropolis se koná v rámci série Music Infinity, která domácímu publiku už šest sezón představuje dosud u nás neznámé, nicméně velice kvalitní hudební projekty ze zahraniční i domácí scény s akcentem na alternativní elektronickou hudbu.

Napsali o albu The Silence Kills od Dillon:

„Ať už jsou to kabaretní fanfáry Tip Tapping, křehká krása You Are My Winter nebo klavírní noty ostré jako rampouchy a roztomilé nesmysly v refrénu Hey Beau. Dillon využívá široké spektrum stylistických možností, na to abychom ji mohli automaticky škatulkovat jen jako 'taneční hudbu'.“

AllMusic.com

„Okouzlující kolekce, které osciluje mezi ztišenou elektronikou, komorním popem a sentimentální romantikou.“

BBC Music

Napsali o albu Natalie Beridze - Forget'fulness:

„Album se vzpírá klasifikacím a pro nedostatek vhodnějších termínů by se dalo popsal jako „ženský Trent Reznor“ se zálibou v minimalistickém technu se špetkou ambientní vážné hudby.“

Everything Is Chemical

„Její napůl mluvené a napůl zpívané vokály cestují nepředvídanými melodickými cestičkami uprostřed rozevlátých elektronických ploch beatů a syntezátorů.“

Textura